Minulý týden byly u nás na liberecku jarní prázdniny a ač se vám to může zdát značně pasivní a můžete mě považovat za lenocha, zvládla jsem za ten týden se svým miláčkem zkouknout spoustu filmů, převážně pohádek.
Snad největší radost mi udělala pohádka Lotrando a Zubejda, kteroužto jsem neviděla spoustu dlouhých let a kdysi, ve svém raném dětství, jsem k ní měla úzký citový vztah. Hlášky jako "táto šáhni do kapcy" nebo "chleba s tvarohem nebo život!" a spousta dalších navozuje prazvláštní stav veselé nostalgie.
Co jsem naopak viděla poprvé (no jo, už se stydím), je pohádka S čerty nejsou žerty. Dobrá, veselá, typická česká pohádka. Když jsem se v noci vzbudila, hrála mi v hlavě písnička právě z tohoto ("Petře Petříčku, chlapče rozmilý..."). A nejlepší postava? Rozhodně Dorota Máchalová!
Další úžasná vzpomínka na dětství je Ronja, dcera loupežníka. Sice považuji za menší nevýhodu fakt, že jsme z filmu viděli asi polovinu, neboť tam byla taková spousta tmavých scén, že to ani nešlo, ale i tak... "P-p-p-p-proč to dělá? P-p-pročpak? P-podivná p-p-potvůrka p-povykuje... P-p-proč jsi ho p-píchla? P-p-poď si p-poplakat..." Nejvíc nejlepší! Miluju.
A miluju a maluju a miluju a maluju.. samým blahem, jedním tahem, srdce z lásky maluju <3 <3 No jasně, co by to bylo za pohádkový týden bez Šíleně smutné princezny? Že tam hraje Neckář, jo, to si pamatuju. Ale že ta krásná mladá princezna je Helena Vondráčková? Kecy? Docela šok. Taky naprosto výborná pohádka, dokonalá nedorozumění a momenty, které stojí za to vidět i víckrát. Taky nostalgie.
Mezi další filmy, které jsem předtím neviděla, patří Noc na Karlštejně. K tomu nemám moc co dodat, prostě fajn. :) Docela kvalitní chaos na hradě. A zamilovaná paní. To já ráda.
Další film, který jsme viděli, tentokrát ne úplně z pohádkového soudku, je Pulp Fiction - konečně, to jsem chtěla vidět dlouho a rozhodně nejsem zklamaná. Film postavený na spoustě perfektních dialogů. Super. Jakože... hodně super. Co mě teda dostalo, jak si pán udělal toustíky, načež Travolta vylez ze záchoda. Toustíky vyskočily a proto ho pán prostě zastřelil (a pak si ty tousty ani nesněd). A nebo jak se paní totálně zfetla. Ne, byla tam toho spousta a ráda se na to podívám znova. Tohle se prostě musí.
Pak jsme koukali taky na Toy Story. Ten mě popravdě zase tolik neohromil, možná jsem byla jen unavená, ale viděla jsem spoustu lepších animáků. Nápad oživit hračky, no proč ne, ale dál? Já vim, je to starý animák, ale mě prostě nebavil. Žádný závratný příběh, minimum vtipů... Prostě mě to nebavilo. Ale jak říkám, možná to bylo jen únavou a kdybych na to koukla jindy, líbilo by se mi to víc.
Co však hodně otřáslo mou psychikou, byl film Statečné srdce, který mě zlikvidoval už na začátku, kdy umřela Murron a já to od té chvíle dokoukávala s pocitem, že "tohle už nemůže dopadnout dobře, když je ta paní kaput". Bylo mi ho strašně moc líto, protože mu udělali tohle, pak ho další zradili v bitvě, potom ho mučili... Prostě jsem bulela jak malá. Ale hodně hodně krásnej film, to se musí nechat. To ještě zdaleka není všechno, zkoukli jsme už po x-té Mamma Mia, Madagaskar ("přichází velkoúžasnolepý král Jelimán všech lemurů král bla bla bla a je tu"), RRRrrrr! ("možná zemřela stářím.. táák mladá") a jistě i něco dalšího, ale teď už si fakt nevzpomínám.
A závěr? Chci být princezna nebo loupežník, láska je krásná a ještě že už není středověk. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat