obvodíček

Takže, milé děti, tady vám ukážu, co já tak nějak dělám, když zrovna nejsem ani ve škole, ani v práci, ani někde ve snách. Je to úkol na informatiku. Teprve zítra je termín odevzdání, ale já se nebojím, že by to ode mě někdo kopíroval, protože na tenhle blog od doby, kdy jsem se vrátila z USA, stejně nikdo nechodí. Takže... tady je výsledný obvod celé seminárky:


(a když ho někdo okopíruje, je mi to jedno. jsem si jistá, že celá moje seminárka je stejně nějakým způsobem k dspozici celé naší inf skupině)
Pochopitelně tam toho bylo víc. Tabulky, Karnaughovy mapy, rovnice a tak. Ale to je šumák. A abyste věděli co to tu je, je to návrh dekodéru z BCD kódu pro jednomístný sedmisegmentový displej. :)) a popravdě, nakonec mě fakt bavilo to psát. :))
PS: neručím za to. třeba to je špatně. uvidíme ;))

Váánoce sou tady, Váánoce sou tady...

Tak tedy přišel Ježíšek a překvapil, což je něco, co jsem opravdu nečekala (inu, proto se tomu také říká překvapení). Nejenže jsem Vánoce ve zdraví přežila, dokonce i moje nervy - a to je, řekla bych, poměrně silný překvapovací faktor -, ale dokonce jsem patřičně happy! Nevím, jestli má smysl vyjmenovávat všechny dárky, co jsem dostala... ale abyste se jeden po druhém neptali (což děláte, teď zrovna) tady to je :))

• Bunda na zimu
• Kalhoty
• Eragon knížka v angličtině
• Raffaello :)) ňamík
• Barvy na textil
• Tričko (takovéto z Gate s vystřihovacím medvídkem, asi víte)
  
• Náušnice
• Sponky
• Ponožky :D
• Bombarďáky od babi :D :D lol (když píšu všechno tak všechno)
• Rukavičky palčáky pletené
• Kasička "na první milion"
• Kalendář s krtečkem :))
• Pilník na nehty a pinzeta
• Bačkory svítivě růžové se žirafou
• Šampón a další patláníčka voňavý různý
• A pak je tu dárek, ze kterého stále ještě létám někde v oblasti mezi Neptunem a Plutem, tak moc úžasné to jest: Hrníček od mého nejlepšího, nejmilovanějšího, nejúžasnějšího... Víte jak jsem nebyla schopna popsat své dojmy z filmu AVATAR když jsem ho poprvé viděla? Tak asi takto nepopsatelně úžasný tento dárek je. :))))) jakože áááááááááááááá :D pecka nejvíc.

Pak tedy bych vám asi měla vyprávět vůbec obecně, jak u nás Vánoce probíhaly... ráno jsme se (jak nám káže tradice) porafaly s maminkou, protože se mi tak nějak ráno nic moc nedařilo a ona to věděla a stejně byla extrémně nemilá ;)) Pak jsem až nějak tak do dvou odpoledne pracovala na tvorbě bramborového salátu, který byl (jak už tak káže tradice - opět) pochválen a prohlášen za vynikající - takové věci opravdu slýchám asitak jednou ročně, tak vám to sem píšu :D a potom, po nějakém tom nepatrném pouklízení, kterému jsem se bránila, co mi síly stačily, a po trapné ale nepřekvapující prohře v šachách, jsem byla nucena absolvovat každoroční (zase tradice ://) procházku, nebo spíše výšlap na kopec Javorník, hurá hurá.
Mno nic, je sice pozdě večer, což se vám možná nezdá, protože se mi jako obvykle seká net, a tak článek publikuji až dalšího rána, ale jdu zkoušet, jak se maluje na textil těmito skvostnými barvičkami... a zítra mě čeká seminárka na informatiku :))) oh yes.
Tak přátelé, užívejte svátky, mám vás moc moc ráda, a děkuju, že to tu pořád ještě čtete :))
Mějte se famfárově, ahooooj! :D

Šťastné a veselé :)))

Moji milí!

Tímto Vám chci popřát veselé Vánoce, bohatého Ježíška, zdraví a pohodu, a prostě ať si ty vánoční svátky užijete, jak jen to jde. Mám Vás moc ráda a jsem Vám vděčná, že to tady čtete a tak všecko... Přestože komentujete čím dál míň... ale mně to nevadí. Jste všichni moc super, a o to víc si ty báječné Vánoce zasloužíte :)) Nebudu tady moc promlouvat o novém roce, prázdninách a tak... to teprve přijde, v dalších článcích myslím. Tak se těšte :))
Vaše Kákul :-* :))

vážení a milí čtenáři...

...dovoluji si vás upozorit, že už zase nastal čas psaní na blog :)) Tedy, nechci tím říct nic, že bych měla hromady času na rozdávání, to nikoli, spíše naopak, pořád jsem se ještě nedostala z toho nestíhacího období. Ale už jsem na dobré cestě :) teda doufám. Dneska práce do čtvrt na 7, zejtra školec a pak úkol na výtvarku (kterej mi při troše štěstí zabere pouze celý odpoledne a pudu včas spát), úterý práce, středa návštěva babičky a pak AVATAAAAAR!!! se ségroušem a s bratránkem (omg, ten avatar je fakt boží), čtvrtek celej den tvorba bramborovýho salátu a pak každoroční "dělejme-že-jsme-rodina-nesmysly", a pak kdo ví. Seminárka, práce, snad nějakej snowboard, pokud ten bílej věc neroztaje, někdy taky babička v brodě a tyhle veselé návštěvy, a ani nemrknem a bude tu new year a zas škola. Taky vám přijde, že se pohybujete v kruhu a jediný, co by ho mohlo vyřešit, je zavření všech škol na dobu neurčitou? Ach jo.potřebuju tak tejden, abych dospala všecko co potřebuju a vyléčila věci jako bolení v krku, očička a tak, další tejden jen na čtení a koukání na filmy, další tejden na práci, další tejden na dodělání věcí do školy, další tejden.... jo, tak rok nebo dva volna, to by se šiklo.
Co dál bych vám ráda sdělila... jo tak třeba, že ještě pořád nemám koupenou ani polovinu vánočních dárků. Jak nemilé, vzhledem k tomu, že štědrej den je za 4 dni a v peněžence mám asi stovku... :D ale to by se vyřešilo, já spíš ani jako nevim co :D problééééém
Jinak teda lidi, sem byla na tom avatarovi, a je to superturbopeckamegagigaúžasněnejvícbombastický. Jakože na ten film děte, stojí to za to. :))
A to je pro dnešek asi všechno. Jestli se v nejbližší době aspoň trochu vyspim a budu mít čas, tak vám třeba napíšu nějakej pořádnej článek v optimističtějším duchu... doufám.
Mějte se krásně, lidi, mám vás moc ráda... a pokud se sem do vánoc nepodíváte, což doufám že jo, přeju vám všem krásný a pohodový svátky :)) papa

ahoj

hej čau lidi. tak sem vám teď chvíli nepsala, protože sem byla marod... napůl sem neměla moc náladu a taky sem neměla o čem psát, žeano. teď taky nemám... jen jsem nechtěla, abyste se cítili opomenuti a zanedbáni, mí čtenáři. zejtra je věneček. bude to zlý a ošklivý. pak budu několik dní umírat ve škole, pak v práci, pak zas ve škole, a pak už snad budou vánoce. stejně se jich nedožiju, tak nwm co řešim. ok. jinak teď se asi pár dní nebude dít nic zajímavýho, jen si budu stěžovat, že se musim učit, a budu si stěžovat, že se to nemůžu učit, že mě to nebaví a nezajímá, že to nemá smysl, že je to ztráta času a energie... a pak si budu stěžovat, že sem nedělala co sem mohla, že sem hloupá a mám špatný známky, že sem beznadějnej případ, že nezvládám ani základní svoje povinnosti... teď prostě příde pár stěžovacích dnů. do toho mě bolí hlava a oči a ruka a tak všecko... po zejtřku mě budou bolet i nohy... každopádně žádné obavy, zpátky k normálu bychom se měli vrátit už o vánočních prázdninách. doufám. a teď se du učit, přestože mě bolí hlava a oči do tý míry, že sem odpoledne na 4 hodiny usnula... no nic. du na to. tak čau. miluju vás, napište mi. když budu mít co, napíšu i já vám. pp

what im up to

Tak jsem si tuhle tak prohlížela svůj blog a všimla jsem si toho, že jsem vám už poměrně dlouhou dobu nepsala o tom, co dělám. Vím, a vy to víte stejně tak dobře, že mám vždycky období, kdy mě něco baví víc a něco míň... někdy vám píšu o tom co dělám, někdy filozofuju (znáte ty nesmírně dlouhé nudné články bez myšlenky?), někdy píšu o věcech co mě tak nějak potkávají - knížky, filmy, zážitky... a někdy mám zase období, kdy vám nepíšu skoro vůbec. Občas píšu i na témata, co mi navrhují ostatní.
A stejně tak jako psaní na blog se tato období týkají i mého každodenního života. Mám období, kdy se flákám doma a nedělám nic užitečného, třeba jen sedím u počítače nebo jím spím. Stejně tak mám období, kdy škola je číslo jedna a tak věnuju veškerý volný čas učení. Mám specifická období, kdy třeba jen čtu, jen koukám na všechny možné filmy, nebo jen poslouchám hudbu. Mám tvořivá období, mám uklízecí období, mám aktivní i umírací období. Mám období, kdy netoužím po ničem jiném, než být sama, a stejně tak mám i období, kdy jsem s ostatními lidmi až do té míry, že jim to je nepříjemné. Občas mívám i zvláštní období typu "500 přeskoků přes švihadlo 2x denně" nebo "jak objet co největší počet příbuzných za co nejmenší čas" nebo třeba "24 hodin denně v tramvaji" či "kreslení čuníků v každé životní situaci".
Mám různá období, kdy mě baví různé věci. Nevím, jestli to je tak i s ostatními lidmi, ještě mě nikdy nenapadlo na toto téma udělat výzkum.
Inu, jářku, a kdovíkteré omáčkotvorné hlášky ještě, tak jsem se zase jednou dostala na blog s tím, že vám napíšu, co tak nějak dělám. Tak zaprvé, nejspíš jste si všimli, že vám hodně píšu, a stejně tak celkem dost poslední dobou tvoříme i na náš blog se ségruškou (sestromuti.blogspot.com). Taky hodně čtu, což vás u mě snad už ani nepřekvapuje. Když jsem dočetla Twilight, psala jsem vám, a teď je čas na Stopařova Průvodce Galaxií. Opět.
Pracuju na několika náramcích přátelství, což je pro vás nejspíš naprosto nepodstatná informace, přesto je to však něco, čím trávím svůj čas, a tak vám o tom povídám :)) Dále jsem se konečně tak trochu nalodila do tempa českého školství a přestože to je stále ještě nezvyk, začínám se učit :)) Nepovažuju to za podstatné, to už dávno ne, ale pořád je to povinnost a lepší je dělat a nekecat, než kecat a nedělat, že... Jinak ještě pořád trávím pondělní odpoledne/večery na tanečních, což přiznejme si není nic, z čeho bych měla radost, ale budiž mno...
Co dál... Sem tam stále ještě chodím pracovat, ale poslední dobou minimálně. Taky jsme si se sestřičkou našly nějakou tu chvilku na vymýšlení různých zajímavých projektů, o kterých vám ještě nic prozrazovat nebudu, protože jsou zatím vážně jen ve fázi plánování a fantazírování. Stejně tak mi brácha připoměl období, kdy jsem v jednom kuse motala bužírky, a tak se tak nějak vracím i k těmto aktivitám. Taky jsem po hoooooodně dlouhé době (snad půl roku to bylo nebo i víc) dobrovolně vytáhla čtvrtky, tužku, uhel, progresa, tempery, křídy, voskovky a další, a byla jsem kreativní... nebo spíše stále ještě jsem, moje umělecká nálada zatím nemá tendence mě opouštět. Tak se musím snažit dělat co nejvíc, protože jak se znám, bude zase chvíli trvat, než se navrátí.
Stejně tak začínám hledat texty na Wolkrův Prostějov. Myslím, že nebude žádným překvapením, když zase skončím u starého dobrého textu Dopis a Známka... a jako druhý text mám zatím v plánu přednést úryvek ze Stopařova Průvodce Galaxií, toto rozhodnutí však není definitivní.
Taky hodně fotím, což vás, stejně jako to čtení, asi moc nepřekvapuje.
A pak tu je další neopomenutelná část mého života: Béďa :)) Nepřestávám se divit, že mi ještě nenafackoval a neutek co nejdál to jde. Ale jsem moc ráda :)) mljt moc.
A pak už toho snad ani moc nedělám. Chodím do kina víc než jsem chodila dřív, protože možná nic nedávali, a možná se mi prostě nechtělo. Možná je slovem "dřív" myšleno "před Amerikou", což je ekvivalent k "když jsme eště neměli Cinestar". Bejvávalo.
Tak a teď posledních pár detailů, tak nějak co se chystám dělat v nejbližších minutách a dnech:
Teď jdu tančit. Zabite mě. Zítra písemka z chemie. Zabite mě eště víc. Středa ráno zubař. Bude to děs, vim to, protože mi bude předělávat uplně od znova co mi dělal tenkrát jak jsem tam seděla asi 2 a půl hodiny. Jauvajs. Večer kino - 2012. Těšíla nebrzdíla. Čtvrtek s velmi malou pravděpodobností mat-fyz, odpoledne třídní schůzky. Pátek odpoledne New Moon.
A to je asi vše děcka :)) majta sa, mám vás převelice ráda :)) okomentujte, napište mi, přiďte zas, a don't worry be happy. :)) papa

