Prázdniny aneb článek o ničem :)

Tak, a já mám prázdniny. Myslím, že popisovat svou maturitu vám tu nemusím, vsadím se, že o to nikdo nestojíte, a já o to stojím ze všech nejmíň. Takže pokud Cermat ještě někdy opraví slohovky, tak to bude i oficiální. Zatím to jisté není, ale myslím, že můžu říct, že maturitu mám. Ale to nejdůležitější je, že teď mám prázdniny! :)

Takže co bude teď? Nejdřív musím uklidit. Je to cíl číslo jedna. V mém pokoji není k hnutí. Když chce pes vyskočit na postel, nemůže, protože se k ní na metr nepřiblíží. Leda že by začal šplhat přes hromádky knih nebo oblečení. I já, když jsem se šla v noci napít, jsem se málem přerazila.

Cíl číslo dvě... Já nevím. Mám nekonečný seznam věcí, které jsem chtěla po maturitě dělat, že teď nevím co dřív. Přečíst spoustu knížek, kouknout se na spoustu filmů, možná se i po dlouhé době odvázat a rozkoukat nějaký seriál. Naposledy jsem byla do nějakého zažraná ještě před odjezdem do USA, to je už 4 roky.

Musím vyžehlit! To je další věc. A až to budu dělat, mohla bych konečně vyházet oblečení, co nenosím, a vůbec to nějak protřídit.

Bod číslo asi sto: vrátit do knihovny knížky - myšleno převážně učebnice. 

Bod číslo.... no to už je asi jedno: Jít do bazénu (myšleno ne cachtat se, ale plavat).

Dodělat week, co mám rozdělaný, ale nejsem schopná donahrát zbytek fotek a publikovat ho. Peklo. 

Stavit se ve městě pro tablo - sundat ho z výlohy a odnést domů.

Sejít se se všemi lidmi, jimž to slibuju už asi tisíc let. Je jich fakt spousta, a nemyslím jen přátele, ale i babičky atd. Všem dlužím trochu času.

Přečíst nové FotoVideo! Problém je, že ho vždycky půjčuji dvěma kamarádům, spolužákům, tak jsem jim ho vzala v den své maturity, aby se do něj koukli, zatímco já budu maturovat. A pak se ve škole sešla celá naše třída na "slavnostní zakončení maturit", a ve všem tom mumraji a vzájemném sdílení maturitních zážitků a tak dále jsem ho zapomněla ve třídě. Takže se pro něj musím ještě stavit ve škole. Jak se říká, co není v hlavě, musí být v nohou.

Další, zdaleka ne tolik příjemný úkol na "prázdniny", je dostat se na vysokou školu. Tomu bych se radši vyhnula. Jsem unavená. Postrádám veškeré studijní nadšení. Prostě už se mi nechce. Nechce se mi někam napochodovat a skládat přijímací zkoušky. Nechce se mi chodit někam do prváku, poznávat nové učitele, nové spolužáky, zvykat si na zaběhlé zvyklosti nové školy, snažit se splňovat nové požadavky, zvládat nové předměty. Chci pravý opak, úplně vypnout a nemuset nic. Snad to přejde.
Další věc mě napadá! Musím oběhat různé doktory, např. jsem už dlouho nebyla u zubaře nebo u kožního. A vlastně ještě oční... ale tam radši nepůjdu, na nové brýle nemám. Další nepříjemnost.
A ještě další věc je, že bych se konečně měla taky trochu věnovat vám, mým čtenářům :D Teď opravdu nebyl čas a za to se moc omlouvám, ale teď čas bude, budou zážitky, budou fotky, bude o čem psát :) Bude léto a všichni si ho užijeme :) Jupííííí! :) Tak čauves
PS: A pokud ještě nemáte prázdniny a zkazila jsem vám svými radostnými plány náladu, třeba vám ji spraví to, že to, co vidíte na obrázku, je jen menší "úryvek" z toho, co mě čeká  za uklízení :D takže se mi vlastně můžete smát :D

Poslední zvonění

Tak jsem se po letech přece jen dočkala. Škola skončila a teď už nás čekají jen maturity. Samozřejmě jsme naše studium zakončili podle zvyklostí - posledním zvoněním. Zatím měly vždycky u nás na gymplu poslední zvonění dvě třídy v jeden týden a dvě ten další týden. Ano, pro ty, kteří nevěří, opravdu máme na škole čtyři maturitní třídy. Letos se to ale kvůli státním maturitám všecko pokazilo a poslední zvonění jsme museli mít všichni najednou. Taky bývají scénky v tělocvičně - parodování profesorů či jiný veselý program pro pobavení zbytku školy. Normálně na ně má každá třída hodinu, teď to ale vyšlo tak, že jsme měli čtvrt hodiny každá třída a i tak se to málem nestihlo.

No ale takové jsou prostě podmínky, my jsme se jim přizpůsobili a myslím, že se nám naše poslední zvonění vydařilo, jak nejlépe to šlo. Měli jsme dokonce takový luxus, že jsme (samozřejmě za peníze, o tom to celý den je) studentům nižších ročníků nabízeli dovezení do školy na motorce nebo v autě, a to ještě ne jen tak ledajakém! V tom je totiž tak trochu výhoda, že je škola od zastávky celkem daleko. Osm, v mém případě i devět let na to nadávám, ale teď se nám to hodilo. Když jsme se roztáhli po celé délce, ani to nevypadalo, že nás je tolik. 

Počasí nám taky krásně vyšlo, už od rána bylo v podstatě na tričko, svítilo sluníčko a vůbec bylo krásně. Kdyby třeba pršelo, za moc by to nestálo. 

A co mě nejvíc potěšilo? Všechny ty skvělé kostýmy mých spolužáků! Senzační nápady a výborné provedení. Já osobně jsem kostým neměla, protože pokud se podíváte na fotky z toho dne (najdete je tady), uvidíte tam zombie pekaře. To jsem měla být taky, ale nastala chyba v matrixu a místo tří pekařských obleků dorazily jen dva. Narychlo už jsem žádný kostým nesplácala, ale to nevadilo, protože jsem alespoň mohla všechny fotit. Takový den totiž rozhodně za zdokumentování stojí a mám pocit, že být mimo střed dění, ale všechno bedlivě sledovat přes hledáček, je tak nějak můj úděl. A tomu se nebráním :)

Svou čtvrthodinku scének jsme vymýšleli asi den nebo dva předem, což tedy žádná sláva, ale nedopadli jsme zdaleka nejhůř. Pouštěli jsme videa z maturitního plesu, dražili jsme Gabču a Mirka (řidiče auta a motorky - výherci s nimi dostali oběd ve školní jídelně a odvoz domů), ale největší úspěch, minimálně u naší paní třídní, měla písnička, kterou jsme jí zazpívali - Jsi kočka, jsi kočka, jsi kočka... Dali jsme jí ještě velikou kytici růží a ona byla natolik dojatá, že jsem měla z té naší třídy i radost.

Předtím jsme ještě dostali vysvědčení a k našemu velkému překvapení všichni - včetně Soni - prošli k maturitě. To jsem na nás všecky zvědavá, jak na tom budeme za měsíc.  

 Po škole jsme ještě vyrazili na chvíli vybírat do města a pak jsme si došli na oběd, mňam. Lidé ve městě nás docela bavili, někteří byli milí, dávali nám peníze dobrovolně, ptali se, ze které jsme školy, a přáli nám štěstí u maturit, zatímco jiní se vztekali, že jim taky nikdo nic nedá, že jsou buď důchodci nebo nezaměstnaní, že nejsou ničí banka a že máme jít do poslanecké sněmovny (a spousta dalších hlášek, kdo si to má všecko pamatovat) :D 

Rozhodně to byl fajn den, užila jsem si ho a snad nám i ty maturity nějak dobře dopadnou, ať na to všechno můžeme vzpomínat s úsměvem. A úspěch u maturit přeji nejen sobě, ale i svým spolužákům a všem ostatním, co je to letos čeká. :) Tak good luck, nějak to přece zvládnem :)

Silvestr video

Jak asi víte, na Silvestra jsme s miláčíkem byli v Praze u Fioly doma, bylo nás tam myslim tak devět nebo deset a bylo to moc fajn, hráli jsme na Kinectu a taky aktivity a podobný věci a vůbec to byla prča. No ale co vám chci dneska říkat, je, že jsme asi v úterý nebo kdy s miláčíkem sedli a on sestříhal záběry z oné noci, zatímco já jsem koukala, jak mu to hezky jde :D My tam zas tolik nejsme, když jsme většinou natáčeli my, ale párkrát taky :) tak užívejte :D

Vánoce

Letos to vyšlo, jak to vyšlo, a proto máme čtvrtou adventní neděli "už" osmnáctého. Zatímco moje mamka si dneska s radostí pomyslela, že za týden už to bude za námi, já si ještě užívám vánoční těšení a radování. Na stole mě láká talíř s cukrovím, z adventního kalendáře jsem před chvilkou vyloupla další čokoládku, na věnci svítí všechny čtyři svíčky a i počasí se umoudřilo, venku krásně chumelí a bílo nám křupe pod keckami.

Za oknem mi leží dopis Ježíškovi. Taková zima zase není, asi se za chvíli rozmočí. To mi ale nevadí.

Nákupčáky nám vánoční atmosféru vnucují už skoro dva měsíce, vyhrávají koledy o sto šest, ale myslím, že teprve teď, když po pohledu z okna nevidím rozmáčenou trávu, většinu dárků mám koupenou a můj miláček je tady v Liberci, teprve teď pro mě doopravdy začínají Vánoce. Učitelé nám na těch pár dní volna nakládají víc práce než jindy, ale já je neposlouchám. Chci si odpočinout. Koukat na filmy. Nacpat se dobrotami. Prostě si to užít.

A totéž přeji i vám všem. Ty nejkrásnější Vánoce, skvělé svátky, příjemná setkání s příbuznými, hodně odpočinku, pohody a radosti. Přecejen, Vánoce jsou jednou za rok, tak si je pořádně užijme.

Zase vám napíšu.

Vaše Káťa =)

Jubilejní =]

No máte pravdu, jubilejní příspěvek tu už hodně dlouho nebyl. A teď je pro něj opravdu hodně vhodná doba. 

První jubileum, které zažíváme a můžeme oslavit všichni spolu, je 10 tisíc návštěv mého blogu! Dobře, je to sice za necelé 4 roky, ale i tak je to paráda, bych řekla! Všem vám moc děkuju a doufám, že to tu spolu nějak potáhneme i dál... že jo? =] 

Druhé jubileum, které zažíváme jen ve dvou, je výročí s mým miláčkem - 2 roky! Nevím, co víc k tomuhle dodat... posledního půl roku bylo... bylo to hodně těžké, ale všechno je teď 100% v pořádku a já jsem šťastná a on taky a prostě... jsme oba nejlepší, zlými časy jsme se už prokousali a už je nám jasné, že patříme k sobě, ať se děje co se děje =] A nebudu vám psát, jak moc ho miluju, protože byste to stejně nepochňápli =P Je to můj chlap prostě!

A to třetí jubileum, které zase tak parádní není, jsou moje narozeniny. Jsou až příští středu, což ale nic nemění na faktu, že mám poslední týden, abych si užila, že jsem teenager, protože tahle idylka končí =D Pokud jste mí vrstevníci, nepřipomínejte mi to =D a pokud jste moji rodiče, hmm... máte 20letý dítě, jakej to je pocit? =P Ne já nebudu rejpat, jsme na tom všichni stejně zle =D

Takže je čas oslavovat! =) Tak to rozjedeeeem! =D néé to mi není podobný. Prostě, díky za vaši přízeň, zase jsme všichni o rok sečtělejší a tak dále. Mám vás ráda, pa =]

Ko-ko-ko-konec!

Ano, moji milí, máme tu konec dalšího společného roku. Byl to rok dozajista zajímavý, v mnohém nezapomenutelný a vůbec, letošní rok se celkem vyvedl. A co ten příští? Já mám za to, že bude ještě lepší. 

A tak vám do toho příštího roku přeji hodně zdraví, protože bez něj to nejde, štěstí, protože si ho určitě zasloužíte, lásky, protože je prostě krásná a je jí pro všechny dost, super zážitků, to abyste si ten rok navždycky pamatovali, hodně smíchu a přátel a taky pohody. Prostě ať je váš rok co nejlepší =) a za 365 dní se tady zase sejdeme, pěkně nad tím zapřemýšlíme a popřejeme si znovu. 

Samozřejmě, v příštím roce vás budu stejně jako doposud zásobovat články na všemožná témata od knížek, filmů a her až po vlastní zážitky a úvahy.

Chci vám poděkovat, že jste tu se mnou, že čtete a komentujete, co píšu, a že se sem rádi vracíte. To prostě člověka potěší =)

Takže v roce 2011 STAY TUNED! =P

PS: Mám vás ráda. Neke.

Slavnostní článek! Party time!

Tak toto je nejjubilejnější záznam, jaký jsme tu kdy měli. Ne, že by se nám tedy setkala všechna výročí a ostatní prkotinky v jeden den, ale v rozhraní dvou týdnů, což také není nijak obvyklé, a tak je všechny šoupnu do jednoho článku. Když se mi bude chtít, budu se některým věnovat i zvlášť.

1) Sakra lidi! O-M-G! Tohle je přesně dvoustý článek na tomto blogu! Nekecám, tenhle příspěvek má pořadové číslo 200. Jste fakt super, že jste to se mnou přežili. Je jedno, jestli mě sledujete od začátku, nebo jste tu dneska stejně jako spousta dalších jakožto náhodný návštěvník... Díky, že tu jste. Nebýt vás, sotva asi ještě píšu. Takže to jsem chtěla určitě říct jako první. Díky všem =)

2) Když už se bavíme o důležitých událostech tohoto blogu, mám ještě jednu. Asi jste si všimli, že už asi měsíc má můj blog nový kabátek, kterýžto byl v úterý zdárně dokončen (kostičky na pozadí) jen díky tomu nejstylovějšímu a nejšikovnějšímu člověku, co tyhle věci prostě umí na jedničku. Kdybyste náhodou nevěděli, o kom mluvím, je to Péťa Vojtěchů alias Bedikk. Najdete ho tady.

3) A když už mluvím právě o něm a jeho nej (a taky o úterku), v úterý to bude přesně rok, co jsme spolu =) takžeeeeeee! Mi/nám pogratulujte. Dělejte. =D je to fakt nejvíc človíček, zlato uplný, nejlepší kluk pod sluncem I POD MĚSÍCEM! Lepšího nenajdete, prostě smůla, obsazeno. Miluju ho uplně maximálně (on to ví, že jo) a pořád ještě nepobírám, čím jsem si ho zasloužila =) Nejlepší rok mýho života!

4) A když už mluvíme o letech mýho života (a taky o úterku), to další úterý po našem love-výročí mám co? No narozeniny! Bude mi už devatenáct, bobani. Nevypadám na to, nechovám se na to, a taky tak nejsem braná, ale mně to vůbec nevadí. Jen chci upozornit na to, že mi to přijde jako velký číslo a devatenáct znamená za rok dvacet a dvacet znamená "tůze velká holka". Takže tak.

5) A v neposlední řadě jsem pro vás také konečně "připravila" to video našeho chorvatského tanečku. Nevím, jak moc stojí za vidění, natáčel to můj bratránek a podle toho to také vypadá: obraz se klepe hůř než z ruky mojí babičky a věčně před to lezou lidi. A taky je to vypadá podle toho, čím se to natáčelo (mým pitomým foťákem - Olympus SP 510 uz) - je to spíš pixel art než video. Pokud nevíte, kdo je kdo, jen sotva poznáte obličeje. A zvuk jsem musela vložit zvlášť, ten původní bych definovala jako "nepoužitelný rámus s jedinou zřetelnou věcí - kritickými komentáři soudruhů z eNka". A pokud jste to ještě neviděli a říkáte si, co to je proboha za choreografii, vemte 80 dospívajících, dejte jim 3 večery, a uznáte, že tohle je celkem dílo. Děkujeme za pozornost, to už bude asi všechno. 

PS: pokud trváte na videu na youtube, je tady.

Šťastné a veselé :)))

Moji milí!

Tímto Vám chci popřát veselé Vánoce, bohatého Ježíška, zdraví a pohodu, a prostě ať si ty vánoční svátky užijete, jak jen to jde. Mám Vás moc ráda a jsem Vám vděčná, že to tady čtete a tak všecko... Přestože komentujete čím dál míň... ale mně to nevadí. Jste všichni moc super, a o to víc si ty báječné Vánoce zasloužíte :)) Nebudu tady moc promlouvat o novém roce, prázdninách a tak... to teprve přijde, v dalších článcích myslím. Tak se těšte :))
Vaše Kákul :-* :))

děkuji vám všem za krásných 3595 návštěv tohoto blogu. nevím přesně kdy to bude rok co jsme začali počítat, někde koncem srpna, tak jsem zvědavá, jestli dáme 4 tisíce. Bylo by to úžasné... tak se pokusím napsat něco zajímavého, aby bylo co číst :) třeba večer si najdu chvilku :)) tak se těším, a zatím mějte se krásně, papa, mljvs

milenium lol

hoj lidi zase jednou pisu ze skoly tak nejsou hacky, carky a ani jiny cesky vychytavky... ale to je jedno, chtela sem vam rict ze UZ JEN 14 LIDI (pokud dobre pocitam) A MAME 2000!!!!! Yes, winner, omg we're so cool people yeahhhhhhhhhh!!! dobre prestanu se tady poanglicku vykecavat, pokud o to stojite napiste to do komentaru, poneac si myslim ze o to nikdo nestoji. Hm. No a jinak tak co je novyho... blizi se zase jednou Valentyn, nejhorsi den v celym roce, moc se tesim (mysleno ironicky). Snad este nikdy se mi nestalo na Valentyna nic peknyho, snad jen krom toho roku kdy mi mama koupila cokoladu a tata bilyho plysovyho medvidka s I LOVE YOU na tricku. Blah. Nemam Valentyn rada protoze to je svatek zamilovanejch - which sucks - jako ne ty zamilovany ale ty ostatni. Ty z toho pak maj hromadne depku. Nekdy, a nekdy ne. Nekdy nemaj depku, jen proste potichu zavidej. A lidi co rikaj ze jim to je jedno, o tech si myslete co chcete, ale ja jim neverim. No hele mam asitak 2 minuty a pak mazu na obed - johoho, konecne, cely dopoledne mi kruci v brichuuuuu - no a hlavne bude sranda s Alyssou a Jonem (sachy) a Beccou, pokud pride a nezkejsne zase nekde se svejma kamaradama. Jo a s Jeremajou, nevim jak se to pise. No tak tepic lidi, moc vas secky miluju, mejte se krasne a piste mi. A hlavne dejte vedet kdo byl 2000 ok? Packo

