Warrior

Film, který jsem nezařadila mezi TOP 10 filmů roku 2011. Viděla jsem ho až teď. Ale kdybych ho bývala viděla dřív, byl by v mém žebříčku první, nejhůř druhý. Proto vám o něm musím dnes napsat tady. 

Chci vám o něm psát, ale moc nevím, co říct. Upřímně, jsem přes filmy cíťa a u většiny mi ukápne slzička. Ale Warrior mě naprosto vyřídil. Kdybych na něj koukala sama, brečela bych nejspíš spoustu hodin, naštěstí jsme na to koukali s miláčíkem. To už se mi u žádného filmu dlouho nestalo, že by mě takhle "zničil". To v uvozovkách, protože samozřejmě je to zničení v kladném slova smyslu.

Děj alespoň stručně. Na jedné straně středoškolský učitel fyziky, táta od rodiny, který potřebuje peníze, aby zaplatil hypotéku, jinak přijdou o dům. Na druhé straně válečný hrdina, samotář, který chce peníze nejspíše pro ženu svého zemřelého spolubojovníka. Bratři, kteří se díky dávnému sporu spoustu let neviděli, se nyní potkávají ve finále největší americké, potažmo světové bojové soutěže.

Víc vám toho neřeknu. Víc ani vědět nepotřebujete, prostě se na to podívejte, pokud jste to ještě neviděli. Taky se na to asi kouknu znova. Bulela jsem jak želva.

Filmové sestřihy

Nevím, jestli to sledujete, nebo jestli vůbec víte, že něco takového každoročně vzniká. Proto vám to asi přiblížím tak nějak obecně. Jde o to, že jistý člověk sestříhá filmy vzniklé za daný rok do několikaminutového videa. Takových sestřihů je vždycky na přelomu roku plný internet a pokud chcete vidět něco pořádného, musíte vědět, co hledáte. A proč byste na něco takového měli vůbec chtít koukat? Zaprvé je zábava určovat, které záběry jsou z filmů, co znáte, a které jsou pro vás cizí, a zadruhé si tvůrci těchto sestřihů s těmito velmi vyhrávají a dávají si záležet. Musím přiznat, že to obdivuji.

Řekla bych, že pro mě/nás jsou tu asi tak tři hlavní tituly, které stojí za to vidět. Někdy jsou lepší, někdy horší. Jmenují se Cinema, Filmography a Cinescape. 

První filmové sestřihy, ke kterým sahá moje paměť, jsou z roku 2009. Tehdy vévodila Cinema. Rok 2010 byl tak trochu vyrovnaný. Cinema byla pochopitelně výborná, ale shodli jsme se, že nám tam trochu nesedí ten pomalý konec, nebo alespoň výběr písničky. I Cinescape se tento rok moc povedl. Hlavně začátek, tma a mluvení. Co ale rozhodně stojí za obrovskou pochvalu a co mi dokonale přirostlo k srdci, je Filmography 2010. Má své lepší i horší momenty, ale celkově podle mě převyšuje ostatní sestřihy hlavně díky skvěle namíchaným dialogům, nebo spíš kratším průpovídkám z jednotlivých filmů. Prostě to miluju.

A co přinesl rok 2011? Trochu smutku v podobě Cinescape, který upustil od jediného, co jej dělalo originálním a výjimečným, a to od celého sestřihu v rámci jedné písničky. Jediné, co můžu vyzdvihnout, je celkem dobrý akční konec. Dále trochu zklamání v podobě mé srdcovky Filmography, ve které sice nechybí výborné dialogy ani kvalitní momenty, celkově ale zapadá a to, co mě na tomto sestřihu v loňském roce nadchlo, tu letos jaksi chybí. Jediný, kdo nezklamal, je opět Cinema. Na tu se rozhodně podívejte. Kolik filmů poznáte? =)

TOP 10 filmy 2011

Stejně jako vždy i letos jsem se rozhodla napsat vám o tom, kterých deset filmů mě za letošní rok nejvíce zaujalo. Dalo mi docela práci tuhle desítku uspořádat, ale v případě, že zde nenajdete své favority, nezoufejte, je možné, že jsem je neviděla. Však taky nemůžu znát všechno. Po hodinách vybírání a přesouvání jsem tedy svůj filmový žebříček roku 2011 utvořila takto:

První místo bylo jediné, o kterém jsem ani na minutku nezapochybovala. Absolutně bezkonkurenčně nejúžasnější film roku byl podle mě Disneyácký animák Tangled (neboli Na Vlásku). Geniální film, skvělý soundtrack, boží postavy, které si zamilujete, výborný pohádkový příběh, senzační humor. Ano, byla jsem na něm pětkrát v kině a několikrát jsem ho viděla doma a myslím, že se jen tak neomrzí. Tomuhle filmu nemám co vytknout a až bude čas, ráda se na něj podívám znovu. Všem bez výjimky doporučuji.

Na druhé místo jsem po dlouhém rozmýšlení dala komedii Your Highness (česky Princ a Pruďas). Tento částečně kontroverzní a mnohými nenáviděný film poněkud zesměšňuje epičnost všech fantasy trháků, přesto však, pokud vám nevadí oplzlé vtípky a přisprostlý humor, užijete si spoustu zábavy a abych nelhala, musím říct, že jsem se chvílemi smála tak, že jsem v kině málem spadla ze sedačky. A smích je zdravý.  A taky musím doporučit trailer, podle něj už si uděláte názor =)

Jako třetí se v naší filmové hitparádě umístil film Black Swan - Černá Labuť. Většinu filmu jsem měla ruce přes oči a koukala jen slabými škvírkami mezi prsty. Po odchodu z kina jsem byla ještě nějakou dobu v šoku a až zpětně jsem si uvědomovala souvislosti, co je skutečné a co se odehrávalo jen v hlavě hlavní postavy - tanečnice Niny. Celý film geniálně podtrhuje vážná hudba z labutího jezera. Ano, poté, co jsem se dostala z původního šoku, zpětně jsem si uvědomila, jak úžasný ten film je. Je vážně dobrý. Ale do kina bych na něj znovu nešla, asi bych měla strach.

Na čtvrté místo patří docela jistě film Drive. Výborný Ryan Gosling v roli samotářského "řidiče". Ve dne dělá s auty kaskadérské kousky pro filmy a pracuje v dílně, v noci si přivydělává jako řidič zločinců prchajících před policií. Celý jeho život změní sousedka Irene, její syn a manžel, který se uprostřed filmu vrací z vězení. A opět musím upozornit na suprovou hudbu. Tento film je velmi napínavý a abych se přiznala, chvílemi jsem se taky bála :D Přesto ale neměním názor a stále tvrdím, že Drive je opravdu dobrý film.
Páté místo obsadil oscarový snímek The King's Speech. Je úžasný. Však taky ocenění nedostal jenom tak náhodou. Stejně jako u Tangled musím tento film doporučit úplně všem. Nemusím ale k němu asi ani nic moc dodávat. Všichni nejspíš víte, o čem je řeč. Rozhodně ale na tomto filmu musím vypíchnout a speciálně pochválit jednu věc - kameru. Zvláštní jaksi portrétní záběry na jednotlivé postavy, a nejen ty, rozhodně stojí za povšimnutí. A Colin Firth je v roli koktavého krále opravdu skvělý.

Šesté místo si vysloužilo Limitless, film o droze "NZT" umožňující využití 100 % lidského mozku. Zkrachovalý a nepoužitelný spisovatel Eddie se k pilulkám dostane skoro náhodou a uvědomí si až příliš pozdě, že poté, co přestanete NZT brát, zemřete. Úžasné účinky této pilulky však lákají mnohé a nikdo nemá nevyčerpatelné zásoby, takže se z Eddieho stává člověk bojující o vlastní život.

Na sedmé místo jsem vybrala snímek The Tree of Life (Strom Života). Pro ty, co to nevědí, "strom života" se nazývá jedna část lidského mozku. Mám pocit, že je to právě ta nejstarší. A to pro tento film rozhodně sedí. Vypráví příběh muže, který vzpomíná na své bezstarostné dětství a naopak problematické dospívání, hlavně komplikovaný vztah s otcem. Film nám však nezobrazuje jeho vzpomínky jako příběh, spíše nám představuje náladu a pochybnosti tohoto chlapce pomocí živlů na Zemi i ve vesmíru a opět to vše výborně podtrhává vážná hudba.

Osmé místo si vybojovala Jana Eyrová v novém zpracování. To staré mám sice o trochu radši (myslím to z roku 1996), přesto ale i tento film má něco do sebe. Některé chyby bych však přece jen našla. Hlavně Mia Wasikowska samotná se na roli asi tak úplně nehodí. Stejně tak to, že film začíná kdesi uprostřed děje, by mohlo někoho zmást. A oproti knize je tam mnohem více nesrovnalostí. Naštěstí jsem ji ale nečetla, film se mi tudíž moc líbil a do TOP desítky se dostal. Hlavní jeho kouzlo však přesto podle mě spočívá v původním úžasném příběhu Jany Eyrové.
Deváté místo si zasloužil snímek Woodyho Allena Půlnoc v Paříži. Owen Wilson obsadil roli Gila, neúspěšného spisovatele nadšeného z hlavního města Francie, který zde tráví nějaký čas se svou nastávající Inez. Ta však kazí všechny jeho sny a plány. Film nedoporučuji lidem, co nemají nějaké to povědomí o dějinách literatury. Ale jinak moc pěkný, měla jsem z něj velikou radost. Ačkoliv se nejedná o žádný hloupý romanťák, po jeho dokoukání jsem měla takovou příjemnou romantickou náladu, hodící se přesně k atmosféře noční Paříže.

S desátým místem byl trochu problém. Velmi dlouho jsem se nemohla rozhodnout mezi The Adjustment Bureau a One Day. Film One Day nakonec vyhrál, ačkoliv není zdaleka tak akční jako ten druhý. Podobá se ale mnohem více normálnímu životu a vypráví příběh o tom, jak k sobě dva lidé hledají cestu, což se jim velmi dlouho nedaří.

Pak je tu ještě jeden film, o kterém bych vám ráda napsala, berte to jako takový bonus. Ačkoli tento film patří vlastně do roku 2010, nepamatuji si, že by ho dávali tady v kině. Anglicky se jmenuje Submarine a česky "Jmenuji se Oliver Tate". Je poněkud zvláštní a když jsem na to koukala, běhalo mi hlavou "ten je divnej" nebo "to je divný" :D ale i tak bych vám ráda tento film doporučila, zmatený teenager Oliver rozhodně stojí za to.

Filmové tipy č. 2

Stejně jako jsem vám již o těchto prázdninách jednou psala o filmech, na které se můžete kouknout za dlouhých deštivých večerů letošního léta, udělám to znovu. Tentokrát pro vás mám filmové tipy jen dva, ale za to jsou to filmy, které se mi vážně moc líbily a které, ač mohou být dělané trochu na efekt, vás sem tam donutí se zamyslet.

Prvním z nich je Pokojný Bojovník, příběh teoreticky šťastného chlapce, který ale není šťastný na 100%. Je to gymnasta snažící se uspět v jisté soutěži. Ale několik měsíců před tím se najednou zraní a jak říkají doktoři, není jisté, jestli bude vůbec ještě schopen chodit. Pokračování v gymnastice nepřipadá v úvahu. Jeho život najednou nemá smysl. Trailer je tady.

Druhým filmem je možná známější Karate Kid. Malý chlapec se s matkou přestěhuje z Ameriky do Číny, kde mají sice v plánu pokračovat v normálním životě, jeho ale začnou ve škole šikanovat. Proto je odhodlaný naučit se kung-fu, aby se svým spolužákům vyrovnal. Jakmile ale přijde do tělocvičny, je obviněn z útoku na nějakého chlapce a vyzván k souboji.

Vybrala jsem právě tyto dva filmy, protože jsou si něčím podobné. Dva kluci, ačkoliv s věkovým rozdílem asi deset let, snažící se o jistý sportovní výkon. Oba ve svém snažení narazí na učitele - ať skutečného, nebo jen v jejich hlavě - který jim říká, co mají dělat. A právě díky těmto učitelům pochopí, že mají ve skutečnosti mnohem více možností a schopností, než doposud tušili, a že jen stačilo podívat se na svět jinýma očima, přerovnat si psychiku. A myslím, že kdybychom každý měli někoho takového, kdo by nás donutil soustředit se, uklidnit svoje ego a žít tady a teď, celá lidská rasa by teď byla úplně jinde. Nebo aspoň já, já bych někoho takového potřebovala, kdo by mi řekl, co je správné. Protože až příliš často nevím, jak na věci reagovat, co si o nich myslet a co se sebou dělat.

