středa 31. srpna 2011

Poslední prázdninový

Můžeme se bránit, co nám síly stačí, ale stejně tomu neutečeme. Zítra zase začíná škola a všechno se vrací do nepříjemných stereotypních kolejí, které nás unavují, otravují, stejně se jim ale nevyhneme. Končí vstávání kolem oběda, končí dny strávené u filmů, končí všechno, co máme na prázdninách rádi. Letos se mi ale vážně nechce stresovat. Už jen představa maturity, plesu, přijímaček na vysokou a dalších zázraků, co nás tento rok čekají, mi vždycky úspěšně rozhodí sandál. Takže letos žádná předsevzetí, žádné sliby, na které kolem pololetí zapomenu, pro tento školní rok mám jen jedno jediné heslo: přežít! A už teď, když vidím, co mě čeká, to nepovažuji za úplně lehký úkol. 
A co prázdniny? Myslím, že ty letošní jsem neproflákala. Což je zvláštní, vlastně jsem kromě jednoho týdnu byla doma... a kromě ještě teď konce prázdnin. Proto jsem vám taky nepsala tolik, jak byste si to asi zasloužili, měla jsem tu totiž jednoho VIP maroda, který měl, co se mého času a energie týče, jednoznačně přednost... sorry. :D Jinak jsem nic moc o prázdninách nedělala. Koukala jsem na filmy, chodila jsem do práce, pracovala jsem na seminárce a podobných hovadinách do školy. Moc jsem s nimi ale stejně nepohnula, teď to bude záhul... nebo jinak řečeno "nepříjemná změna". 
A co jste dělali vy? Váleli jste se někde na pláži u moře... nebo na koupáku? Nebo jste prázdniny strávili někde v práci a teď se těšíte z vydělaných financí? Ať je to, jak chce, tohle teď končí.
Tak vám všem přeju, abyste ten letošek ve zdraví přežili, abychom se na něj za deset měsíců s úsměvem podívali zpátky a oddychli si, že to máme za sebou. Takže ještě odpočívejte, nabírejte sílu, relaxujte a zase někdy ve školním roce, čus bus :)

pátek 19. srpna 2011

-- 4 --

čtyři...
  • ...věci, co by ses chtěl(a) naučit
vařit; zpívat a hrát na kytaru a bicí; řídit auto; neměnit hned názor podle toho, co kdo plácne.
  • ...závislosti
zelený orbitky, ranní sprcha, internet, snílkování
  • ...životní moudra
Najdeš to, teprv až to přestaneš hledat. Kluci si celoživotně seděj na vedení (autor: moje sestra když jí bylo tak 6 :D). Dělání dělání všechny smutky zahání. Dokud nebudeš happy sám se sebou, nečekej, že s tebou bude happy někdo další.
  • ...věci, co nesnášíš
škola, halušky, alkohol, číslo 8. Jo a když smrdim kouřem.
  • ...věci, co by ti udělaly radost jako dárek
saténová košilka nebo huňatej župánek; rubikova kostka; kaktus - nebo ještě lépe ta kytka s baculatejma listama; beruška nebo 4lístek na krk. (ale teď už to neplatí, protože jsem vám to řekla :D udělalo by mi to radost, kdyby vás to napadlo samotný :P)
  • ...věci, co ti teď v životě nejvíc chybí
konversky, láska, místo na disku, motivace
  • ...věci, na kterých právě ulítáváš
kdo to vymejšlí? :D to je otázka tak pro věkovou kategorii 13-15 :D ne dobře... tak asi Pendulum, Jane Austen, lensbaby, kopretiny (ale ty už nerostou, tak asi zas až za rok)
  • ...věci, který máš teď na sobě
tričko, džíny, mikinu, spodní prádlo a ponožky :D což sice není 4 ale zas je to všechno :D
  • ...tvoje úchylky
nepovim :D kdo mě zná, ten to ví, a ostatním do toho nic není :P
  • ...místa, kam bys jel(a) na dovolenou
USA!!! rozhodně... ale to by nebyla dovolená, to by byl návrat domů ;) potom Skandinávie, Novej Zéland a Turecko nebo Tunisko
  • ...věci, co jsi dělal(a) včera
včera... hmm... s Májou a Tášem jsme tancovali v kuchyni, slavili jsme mámin svátek, dělala jsem seminárku a pak jsem šla do práce :D
  • ...lidi, co ti jsou nejbližší
Mája Š., Kája S. a Kuba F., Péťa V. (ať chce nebo ne) :D a moje mamínka :)
  • ...věci, co nepatří do tvého šatníku
lodičky, tanga, sluneční brýle a pohorky :D
  • ...věci, kterýma se lišíš od ostatních
ponožky; věčnej chaos v hlavě; nezájem o politiku; neustálá únava
  • ...normální jména, jaký bys ale nikdy nedal(a) svým dětem
Marcela, Sandra, Honza, Hana (a Patricie, ale to zas tak normální není) jo a Jiří! na to jsem zapomněla
  • ...nejhorší věci na škole
místo, čas, způsob a fakt, že je to celý vlastně povinný.
  • ...věci, co na sobě máš rád(a)
IQ, schopnost empatie (která mi ale občas bejvá spíš na obtíž) a schopnost uvěřit věcem obecně považovaným za nemožné :) a čtvrtý nevim. čim víc o tom přemejšlim, tim víc horších věcí mě napadá :D
  • ...první záložky z leva
Facebook, Twitter, email, Youtube (ale zas jich tu už mám 35, tak mě podle toho nesuďte) :D
  • ...nejlepší večerníčky
Edudant a Francimór, Mašinky, Lískulka, a asi prostě krteček, hrdina všech dětských srdcí :D
  • ...maturitní předměty
no kéž by 4... ale čeština, matika, anglina a dějiny umění
  • ...věci, bez kterých nevyjdeš z domu
iPod, mobil, klíče a peněženka. Duhhh :D

