TOP 10 filmy 2011

Stejně jako vždy i letos jsem se rozhodla napsat vám o tom, kterých deset filmů mě za letošní rok nejvíce zaujalo. Dalo mi docela práci tuhle desítku uspořádat, ale v případě, že zde nenajdete své favority, nezoufejte, je možné, že jsem je neviděla. Však taky nemůžu znát všechno. Po hodinách vybírání a přesouvání jsem tedy svůj filmový žebříček roku 2011 utvořila takto:

První místo bylo jediné, o kterém jsem ani na minutku nezapochybovala. Absolutně bezkonkurenčně nejúžasnější film roku byl podle mě Disneyácký animák Tangled (neboli Na Vlásku). Geniální film, skvělý soundtrack, boží postavy, které si zamilujete, výborný pohádkový příběh, senzační humor. Ano, byla jsem na něm pětkrát v kině a několikrát jsem ho viděla doma a myslím, že se jen tak neomrzí. Tomuhle filmu nemám co vytknout a až bude čas, ráda se na něj podívám znovu. Všem bez výjimky doporučuji.

Na druhé místo jsem po dlouhém rozmýšlení dala komedii Your Highness (česky Princ a Pruďas). Tento částečně kontroverzní a mnohými nenáviděný film poněkud zesměšňuje epičnost všech fantasy trháků, přesto však, pokud vám nevadí oplzlé vtípky a přisprostlý humor, užijete si spoustu zábavy a abych nelhala, musím říct, že jsem se chvílemi smála tak, že jsem v kině málem spadla ze sedačky. A smích je zdravý.  A taky musím doporučit trailer, podle něj už si uděláte názor =)

Jako třetí se v naší filmové hitparádě umístil film Black Swan - Černá Labuť. Většinu filmu jsem měla ruce přes oči a koukala jen slabými škvírkami mezi prsty. Po odchodu z kina jsem byla ještě nějakou dobu v šoku a až zpětně jsem si uvědomovala souvislosti, co je skutečné a co se odehrávalo jen v hlavě hlavní postavy - tanečnice Niny. Celý film geniálně podtrhuje vážná hudba z labutího jezera. Ano, poté, co jsem se dostala z původního šoku, zpětně jsem si uvědomila, jak úžasný ten film je. Je vážně dobrý. Ale do kina bych na něj znovu nešla, asi bych měla strach.

Na čtvrté místo patří docela jistě film Drive. Výborný Ryan Gosling v roli samotářského "řidiče". Ve dne dělá s auty kaskadérské kousky pro filmy a pracuje v dílně, v noci si přivydělává jako řidič zločinců prchajících před policií. Celý jeho život změní sousedka Irene, její syn a manžel, který se uprostřed filmu vrací z vězení. A opět musím upozornit na suprovou hudbu. Tento film je velmi napínavý a abych se přiznala, chvílemi jsem se taky bála :D Přesto ale neměním názor a stále tvrdím, že Drive je opravdu dobrý film.
Páté místo obsadil oscarový snímek The King's Speech. Je úžasný. Však taky ocenění nedostal jenom tak náhodou. Stejně jako u Tangled musím tento film doporučit úplně všem. Nemusím ale k němu asi ani nic moc dodávat. Všichni nejspíš víte, o čem je řeč. Rozhodně ale na tomto filmu musím vypíchnout a speciálně pochválit jednu věc - kameru. Zvláštní jaksi portrétní záběry na jednotlivé postavy, a nejen ty, rozhodně stojí za povšimnutí. A Colin Firth je v roli koktavého krále opravdu skvělý.

Šesté místo si vysloužilo Limitless, film o droze "NZT" umožňující využití 100 % lidského mozku. Zkrachovalý a nepoužitelný spisovatel Eddie se k pilulkám dostane skoro náhodou a uvědomí si až příliš pozdě, že poté, co přestanete NZT brát, zemřete. Úžasné účinky této pilulky však lákají mnohé a nikdo nemá nevyčerpatelné zásoby, takže se z Eddieho stává člověk bojující o vlastní život.

Na sedmé místo jsem vybrala snímek The Tree of Life (Strom Života). Pro ty, co to nevědí, "strom života" se nazývá jedna část lidského mozku. Mám pocit, že je to právě ta nejstarší. A to pro tento film rozhodně sedí. Vypráví příběh muže, který vzpomíná na své bezstarostné dětství a naopak problematické dospívání, hlavně komplikovaný vztah s otcem. Film nám však nezobrazuje jeho vzpomínky jako příběh, spíše nám představuje náladu a pochybnosti tohoto chlapce pomocí živlů na Zemi i ve vesmíru a opět to vše výborně podtrhává vážná hudba.

Osmé místo si vybojovala Jana Eyrová v novém zpracování. To staré mám sice o trochu radši (myslím to z roku 1996), přesto ale i tento film má něco do sebe. Některé chyby bych však přece jen našla. Hlavně Mia Wasikowska samotná se na roli asi tak úplně nehodí. Stejně tak to, že film začíná kdesi uprostřed děje, by mohlo někoho zmást. A oproti knize je tam mnohem více nesrovnalostí. Naštěstí jsem ji ale nečetla, film se mi tudíž moc líbil a do TOP desítky se dostal. Hlavní jeho kouzlo však přesto podle mě spočívá v původním úžasném příběhu Jany Eyrové.
Deváté místo si zasloužil snímek Woodyho Allena Půlnoc v Paříži. Owen Wilson obsadil roli Gila, neúspěšného spisovatele nadšeného z hlavního města Francie, který zde tráví nějaký čas se svou nastávající Inez. Ta však kazí všechny jeho sny a plány. Film nedoporučuji lidem, co nemají nějaké to povědomí o dějinách literatury. Ale jinak moc pěkný, měla jsem z něj velikou radost. Ačkoliv se nejedná o žádný hloupý romanťák, po jeho dokoukání jsem měla takovou příjemnou romantickou náladu, hodící se přesně k atmosféře noční Paříže.

S desátým místem byl trochu problém. Velmi dlouho jsem se nemohla rozhodnout mezi The Adjustment Bureau a One Day. Film One Day nakonec vyhrál, ačkoliv není zdaleka tak akční jako ten druhý. Podobá se ale mnohem více normálnímu životu a vypráví příběh o tom, jak k sobě dva lidé hledají cestu, což se jim velmi dlouho nedaří.

Pak je tu ještě jeden film, o kterém bych vám ráda napsala, berte to jako takový bonus. Ačkoli tento film patří vlastně do roku 2010, nepamatuji si, že by ho dávali tady v kině. Anglicky se jmenuje Submarine a česky "Jmenuji se Oliver Tate". Je poněkud zvláštní a když jsem na to koukala, běhalo mi hlavou "ten je divnej" nebo "to je divný" :D ale i tak bych vám ráda tento film doporučila, zmatený teenager Oliver rozhodně stojí za to.

Milé děti...

...tak Ježíška máme za sebou, doufám, že vám přinesl, co jste si přáli, a že jste si ten Štědrý den jaksepatří užili. Také doufám, že jste si pěkně odpočinuli, nadlábli se samými dobrůtkami a viděli se s příbuznými. Já, vzhledem k rozsáhlému příbuzenstvu, budu ještě v návštěvách asi 3 dny pokračovat :D 

A co Ježíšek přinesl mně? Převážně oblečení, různé maličkosti a tašku. Také naprosto stylové a geniální (a po dodání baterky snad funkční) hodinky a krásného přítulného plyšového medvěda (vidíte na obrázku). Ježíšek mě však v jedné věci trochu zklamal, a to říkám nerada, protože mám ze všech dárků radost a měla jsem opravdu krásné Vánoce. Letos je to ale bohužel poprvé, co jsem nedostala od Ježíška žádnou knížku, pokud samozřejmě nepočítám diář, který za moc zábavnou četbu nepovažuji. To ale nevadí, s koncem světa nepočítám, takže tohle nejsou poslední Vánoce, a faktem je, že takhle před maturitou bych asi stejně neměla na čtení moc času :)