Každopádně, abych se tu zbytečně nerozkecávala, tyhle dva filmy doporučuji. =]

Filmové tipy č.1

Nevíte, jak trávit dlouhé prázdninové večery? Napíšu vám sem prozatím 4 tipy na filmy a je jen a pouze na vás, jestli si vyberete =]

První film, který jsem viděla už před měsíci, je komedie Youth in Revolt (mládí v hajzlu). V hlavní roli Michael Cera (Nick), citlivý kluk s extrémně zaprděným a nudným životem. Jednou jede s mámou a jejím přítelem na pár dní pryč a potká Sheeni, do které se zamiluje. Sheeni však sní o šarmantním francouzi, který na ni prý někde čeká.

Aby s ní Nick mohl být, musí se přestěhovat k otci, a aby mohl to, musí se nechat vyhodit z domova. A to není tak úplně jeho parketa. A tak se na scéně objevuje Francois, který se stará o to, aby byl Nick dost špatný. Nick se s pomocí Francoise dostává do průšvihu a pátrá po něm policie. Získá Nick nakonec Sheeni? Koukněte sami :)

Csfd sice říká 52%, ale já se bavila. Trailer tuto:

Jakožto druhý filmem v pořadí tu mám Tracey: Fragments. Vlastně jsem k němu přišla přes Ellen Page, kterou mám ráda... tak si říkám, tohle by mohlo bejt dost zajímavý... Film začíná tak, že v noci v prázdným autobuse sedí holka - Tracey - zabalená ve sprchovým závěsu a mluví. Postupně se dozvídáme, jak se tam dostala, proč utekla z domova, při jaké příležitosti se jí ztratil bráška Sonny, jak přišla k sprchovému závěsu... Celý film jede ve spoustě malých rámečků, ze začátku jsem myslela, že mi z toho bouchne hlava, docela psycho, ale zvyknete si. Neřeknu vám, proč se mi to tak líbilo, nevim, má to něco do sebe. Možná myšlenku, možná jen atmosféru. Tu je trailer.

Třetí film, který bych doporučila především romantickým duším, je No Strings Attached (hlavně nezávazně). Ačkoliv Ashtona Kutchera vážně, ale vážně nemám ráda, tenhle film se mi líbil. Plus mám docela ráda Natalii Portman. Hraje často zaneprázdněnou lékařku Emmu, která nemá čas na vztah, a tak se s Adamem (Kutcher) dohodnou, že spolu nebudou nic mít, jen spolu budou spát. Ze začátku berou jeden druhého jako příjemné rozptýlení, ale čím déle tento stav trvá, tím horší to pro oba - hlavně tedy pro něj - je. Kdyžtak koukněte =) 

Další částečně romantický, částečně prostě jednoduchý ale poutavý film je Burlesque (varieté). Tento film, v hlavní roli s Christinou Aguilerou, je vytvořený téměř přesně podle typického schématu - holka z maloměsta se přestěhuje a rozhodne se dosáhnout svého snu. Do toho se připlete okouzlující, ale zadaný mladík... a jak to dopadne, to teprve uvidíme. Rozhodně mě ale zpěv i tanec, kterého je ve filmu dost, zaujal natolik, abych si film pustila dvakrát. Takže jak chcete, trailer je tu =)

To bude prozatím vše. Až si zase najdu chvilku, tak vám sem hodím nějaké další... třeba méně "holčičí" =D

Pošli to dál

Jsou knížky, které vím, že přečtu jedním dechem, ještě dlouho před tím, než je poprvé vezmu do ruky. Toto je jedna z nich. Výjimečná je tím, že hlavním důvodem, proč jsem z ní byla tak nadšená, nebylo, že bych chtěla tak moc vědět, jak dopadne. Vlastně už jsem to věděla. Znala jsem příběh poměrně do detailů dlouho předtím, než jsem knížku poprvé otevřela.

Asi víte, o čem je řeč. Asi určitě. Pokud to nevíte, aspoň se to dozvíte. A pokud to víte, jistě chápete, že o tom nemůžu nenapsat.

V roce 1999 vyšla knížka. "Dojemný příběh chlapce, který si umínil změnit svět," píše se na zadním přebalu. Autorkou příběhu je Catherine Ryan Hyde. Podle tohoto příběhu byl natočen i film, u něhož bych řekla, že je větší pravděpodobnost, že ho znáte, než u knížky. Pokud jste ho ale ještě neviděli, ani na něj nekoukejte.

Tak a teď konečně k tomu, proč o tom píšu. Nastíním vám začátek děje a budu se držet, abych vám neřekla, jak to dopadne :D

Na druhý stupeň základní školy v Americe přijde nový učitel. Zaprvé, je to černoch. Zadruhé, má hodně poškozený obličej, neboť byl ve válce ve Vietnamu. Celou jednu tvář, krk a levou ruku má vlastně zničenou, chybí mu dokonce levé oko. A tento učitel zadá na první hodině svým novým žákům úkol: "Vymyslete způsob, jak změnit svět, a potom ho uskutečněte." Je to nepovinný úkol, a tak se na něj většina třídy prostě vykašle.

Hlavním hrdinou našeho příběhu je Trevor, který se nad úkolem zamyslí a přijde na docela jednoduchý způsob. Řekne si, že když on udělá něco pro 3 cizí lidi - ale ne jen tak něco, spíš věc, co byste udělali maximálně pro někoho z rodiny - a těm řekne, že nechce nic na oplátku, jen to, aby to poslali dál dalším třem lidem, pak se to začne nabalovat a nakonec se pomoc dostane všem na světě, a ti když to budou stále posílat dál, tak se nakonec svět stane lepším místem pro život, než byl do teď. 

Trevor ale narazí na překážku, základní lidskou vlastnost - chamtivost. Většina lidí totiž od přírody nerada dělá cokoliv, z čeho nemá jistý zisk. Trevor tedy pomůže jednomu člověku. Ten se hned na to nechá zavřít do vězení. Dále pomůže staré paní, která dřív, než to stihne poslat dál, umře. A tak dále. A nakonec Trevor uzná, že změnit svět nejde. 

Příběh je psán částečně očima novináře, ke kterému se taky toto "hnutí" dostane, a ten se snaží zpětně vypátrat, kdo s Pošli to dál přišel jako první. Částečně je také psán očima různých lidí, kterých se to dotklo - učitele Reubena, Arlene, Trevorovy matky, a spousty dalších. A občas můžeme také nakouknout do Trevorova deníku. 

Abych před vámi neskrývala to, co vám asi teď vrtá hlavou, nakonec se Trevorovi přece jen podaří svět změnit. Ani sám neví, jak moc. (Tímto jsem neprozratila, jak to dopadne, fyi) :D

Jen chci říct, že to není tak těžké, pomoci třem lidem. I kdybychom to dělali jen pro pocit, to přece stačí. Zároveň si myslím, že Pošli to dál funguje. Že to někde mezi lidmi běhá. Nestalo se vám někdy, že byste opravdu moc něco potřebovali a někdo, koho by se to vlastně ani netýkalo, by to pro vás prostě udělal? Bez ptaní, bez zisku? Nejsem si jistá, jestli se to někdy stalo mně, asi ano, ale konkrétní případ mě nenapadá. Ale mohla bych vám vyprávět konkrétní příběhy druhých.
Je to vlastně jedno. Jen se vám tu snažím říct, že ta knížka stojí za přečtení. Že i těm, kteří jsou uvězněni ve své situaci, jako třeba Arlene nebo Reuben, může změnit život někdo, od koho to opravdu nikdo nečeká - v tomto případě 12letý kluk.
Tak kdybyste o prázdninách neměli co číst... Tady je můj tip =)

Dirty Dancing

Už teď vám je asi jasné, že vám nebudu povídat o žádném novém filmu. Hříšný tanec viděl snad každý a kdo ne, měl by si doplnit vzdělání. Já jsem ho tedy (ano, ostuda...) viděla poprvé teprve asi před půl rokem, možná ještě méně. Dneska jsem ale na něj koukla znova - po několikáté - a vůbec mi nepřišlo, že by z filmu vyprchalo to prvotní kouzlo, což je jediná vada na kráse spousty novodobých dojáků. To, že je zkouknete poprvé a podruhé už vás prostě nebaví.

Co se mi na Hříšném Tanci líbí, se sotva dá shrnout do jedné věty. Určitě je to kouzlo tance. To, jak někdo umí vložit svoje pocity do pohybu, jak umí dotáhnout hudbu k dokonalosti prostě tím, že se jí nechá unést a tančí. To mi přijde naprosto geniální a občas lituji, že v sobě tenhle rytmus a schopnost vytancovat se z podoby nemám. Nu což, já se můžu z podoby třeba... vyfotit? Vypsat? Těžko říct. Dále mě fascinuje to, že to sice není nijak dávno, nějakých 35 let, ale v té době byly úplně jiné mravy. Muž naprosto automaticky otvíral partnerce dveře (a když jí třeba neotevřel dveře od auta, ona ani nevystoupila, prostě se s tím počítalo). Muži se starali o ženy a ženy se nechávaly muži vést. Místo abyste byli uražení a nemluvili spolu, prostě jste se omluvili a bylo to v cajku. Vzhledem k tomu, že světu ještě nevládl internet, všechno bylo osobnější a lidštější. I ten největší ňouma byl gentleman, jakého v dnešní době můžete hledat marně. Všechno mělo styl. Zato ale byly mnohem více znát rozdíly mezi vrstvami. Ve filmu jsou jasně vidět dva tábory - zaměstnanci hotelu (či co to je) a bohatí návštěvníci.

A o to víc se mi líbí příběh. Je to příběh letní lásky dvou lidí, kteří se k sobě na začátku možná vůbec nehodí, ale během filmu se sbližují pomocí tance. Oba tím porušují pravidla a o to je jejich vztah vážnější a dobrodružnější. Nakonec se na všechno přijde a oni místo toho, aby se tiše stáhli, ukáží světu, jak se věci mají a že se za svůj vztah nestydí. Přijde mi to naprosto kouzelné a občas je mi líto, že realita takovéto dávky romantiky postrádá.

Všeobecný uťápnutý názor asi je, že je ten film hloupost. Říká to mimo jiné i moje filmoznalá maminka. Ale popravdě, ať si myslí kdo chce co chce, v porovnání s většinou romantických filmů, které jsem viděla, mi Dirty Dancing přijde parádní. Možná je to jednoduché, ale v jednoduchosti je krása. 

Každopádně, to je asi všechno, co vám o tomto filmu řeknu. Ještě se vám tu chvilku můžu rozplývat nad hlavními hrdiny. Patrick Swayze je prcek a má obličej jako vepř, ale ani tak mi nevadí. Ale ona je prostě krásná :)

Tangled

...neboli také "Rapunzel" či "Na Vlásku". Nejvíc nejbožejší animák evar. Jediný film, na kterém jsem byla v kině víckrát než na Avatarovi (slovy pětkrát). Je to prostě typická Disneyovka, ale naprosto perfektní. Super příběh, úžasný animace, senzační soundtrack, perfektní scénář.... zasmějete se, ti citlivější z nás si i pobrečí, je to vtipné, romantické, napínavé... tenhle film nejde nemilovat. Myslím, že už to ve většině kin neběží, ale kdybyste náhodou dostali příležitost, rozhodně doporučuji :) Nic víc vám o tom neřeknu, jen jsem vás musela takto trochu informovat a udělat vám menší reklamu na něco, čím teď krátkodobě žiju :)

Pohádkovo-filmový týden

Minulý týden byly u nás na liberecku jarní prázdniny a ač se vám to může zdát značně pasivní a můžete mě považovat za lenocha, zvládla jsem za ten týden se svým miláčkem zkouknout spoustu filmů, převážně pohádek.

Snad největší radost mi udělala pohádka Lotrando a Zubejda, kteroužto jsem neviděla spoustu dlouhých let a kdysi, ve svém raném dětství, jsem k ní měla úzký citový vztah. Hlášky jako "táto šáhni do kapcy" nebo "chleba s tvarohem nebo život!" a spousta dalších navozuje prazvláštní stav veselé nostalgie.

Co jsem naopak viděla poprvé (no jo, už se stydím), je pohádka S čerty nejsou žerty. Dobrá, veselá, typická česká pohádka. Když jsem se v noci vzbudila, hrála mi v hlavě písnička právě z tohoto ("Petře Petříčku, chlapče rozmilý..."). A nejlepší postava? Rozhodně Dorota Máchalová!