The Twilight Saga

Tak jsem to dočetla. První ze čtyř dílů (Twilight) jsem si koupila tak nějak na začátku prázdnin, bohužel až potom, co jsem to viděla zfilmované. Kupodivu to ale nebylo zdaleka tolik na škodu, jako u jiných knih, resp. filmů. A tak, více než rok od chvíle, co mi byla tato kniha poprvé doporučena, jsem se pustila do čtení. Angličtina neangličtina, nedalo se od toho odtrhnout. Fakt pecka. Sice chvíli trvalo, než jsem dočetla pár jiných knížek, co mi na stole ležely už pěknou dobu, ale pak jsem se k tomu přecejen prokousala a nastal čas pustit se do druhého dílu - New Moon :)) Sice jsem se trochu obávala, že mě to nebude bavit, protože Edward hned na začátku odjel a pak se opět vrátil až na konci knížky, byla jsem však příjemně překvapena... celá knížka (až na pár kapitol na konci, kde si Edward s Bellou vyříkávali první poslední) si bez problémů udržela mou pozornost. Mezi druhým a třetím dílem se mi naskytly jisté potíže se sháněním financí na zakoupení další knihy (můj příběh "díra ve dveřích" asi už všichni znáte) a tak jsem si první dva díly dala znovu. Pak jsem přečetla Eclipse, a když o tom tady tak přemýšlím, budu to muset udělat znovu, protože netuším, co se tam stalo, až na souboj na konci (vampires+Bella+werewolves versus Victoria+newborns, a návštěva Volturi). Čtvrtý díl - Breaking Down - jsem si zakoupila a přečetla tak nějak ze setrvačnosti.

PLUSY:

• výborně napsané. Jakmile se do toho začtete, nejde přestat. A pokud jste aspoň trochu jako já, začtete se do toho na první stránce.
  
• všecko je popsané do takové hloubky, že nemůžete jinak než si to představit, vcítit se do příběhu. Všechny maličkosti, všednosti každodenního života, oblečení, vztahy mezi lidmi, krajina, náznaky pocitů v obličejích komunikujících lidí, třeba jen i počasí... všechno. A i tak vám to dává hodně prostoru pro fantazírování (např. to, jak vypadají hlavní hrdinové z fyzické stránky, je popsáno minimálně, snad jen základní rysy.)
  

MÍNUSY:

• tak nějak od začátku, nebo nejdéle od půlky vám je jasné - čtete-li aspoň sem tam nějakou tu knihu - jak to dopadne, popř. dokonce co se konkrétně stane, co kdy dané postavy udělají a tak. Za celou knihu jsem nebyla snad ani jednou překvapena. Veškerá rádoby překvapení (nebo spíše snaha o zvraty v ději) přichází v pravidelných intervalech, ve chvílích, kdy už si posledních 20 stránek říkáte "tak kdy už se něco stane? Tahle idylka už trvá dost dlouho na to, že to má být romantické, ale akční, někdy až horor... zív". Protstě... předvídatelné.
  
• někdy mě až překvapují myšlenkové pochody hlavních postav v knize. Nikdy nechtějí nic pro sebe, všichni mají až neuvěřitelně silnou vůli a občas nelidské vlastnosti (myšleno tak nějak obecně, když vezmeme v úvahu, že většina hlavních hrdinů není lidské rasy...), a v podstatě se tam řeší jediný problém, a to že se všichni snaží uspokojit všechny ostatní, a to prostě nejde, žejo. Nůďo.

I tak jsem ale moc ráda, že knížky doma mám a že jsem je četla v angličtině. Není čeho litovat, to ani v nejmenším. Jak seřadit díly podle oblíbenosti? První asi musím dát Twilight (1), protože ten kdyby mě nebavil tak se ani nenamáhám kupovat si další díly. Druhý Breaking Down (4), protože se toho stane asi nejvíc, je to podle mě nejdramatičtější díl... akorát na konci jsem trochu umírala nudou, čímž si knížka u mě celkem kazí reputaci, takhle by to být opravdu nemělo. Další bude asi Eclipse (3), protože se mi moc líbilo, jak se Jacob postupně spřátelovával s Edwardem a ostatními upíry. Poslední, bohužel, je New Moon (2), protože hlavně Jacobův příběh je výborný, ale to, jak se Bella chová jako psychopat a opakovaně páchá málem sebevraždu jen proto, že má halucinace, to mi celkem vadí.
Takže asi tak.
V pátek jdu s největší pravděpodobností do kina na New Moon a jsem zvědavá, protože jsem o tomto filmovém zpracování knížky mnohé slyšela. Chci se přesvědčit na vlastní oči, jestli je to taková blbost, na kterou se nedá koukat. :)) Pokud to jen trochu půjde, dám vám vědět. :))
A to je asi vše, přátelé :)) mějte se, čtěte, moc vás miluju.
Papa, váš Kačínek :))

Filmíky

Tak jsem si říkala, že vám napíšu o těch pár filmech, co jsem v poslední době viděla, jen tak pro zajímavost.

Jářku... takže čím začít?
Dejme tomu třeba
Zataženo, občas trakaře
Tak to bylo pěkný. To se mi moc líbilo. Měla sem hlad, ikdyž sem se u toho cpala popkornem. Taky sem se celkem dobře bavila. Takovej pěknej, celkem akční animák :)) teda chvíli sem se i bála, ale to asi nemá nic co dělat s nikým jiným... můj soukromý problémek se želé :D ups. Fakt se mi to líbilo. Nemůžu asi říct, že to je nejlepší animák co znám, to není, ale i tak hustý :)) Hlavně když si dávali pusíííínky s nafouklejma tvářema :D :D
Chceš mě, chci tě
Na tom jsme byly s Martínkou. Je to taková celkem obyčejná romanťárna, chvílema nuda, chvílema jsme se naopak válely po zemi smíchy (scéna s vibračníma kalhotkama apod.)... Taky bylo víceméně od začátku jasný, jak to dopadne. Ale i tak stálo za to na to jít, moc dobře sme se bavily :)) Pokud chcete relax, ne moc přemejšlení a celkem fakt peckový vtípky, koukněte na to :))
Dokonalý trik
Ok, tak ten nejspíš už znáte, bylo období, kdy se nemluvilo o ničem jiném než o tomhle filmu... a tak, asi po roce nebo dvou, jsem si řekla, že se na to taky podívám. Nebo spíš že se na to podíváme s Béďou, kterej se očividně vůbec nebál a eště k tomu mu vůbec nepřišlo padlý na hlavu, že se lidi klonujou a nechávaj se těma klonama zabíjet... Ne kecám, fakt dobrej film, akorát já nerada koukám na lidi jak umíraj. Ne že bych byla cíťa nebo tak... prostě... to neni příjemný, jestli víte co myslim. Jinak se mi to líbilo, je to zase tak trochu něco jinýho, nutí vás to zamyslet se nad neobvyklejma věcma a tak... zajímavej, výborně udělanej film. Líbil :))
Číslo 9
Tak to bylo ovšem hustý. Co si z toho filmu pamatuju nejvíc je, že mě v kině Lípa bolel zadek :D ale jinak to byla pecka, jakože megamoc pěkný :)) nejvíc se mi líbily ty figurky, vypadaly jak pytlíky :D uplně nejvíc, fakt se mi to moc líbilo. Dokonce se mi na konci trochu chtělo brečet, ale jen mainínko :)) Fakt suprový nejvíc, moc líbilo, paráda :)) Klidně bych na to šla znova, fakt že jo.
Vzhůru do oblak
Tak to už je dýl co jsem na tomhle byla, s necelou svou kdysi PiHáckou partičkou, Mája, Vítek, Klárka a Lenka.... Už chyběl jen Ondra, Adam v normální náladě, Janča, popř. Dáda a tyhle lidičky :)) a byli bysme kompletní. Každopádně filmík peckovej, moc moc moc parádní :) Sme se náramně bavili, bylo to uplně výborný, animákům zdar :))) Taky bych na to šla znova. :)) žůžasnej filmáček. :)) Ty balóóónky :) chvílema taky až dojemný, moc suprová věc tohle. Taky byla pecka když tam tak sedíme a lidi začnou prostě metat hlášky typu "on má tu manželku ve schránce" a tak :D umírám. Animáky mě poslední dobou fakt fascinujou, tim co všechno v nich lidi dokážou udělat, že to vypadá uplně reálně. Pecka.
Město andělů
Film, o kterém jsem nic nevěděla až do chvíle, kdy jsem ho zapnula na notesu... a dokoukala se ségrou. Kakíí moc úžasnej. Občas se tam lidi tvářili tak nějak pofidérně, i chovali se pofidérně, ale i tak se mi to moc moc moc líbilo, úžasná věc. Opravdu. Hlavně moji oblíbení herci, že ano, nezklamali :)) Taky uplně skvostíčkovatej filmíčičánek. Jeden z těch, který když dokoukáte, přemejšlíte o nich ještě aspoň den.
A to bude asi všechno. Nebo všechno co si pamatuju :))
Mějte se famfárově, koukejte na filmy, a napište mi. Miluju vás :)) papa

pátek třináctého

Tak se to tak seběhlo, že zase jednou nastal pátek třináctého. Pověrčiví lidé se domnívají, že to je nešťastný den, kdy se stávají špatné věci. Ou-kej.
Já si myslím, že to je den, kdy se sejde pátek s datem třináctého, konec šmitec. Řekla bych, že někteří k sobě smůlu prostě přivolávají, a to tím, že něco zlého očekávají. Znáte to, přitažlivost vesmíru, your wish is my comand, a všecky tyhle věci z The Secret. Funguje to minimálně na tohle. Já jsem však, nikoli naschvál, celý den nedávala pozor na to, co se děje kolem mě, jen jsem si četla (fajn, den ještě nekončí, ale beru to z prozatimního hlediska), a zatím jsem přežila bez újmy :))
Tak vám přeju totéž :))
Mljvs
papa

čau klobásy

takže
teď právě dávám fotky z krakonoše na rajče... tak snad to nechcípne...
je jich hodně a je v nich bordel...
ale tj jedno
a tady ten stoptrik jak sem slíbila :))
tak asi tak
mějte se krásně
miluju vás
přiďte zas
páčko

Estetický kurz v Bílém Potoce

Tak jsme se - přes všechno to odkládání a změny plánů - dočkali. Kurz se konal od středy do pátku tento týden... a tak jsme v úterý k večeru naházeli výtvarné potřeby, foťáky, počítače a i nějaké to oblečení do tašek, báglů a jiných zavazadel, a ve středu ráno jsme vyrazili. Cesta vlakem proběhla v pohodě, a tak pro nás bylo jistým šokem, když jsme po vystoupení z vlaku málem odletěli. Ano, tak moc foukal vítr. A o co hůře, jak jsme se tak lopotili do kopce se všemi těmi těžkými zavazadly, vítr foukal proti nám. Opravdu příjemná cesta. Možná bych to šla ještě teď, kdybych neměla Jiříka, který mě zachránil :)) děkuju.
Takže co se tak nějak dělo první den: Nejdříve jsme se "zabydleli", jestli se tomu tak dá vůbec v penzionu Krakonoš říkat, a potom jsme se pustili do první aktivity - malování se zavřenýma očima něco, co jsme nevěděli, co je... vedli nás naši sousedé, které vedli zase jejich sousedé, a tak dále. Ve výsledu jsme měli mít na papíře všichni stejnou čmáranici, ale moc se nám to nepovedlo :D Po obědě jsme byli rozděleni na dvě půlky. Ta, ve které jsem byla i já, zůstala s paní profesorkou Vinšovou a Kostincovou dole na přednášku o divadle a pak jsme se věnovali představení na téma "převedení hlavní myšlenky lidové písně do moderní situace". Druhá polovina třídy odešla s panem profesorem Knoblochem dabovat. O tom, jak jsme to první odpoledne strávili, a jak ve výsledku vypadala naše scénka, vám povídat nebudu, protože to stálo za prd (tímto se omlouvám ostatním členům skupiny, kteří se velmi snažili a nejspíš si doteď myslí, že jsme byli dobří). Večer po večeři se ještě promítaly fotky z celého dne i z jiných kurzů, na kterých třída byla, pak se konaly ukázky práce a šlo se spát. My ještě koukali na Rrrrr!, což se v polovině seklo (musim říct Majduli ať mi ho vypálí znova a pořádně), a taky jsme šli do hajan.
Další den byl o mnoho zajímavější. Začínali jsme návrhy scén na papíru velikosti A4 a pak jejich focením (u mnohých vznikaly perfektní, úžasné, bombastické a velmi profesionálně-umělecky vypadající snímky, které se scénou neměly co dělat - fail). Na tomto jsme pracovali ve dvojicích, a my s Kubou jsme poměrně neoriginálně, přesto fajnově cajkzně fotili šachy. Potom nastal čas pustit se do věci, co mě na celém kurzu bavila nejvíce - stoptriky. Ve výsledku byl ten náš krátký a tak nějak divně se klepal, vzhledem k tomu, že někteří (asi já) do toho během focení kopali... ale i tak to byla nejvíc mega turbo pecka věc :)) dodám ho sem až budu u sebe na počítači, nejdéle zítra večer :) stejně tak fotky z kurzu budou nejdéle zítra večer na rajčeti, jako obvykle. Čestný skautský fakt je tam dám.
Stoptriky fungují tak, že vyfotíte spoustu fotek a pak je dáte za sebe, aby tvořily nějaký příběh nebo tak něco. Jdou s tím dělat super zajímavé věci, až budu mít čas tak si s tím doma pohraju a uvidíme :))
Každopádně pak jsme byli nuceni naši pracovní plochu vyklidit a ještě k tomu se Jirkovi vybil foťák, takže naše video je o hodně kratší než jsme měli v plánu... ale to nevadí. Po obědě jsme měli stejný program jako den předtím, jen jsme se vyměnili. Dostali jsme pětiminutové video (tučňák Pingu :D ) a měli jsme k němu udělat veškerej zvuk... dabování, hudba, zvuky jako pleskání chodidel, šustění a tak... prostě všecko. To byla také, přiznejme si, zajímavá zkušenost. Večer byl víceméně stejný program jako ve středu, akorát se ještě vybíraly nejlepší fotky z návrhů scény, koukali jsme na stoptriky, a také paní profesorka Vinšová vymyslela soutěž "max faktor", účast byla povinná, a tak jsme po skupinkách trapčili před třídou. Inu, proč ne. Na pokoji jsme pak s klukama hráli flašku, povídali, a někteří (třeba já) pařili Age of Empires. Oh well. No a další den jsme jen poránu hráli jakousi pofidérní hru a pak jsme se zabalili, poklidili, a jelo se dom :))
A to je tak vše přátelé. Fotky dodám, jak jsem řekla, v neděli večír je máte na rajčeti. Sem pak hodím i ten stoptrik, a také vám napíšu o některých filmech, co jsem viděla v poslední době.
Tak se, děcka, mějte famfárově :))) miluju vás šecíčky :))) papááááááá

Dobrý den vám přeji, přátelé, čtenáři, i vy ostatní (kdo tady třeba jen tak bloudíte a za čtenáře se nepovažujete).
Uběhlo již několik dlouhých, předlouhých dní od chvíle, co jsem na tomto blogu naposled publikovala jeden ze svých nesmyslných, zbytečných článků bez hlavy a paty. A tak tu zase sedím a přemýšlím o tom, co by se s tím dalo dělat. Jestli bych se třeba mohla nějak donutit psát vám pravidelně, nebo něco na ten způsob. A tak jsem se dostala k myšlenkám na entropii... míru neuspořádanosti svého života. Je vysoká. Vyšší než je nejspíš normální. A pak dochází k různým nehodám typu "my píšem?? ups!", "hej fakt nevim kde je ten papír z banky" nebo "co je sakra dneska za den!?!?"... a přesně takovým situacím bych se v budoucnosti ráda vyhnula. Problém je, že nevím, jak na to. Již dříve jsem se několikrát pokusila s touto hloupou entropií zatočit, a ani jednou jsem neuspěla. Tuším, proč tomu tak je. Mám totiž tak nějak výchovou vytvořený velký odpor k řádu a systému (lidé typu Jiřík to moc dobře vědí, stačí se podívat na to, do čeho si dělám zápisky ve škole... a nebo Béďa, přestože viděl můj pokoj jen ve stádiích "uklizeno" a "možná trošku chaos"), a pak mi pochopitelně dělá problém zavést tento... fuj... řád a systém do svého každodenního života. Jsem bordelář. Jsem zbrklý zmatkař, věčně zmatená, a vím o tom. A tak, abychom se dostali k původní otázce tohoto textu tady, stále nevím, jestli vám dokážu psát pravidelně. Kdyby náhodou, bude to nejspíše od nového roku, kdy si konečně pořídím diář a pokusím se do něj psát a pak do něj koukat = učinit ho užitečným. Tak mi držte palce :)) Jdu uklízet. Ne proto, že bych chtěla, ale proto, že matka chce. Nemyslím si, že to má smysl, když do večera to tu bude vypadat stejně. Ale což.. :D Mám vás ráda.. mějte se famfárově a přijďte zas :))
a tady videjko co mi poslal pan Havelka :D
PS:jo a třeba se vám taky stává, že nevíte, že máte bejt v práci. útrum tomuhle, sakra. :D

ola

Ahoj lidi... tak sem tak přemejšlela a přemejšlela, a dospěla sem k názoru, že sem vám už dlouho nepsala... a tak se to tady dneska pokusim napravit. Nemám moc co říct, jako vždy, jen abyste se měli na co těšit, tak vám prozradim, že už připravuju pár článečků do budoucna co budou stát za víc než to co vám sem strkám posledních pár dnů. Fakticky slibuju. Tady jen písnička pro vás lidi :)

tak co nového

no nového co je, to těžko říct. moc nic. nemám moc času. a sem líná psát velký písmena, ste si asi všimli. každopádně teda nemůžu říct, že by se nestalo nic moc, co by stálo za řeč... stala se toho spousta, ale sou momenty, který sou prostě nepopsatelný :D mohla bych to udělat formou hlášek, jako dělávám ráda, ale tak co z toho pochopíte, že... :D ale tak některý věci prostě nejdou, třeba "když tohle někdo řekne, umře opička" nebo "já se těšim na prkno skoro tak jako teď na řízky" a tak. ale... nevim moc co vám říct. v pondělí je první prodloužená, tak sem zvědavá, jak tam všichni pochcípáme, doufám že když z toho bude trapas tak ne moc velkej :D hlavně nevim kerej degoš vymyslel, že tam maj chodit rodiče, a že kluci maj mít motýlka... *megachcípsmíchy* :D no prostě konec. fakt vám lidi nemám co říct. teda rozpovídala bych se víc, ale je mi děsná zima na prsty a nejsem na noťasu a jak na to nejsem zvyklá tak je to děsná námaha na ty moje znecitlivělý prstíky... a taky za chvíli musim končit. každopádně... v pondělí se plánuju ulejt ze školy, takže vám napíšu :)) papa prdky mljvs nejvíce (normálně tuhle sem přišla na to, že když řeknete hovorově nejvíce, vznikne vám nejvejce, a pak sem se smála asi deset minut, nechápu proč to nikomu nepříde vtipný) :D tak pp

taneční dneska

no tak to zase bylo něco (z tohoto úvodu jste jistě už odvodili, že tento článek bude jeden z těch, ve kterých plácám páté přes deváté a nemají ani hlavu ani patu). Nuže, začalo to tím že jsem dneska úplně meganestíhala, jakože nejvíc mega. Njn. Pak jsem - proti své vlastní vůli - celou dobu reptala, což mně samotné zkazilo velmi mnoho. Ale ke svému vlastnímu překvapení (stejně jako minule) jsem si to i tak trochu užívala. Mohlo za to hned několik skutečností. Tak zaprvé to byli mí tanečníci, kteří byli dnes velmi optimističtí, stejně tak i tančící páry všude kolem. Pak to, že jsem neměla svoje šaty, a tudíž jsem si připadala jako kokot jen napůl. Dálepak jsem si velice užívala fakt, že někomu spadla na hlavu žárovka. Snažím se nebýt škodolibá, ale prostě mě to celkem pobavilo. A pak věci typu "Svoboda dělá orla" a tak... :D A i jiné zvláštní věci se dneska odehrávaly.. nemá ani smysl to všechno vyjmenovávat. Co vám ale musím vyprávět je příhoda, která se nám stala když jsme čekali na autobus.
Tak si tam tak sedíme/stojíme na tom autobusáku a bavíme se o všem možným, třeba o zvracení do vypouklin v saku nebo o schovávání baget do kasičky, a najednou z ničeho nic se tam objevila nějaká cik... chci říci Romka, za ruku se vedla s nějakým důchodcem, a zeptala se nás úplně megamužským hlasem, odkud jede autobus do Mníšku. Tak jsme zdvořile odpověděli, že nevíme, ať se podívá na tu svítící tabuli co tam na autobusáku je, a že tam to píšou. A ona na nás ať se jí tam jdeme podívat, že prej neumí číst. Tak jo, takže do Mníšku to jelo z 18 nebo odkud, a oni zase kde je 18ka. No prostě..... nejvíc. Aj jiný věci.. jakože napsala bych vám o tom pořádnej sloh, u kterýho byste se i zabavili i pobavili, ale opravdu to dneska nedám prdky. Je mi líto, sem k.o. Moc vás miluju šecky, pudu spát.. prostě musim, vstávám brzo :D tak pa pokličky, zase někdy :D

No přáááááátelé!

Hádejte co?? Normálně.... nic. :D :D :D hej jestli si myslíte že sem něco pila tak neeeeee :D Já sem uplně v pohodě... tak sem se nám to tak rozhodla podělit se s vámi o všecky ty zajímavosti které teď ovlivňují můj život. Takžeeeee..... vymejšlim prasátko, vymejšlim želvičku-žehličku (pyramidku), taky se už několikátý den snažím dostat na moodle a vůůůbec se mi to nedaří, a vzhledem k tomu, že právě tam mám zadání hned na několik domácích úkolů, vyplývají z toho mnohé problémy... Taky v pondělí zase musím do tanečních, přátelé, to je myslím akce sama pro sebe, něco jako moje smrt číslo dvě nebo tak... Dálepak se už několikátý den snažím vyřešit problém "skříňka", také poněkud neúspěšně, a co dál.... taky jsem dneska strpěla úplně směšnou prohru v šachách, a to tím stylem, že jsem celou hru bez debat vyhrávala, a nakonec sem si nedala pozor... a co nevidim už tam mám mat. Každopádně odveta bude, žádné obavy ;o) Počítám, milí čtenáři, že vás takovéto výňatky z mého každodenního života moc nezajímají, ale jak říkám: Dáte-li mi dobré téma, budu psát. Teď nemám o čem, tak píšu o ničem. Kdo mě zníte, víte, jaká jsem kecka, a tady se to taky projevuje, že... že sem schopná se takhle rozkecat o svém poměrně průměrném až nudném životě. No jo. Taky kdyby vás to náááááhodou zajímalo, mi nějak úplně megablbne icq, jakože mi mizí kontakty a i vypadá to blbě, třeba když přijde někdo online tak se mi to ukazuje kdekoli, jen ne vpravo dole jak by mělo. Asi to nainstaluju znova. Asi to udělám hned teď. Tak se mějte a pááááčko prdky, moc vás šecky miluju, přidávám píseň, snad se vám líbí.

taneční

Tak jsem tady. Mám to sice za sebou, ale několikrát tolik toho mám před sebou. Nevím, zda jsem v tom správném stavu pro blogování, protože se prý motám jak opilá (ano, po polce s profíkem rychlostí milion km/h a ještě dokola se mi opravdu hodně motá hlava) a málem jsem spadla ze schodů... a taky sem málem umřela žízní a tak všecko. Takže za to, co tu píšu, ani v nejmenším neručím. Inu.
Takže mi sem přišla Martinka, moje jediná, spolehlivá, prostě svatá a má to u mě, s tím že mě nalíčí, udělá mi něco s vlasy, a hlavně s tím že mě psychicky připraví. Některé části plánu se povedly, jiné ne. Např. to nalíčení..... "tak, tadyto si naplácáš rovnoměrně na xicht" "joo? tak jo... hele jedna tvář je červenější... od toho ale mám tu patku, klidně můžu mít nesymetrickej obličej" nebo to, jak jsme tak trochu nekoukly na jízdní řád a před katastrofou nás zachránil Martinky tatínek, děkujeme děkujeme, který nás tam odvezl.
Martinka se nám zakoukala do chlápka u vstupu, jak jsem již slíbila, budu se ho příště pro ni muset zeptat na telefoní číslo, protože jí opravdu dlužím mnohé.... A přišly jsme málem pozdě, tedy já, a také jsem se málem nedostala dovnitř, protože paní tam tak trochu nebyla a já eště neměla tu kartičku, že..... ale vše se nakonec vyřešilo díky aktivnímu a terénu-znalému Jirkovi Erhartovi.
Zbytek byl prostě chaos, jediné co vím je, že se mi velice motá hlava a i nohy, taky mě hlava bolí, a nevím co s tím. Ale chvílemi to nebylo tak hrozné, jakože příklady nezapomenutelných hlášek:
"Každý chvilku tahá pilku, chvilku dámy tahají, chvilku páni tahají..."
"kdo z nás je ta dáma?"
"no já ne"
"já taky ne"
"tak co teď s tou pilou..."
nebo
"která je pravá noha?"
"ta ve který držíš lžičku"
...... no prostě... v pondělí opáčko. Každopádně, jak mě znáte, reklama musí bejt, na moje osmnácté narozeniny, v pondělí 12. října 2009, je první prodloužená. Všechny vás tam čekám :)
Jinak teda Jirko, tys mi dal zabrat, zejtra jestli nepřídu do školy tak mě máš na svědomí :D Takový otáčky a tyhle srajdy... já nevěděla kde mám nohy! fajn no......... tak nic. nejsem při smyslech. máte-li nějaké konkrétní otázky, ptejte se. už nevím co vám říct, snad jen že jsem to nepřežila, a nejenže už jsem umřela dvakrát (při přípravě i při samotném aktu tanečních) ale umírám i teď. Tak se mějte a papa... zase někdy.

Nákupy do tanečních

Tak jsem se jednoho krásného úterního rána (před hodinou tělocviku) dozvěděla, že půjdu do tanečních. Do první hodiny zbývalo přesně mínus půl dne a já si tak říkala, jak to mám stihnout. A tu, kde se vzala, tu se vzala, přišla moje máti s myšlenkou, že půjdu od druhé hodiny a (všechno v klidu) nakoupíme šaty a boty, a tyhle věci. Jakože stíháme. To bylo v úterý odpoledne. Na středu odpoledne jsem měla program (hodinu používání photoshopu, která se nám nekontrolovatelně změnila v hodinu vaření pudinku), a tak matička prohlásila, že večer se půjdeme poohlédnout po botech (šaty že mi prý od někoho už půjčila). Tak jsem se tam v tu středu navečír dostavila, ona vytáhla tašku plnou šatů, a odtáhla mě do kanclu, ať si to vyzkouším. Obě jsme dělaly, co jsme mohly, ale mé velrybí tělo se do žádných zapůjčených šatů nevešlo. Braly jsme to se smíchem, minimálně tedy má matička. A vyrazily jsme pro ty boty. Prošly jsme za asi půl hodiny více než půl Liberce a nesehnaly jsme nic. Nic s velkým Ň. Tak mě tedy moje mami zaúkolovala, že mám shánět ve čtvrtek. To jsem měla školu do půl páté, přesto jsem však opět vyrazila do města a vyzkoušela si několikatery šaty. Pak mě to přestalo bavit a odebrala jsem se domů (nebo spíš k babičce, kde teď na přechodnou dobu bydlím). V pátek jsem musela do práce a pak to začlo nanovo. Přecejen, pátek je pátek, a do pondělí času dost opravdu nezbývalo. Tak jsem dostala šaty co se mi líbily a ještě jedny k tomu, ty vypadají jak mořská potvora a stály 200 :)). A už jen boty. Já, jakožto pracující lid, jsem zaměstnána i na sobotu i na neděli, a tak mi nezbývalo nic jiného, než v sobotu po práci vyrazit do OC Nisa a shánět botky. Kupodivu (a k mému vlastnímu nezměrnému překvapení) úspěch. Nejsou nijak super krásné nebo tak, ale zaprvé je měli v mé velikosti - a už to samo o sobě, promiňte mi to přirovnání, je úspěch jako kráva - a dokonce stály 295 korun. Takže pokud nepočítám vlasy a všecky tyhle pičičandy, které přenechám na pondělí své nejskvělejší Martince, jsem ready :D Je možné, že se zítra někde zabiju, a nemyslím jen na tanečním parketě. Nebo že z těch všech nervů prostě skočím z balkónu (není to vysoko). Jen abyste věděli, že tohle může být můj poslední článek. Tak snad jste si ho užili. :))
Váš Kákul.
PS: Loveya ppl :D
PPS: otcovi se ty pěkný šaty nelíbily, takže kdo tam v pondělí budete, čekejte mořskou potvoru :D

chaooooooos

Omlovám se, přátelé, že vám teď moc nepíšu, ale můj život je chaos. A já si ani moc nestěžuju... Tak zaprvý začla škola. V nový třídě, s novejma učitelema snad jen kromě dvou nebo tak nějak, tak to dá člověku zabrat. Taneční - ano opravdu tam musim - mě asi taky nezabijou. Nejsem přehnaně optimistická, nebojte, myslim ti že mě zabíjej už teď. prostě aaaaaaaaaaaaaaaa a pomoooooooooc a tak. Ale to jste ode mě už všichni asi slyšeli, takže to tu nebudu rozmazávat. Taky co sem teď začla pracovat tak taky nemám tolik času. A co dál... ještě aspoň jedna výmluva by tam měla bejt.. ale nemůžu si vzpomenout :D Každopádně část toho, proč vám nepíšu, je, že sem prostě líná, a nemám moc inspirace. No nic děckaaaaaaaaaaaaaa mažu do školy :) papa :) loveya