No, ale jak jsem řekla, já si letošní Vánoce náramně užila a užívám, protože ještě nekončí. A teď jdu sbalit tašku, do ruky vzít pár kusů cukroví, a jedu k babičce :) Tak se tu mějte pohádkově :) papa

Vánoce

Letos to vyšlo, jak to vyšlo, a proto máme čtvrtou adventní neděli "už" osmnáctého. Zatímco moje mamka si dneska s radostí pomyslela, že za týden už to bude za námi, já si ještě užívám vánoční těšení a radování. Na stole mě láká talíř s cukrovím, z adventního kalendáře jsem před chvilkou vyloupla další čokoládku, na věnci svítí všechny čtyři svíčky a i počasí se umoudřilo, venku krásně chumelí a bílo nám křupe pod keckami.

Za oknem mi leží dopis Ježíškovi. Taková zima zase není, asi se za chvíli rozmočí. To mi ale nevadí.

Nákupčáky nám vánoční atmosféru vnucují už skoro dva měsíce, vyhrávají koledy o sto šest, ale myslím, že teprve teď, když po pohledu z okna nevidím rozmáčenou trávu, většinu dárků mám koupenou a můj miláček je tady v Liberci, teprve teď pro mě doopravdy začínají Vánoce. Učitelé nám na těch pár dní volna nakládají víc práce než jindy, ale já je neposlouchám. Chci si odpočinout. Koukat na filmy. Nacpat se dobrotami. Prostě si to užít.

A totéž přeji i vám všem. Ty nejkrásnější Vánoce, skvělé svátky, příjemná setkání s příbuznými, hodně odpočinku, pohody a radosti. Přecejen, Vánoce jsou jednou za rok, tak si je pořádně užijme.

Zase vám napíšu.

Vaše Káťa =)

Další okénko do mého života :)

Tak vám zase píšu, abyste koukli na moje týdny. Tentokrát jsou jen dva, protože mi ten první dal vážně zabrat :D A než jsem ho dala dohromady, trvalo mi to trochu dýl. Ten druhý už je ale zase pěkně čerstvý, jak to má být. Ten první najdete tady. Je ještě listopadový. Pak následovala menší pauza a další týden, z přelomu listopadu a prosince, najdete, když kliknete sem.

U prvního týdne mi chybí popisky k jednotlivým dnům, protože jak jsem ho doskládávala později, už jsem si přesně nepamatovala, o čem ty jednotlivé dny byly. Z fotek sice to nejdůležitější asi poznat jde, ale prostě jsem nevěděla, co do popisků dát. U druhého týdne, protože už jsem ho zase dělala den po dni, popisky jsou. :) Takže když nebudete vědět co by, nehledejte v OBI a koukněte na moje Weeky :)

Už vám to nebudu říkat, ale naposledy: Byla bych vážně ráda, kdyby se do tohodle projektu pustil i někdo další z mého okolí. Vážně mě zajímá, jak se na svět dívají ostatní. Nebudu vás k tomu přemlouvat. Není to ale nikterak těžké, strčíte foťák do kapsy a sem tam, když něco uvidíte, tak to cvaknete. No nic. Třeba to někdo zkusíte. :)

Tak se mějte skjele, zase vám někdy napíšu :) 

FotoAkademie

Myslím, že už jsem se chlubila. Nešlo to jinak :D

V úterý jsem byla na tiskové konferenci k slavnostnímu zahájení sedmého ročníku FotoAkademie, soutěže pro studenty základních a středních škol. Tato konference se konala ve velkém zrcadlovém sále ministerstva školství, kde to je mimochodem moc pěkné.

Bylo to příjemné posezení, informace o minulosti a budoucnosti soutěže střídaly skladby na klavír, a celou konferenci krásně ukončila Sára Saudková motivujícím proslovem o tom, jak je těžké, aby fotografie byla jen vedlejším koníčkem, fotografie podle ní musí být vášeň. Nemůžu než souhlasit :)

I s paní Saudkovou jsem si popovídala, mám s ní fotku, ale ne u sebe a musím tedy čekat, až ji někdo zveřejní. 