:) :) c'est tout.

neděle 7. srpna 2011

LŠDF 2011

Pravidelným čtenářům mého blogu jistě tato zkratka už něco říká. Zalovte v paměti nebo v archivu blogu a zjistíte, že se jedná o Letní Školu Digitální Fotografie, ze které jsem loni byla absolutně na větvi a letos jsem nemohla jinak, než tam jet znova. Tentokrát se v období od 31. července do 6. srpna kurz konal v Kašperských Horách v Domě Fotografů, což je mimochodem přinejmenším malebné místo na strávení kousku prázdnin.
Stejně jako loni i letos byla parta fotografů naprosto super (ačkoliv jsem se na začátku bála, protože asi 17členná skupina s pouze 4 kluky mi přišlo jako nepříjemná převaha), takže jsme si užili spoustu zábavy. Většina loňského osazenstva sice letos nejela, pár nás ale zbylo a přidali se i suproví nováčci. Všeho všudy to nakonec byla prostě senzační banda lidí, se kterou jsme se, jak jsme říkali, naladili na stejnou vlnu a pak jsme se smáli i úplným ptákovinám.
Ani nám nevadilo, že je nás sedm na pokoji, ani že na jídlo musíme chodit úplně jinam, ani že není wifinka, takže jsme neustále řešili nedostatek kabelů... na konci jsme se shodli, že právě teď nastala ta doba, kdy by ten kurz měl začít, nikoliv končit. Týden je prostě málo.

Na rozdíl od loňského roku jsem si letos nechala doma sešítek na zapisování hlášek, tak vám jich moc nepřipomenu, protože jich moc nemám. Ale tak aspoň něco:

A: "To řek nějakej Siddhártha Gautama."
K: "To je Buddha ne?"
A: "nene... počkej.... zakladatel buddhismu... jo aha" :D

H: "Jsem ožralej nebo to tam fakt nepasuje?"
několik lidí najednou: "Jseš ožralej."

"Můžem si dopít ten džus?"
Pan Šusta: "A máte k tomu aspoň vodku?"

"Milá dámo, byla byste tak laskava a poodstoupila kousek do prdele?"

"Stojí mu jako monopod." (s tím související byla taky debata o tom, jak by se 3 nohy stativu daly použít na 3 holky najednou... to tom se ale radši rozepisovat nebudu) :D

Taky měly docela úspěch moje běžné, pro účastníky kurzu však doposud neznámé výroky jako "whatever major loser", "čůrárna" (wc), "polovertikální poloha" (sedět) nebo třeba "džejkyho džejka" (žvejka).
Jinak celý týden se odehrával na vlnách převážně písně chiwawa, dále několika písniček od Miky, Divokýho Billa, Pendulum nebo Adele a pak spousta takových, které jsem doposud neznala, např.


Nejvíce srandy jsme si užili při hře Aktivity, kterou každý jistě dobře zná a se kterou jsme strávili asi 2 noci. Nasmála jsem se, jako už dlouho ne. Stejně tak při jídle, kdy na otázku "co si dáte k pití" byla jasná odpověď  "hmmmmm...".
V úterý jsme absolvovali velmi dobrodružný výlet za focením řeky Vydry. Dobrodružný z něj dělala především cesta autobusem, která byla poněkud o život, neboť takhle plným autobusem jsem snad nikdy nejela. Něco jako osobní prostor znělo v tu chvíli jako nejabsurdnější vtip a na několika zastávkách (na kterých se do tak plného autobusu stále cpali další a další lidé) jsme málem někteří zůstali. A Vydra sama o sobě byla o hubu... nebo spíš o foťák, snad každý si vzpomene alespoň na jednu situaci, kdy nezbývalo mnoho a letěl do vody. Ono to klouzavé kamení žádné velké bezpečí nepředstavuje, pokud se nechcete koupat, což my jsme nechtěli. 
Další den se konal výlet na Kašperk, kde se cestou část naší skupiny ztratila a zkrátila si cestu asi o hodinu a o několik kilometrů. Zase ale neviděli bunkr a chybí na několika skupinových fotkách, což je jejich smůla.


Jeden den se také konala soutěž Šumavský Fotomaraton, nebo spíš taková testovací část tohoto fotomaratonu. Úkolem bylo za časový interval asi 3 hodiny odevzdat 7 fotek na předem daná témata. Dostali jsme témata, zděsili jsme se, 2 a půl hodiny jsme běhali po Kašperkách a sháněli fotky a půl hodiny jsme se hromadně snažili rozchodit notesy, abychom mohli fotografie včas odevzdat. Konalo se i několik dalších menších soutěží, třeba celotýdenní soutěž o to, kdo vyfotí nejlépe Dům Fotogarafů, nebo o nejlepší fotku hradu Kašperk. 
Každý večer se pochopitelně odehrávala debata nad odevzdanými fotografiemi a nevzpomínám si, že bychom jedinkrát šli spát před půlnocí (minimálně někteří, že, děvčata...) :D
Přiučili jsme se toho hodně, vyzkoušeli si fotografování v ateliéru nebo třeba s úžasným objektivem Lensbaby, na který mám zálusk už nějaký ten pátek. Pochopitelně splnil veškeré mé očekávání - je naprosto úžasný. 
Fotky z LŠDF samozřejmě hodím na Rajče, jakmile je trochu protřídím, počítejte s tím tak zítra. A něco taky půjde na devianta, ale vzhledem k tomu, jak mi tady jde net, to půjde asi pomalu. 
Nemyslete si, že jsem vám řekla všecko... ale některé zážitky asi nemá smysl popisovat. Jako když jsme s Aničkou rozhodně NEšly kupovat jídlo. :D To ne, všecho moc škodí, i moc vyprávění. Každopádně doufám, že se za rok zase sejdeme a hlavně že se sejdeme i někdy dřív :) protože se mi nechce čekat rok kvůli jednomu týdnu s touhle super bandou :) No, tak se mějte fajn, a foťte :) bré světlo :P

pondělí 1. srpna 2011

O ničem

Je to právě dneska, co se prázdniny hrozivě přehouply do druhé půle. Co jste dělali? Co máte ještě v plánu? Já jsem teď na další Letní škole digitální fotografie, rozhodně potom čekejte článek, jaké to tu bylo, co jsem se přiučila a tak vůbec :) Červenec utekl jako voda, ani nevím, co jsem dělala. První týden koukala na filmy, pak pracovala a poslední týden jsem byla u táty, babičky a pak jsem měla jeden den s Májou, jeden den polopracovní a jeden takový rekreační, kdy jsem vlastně koukala na jeden film a pak jsem šla do kina na druhý. Takže když přimhouřím hodně obě oči a ještě zatnu zuby, myslím, že můžu říct, že se nic moc nestalo. Na školu nemyslím, horší je, že mě ve snu pronásleduje. :D několikrát do týdne se mi zdá o prvním září, o školní buzeraci, o tom, jak možná všechno není tak hrozné, ale tím, že to všichni tak řeší a dramatizují (že ano paní třídní), je to nakonec stejně peklo. Prokletí.
Jinak pokud sledujete Facebook, stejně vám asi žádná větší událost z mého života nemohla uniknout, tak se tu nebudu nijak moc rozkecávat. A co bych vám ještě řekla? Už mě nic nenapadá. Tak já vám napíšu, až přijedu domů :) tak se těšte, užívejte volna, co to jde, a mějte se :)