Stardust neboli Hvězdný Prach

Najde se jen málokdo, kdo neviděl tento slavný film. A stejně tak se najde málokdo, kdo četl tu neslavnou knihu. Tak jsem se rozhodla, že to tu pro vás tak trochu předpojatě porovnám ;o) Nuže.
Četla jsem knihu a viděla jsem film. Nejspíš si říkáte "no co z tohohle asi bude...", protože kdo mě dobře znáte, víte, že Stardust je můj nejoblíbenější film, a stejně tak víte, že když vidím film i čtu knihu, vždycky (prozatím bez vyjímek) dám přednost knize. Takže..... chvilka napětí...........
Tamtadadá! No jo, myslim že vám to bylo jasný už z toho pošahanýho úvodu, že tentokrát jsem na straně "čučací" verze příběhu. Nemůžu říct, že by se mi knížka nelíbila, to sotva... ale ten film byl jedním slovem prostě GORGEOUS!!! Třeba víte nakonci jak byla taková ta "bitva", jak tam ty tři Lilim zavřely Prima, Tristana, jeho máti a tu hvězdu v tom sále velkým a bojovaly s nima... to tam vůbec nebylo. Zásadní rozdíly: Tristan nevyrůstal jen s otcem ale v normální 4členné rodině. Celá cesta trvala ne týden ale několik měsíců. Hvězdy noha se nikdy neuzdravila a kulhala, a Tristan měl popálenou celou levou ruku. O těch "lovcích blesků" nebo co to bylo tam bylo sotva půl kapitoly. Lilim přežily. Ta věznitelka tý jeho máti taky přežila. Viktorie Forestová si vzala nějakýho 60letýho chlapa a měla s ním dítě. Na konci sice Tristan umřel jako král, ale Yvainne přežila a vládla dál, když neměli děti. Ten týpek s tim kozlem umřel už u hostince, ne až na konci. Ta čarodějnice a ta hvězda se na konci usmířily a byly na sebe hodný. Yvainne se s Tristanem nevyspala (ikdyž to chápu že bylo v tom filmu teda jakože hlavně pro efekt). Tu babylonskou svíčku dostal Tristan od nějakýho chlupatýho týpka v lese, ne od táty. A prostě celý to bylo divný... Tak koukejte. A komentujte. A tu knížku nečtěte je to ztráta času. tak pa, miluju vás. :))

konec léta

Léto se blíží ke konci.
To je něco, co nemám moc ráda když se říká, v angličtině je to takzvané "stating the obvious" neboli "vyjádření toho zřejmého" (tak nějak by se to asi dalo přeložit ne?). Něco jako když stojíte ve slejváku a někdo řekne "prší", nebo když vám někdo dá dárek a vy se zeptáte "to je jako pro mě?"... takže si asi rozumíme. Účelem mého prohlášení že "léto se blíží ke konci" je sdělit vám (pokud možno šetrně) téma tohoto článku. Kdybych totiž začala jen tak bez varování prohlašovat, že začne škola, že bude podzim, že bude hnusně a pršavo a zima, že bude brzo tma a hodně učení, že mi bude 18 (ano, to k těm děsivým faktům nesporně patří taky), že pak začne padat sníh a my budeme každé ráno klepat kosu na autobusových zastávkách, je možné, že by některé slabší povahy klepla pepka. To bych mým drahým čtenářům ani v nejmenším nepřála, proto jsem vás šetrně varovala už na začátku. Nuže tedy...
Léto, období pro mnohé definováno smíšenou vůní repelentu a opalovacího krému, a pro mnohé také nejkrásnější čas roku, je téměř úplně za námi. Pokud jste ho ve zdraví přežili (tím myslím žádné otravy houbami, spadlá letadla, kůže spálená - od sluníčka nebo táboráku - do černa apod.), gratuluji, a zároveň dodávám "upřímnou soustrast", poněvač ať se nám to líbí nebo ne, prázdniny - i léto jako takové - jsou OVER.
Dřív jsem se vždycky nemohla dočkat začátku školy... však to jistě taky znáte, takové to počáteční nadšení jak po prvním dnu opadá... Letošek je jiný. Do školy nechci ani na pět minut. Kdo ví čím to je... možná tím že jsem měla 3měsíční prázdniny (plus rok ve škole v USA, což se až na ranní vstávání dá jako určitý typ volna také počítat)... možná to je jen ponorkovou nemocí... na žádné škole nikdy předtím jsem nebyla 6 let a další tři roky už asi nedám... prostě nemůžu. Každopádně mě asi migne, tak se na to připravte, milí čtenáři, a kdybych se tu nějakou delší dobu neobjevila, vůbec si o mě nedělejte starosti. Jen jsem mě prostě obyčejně miglo. :))
Bude podzim. To je fajn, a pokud se na to podíváte z mého úhlu pohledu, budete možná souhlasit. Tak si to vemte: nikdo vás už nebude tahat "vykoupat se" do veřejné břečky, nebudete se muset starat o to které tričko je nejtenčí se vám nááááááhodou z toho vedra neuvařily vnitřnosti, nebudete nuceni (nebo spíše nuceny) si brát sukně, protože v džínech je hic... nemám léto ráda. Všecko je vidět. Je mi úplně jasné, že chlapi léto úplně žerou; kraťásky, sukýnky, bikini, tílečka... jen se na ty holky podívejte. Díky tomuhle se na podzim celkem těším. Tenisky, kalhoty a mikina, a bude. Žádný vaření.
Ale kromě tohohle to prostě půjde z kopce. Všecko. Ani nemrkneme a budou Vánoce, sníh, tma od 4 odpoledne a tak vůbec. Tak, milí čtenáři, doufám, že to všichni ve zdraví přežijeme. Moc bych vám to přála (poněvač kdybyste to nepřežili, pro koho bych pak psala?).
Tak se mějte krásně, písněte mi - však víte, to vždycky potěší - a mějte se famfárově :)
miluju vás.. páčko.

Moje jediná letošní dovolená někde dóóle pod Prahou :))

Inu.. nechce se mi to vyprávět jako nějaký nudný příběh z knihy, asi byste z toho stejně nic neměli, a tak bude asi nejlepší když vám jen ukážu pár fotek a popíšu nejlepší a nejvtipnější zážitky, hlášky apod... předem upozorňuju že tenhle článeček je spíš na připomenutí pro ty co tam byli než že by fungoval jako osvětlení situace pro ty co tam nebyli... :))
Mezi nezapomenutelné zážitky bych v první řadě uvedla mého tříletého brášku Ondru vřískajícího "Já chci Fernet!!!" nebo třeba když jsme šly s mou drahou sestřenkou Bárou ze Bzí do Brodu, mě na štěrku jen trochu uklouzla noha a ona zavřeštěla tak že vyhnala veškerou zvěř z lesů v okruhu asitak 20 kilometrů..... Nebo tanec táty, strejdy Oldy a prcků "ejsa brejsa numa numa nej" :D :D :D
Nebo když jsme telefonovaly se sestrou a naše konverzace probíhala asitak takhle: "Je tu blbej signál" "Tak nesmíš moc dejchat, abys ho neodfoukla" "myslíš jako ten...? takovej ten jak se točí...?" "Vzdušnej vír?" "To je jako vir... jako počítačovej virus" "Hele, třeba trojskej kůň!!" "Hele tak tady tak potmě stojim a koukám na to zahradu a víš co nevidim? normálně tady tak pobíhaj trojský kobyly a pasou se tady na tom trojskym jeteli..."
Zážitků bylo opravdu mnoho. Třeba Dan: "mami, až budeš kupovat tu poštoví známku, nemusíš nijakou drahou jo, stačí nějaká obyčejná..." nebo Štěpka v noci: "mami já chci domů!" "zejtra pojedeme domů" "já chci domů, já nechci pojet." a nebo její roztomilý: "eště pusínku Kačínkovi" :D :D :D
Nebo třeba když jsme hráli pantomimu na filmy a u dívky na koštěti byly první odhady "Penis!!! Velkej penis!!!" nebo u pretty woman "ženská... kozatá... hoooodně kozatá... aha, tak ne, zas až tak kozatá ne..."
Prostě bylo toho spousta, jsem si stoprocentně jistá že nehledě na to kolik vám tu toho povím, určitě na něco zapomenu...
...Štěpky holina v řece...
...žabí stehýnka...
...závody dětí na motorkách...
...pohádka o Honzovi co spad do díry a taky o skákacím hovínku...
..."Já sem učitel!" "Já sem pan učitel!"...
... Ondráškova "Edibaba"...
..."hádejte osobnost" - "hmm....... Zajíc!!!! Hmm............... Zajíc!!!!!!!!"...
...ňam ňam blbík...
Už teď mám pocit, že jsem někomu slíbila co sem napíšu a nemám sebemenší ponětí co to bylo... Barčí nebo kdo ste to byl, prosím o připomenutí... jinak tady jsou ty fotky, aspon pár :)

A to je asi všecko, myslim... teda mám toho víc, ale to tohle by myslim asi stačilo............ možná to zejtra nebo někdy dám na rajče. Tak zas někdy, mljvs, pa :))

Eduard Bonifác J. J.

Věřte tomu nebo ne (že já ostuda jsem vás o této novině nezpravila dříve), už nějakou tu dobu máme u nás doma nový přírůstek!! Pokud si ovšem myslíte: To je dětí a furt si dělaj další!!, náramně se pletete. Je to totiž pejsek. Tak často se mu měnilo jméno, že ani nevím, jestli u "Eduard Bonifác JJ" zůstalo nebo ne.... říkali jsme mu Ediku, ale na to neslyšel, tak mu teď říkáme Bony (máma píše Boni, ségra zase Bonny, tak já nevim). Na to teda neslyší o moc víc, ale už se to snad měnit nebude.

Jinak ještě jsem ani nezmínila to pro mnohé nejpodstatnější: rasu. Je to Jack Russel Terier. Takovej ten pejsek co je vždycky na Seznamu, jestli víte. A teď nám, milí zlatí, nezbývá nic jiného než sem dát pár foteček :)) Tak pokoukejte, snad se vám budou líbit :))

děkuji vám všem za krásných 3595 návštěv tohoto blogu. nevím přesně kdy to bude rok co jsme začali počítat, někde koncem srpna, tak jsem zvědavá, jestli dáme 4 tisíce. Bylo by to úžasné... tak se pokusím napsat něco zajímavého, aby bylo co číst :) třeba večer si najdu chvilku :)) tak se těším, a zatím mějte se krásně, papa, mljvs

peace

zdravím, přátelé... taksem vám už úplně megadlouho nepsala, moc se za to omlouvám. Můj život je chaos. Celkem mě to baví. A vzhledem k tomu, že nemám zrovna filozofickou náladu, a stejně tak nemám ani čas, protože mi asi za deset minut jede autobus, tak vám jen tak stručně napíšu, co se tak nějak teď děje v mém životě. Inu tak... zaprvé, vzdala sem snahu udělat rozdílové zkoušky. Tudíž mám teď mnohem víc času na jiné věci, hlavně na čtení, a opravdu si to užívám :)) Taky jsem teď měla, a stále ještě mám, brigádu v kihovně, což je převelice smutné, protože celkem to je je šest dní (3 dny týdně). Ikdyž je to celkem zábava, především lepení čárových kódů na staleté knížky které německy promlouvají něco o sudetech, nebo taky balení nových knih do průhledných fólií, aby se nezničily, moc peněz za to nedostanu. Ani z toho nezaplatím dveře. To asi ještě taky nevíte co... no to jsem se nám jednou jářku naštvala, nakopla sem dveře, a je tam díra. Tak musim koupit nový. Nemám s tim problém, akorát mi nezbyde na knížky ani nic jinýho. Proto taky asitak za 4 minuty vyjíždím do města hledat nějakou pořádnou brigádu.. tak snad... njn naděje umírá poslední. Co je dál nového... jo teď jsem dočetla Twilight. Jakože ten první díl. Poprvé jsem o té knížce slyšela asitak před rokem a kousek, a někdo, mám ten pocit že to byla moje starší ségruše Terka, mi řekla, že to je něco o upírech, že to bude nějakej horor skombinovanej s dívčím románkem. Že to prej bude stát za prd. Tak sem tu knížku tak nějak celej rok zavrhovala, kdokoli mi řek že se mu líbí, dívala sem se na něj jako na člověka bez vkusu, asi tak jako se dívám na lidi co mají rádi Hannah Montanu. A pak sem si to přecejen přečetla a musím se přiznat, ke své vlastní ostudě, že se mi to líbilo. Je to totiž přesně ten typ knihy co mám ráda, je to napínavý a tak všecko. Trošku jako Harry Potter. Tak já jdu shánět brigádu... mějte se krásně :)) napište mi... a mám vás ráda :) tak páčko