Další úžasná vzpomínka na dětství je Ronja, dcera loupežníka. Sice považuji za menší nevýhodu fakt, že jsme z filmu viděli asi polovinu, neboť tam byla taková spousta tmavých scén, že to ani nešlo, ale i tak... "P-p-p-p-proč to dělá? P-p-pročpak? P-podivná p-p-potvůrka p-povykuje... P-p-proč jsi ho p-píchla? P-p-poď si p-poplakat..." Nejvíc nejlepší! Miluju.

A miluju a maluju a miluju a maluju.. samým blahem, jedním tahem, srdce z lásky maluju <3 <3 No jasně, co by to bylo za pohádkový týden bez Šíleně smutné princezny? Že tam hraje Neckář, jo, to si pamatuju. Ale že ta krásná mladá princezna je Helena Vondráčková? Kecy? Docela šok. Taky naprosto výborná pohádka, dokonalá nedorozumění a momenty, které stojí za to vidět i víckrát. Taky nostalgie.

Mezi další filmy, které jsem předtím neviděla, patří Noc na Karlštejně. K tomu nemám moc co dodat, prostě fajn. :) Docela kvalitní chaos na hradě. A zamilovaná paní. To já ráda.

Další film, který jsme viděli, tentokrát ne úplně z pohádkového soudku, je Pulp Fiction - konečně, to jsem chtěla vidět dlouho a rozhodně nejsem zklamaná. Film postavený na spoustě perfektních dialogů. Super. Jakože... hodně super. Co mě teda dostalo, jak si pán udělal toustíky, načež Travolta vylez ze záchoda. Toustíky vyskočily a proto ho pán prostě zastřelil (a pak si ty tousty ani nesněd). A nebo jak se paní totálně zfetla. Ne, byla tam toho spousta a ráda se na to podívám znova. Tohle se prostě musí.

Pak jsme koukali taky na Toy Story. Ten mě popravdě zase tolik neohromil, možná jsem byla jen unavená, ale viděla jsem spoustu lepších animáků. Nápad oživit hračky, no proč ne, ale dál? Já vim, je to starý animák, ale mě prostě nebavil. Žádný závratný příběh, minimum vtipů... Prostě mě to nebavilo. Ale jak říkám, možná to bylo jen únavou a kdybych na to koukla jindy, líbilo by se mi to víc.

Co však hodně otřáslo mou psychikou, byl film Statečné srdce, který mě zlikvidoval už na začátku, kdy umřela Murron a já to od té chvíle dokoukávala s pocitem, že "tohle už nemůže dopadnout dobře, když je ta paní kaput". Bylo mi ho strašně moc líto, protože mu udělali tohle, pak ho další zradili v bitvě, potom ho mučili... Prostě jsem bulela jak malá. Ale hodně hodně krásnej film, to se musí nechat.

To ještě zdaleka není všechno, zkoukli jsme už po x-té Mamma Mia, Madagaskar ("přichází velkoúžasnolepý král Jelimán všech lemurů král bla bla bla a je tu"), RRRrrrr! ("možná zemřela stářím.. táák mladá") a jistě i něco dalšího, ale teď už si fakt nevzpomínám.

A závěr? Chci být princezna nebo loupežník, láska je krásná a ještě že už není středověk. :D

Nej 10 filmů roku 2010

Tak, vážení a milí, blíží se nám konec roku, a tak se jako vždy musím uchýlit k vybrání nejlepších letošních filmových zážitků. Pokuste se na pořadí nebrat moc zřetel... Řekla bych, že tak prvních 7 či 8 filmů je více méně na stejné úrovni (pecka film, první místo). Ale i tak jsem se pokusila seřadit to podle toho, co mě bavilo, upoutalo, ovlivnilo, prostě co na mě zanechalo nějaký kladný dojem. Předem vás chci varovat, abyste nesoudili můj pořadník.. každý má jiný filmový vkus a každý taky od filmu něco jiného čeká.

Na prvním místě se poměrně jistě vyskytuje film How to train your Dragon / Jak vycvičit draka. Bez debat se jedná o nejlepší letošní animák, který nemá problém vám přirůst k srdci. Roztomilí dráčci všemožných tvarů, nemožný hrdina Škyťák, vikingové a spousta zábavy. Také se tam jedná o jakési nenápadné nastínění problému s nedostatkem komunikace a porozumění v rodině a také předpojatost a odsuzování jiných jen kvůli jejich odlišnosti. Naštěstí vše dobře dopadne =)

Další snímek, který rozhodně stojí za zhlédnutí, je Kick-Ass. Drsný, hustý, boží. Parádní soundtrack a poměrně hardcore děj. Jedenáctiletá zabijačka, hlavní hrdina stejně jako v HTTYD prostě ňoumík a celé je to hra na komiksové hrdiny. Už na začátku vás film absolutně rozsekne, když se holčička ptá táty, jestli to bude bolet, ten řekne, že ne, a pak do ní prostě střelí. Od té chvilky je to až do konce prostě brainfuck. A na konci spousta mrtvol, trochu jako v Equilibriu. To chceš.

Další záležitost, která jistě u mnohých z vás obsadí spíše první příčky žebříčků, je Inception. Super film, jediný možný důvod, proč u mě nevyhrál, je asi to, že jsem ho neviděla v kině. Ono se to nezdá, ale docela to ovlivní. Každopádně senzační snímek, dost komplexní, o vloupávání se do lidského podvědomí, o snech ve snech a dalších složitých záležitostech. A co je hlavní, po skončení filmu vám ještě nějakou dobu vrtá hlavou, jak to tedy skončilo, co se ve skutečnosti stalo, co je realita a co nikoliv. 

Další film, který mě až nečekaně bavil, je The Social Network. Vypráví příběh možná tuctového, možná geniálního vysokoškoláka na jeho cestě k moci. Ano, téma Facebook je možná ohrané, ale přecejen, tento příběh jeho vzniku je podaný pro mě zajímavou formou a ukazuje, jak tenká je hranice mezi přátelstvím a nepřátelstvím, mezi spoluprácí, podvodem a zklamáním. Možná na mnohé z vás tento film takový dojem neudělal, ale mě bavil a rozhodně si stojím za rozhodnutím nechat ho v prvních deseti tohoto roku.

Další na seznamu je Scott Pilgrim vs. the World. Rozhodně pecka. Prostě se smějete. Film na styl prvních počítačových her, konzolí, pokémonů, smajlíků a kdo ví čeho ještě. Scott musí ve snaze získat dívku Ramonu zničit 7 bossů - jejích 7 expřítelů/kyň. Michael Cera v hlavní roli jakožto kytarista a jinak nudný kanadský jouda parádní. Film mě dokázal rozesmát ve chvilkách, kdy jsem to fakt nečekala, a to se určitě cení.