new year

Tak tu máme novej rok. Jo. A já vám píšu, protože to se sluší a patří, a vyjímečně dokonce vim co. Tak zaprvý: Už je skoro půlka mýho americkýho pobytu. Hodně sem se změnila,to poznáte až se vrátim. Naučila sem se spoustu věcí, například jíst bez nože v pravý ruce, nosit sukni, nakupovat - především oblečení (mumlo tak ses dočkala co :)), žít bez mobilního telefonu (což mi přišlo nemožný), dejme tomu taky že nějakou tu angličtinu ;), a taky asi milion maličkostí důležitejch pro život, čímž tak úplně nemyslím hraní Guitar Hero, ale tak to taky. Mimo jiné mám i spoustu nových zkušeností, mezi ty bych zařadila především připálenou polívku, neúmyslný porušování školního řádu, baseball a mnohé další... A tay se mi splnilo hned několik životních přání, kterejm už sem ani moc nevěřila, že by se mi doma splnily. To jako třeba můj vlastní pokoj (díky kterýmu konečně chápu cenu soukromí, MILÍ RODIČE!, a teď skoro úplně i vlastní koupelnu), Conversky, notebook, starší brácha (Jon teda není starší, ale má tak blízko ke staršímu bráchovi jak jen může mít). Jo. A ještě něco, a to vám nepovim, protože by to mohlo někomu bejt třeba líto.

A zadruhý: moje novoroční předsevzetí, neboli resolutions :D

1. To největší, a nesmějte se, je přestat si kousat nehty.
2. Druhý největší je udělat srovnávací testy a dostat se zpátky do mý třídy (zahrnuje i vrátit se vůbec z ameriky, ale já plním sliby)
3. to sem zapoměla
4. to sem taky zapoměla, časem doplnim až si vzpomenu.
5. A to nejmenší ale taky moc důležitý vám nepovim, ale nápověda: týká se to naší sázky (já + Kvaska - zelenej lak). Tak už asi stejně víte lol :D

No a to je všechno. Přeju vám do novýho roku všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, lásky (bez tý to nejde), úspěchů ve všem co si přejete, a ať je to pro vás úplně mega super dobrej rok :) Mám vás moc moc moc ráda, mějte se krásně, užívejte konec prázdnin, a papaaaa

PS: uplně nejvíc perfektní super písnička, mlj mlj mlj mlj, dokáže zvednout ze židle a rozhejbat i mě, což je umění, naprosto miluju :D Příjemnej poslech: Jonas Brothers - Play My Music

Blogspot.com, aneb proč migrace.

Dovolte mi se představit pro ty, co mne neznají, a vysvětlit proč jsem se přestěhovala (a to hlavně těm, co mne znají a znali mne již i na blog.cz). Takže: Já jsem Kateřina Kočí, studentka libereckého gymnázia Františka Xavera Šaldy. Jsem optimistka asitak 300 dní v roce. Mohlo by to být lepší, ale mnozí z nás nemají ani na 200, uznejte sami. Jsou lidé, kteří říkají, že jsem divná. Ti, co to neříkají, prozměnu prosazují názor, že jsem zvláštní či nenormální. Já jim to neberu. Jen si žiji svým vlastním způsobem a mnohem víc nenormální by přece bylo, kdybych se podřizovala tomu, o čem si ostatní myslí, že je normální, a podle názoru mé maličkosti to zase až tak normální není. Ale k tomu se dostaneme blíže až jindy v mých filozofovacích náladách a jim přizpůsobených článcích. Inu, tak teď proč už nejsem na blog.cz. Na to mám nejjednodušší odpověď, jaké jsem schopna. Blog.cz je prostě naprd. Občas tam vložím článek a on zmizí kamsi doneznáma, což přijde nevhod, hlavně u těch delších a filozoficky propracovanějších textů. A jářku, to mi tuhle jedna holka, která je náhodou moje spolužačka a obrovskou nááááhodou i moje dobrá kamarádka prozradila to tajemné tajemství... Klíďo píďo si můžu udělat jednoduše stránku i na blogspot.com., o což se právě snažím. Doufejme, že se nebude sekat a konzumovat moje články. Pak bych se totiž také mohla rozzlobit a zamračit se. Ale o tom až jindy. Jářku, to sem se nám to rozepsala... Tak se mějte krááásně.
Vaše prasátko Pepinka.