Zdravíčko přátelé!

no hele, takže ať chci nebo ne (a já chci), musím se vám v první řadě omluvit, že už jsem vám dlouho nepsala. Nemám teď skoro vůbec čas. Ne že bych pořád pracovala nebo tak, to ne, ale tak nějak mám pořád co dělat, a na psaní jsem si našla chvilku až teď. Popravdě bych se ale měla šprtat, tak vás to tu nebudu nijak natahovat. Musím se učit, což asi víte, protože v září dělám srovnávací zkoušky z osmi předmětů. Tak mi držte palečky prosím, nejen potom (to budu potřebovat, jako fakt hodně!!), ale hodilo by se to i teď, ať mi to jde od ruky, a ať mi to leze do hlavy:) :) díííík :) Jinak co je nového, moje zlatá sestřička mě tuhle donutila koukat na Twilight a na High School Musical, tak jsem si řekla "proč ne, zkusíme si jaké to je být normální teenager,aspoň na chvíli.." a skoukla jsem to s ní. Tak vám řeknu, co si myslím: Na Twilight ještě nemám tak úplně názor, neříkám že to je špatný příběh, chci si přečíst knižní verzi a pak uvidíme. A co se HSM týče, říkám na to asi tohle: Líbí se mi, jak to reprezentuje typickou americkou střední školu, a také se mi celkem líbí, jak z toho udělali muzikál (až na třetí díl, kde už to drobetko přehání). Jinak ale se mi z toho (a HLAVNĚ ze Zaca Efrona!!) chce zvracet. Ale tak to je můj názor a jestli vám se to líbilo, nemám důvod a ani právo vám to brát.
Tak co bych vám ještě pověděla............ Jo, napsala jsem si seznam knížek co chci číst až se přestanu učit (nebo aspoň až budu mít víc času, až se nebudu učit tak moc). Musím uznat, že je to tak trochu tragdie, že tam už teď mám kolem padesáti knih, z čehož všechny - ano, všechny - chci číst teď, to jsou jen ty knihy které plánuju číst už léta. A pak tam jsou ještě ty knihy, a těch je aspoň tak stovka, ani jsem je všechny nesepsala, protože mám problém si to pamatovat, ty knihy které jsem buď někde zahlédla, nebo mi je někdo poradil, neboli prostě ten zbytek od toho co chci číst teď hned. Tak si na to musím někdy udělat chvíli a pustit se do toho, nebo to bude jen přibývat a neubývat, a pak budu muset ve 30ti odejít z práce a budu číst denně až do smrti. Mimochodem, to není vůůůůbec špatný nápad. Každopádně... já se jdu zase učit nějakou chemii. Speciální pozdrav tátovi, poněáč má svátek, a taky všem školákům, protože je zase začátek prázdnin, tak jim přeju, ať si to všichni pořádně užijou!! :D tak pac a pusu, mějte se krásně, mljvs.

Novinky, aneb co se dělo posledních pár tejdnů.

Nevim kde začít. V posledních pár tejdnech se toho stala spousta. Jako opravdu spousta. Začala bych tim že ke konci roku sme se ve škole skoro vůbec neučili, idkyž sme museli, bylo to předepsaný ředitelem. Tak sme se ve všech hodinách koukali na poučný filmy a hráli poučný hry. To mi začlo připadat jako ztráta času, tak sem (se skupinkou dalších chtrejch lidí, převážně kluků) začala každou hodinu chodit hrát cashflow, což je jedna sakra dobrá hra. Si to najděte na netu. Simuluje běh peněz v reálnym životě. Několikrát sem vyhrála. Poslední den školy, pondělí, sem v tý třídě strávila první, druhou, třetí, šestou, sedmou, osmou a devátou hodinu. Jo a kousek čtvrtý taky. No a pak skončila škola. Ten samej den sme měli v něco jako School's Out Party, bylo tam asi jen 8 lidí nebo kolik, a pak mi řekli že to je víc párty na rozloučenou pro mě. To je sice milé a tak všecko, ale proč 75% lidí byli Beccy (ne moji) kámoši? To je jedno. I tak byla celkem sranda. Fotky na rajčeti, samozřejmě. Pak sem se teda musela rozloučit s Alyssou. To bylo smutné. No a pak bylo úterý a středa, to sem balila, nebo sem se o to spíš snažila, moc mi to nešlo. V noci ze středy a čtvrtek sem vůbec nespala a ve čtvrtek sem se dostala do postele až po půlnoci. Takže vlastně v pátek. wow. No ve čtvrtek ve 4 ráno sme vyrazily (Já, Becca, a její mamina) do New Yorku. Tak a teď sem lhala. Chtěly sme vyrazit ve 4, ale to přemisťování zavazadel a loučení a to všecko se nám nějak protáhlo, tak sme jely až v půl šestý nebo kolik. A když sme najely na dálnici, bavily sme se tak nějak o Jonovi, a ona prej: "No, děcka, vzhledem k tomu že už nebydlíš v našem domě, můžete spolu chodit." Nevim jak vám, ale mě to přijde jako nepěkná ironie. :D Teď se s nim neuvidim kolik let. Ale tak co, furt je to jeden z mejch nej kámošů, a můj lil bro. Co bych chtěla. No pak sme jely asitak 8 hodin do toho NY, tam sme si daly oběd v Mekáči, pak sme se ubytovaly v hotelu, a pak sme jely metrem do centra, kde sme se snažily sehnat vstupenky na Broadway. In The Heights. Nepovedlo se. Tak sme šly na August: Osage County. To bylo pěkné. Jak říkám, zpátky do hotelu sme se dostaly tak v jednu ráno. Pak sme kolem desátý znova vstávaly, zase sme jely do centra, nakupovat, znova zkusit vstupenky a In The Heights, znova neúspěšně. Pak sme teda koupily vstupenky na Reasons To Be Pretty, a pak sme si šly dát véču, která byla výborná, ale moc veliká. No to divadlo bylo výborný. Dokonce leší než to čtvrteční. Ale z toho čtvrtečního máme mnohem lepší hlášky, to zase jo. Pak sme si vymyslely plán na sobotu (spát a pak jet na letiště), a bylo. Na letišti všecko proběhlo bez sebemenších problémů, až na to že sem nenašla internet, ale stejně na to nebyl čas. Let byl dlouhej. Moc sem nespala, protože sem omylem usnula před večeří na půl hoďky nebo tak, a to jídlo mi pak dodalo energii, a nemohla sem spát. No tak sem zase jela 2 dny bez spaní. Po druhý tenhle tejden. Ani mi to moc nevadilo. Dokonce ani rodiče na letišti neřekli že sem tlustá, což mě překvapilo, jakože wow. Pak sem byla nucena připít si čerstvě natrhaným borůvkovým koláčem, telefonovat všem příbuzným (těm aktivíjším hned několikrát), a jelo se domů. A pak už toho nemám moc co říct. Teda... můžu toho říct hodně, ale nevim... rač si tyhle myšlenky a dojmy nechám pro sebe. Nemyslim jako že bych si stěžovala, říkala špatný věci nebo tak, ale tak asi víte jak se cejtim. Holka co utekla do ameriky před svym životem a našla tam něco co si dycky představovala pod pojmy happiness, home, friendship, comfort, love, atd. Byla sem na nějakou dobu nejšťastnější člověk na světě. A teď tady sedim, hodinky mi pořád ukazujou americkej čas (17:56), je mi zima na nohy, jak už je tradicí v tomhle domě, a přemejšlim, proč tohle místo nedokážu ocenit. To bude dobrý. Je to kulturní šok. Nemaj tu Heinz Ketchup. Já si snad zvyknu.
Pa.

jen tak pro vás :)

Life is too short to wake up with regrets. Love the people who treat you right. Forget about the ones who don't. Believe everything happens for a reason. If you get a second chance, grab it with both hands. If it changes your life, let it. Nobody said life would be easy.They just promised it would be worth it.

hey guys

so guess what, I'm totally stressed out at this moment, so I'll just type, type and type. If you wanna read it, your choice, you don't have to. It's one big mess. But I really need to write now. I slept for less than 5 hours last night. Before that I had a crazy afternoon. I came from school, studied some calculus (because I had a final today and except for one problem I did pretty well. Hopefully I'll get an A). Then I had to go somewhere at like 4:30, and I got back home at 7. The night before that I didn't get enough sleep either, so I slept in the car. Then I took a shower. At like 7:30 I finally started working again. I was supposed to write 2 different essays. One is done, yay. The other one is like half way done. Then I studied some more math. Then I just gave up, read a little, because I promised Jon I would finish the book Mutant Message Down Under so he could read it. I went to bed after midnight. Today I am supposed to go camping. That's all great and everything, but I have like million other things to do. After this weekend I have only one left in America. That sounds really really sad. Anyway, it is Alyssa's birthday. I was gonna make her a present, but obviously I have no time at all. We are leaving at like 3:30 today. Therefore I have less than an hour to pack my stuff, email Peg, eat and go somewhere to get Alyssa another present, which will take AT LEAST 40 minutes, if I'm really really fast. I also made a list of other things I needed to do. It is very long. Much longer than the time I have to do them. My life sucks. Yes. And on Sunday I have to leave earlier and go to that CIEE party, it's like a goodbye party or something like that, it's for students and hostfamilies, but it never happens that my entire hostfamily (or even my real family) goes somewhere with me... *cry*.What else should I tell you...? Oh yeah, I just got my US history grade form Mr. McDonough, and the paper says that I didn't turn in the two most important assignments, WHICH I DID!!!!! I'll just yell at him or something. It's cool it's cool. gtg, eat some unhealthy lunch, fries or something, ("i just threw up in my mouth" - Elizabeth, Just Like Heaven). Bye guys, wish me luck. I don't want to die, so....

žblept.