Film, který rozhodně za letošní rok nesmíme zapomenout zmínit, je Alenka v Říši Divů / Alice in Wonderland. Tak úplně mě nenapadá, co k tomuto filmu dodat, všichni moc dobře víme, o co se jedná. Alenka z původního příběhu se vrací do Říše Divů, kde na ni všichni čekají. Co musím pochválit na tomto filmu, je ztvárnění postav - kostýmy, líčení, všechno. Pokud se někomu tento filmek nezdá, přečtěte si prosím, kdo je režisérem. Tim Burton zase ukázal, kdo je a co od něho čekat. Jedná se opravdu o typický Burtonovský snímek a kdo to v tom nevidí, nechť se podívá znovu a pořádně. Rozhodně stojí za zhlédnutí.

Dalším filmem na našem soukromém malém pořadníku je Tron: Legacy. Nedávno se teprve objevil v našich kinech a ani se neočekávalo, že bude dobrý (přecejen, zaslechla jsem, že se režisér před tímto snímkem věnoval pouze reklamám). Jediné, co však nebylo 100% pecka, byl příběh. Trochu klišé, dosti předvídatelný. Ale jinak paráda. Sam Flynn se snaží najít svého otce, a tak se dostává do naprosto neznámého digitálního světa... a tento svět je právě to, co vás fascinuje. Pan od reklamy je nejspíš navyknutý dělat vše stoprocentní a efektní a to přesně se mu tady daří. Oranžová a modrá světla jsou jediné, co určuje tvar věcí. Už jen to, jak postava vyskočí a pod nohama se jí zničehonic sestaví motorka, je naprostá senzace. A do toho hudba. Daft Punk. S prostředím, ve kterém se příběh odehrává, parádně ladí. A Daft Punk mám prostě ráda. Takže plus. Možná se moc rozepisuji, ale je to asi tím, že dojmy z tohoto filmu jsou nejčerstvější.

Robin Hood. Velice rozporuplný film. Někteří říkají "super!", jiní zase "wtf!?". Tenhle film je dobrý. Je víc než dobrý. Nevím ale, co od něj ostatní očekávali, takže nemůžu soudit jejich názory. Co jsem ale četla, byly všeobecné stížnosti na historické chyby, občas chybějící logiku, také děj bez emocí. A na to, že tvůrci naprosto změnili původní příběh Robina Hooda. Musím ale upozornit na následující: tento film nevypráví o životě Robina Hooda, ale o původu a začátku legendy. Podle mě je zpracovaný dobře, žádných nelogičností jsem si nevšimla a prostě mě bavil. Patří mezi filmy, na které ráda kouknu znovu. A také se mi líbilo, že občas (jen občas, ne vždycky) postrádal epičnost podobných filmů, byl příjemně realistický.

Určitě taky musím zmínit další a poslední film o Shrekovi, a to Shrek: Zvonec a konec / Shrek Forever After. Než přišel tento film, mělo se všeobecně za to, že shrekovská série upadá a že filmy jsou čím dál horší. Mohla za to asi 3ka, která zklamala většinu diváků. Tento nový díl ale zdaleka nebyl tak špatný. Naopak, byl velmi zábavný a připomínal toho původního Shreka, kterého měli všichni rádi. Nedělali z něj ukňouranou maminu ani připitomělého ťulpase. Zase jsme se mohli smát s ním, už jsme se nemuseli smát jemu.

A jako poslední se do nej 10 filmů dostal filmík Dál než se zdálo. Taková romanťárna, příběh dvou lidí, kteří se stihnou zamilovat před tím, než se musí rozloučit. Bydlí od sebe hodně hodně daleko, každý na jiném konci Spojených Států, a právě na tuto vzdálenost se snaží poměrně neúspěšně svůj vztah udržet. (Obě jsme z toho s Martinou, se kterou jsem na tom byla v kině, chytily depku :D protože se během filmu nadprůměrně často loučí na dlouhou dobu). Ale všechno dobře dopadne, jako u správného romanťáku. To, že pak každá správná holka brečí večer do polštáře a nadává, že nikdy nikdouce nechce vztah na dálku, patří mezi vedlejší účinky.

PS: Kdyby bylo nejlepších 11, další by byl film Remember me.

Juno

Viděla jsem film. A tento článek bude nejen o filmu samotném, ale i o tom, k jakému zamyšlení mě dovedl. Protože, jak jistě víte, já se zamýšlím i nad největšími blbinkami. 

Ale nejdříve něco o ději filmu. Hlavní hrdinkou je 16letá dívka Juno. (Je mi jasné, že jakmile je hlavní postavou filmu americká šestnáctka, všichni si říkáte, co to bude za kravinu, ale boo ya, na csfd je to červený!). Jedná se o typickou tuctovou studentku střední školy v Americe, která se ale poněkud netypicky dostane do jiného stavu se svým kamarádem Pauliem Bleekerem. Nejdříve je odhodlaná, že se dítěte vzdá, dokud je to možné, a kromě Bleekera a své nejlepší kamarádky Leah o tom nikomu neřekne. Na poslední chvíli ale změní názor a rozhodne se dítě donosit a darovat adoptivním rodičům. A to je asi tak celá zápletka. Samozřejmě, potom už se spouští Junin příběh, její vysvětlování rodičům, její krátkodobé přátelství s adoptivním otcem dítěte, ale také problémy s těmito adoptivními rodiči, její hádky s Bleekerem, kterého považovala jen za svého kamaráda a sex s ním prý měla "z nudy", a další a další trable. Nemá smysl vám prozrazovat, jak to skončí (hehe, myslíte si, že si dítě nechá?). Pokud jste aspoň trochu na tento typ filmu, doporučuji. Za dva a půl dne jsem ho stihla zkouknout 3krát a zítra koukám znova. Plus tedy musím dodat, že Ellen Page a Michael Cera jsou v hlavních rolích naprosto boží. Oba bych je sežrala. Vážně.

Co mě ale donutilo přemýšlet, nebyl příběh. Nebylo to ani Junino těhotenství. Vlastně to byla spíše atmosféra celého filmu. Nostalgicky jsem vzpomínala na svůj rok v Americe. Ta atmosféra byla stejná. Takové to, když nejste jediní, kdo si myslí, že škola není nejdůležitější. Když jsou si lidi rovní, jeden je chytrý a ostatní to o něm ví, ale nedělá to z něj lepšího člověka. Chytrý nebo bohatý není lepší, stejně jako roztleskávačky, geekové,  ňoumové a další nejsou horší. Chybí mi to. 

Sotva se vám tady v Česku stane, že sedíte v jeden den u jednoho stolu s matematicko-informatickým géniem, s fotbalistou, hudebníky, s párem zapálených sportovců a baletkou, a potom s dalšími několika naprosto nudnými tuctovými lidmi, a náramně se bavíte. A nemyslím u stolu ve škole, ale někde jinde. A bez chlastu. Co je Česko? Podle mě to je cvokhaus. Jakmile někam vstoupíte, hned si vás zaškatulkují. Vlasy, obličej, oblečení, batoh... to je první dojem. A můžete mi milionkrát vykládat, že to tak není, ale když přijdu do školy dejme tomu třeba v kimonu, to si pište, že si něco pomyslíte. Plus v Americe se řídí od 16ti a pije od 21ti. Proč to tu tak taky není? Nebo spíš, proč, ať je to jakkoli, to nikdo nedodržuje?

Stejně tak mi chybí pocit svobody. Pocit, že škola končí pro všechny ve dvě a do čtvrt hodiny jsem doma, protože mi tam hned jede school bus, a nebo lépe že mám auto a vlastně můžu až do večera dělat, co se mi zachce... protože se nemusím učit elektrostatiku, plazy a obojživelníky, psát fejetony a francouzský slohovky a tak dále... protože tam jim došlo, že ať nás nutí jak chtějí se něco učit, nemůžou nás donutit si to pamatovat, pokud doopravdy nechceme. Neříkám "chci reformu školství", neříkám "nechci chodit do školy", jen říkám "můžete mi prosím někdo vysvětlit, jaký smysl má vstávat v noci, abych dvě hodiny vybarvovala mapu Litvy a pak 5 hodin vybarvovala z nudy čtverečky na čtverečkovém papíře?" a "proč proboha musíme mít na matiku zelenou barvičku na podtrhávání, jednou jsme sakra dospělí, tak proč po nás chtěj něco takovýho?" A vůbec. Nerozumím spoustě věcí, kterým se musím přizpůsobit, a to se mi pochopitelně nelíbí. Pokud jste opravdu tak vytrvalí a stateční, že jste můj chod myšlenek sledovali až sem, nejspíš se vám zrovna honí hlavou, že si pěkně vymýšlím. Že chci žít v ideálním světě, který neexistuje, a že jsem určitě zase ve své náladě "nespokojenost se vším". Možná. Ale nemyslíte, že na tom něco je? Nemyslíte, že místo přípravy na maturitu (na což je už tak extrémně málo času) strávit dva měsíce kreslením srdíček je kravina? Nemáte taky občas pocit, že je vaše škola postavená na hlavu?

Ale nechci se tu rozvášňovat o škole. Jde tak nějak o všeobecnou náladu, co se mi na filmu Juno líbilo. Co jsem si začala uvědomovat, že mně chybí. Třeba to gesto nacpání 100 krabiček tictaců do schránky. Nebo to, že se lidé prostě přijdou navštívit bez toho, aby to plánovali týden dopředu. Nevím, ale takové věci se mi nestávají. Čím dál víc ztrácí tenhle svět na zajímavosti a zábavnosti, přestože teoreticky máme neskutečná kvanta možností. Ale pochopitelně, málokdo dělá spontánní šílené nezapomenutelné maličkosti... hrozí mu totiž nebezpečí společenského přeškatulkování. Ano, možná přeháním, ale víte, jak to myslím, ne? Radši budeme všichni nudní a normální, popřípadě v rámci imaginární zábavy zajdeme o víkendu do hospody (ee, já ne) a tím to končí. Pro jistotu půjdeme s davem a necháme si všechno líbit, protože společnost a systém, který tu panuje, to je ten boss. Ne naše osobnost.

Parfém

Hned první věc, na kterou musím upozornit, je, že jsem selhala a nechala se ukecat. Vzdorovala jsem velice velice dlouho, s tím, že si parfém nejdřív přečtu... ale včera večer jsem - nejspíše ve své slabší chvilce - podlehla, a podívala se na film. Ještě těsně před začátkem otec, jenž byl rád, že mě přemluvil, prohlásil: "Možná by bylo vážně lepší nejdřív přečíst tu knížku." Potěší. Ale nu což. Už jsem tam seděla, tak proč to ještě hrotit.

Příběh už jsem znala. Znám ho už několik let a knížka byla (a pořád je) na seznamu těch, co si musím přečíst za každou cenu. A právě díky tomu, že jsem znala příběh, jsem mohla dávat pozor na uměleckou stránku filmu. A ta byla podle mě opravdu přinejmenším nezanedbatelná.

Sice už námět, je dost umělecký na to, aby se s ním daly udělat zajímavé scény, přesto si ale myslím, že se jim to tu povedlo. Knížka byla (bohužel pouze dle toho, co jsem slyšela od ostatních) více zaměřená na vnímání pachů než film, ale asi taky nebude úplně jednoduché natočit, jak něco voní. Mně se to líbilo. S knížkou porovnám později.

Pro vás, kdo nevíte, o čem je řeč, tu nastíním děj. Pokusím se to však udělat s opatrností, nerada bych spoilerovala :)

Celé se to točí kolem příběhu chlapce jménem Jean-Baptiste, který je obdařen výtečným čichem. Má sice poměrně těžké dětství, ale to mu zdaleka tolik nevadí, protože ho při životě drží nové pachy a vůně, které poznává. Nejdříve žije v sirotčinci, potom několik let pracuje v koželužně. Nejvíce ho fascinují vůně lidí a proto se dostane do dílny jednoho... jak to tak říct... alchymisty přes vůně (a pomáhá mu), aby se naučil, jak uchovávat vůni. Na to však přijde mnohem později sám, úplně v jiném městě. Je rozhodnutý vytvořit naprosto dokonalou vůni... poskládanou z vůní dívek a žen. A protože se v dětství jen sotva dočkal něčeho jako mateřské lásky a ani později žádnou lásku nepoznal, má tedy úplně jinak poskládané morální hodnoty, úplně jiný pohled na svět, a tudíž mu nepřijde nejspíš vůbec divné kvůli dokonalé vůni i zabíjet. 

Knížku si přečtu. Brzy. Čestný skautský.

