hláškins

Hrůza: Víte, čim proslula svatá Anežka? Že od svých pěti let sedávala s koleny u sebe. A co ten chlápek? No, rozervaná košile, chlupy venku, takovej taliánskej vášnivec, ona si tam sedí u toho potůčka, šťourá si do těch malejch modrejch kytiček, on měl sice pro ni drobet jiný plány, ale asi smůla.

Černyševská: Pavel je asi furt choromyslnej, co?

Hrůza: Vlny dvě tam o břeh bily... co to znamená, Jirko?
J: No... asi jako prostě prsa.
H: No a jak jsi na to přišel?
J: Že jsou dvě a bijou o sebe.

Hrůza: Byla jsem jak rosná louka ranní. Co to znamená, Rasťo?
R: No to asi znamená, že z toho byla celá zpocená.

Hrůza: Rostou na mě hrozny vína?
Igor: No to znamená, že je šťavnatá.
Hrůza: ...spíš "dozrálá" jsi chtěl říct, ne?

Hrůza: Honzo, ty se tváříš tak zadumaně, že bych ti to skoro uvěřil.

Černyševská: Est-ce que tu as la vie agitée? Filipe.
F: Co?
Č: Jestlipak máš bouřlivý životaběh?

H: Mohou být nějaká slova sockóznější než jiná?

H: Tohle třeba využijete, až budete psát detektivku o tom, jak byl nějaký blogger na dálku exnut nějakým hackerem.

H: Já nevim, proč to lidi dělaj, ale pravda je taková, že je to pravda.

H: Jak poznáte ironii v textu? Zapomeňte na smajlíky teďka. Když máte inteligentní čtenářstvo, na ironii upozorňovat nemusíte. V dnešní otupělé době je tedy lepší používat uvozovky. A když píšete pro debily, hodí se hvězdička a velký nápis "TOTO BYLA IRONIE".

H: Já bych vás nicméně vyzval, abyste mi emotikony ve slohových pracích nepoužívali.

H: V dnešní době se bohužel stále častěji setkávám s tím, že lidi neznaj ani Neználka.

Áďa: Takže když ty buňky už nic neprodukujou, tak umřou?
Lysičan: Ne, oni tam jen...
Á: Oni tam jen tak odpočívaj.
L: No, jen tam tak jsou a nic nedělaj. Jsou to vlastně takoví důchodci.