Ahoj, zase jednou.
Tak vám píšu asitak po milionu let (nebo teda aspoň po víc než tejdnu, já to ostuda), a ani nevim co. Fakt sem dneska totálně bez nápadu. Zase jedou plánuju do budoucna nějaký filozofický téma a taky zase jednou článek v anglině, ale ne teď, teď tu jen tak sedim, s mokrejma vlasama poněáč sem se právě osprchovala, taky mám trochu hlad, a kdo ví co všecko eště, a nevim co psát. Hm. Včera sme s Jonem koupili banány, zmrzlinu, čokoládovou polevu, šlehačku a udělali sme si banana split, eště s Beccou, a snědli sme toho fakt hodně, stálo to za to. To vás asi moc nzajímá. Do mýho příjezdu domů to už nejsou ani tři tejdny. To nevim jestli vás zajímá. Taky jedu teďka o víkendu s Alyssou někam kempovat, a eště i s ostatníma holkama, sou to její sedmnáctiny. Bude sranda. Hmmmmmm.... já už fakt nevim co říct. V posldním tejdnu sem sledovala víc romantickejch filmů než je zdrávo, tak toho teď musim nechat. :D to vás asi zajímá ještě míň. Ale já už fakt nwm co psát. Tak hele, sorry že tohle je tak krátký a ani sem vám pořádně nic neřekla, ale musim se s váma rozloučit. Mějte se krásně, mám vás ráda, a páá páá :)

novinky

jen pár věcí, přidala sem na rajče dvě nový alba, pro ty co to ještě nevědí, tak kdybyste se nudili (a to fakt hodně) tak se koukněte ;). V pondělí musim odevzdat ten Junior Research Paper, už mám skoro půlku hotovou :D there's no way i can get it done, lol njn. dělám co můžu. Taky sem se neuhlídala a tak nějak už zase čtu Harryho Pottera. Pardon. Nojono, nenapravitelná. Taky se tady chci veřejně vyjádřit k tomu jak miluju Májenku, nejlepší ségrušku na celým světě, protože ona je krásná, báječná, a prostě dokonalá :) :) A to je pro dnešek tak všechno. tady zase jednou jedno videjko.

jak dostat práci kterou chcete...

...aneb správný postup jak se chovat před, během a po přijímacím pohovoru. Neručím že všechno co vám plánuji říct platí všude. Těžko se asi budete několik hodin připravovat a pěkně oblékat, když chcete brigádu v Kauflandu, Lidlu, nebo KFC. Tady se bavíme o opravdu dobrých postaveních, pracích na kterých vám záleží a pro které musíte - hodně - bojovat. Taky si nejsem jistá, jestli tento postup odpovídá tomu, který funguje v Česku. Tohle jsem se naučila v Americe. Tak jdeme na to:

• Kde najít práci?
  

Interet, noviny, časopisy, všechno to je super. Faktem ale je, že tam najdete tak 15% dostupých zaměstnání. The best jobs are never advertised - což víceméně zmanená, že to je celé o známostech..

• Co dělat když jsme konečně našli místo o které máme zájem?

Tak zaprvé poslat úvodní dopis. Něco jako Vážená paní/pane, vaše jméno, a něco o tom že jste se dočetli/doslechli o tom místě a že o něj máte zájem, a stručně proč si myslíte, že jste ta správná osoba, a také dodat, že jim plánujete volat, a to nijak arogantně, jako výhružku, ale spíš jako upozornění prospektivnímu zaměstnavateli, že jste na cestě. Poté jim zavolejte. Celkově jim voláte tak 3x. Tím dáte jasně najevo, že o to místo stojíte. Poté jim zašlete Cover Letter a Resumé (životopis). Ty víceméně obsahují informace o vašich schopnostech, vzdělání, předchozích pracích apod... Cover letter je navrchu a resumé je pod ním. Neskládat, ale poslat ve velké obálce. Cover letter je kratší než na jednu stránku, jednoduché řádkování, odstavce, pěkně úhledný s hlavičkou a tím vším, jak se sluší a patří. Proto je navrchu, má udělat dojem. Resumé musí být na jednu stránku, nebo alespoň v Americe, jedinou vyjímkou jsou učitelé, ti mají k dispozici dvě. A tam se musíte vypsat. Málokdo to bude číst, pointa je v tom, že to musí vypadat že tam je spousta informací. Co nejhustší písmo a tak. Mělo by to obsahovat vzdělání (GPA - pokud je dobré, ale to my v česku asi stejně nemáme co, a současné, nebo nejvyšší vzdělání jakého jsme dosáhli), a samozřejmě zkušenosti. Ten cover letter a resumé jsou něco jako vaše reklama. Vy se je snažíte přesvědčit, že právě vy jste ti nejlepší pro tu danou pozici. Když se naučíte jak udělat reklamu sami na sebe, budete mít úspěch. Zase jim dejte vědět, že zavoláte. Účelem není dát jim najevo, že jsme otravní, naopak, že jsme přesně ten člověk po kterém touží. Mimochodem nečekete, že když máte perfektní životopis, jasně to znamená, že máte práci v kapse. Životopis a i ty ostatní věci vám nezískají práci, ale pracovní pohovor. (mimochodem když budete dělat tyhle věci co jsem vám sem právě napsala, je tu nějaký výzkum, že dostanete práci v průměru za 30-45 dní. Not bad.)

• Vyhráli jsme si pracovní pohovor... jak se připravit, co si vzít na sebe, jak se chovat?

K pracovnímu pohovoru se dostavte dřív. Dejme tomu, že tam máte být v devět, nejlepší čas kdy přijít je mezi 8:30 a 8:45. Nezlobte se, když budete čekat do deseti, jedenácti... tak to je vždycky. Vždycky mají spoždění. Nečekejte taky, že budete hotovi za 5 minut, nejste uklízeči u McDonald's. Dobrý pohovor trvá tak 45 až 90 minut. S sebou si vezměte desky, nalevo si dejte jakékoli dokumenty které po vás mohou vyžadovat, životopis a kdovíco všechno, napravo čisté papíry a něco na psaní (to budete potřebovat). Co si vzít na sebe? Dámy: kostýmek... buď kalhoty nebo sukně, ale ne moc krátká! Boty jsou nejlepší lodičky, podpatek nijak extra vysoký, uzavřená pata i špička. Nedoporučuje se moc bižuterie, tedy proč ne, ale ne abyste přišli ve zlatých náušnicích velikosti mlýnského kola, s vaším jménem. Každopádně by bižuterie neměla vyluzovat nijaké zvuky. A co s vlasy? To je na vás, ale moje rada je: pryč z obličeje. Nejenže vás ten člověk uvidí lépe, ale nebudete si s nimi hrát. Pánové: tmavý oblek, naleštěné boty, tmavá bunda (nedoporučuje se hnědá), košile (barva je na vás ;)), kravata. Také se nedoporučuje červená. Inu, tak jsme se oblékli, dorazili včas na pohovor, a co teď? Čekáte. Snažte si procházet všechno to co jste si připravili, hlavně se netvářit znuděně. Poté, až vás zavolají, vstoupíte do té místnosti, podáte si ruce, po nabídnutí se posadíte. Nelepší je nedotýkat se opěradla židle, spíš se předklonit (pak totiž vypadáte víc zaujatě), otevřít si ty desky, ruce položit na stůl, psát si otázky (ikdyž vás nic nezajímá. něco si najděte! :D) a k nim potom odpovědi. Také se hodí napsat si jména lidí kteří dělají ten pohovor, a poté jim poslat dopis, ve kterém jim poděkujete ze jejich čas atd.. Když vám pak nabídou (to by měli) abyste řekli něco o sobě, v žádném případě nebuďte struční! Řekněte jim toho co nejvíc, nejlepší je připravit si to předem, a nevadí že to je poznat. Je to zase o té reklamě. Reklama na sama sebe. Je to důležitá věc se naučit, to vám ručím. Mimochodem, ten dopis na poděkování posíláte po každém interview, bez ohledu na to jestli je to ve stejné firmě, se stejným člověkem. Je to prostě slušné vychování.

A to je asitak vše. Taky pamatujte, že když jdete někam takto bojovat o práci, oni se rozhodnou během prvních 15 vteřin jestli vás podle životopisu pozvat na pohovor, a na pohovoru během prvních 5 minut jestli vám dát práci.

A posledí věc: všechno tohle je jen co mi pověděl Mr. Flanders. Neříkám že se podle toho musíte řídit, třeba to oblečení a tak záleží hodně na tom o jaké práci ten pohovor je, jestli budete pracovat na stavbě, nebo v kanceláři a tak. No prostě co říkám, tohle celé není můj osobní názor na věc, protože v poli hledání a získávání práce mám naprosto nulové zkušenosti. :) tak pa

Ahojky lidi.

Tak jak se mate? Zase vam jednou pisu behem americky historie. Mela bych pracovat, ale nejak se mi nechce. Teda.. fakt bych mela. Jakoze ten junior research paper. Jakoze je to do utery, coz je vicemene prusvih, protoze fakt nenapisu 5 stranek o necem co me ani nezajima ani nebavi behem 5 dnu. Ani nevim jak. Asi to proste delat nebudu. Propadnu z angliny a historie, ale co. Ne kecam, jen to zkusim, bude to teda crapy paper, ale lepsi neco nez nic. Neplanuju s tim ale stravit vic casu nez je nezbytne nutny. Jakoze perfektni to nebude tak jako tak, tak muzu delat aspon neco uzitecnejsiho a zabavnejsiho. Nebudu mit na konci roku samy. No pruuuuser. :D :D :D :D ne myslim ze to preziju. :D Jinak dekuju vsem co mi pochvalili ty fotky. Sem na ne velice pysna (aspon nektery... teda, asitak 2 nebo 3).
Becca jde na prom s Peterem, pamatujete ty fotky z happeningu, ten z ty svatby. Zavidim ;) Dneska jde nakupovat saty, tak du s ni. Bude sranda. Zejtra musim pomoct Jonovi s nejakym projektem, s fotkama. Taky tuhle nasel svoji starou mp3ku a poprosil, abych mu na ni dala pisnicky (ikdyz je v pokrocilym pc-kurzu u nas ve skole - sem se mu smala. On prej "ja umim tyhle programy vytvorit, ale neumim je pouzivat". Lol). Tak ted furt posloucha ty samy pisnicky, ta jeho mp3ka ma uplne minimalni pamet, ma tam asi jen 40 pisnicek haha. Tak to je taky sranda.
Jinak se tady asi nic nedeje. Pristi tejden ve stredu je ten Kennywood, tak snad bude pekne. Uvidime. Taky uz chci jit konecne na obed. Teda vlastne ani ne. Protoze je streda, takze tam neni ani Jon, jen Alyssa, a ani nejsou hranolky, ble. Asi si dam salat. Nemam hlad, spis chci jist neco teplyho, coz salat neni. Tak nevim. Je to jedno. Dokonce i mne, natoz vam. Uz nevim co psat. Po obede du na franinu, coz je nuda, nikdy se tam nic nedeje. Az na to ze tam je Alyssa. Treba nas zas neco napadne a budem kravit. A pak sou finance, to se dycky tesim, jedina uzitecna vec co sem me skola za celej zivot naucila. Fakt mi vadi ze nejsem v AP calc class, protoze dneska je AP exam, coz je prej uplne mega tezky, ale pak maj misto zbytku skoly pizza party. V ty samy mistnosti kde mam prvni a posledni hodinu kazdej den. Tak jim fakt zavidim. Jakoze hodne. Americka pizza je nechutna, ale uz sem si zvykla. Dala bych si. Hmmmmmm... no hele mela bych tu prestat placat kraviny, uklidit tenhle laptop zpatky do skrine, a jit. Stejne zvoni za 4 minuty. Tak se mejte. Packo. Mam vas rada. Napiste mi. Nebo me prijedte navstivit. lol... pp

ola.

ola ola lidi. Tak pro vás mám zase jednou pár novinek: Zaprvé sem dala na rajče nový fotky, tak se můžete kouknout ;) ;) a pak mi samozřejmě povězte co si myslíte. Kdyby mě nezajímal váš názor, ani bych to na ten net nedávala. Pak taky přeju všecko nejlepší ke včerejším narozeninám mýmu tatíkovi :) psala sem ti na icq, ale nevim jak často tam chodíš. Tak tam koukni oslavenče ok? supr. Taky teď v sobotu byly SAT, což už sem vám asi říkala, to je takvej test. musela sem vstávat v půl šestý nebo kolik. Super. V SOBOTU! děs. Jinak sem teď dočetla The City Of Ember - the first book of Ember. Byla to výborná knížka, jakmile v tomhle nepořádku najdu druhej díl, pustim se do něj. A ty zbylý nemaj, budu muset do knihovny. Njn. Jen to tak říkám, kybyste se nudili a nevěděli co číst. Sem dost unavená a nevim ani tak nijak co psát, ale zase už sem vám dlouho nepsala, tak sem se cejtila provinile. To snad chápete. Beru to jako svou povinnost. Ale fakt nwm co říct. Je tu skoro tři čtvrtě na 5. Není tu nikdo, jen PJ, kterej kouká na telku a "tajně" konzumuje preclíky. Nemá to dovolený, protože nikdy nejí večeři. Ale já o tom stejně vim:D njn. to je život. Hele tak já vám sem dám zase nějaký video a pudu. Mám uplně vygumovanej mozek a nwm co říct.

Kat doesn't know.

hey so one day I was really bored (and I'm pretty sure it was today, but I'm a little bored every day) and so I started thinking (not like I don't think all the time anyway). And while I was thinking, I asked myself a question "What happens when you die?". And then I realized that I don't know. My parents believe in something, my friends believe in something else, everyone believes in different things. And so I asked myself another question: "If you don't know, aren't you afraid? Aren't you afraid of dying?". Wouldn't it make sense? I mean... People are always afraid of things they don't know. They are afraid of things they aren't sure about.. Like dark. Many people are afraid of dark. I am not. But that's not important. Some people are afraid of the future. Some people are afraid of what other people think. And most of the people are afraid of dying. I am not. I am not lying. I'm not afraid. Do you think I'm crazy? Of course I am afraid that I might die before I do something useful here. And before I have some fun. But when I'm old, I won't be afraid of dying. But the thing is... what happens when you die? I mean... where do you go? Don't try to tell me there is nothing after death. Like some kind of hole, dark, emptiness... no. There's something. But what? Christians say that you go to heaven. If you are a bad person OR if you are not christian, you go to hell. I don't want to go to hell. So let's hope this is not true. Some other people say that when you die, there comes an angel who helps you find the way to the light... the light is a place where all the souls go... and then you watch what happened to you when you were alive, what you learned, what good and bad things you did, and all that stuff. And when you are done, you go and choose another body, another story, another life - to learn what you need to learn (because you always need to learn more). To suffer if you need to suffer, to enjoy life and have fun, if you can. That sounds pretty cool. I like that. Do you think it is true? Who knows? Not me. I don't know what is right, I don't know what to believe. But I'm not saying this is the time for you to tell me that what you believe is right and what I should do. No. To be honest, I hate when other people tell me what to do. It's the time for me to think, read, and then decide. Most of the people believe in what their parents believed in. They don't have the right to make a choice. I do. So... that's all. I would tell you something more, but as I said, I need to think a lot. And read a lot. And talk to a lot of people. Like you. Tell me what you think. Thanks. :)

Zdravim.

Tak tady zase sedim na hodine americky historie, a vzhledem k tomu ze nemuzu pracovat na tech poznamkovejch kartickach ktery sem byla nucena odevzdat pred dvema hodinama, nemam co delat. Teda... muzu rasit rubikovu kostku, coz delam skoro furt, nebo muzu pracovat na tom naramku pro Matta, muzu proste jenom spat (coz bych asi nemela), nebo muzu zabit Tobiho kerej sedi za mnou a NEHORAZNE ME SERE! :D pardon. Obviously ale nedelam nic z toho, protoze vam pisu. Tuhle sem tak premejslela co dela cloveka specialnim, lepsim, a o duvodech proc ma cloveka nekdo rad. Napadly me ruzny veci. Treba jestli kdyz ste v necem hodne dobry, lidi vas maj radsi. Jo. O tom uz sem v zivote premejslela nekolikrat. Vzdycky kdyz se me nekdo zeptal na ten muj perfekcionismus, proc se sebou nejsem spokojena a takovy veci. Duvod je, ze chci bejt lepsi, prfektni, protoze pak na me lidi muzou bejt pysny, a muzou me mit radsi. Je to jedna velka lez a ja to vim, ale to je jak se divam na svet. Tuhle sem nekde cetla, ze kdyz dlouho, hlasite a intenzivne opakujete lez, zacne se obecne prijimat jako pravda. Mysim, ze kdyz budu lepsi, nejlepsi, perfektni, lidi me budou mit radi. Nemaj. Ani ja se nemam rada. Protoze nejsem dobra, perfektni. Nejsem. Nikdo neni. Ale lidi kolem me sou pekny, cool, chytry, dobry, vedi co chtej a jdou si za tim, zajimavy, sebevedomy, umej zpivat, hrat, tancit, rozumej pocitacum, matice a ostatnim vedam, jsou dobry ve sportech, bohaty a maj spoustu pratel. Stravila sem hodiny premejslenim proc by lidi meli bejt radi ME. Umim vyresit rubikovu kostku, rovnici o trech neznamejch, umim udelat naramek pratelstvi. Znam americkou prisahu vlajce, otcenas ve dvou jazycich a takovy ty veci jak je umej vsichni, jako cist, psat a pocitat. Nevim co chci v zivote, jediny co vim je ze chci bydlet v Carnegie Library v Oaklandu. To je cely. Nejsem lepsi nez ostatni, v nicem. Nejsem dobra ani v bytim mnou. Nejsem v nicem, vubec nicem lepsi nez ostatni. Muzete rict: podivej se na to z ty lepsi stranky - nejsi uplne blba, jsi zdrava a bla bla bla, nemas si na co stezovat. Nemam. To jsem ja. Ja si stezuju v jednom kuse. To je jedna z nejhorsich veci co muzete delat. Stezovanim pritahujete problemy. Neco nejde? Nestezuj si, a snaz se. Nikdy to nevzdavej. Ja to nevzdavam. Uz sem toho v zivote zkusila spoustu a v nicem sem nebyla dobra. A vzdala sem to? Ne. Porad chci bejt perfektni, porad chci zkusit vic a naucit se vic. No hele, rozvadela bych to tu donekonecna, ale za chvili musim na obed. Takze... what did we learn today? Ze lidi nemaj duvod me mit radi. To taky vysvetluje proc me radi nemaj. A kdyz me maj radi, sem krava blba a sem na ne zla. Tak to je dycky. Mate me radi? Za to si zaplatite! Nedelam to naschval. Jsem proste jen zavistiva. Tak pa.

Ajojkyyyyyy

Jojky lidicky :D tak vam zase jednou pisu. Pokud ste to necetli, asi jste si minimalne vsimli, ze se nam tu objevily nejake ty clanecky v angline. To ne proto, ze vas nemam rada a nechci abyste to cetli, naopak, ja vas miluju :-* Je to proto, ze si moji amici vsimli, ze dost pisiu na blog a tak, a i o tom dost mluvim a tak, tak prej "tak napis neco anglicky at taky mozem cist"... no to mi rekli tak v prosinci nebo kdy, a ted sem se konecne k tomu dokopala. Na facebooku sem jen rekla "tak konecne takyu pisu anglicky, prectete si to" a cetlo to fakt dost lidi. Nekomentujou, protoze ty komentare jsou cesky, komentovali to na fb a icq a takovejch vecech. Fakt sem koukala. Tak ted budu tak nejak psat v jakym jazyce se mi to zalibi. Nejspis to budu stridat nebo tak neco. Minimalne nez me ta anglina prestane bavit, coz bude nejakou dobu po tom co prijedu domu. Bohuzel. Ale kdo vi, treba ne. Tak vam tak nejak zase musim napsat co je novyho, protoze to se slusi a patri, vim ze vas to stejne nezajima. Ale i tak. Takze... veskerej volnej cas ted travim (nebo se aspon snazim, popravde se mi to moc nedari :D) nad JPR = Junior Research Project. Moje tema je The Manhattan Project, Hiroshima a Nagasaki - jak to ovlivnilo historii a tak. Nuda. 5 stranek. Cvokarna. :D nejrac bych napsala 5 stranek o cem chci - coz by nemelo NIC spolecnyho s historii - a kdyz uz, proste bych to napsala. Oni to tu na to maj takovej zvlastni postup, jakoze musis si nejdriv vybrat zdroje a napsat je, to ti zkontrolujou a oznamkujou, pak note-cards, musim jich mit padestat do patku, proste jenom poznamky, to taky zkontrolujou a oznamkujou, pak osnova atd... je to zajimavy. A jinak se tu asi nic nedeje. Venku je hnusne. Prselo, nekdy. Asi vcera, nevim. Je to jedno. Taky se nam to porad blizi, jako kdyz pojedu domu. Moc se mi nechce, to snad chapete. Ale je jako "nervovy zhrouceni, totalni deprese, pohreb", ale jako "ok, nechce se mi, no a co. Domu jedu, bude sranda, castecne se taky tesim, to bude v pohode". Mam vas rada. Taky se nam blizi Kennywood day, to je den kdy cela skola ma volno a jde se do Kennywoodu. Budou tam deswny fronty, ale co. Bude to hustarna :D jdu s Alyssou, Jonem, Casey, Tori, Megan, Stevem a Danem. Becca jde se svou bandou kamaradek. Este sem chtela jit s Mattem, Johannou a jinejma lidmama, ale to uz by nas bylo moc i na 2 auta, to je fakt trochu velka banda. A jinak asi nic. Jdu na obed. Neska je streda = nejsou hranolky. skoda. Tak papa

Hey guys...

...so I was kinda surprised because I didn't expect too many people (who don't know Czech) to read my blog last time. It made me happy. So... I'm typing in English again :) To be honest, my mom complained. She was like "How am I supposed to read this? I don't know English! There's no point in you speaking English to your Czech people." So guess what I told her? "Dear mother. It is no one's problem but yours. This blog wasn't made for you. I write for all of my friends, and as you know, I have more friends in the US than in the Czech." And don't tell me it doesn't make sense. Because it does. So starting now I'm going to use both languages. Sometimes Czech, sometimes English. As long as you read it, of course. Anyway, what do you want me to write about? If there are any suggestions, tell me. Because I really don't know... but I know how to solve problems. Sometimes. So I googled "essay topics" and randomly picked:
HIKING TO UNDERSTANDING THE SELF.
wtf? what kind of topic is that? Well, hiking is cool. It is, really. But you have to hike either all alone somewhere where you like it, or with people you like no matter where. I don't know what hiking has in common with understanding the self. No clue. Maybe they meant it like when you're hiking, you think about stuff. Or I don't know. I am a thinking person. I don't need anything to make me think about stuff. No hiking, no jogging, no swimming, no drawing or reading. You know me guys. I live in my own world and amazing things happen there ;) ;) Ok, when I read a book, it makes me think differently, it gives me new topics and things to think about. It gives me new ways to look at stuff. Reading books is amazing. But that has nothing to do with hiking. Well. Hiking may help, but it is not necessary for understanding the self. And what did i figure out? That this is amazingly bad essay topic. Next time I won't pick it randomly :) anyway. If anyone wants to go hiking with me, let me know :) :)