Filmíky

Tak jsem si říkala, že vám napíšu o těch pár filmech, co jsem v poslední době viděla, jen tak pro zajímavost.

Jářku... takže čím začít?
Dejme tomu třeba
Zataženo, občas trakaře
Tak to bylo pěkný. To se mi moc líbilo. Měla sem hlad, ikdyž sem se u toho cpala popkornem. Taky sem se celkem dobře bavila. Takovej pěknej, celkem akční animák :)) teda chvíli sem se i bála, ale to asi nemá nic co dělat s nikým jiným... můj soukromý problémek se želé :D ups. Fakt se mi to líbilo. Nemůžu asi říct, že to je nejlepší animák co znám, to není, ale i tak hustý :)) Hlavně když si dávali pusíííínky s nafouklejma tvářema :D :D
Chceš mě, chci tě
Na tom jsme byly s Martínkou. Je to taková celkem obyčejná romanťárna, chvílema nuda, chvílema jsme se naopak válely po zemi smíchy (scéna s vibračníma kalhotkama apod.)... Taky bylo víceméně od začátku jasný, jak to dopadne. Ale i tak stálo za to na to jít, moc dobře sme se bavily :)) Pokud chcete relax, ne moc přemejšlení a celkem fakt peckový vtípky, koukněte na to :))
Dokonalý trik
Ok, tak ten nejspíš už znáte, bylo období, kdy se nemluvilo o ničem jiném než o tomhle filmu... a tak, asi po roce nebo dvou, jsem si řekla, že se na to taky podívám. Nebo spíš že se na to podíváme s Béďou, kterej se očividně vůbec nebál a eště k tomu mu vůbec nepřišlo padlý na hlavu, že se lidi klonujou a nechávaj se těma klonama zabíjet... Ne kecám, fakt dobrej film, akorát já nerada koukám na lidi jak umíraj. Ne že bych byla cíťa nebo tak... prostě... to neni příjemný, jestli víte co myslim. Jinak se mi to líbilo, je to zase tak trochu něco jinýho, nutí vás to zamyslet se nad neobvyklejma věcma a tak... zajímavej, výborně udělanej film. Líbil :))
Číslo 9
Tak to bylo ovšem hustý. Co si z toho filmu pamatuju nejvíc je, že mě v kině Lípa bolel zadek :D ale jinak to byla pecka, jakože megamoc pěkný :)) nejvíc se mi líbily ty figurky, vypadaly jak pytlíky :D uplně nejvíc, fakt se mi to moc líbilo. Dokonce se mi na konci trochu chtělo brečet, ale jen mainínko :)) Fakt suprový nejvíc, moc líbilo, paráda :)) Klidně bych na to šla znova, fakt že jo.
Vzhůru do oblak
Tak to už je dýl co jsem na tomhle byla, s necelou svou kdysi PiHáckou partičkou, Mája, Vítek, Klárka a Lenka.... Už chyběl jen Ondra, Adam v normální náladě, Janča, popř. Dáda a tyhle lidičky :)) a byli bysme kompletní. Každopádně filmík peckovej, moc moc moc parádní :) Sme se náramně bavili, bylo to uplně výborný, animákům zdar :))) Taky bych na to šla znova. :)) žůžasnej filmáček. :)) Ty balóóónky :) chvílema taky až dojemný, moc suprová věc tohle. Taky byla pecka když tam tak sedíme a lidi začnou prostě metat hlášky typu "on má tu manželku ve schránce" a tak :D umírám. Animáky mě poslední dobou fakt fascinujou, tim co všechno v nich lidi dokážou udělat, že to vypadá uplně reálně. Pecka.
Město andělů
Film, o kterém jsem nic nevěděla až do chvíle, kdy jsem ho zapnula na notesu... a dokoukala se ségrou. Kakíí moc úžasnej. Občas se tam lidi tvářili tak nějak pofidérně, i chovali se pofidérně, ale i tak se mi to moc moc moc líbilo, úžasná věc. Opravdu. Hlavně moji oblíbení herci, že ano, nezklamali :)) Taky uplně skvostíčkovatej filmíčičánek. Jeden z těch, který když dokoukáte, přemejšlíte o nich ještě aspoň den.
A to bude asi všechno. Nebo všechno co si pamatuju :))
Mějte se famfárově, koukejte na filmy, a napište mi. Miluju vás :)) papa

Tajemství

Čauky lidi, mám jen trošku času tak vám zase jednou udělám reklamu na něco, co se mi líbilo... Tentokrát se jedná o film The Secret (tajemství). Vlastně to není tak úplně film, spíš dokument. A zatím jsem viděla jen první polovinu. Ale i tak, musím říct, to je báječný. Vlastně se tam jde o odhalení tajemství, ale nebojte, není to nic podobnýho jako Da Vinci Code... vymyšlenej příběh, kde je místo happyendu něco jako tajemství... Takovejm věcem věří jen ťulpasové typu můj bratránek. Tady vám hned na začátku řeknou tajemství a dál už ho jen ukazujou na příkladech a vysvětlujou jak ho použít pro svoje dobro. Teda je to anglicky a mluvěj celkem rychle takže moc nestíhám číst titulky, ale tak polovině rozumim a fakt mě to baví. Proto všem vřele doporučuju - hlavně těm dobrejm duším který se čas od času objeví na tomdle "bogu o ničem" a přečtou si moje blbý kecy... I když vás je žalostně málo (asitak 1 nebo 2, víc ne), mám vás ráda a chci abyste byli šťastný. Proto vám to doporučuju... ale zase nevnucuju, nebojte :o) to jen kdybyste se nudili a chtěli byste, aby se vám plnila všechna přání. Mno, konec žvástů, prostě The Secret je fajn a až ho dokoukám a naučim se jak ho používat, budu happy i já... ikdyž co to plácám, já už happy sem. A moc :o) dějou se mi samý fajn věci poslední dobou... Ikdyž kdybyste sem občas napsali nějakej komentář, taky by mi to neuškodilo... takhle se dycky bojim že sem nechodí už vůbec nikdo :o)

Tak papa lidičky, snad vám ještě před odjezdem napíšu (nwm jestli jsem to už psala, ale letim nejspíš 28. 7. nebo 5. 8.), nebo prostě až se v tý daleký cizí zemi zorientuju a najdu použitelnej počítač... mějte se krásně aspoň jako já nebo ještě víc..

Tak ahoj :o) a pozdravuje vás Vendelín...