Pošli to dál

Jsou knížky, které vím, že přečtu jedním dechem, ještě dlouho před tím, než je poprvé vezmu do ruky. Toto je jedna z nich. Výjimečná je tím, že hlavním důvodem, proč jsem z ní byla tak nadšená, nebylo, že bych chtěla tak moc vědět, jak dopadne. Vlastně už jsem to věděla. Znala jsem příběh poměrně do detailů dlouho předtím, než jsem knížku poprvé otevřela.

Asi víte, o čem je řeč. Asi určitě. Pokud to nevíte, aspoň se to dozvíte. A pokud to víte, jistě chápete, že o tom nemůžu nenapsat.

V roce 1999 vyšla knížka. "Dojemný příběh chlapce, který si umínil změnit svět," píše se na zadním přebalu. Autorkou příběhu je Catherine Ryan Hyde. Podle tohoto příběhu byl natočen i film, u něhož bych řekla, že je větší pravděpodobnost, že ho znáte, než u knížky. Pokud jste ho ale ještě neviděli, ani na něj nekoukejte.

Tak a teď konečně k tomu, proč o tom píšu. Nastíním vám začátek děje a budu se držet, abych vám neřekla, jak to dopadne :D

Na druhý stupeň základní školy v Americe přijde nový učitel. Zaprvé, je to černoch. Zadruhé, má hodně poškozený obličej, neboť byl ve válce ve Vietnamu. Celou jednu tvář, krk a levou ruku má vlastně zničenou, chybí mu dokonce levé oko. A tento učitel zadá na první hodině svým novým žákům úkol: "Vymyslete způsob, jak změnit svět, a potom ho uskutečněte." Je to nepovinný úkol, a tak se na něj většina třídy prostě vykašle.

Hlavním hrdinou našeho příběhu je Trevor, který se nad úkolem zamyslí a přijde na docela jednoduchý způsob. Řekne si, že když on udělá něco pro 3 cizí lidi - ale ne jen tak něco, spíš věc, co byste udělali maximálně pro někoho z rodiny - a těm řekne, že nechce nic na oplátku, jen to, aby to poslali dál dalším třem lidem, pak se to začne nabalovat a nakonec se pomoc dostane všem na světě, a ti když to budou stále posílat dál, tak se nakonec svět stane lepším místem pro život, než byl do teď. 

Trevor ale narazí na překážku, základní lidskou vlastnost - chamtivost. Většina lidí totiž od přírody nerada dělá cokoliv, z čeho nemá jistý zisk. Trevor tedy pomůže jednomu člověku. Ten se hned na to nechá zavřít do vězení. Dále pomůže staré paní, která dřív, než to stihne poslat dál, umře. A tak dále. A nakonec Trevor uzná, že změnit svět nejde. 

Příběh je psán částečně očima novináře, ke kterému se taky toto "hnutí" dostane, a ten se snaží zpětně vypátrat, kdo s Pošli to dál přišel jako první. Částečně je také psán očima různých lidí, kterých se to dotklo - učitele Reubena, Arlene, Trevorovy matky, a spousty dalších. A občas můžeme také nakouknout do Trevorova deníku. 

Abych před vámi neskrývala to, co vám asi teď vrtá hlavou, nakonec se Trevorovi přece jen podaří svět změnit. Ani sám neví, jak moc. (Tímto jsem neprozratila, jak to dopadne, fyi) :D

Jen chci říct, že to není tak těžké, pomoci třem lidem. I kdybychom to dělali jen pro pocit, to přece stačí. Zároveň si myslím, že Pošli to dál funguje. Že to někde mezi lidmi běhá. Nestalo se vám někdy, že byste opravdu moc něco potřebovali a někdo, koho by se to vlastně ani netýkalo, by to pro vás prostě udělal? Bez ptaní, bez zisku? Nejsem si jistá, jestli se to někdy stalo mně, asi ano, ale konkrétní případ mě nenapadá. Ale mohla bych vám vyprávět konkrétní příběhy druhých.
Je to vlastně jedno. Jen se vám tu snažím říct, že ta knížka stojí za přečtení. Že i těm, kteří jsou uvězněni ve své situaci, jako třeba Arlene nebo Reuben, může změnit život někdo, od koho to opravdu nikdo nečeká - v tomto případě 12letý kluk.
Tak kdybyste o prázdninách neměli co číst... Tady je můj tip =)