Co se samotné soutěže týče, všechny informace najdete TADY :)

Pokud se ještě vejdete do věkové kategorie a rádi fotíte, jděte do toho :) Držím palce :)

Co dělám a jak žiju?

Nemá smysl, abych vám sem tu odpověď napsala, protože už je zaznamenaná jinde. Proto vám prostě řeknu, kde ji najdete :)

Protože jsem nezahálela, naopak jsem se pěkně činila, na Week of Life najdete hned několik dalších týdnů, kde si můžete prohlédnout, jak se mám, co dělám, a jak se dívám na svět. Myslím, že jsem vám naposled psala po zveřejnění devátého týdnu, proto TADY najdete desátý :)
A aby toho nebylo málo, hned po něm jsem stvořila a publikovala týden jedenáctý (TU). To byl týden podzimních prázdnin, takový trochu odskok od stereotypu.
Dvanáctý týden nenásledoval hned po jedenáctém, protože se toho o víkendu moc nedělo a tak jsem si řekla, že ho vynechám a další týden začnu fotit pěkně od pondělka. To se ale taky nepovedlo, protože mi v pondělí cestou do školy došlo, že jsem si doma nechala kartu. Takže od teď moje týdny nezačínají sobotou, ale úterkem. Dvanáctý týden najdete TADY :)
Tak doufám, že se vám moje tvorba líbí, a zase někdy vám sem něco hodím, jen abyste tak věděli, jak žiju.

Hlášky

Franc:

Musíme to psát, nemusíme, Rejnartová? - No radši bych to napsala. - Tak poďte. - Né, já myslela, že vy byste to napsal, to by bylo jistější... - Tak já jo? ...na starý kolena...

Čim sme skončili? Kyanovodíkem? Tak to je tedy padoušské!

...to znáte z dějepisu. Měli ste už dějepis?

Kde se tvoří močovina? Rejnartová? - V ledvinách? - Je to pravda, Kočí? - Já myslim že jo. - No to byste teda jedna jako druhá byly pěkné zrůdičky. Jak to je, Erharte? Co ste si o tom doma říkali? - ....... - Ano, je to v játrech. Napsala ste si to, Rejnartová? Kolikrát? - Jednou. - Tak si to napište radši víckrát. A Kočí jakbysmet.


Goll:


Bídák vedle bídáka, Černyševská stejně tak.

Prvorepublikový sirky! Kolegyně to cíleně nasypala kolegovi do baťohu a budou to prodávat pajsku za jednu.

...akorát tak v Monaku ten jejich šéfik místní... takovej novodobej rytíř v bobu.

Já jsem zjistil, že vy nemůžete odmaturovat. Protože v momentě, kdy vy odmaturujete, já už z toho parkoviště nevyjedu.


Raabová:


Prostřednictvím daní vašich rodičů mě neuplatíte.

Asi by všichni radši ten koks šňupali než ho házeli do pece.


Hrůza:


Pokud tam bude něco nekroužklýho, tak to prosím kdyžtak kroužkněte...

Hrajete někdo mariáš? Ne? Tak to začnete na vysoké škole, abyste si trochu vydělali... Jo vy hrajete poker, tak to by vás todle nebavilo.

Zilvar je mistr světa v přežívání čehokoli.

Máte inclination k totální resignation.

Morfologie je zrůdnost, neboť tam máte dosti značné velkomezery. Z morfologie budeme psát záhy testík, takže se pokud možno rychle naučte česky.

Štěpánko, ty máš taková krásná oka! To je teda ó ká.

Vymyslete mi slovo myš v plurálu instrumentálu. - S myšmi. - Smiš mi toto říkat?

Dávejte si na to pozor, ať nemluvíte jako naše paní ředitelka.

Může být problém s duálem? No když vůbec nevíte, co to je, tak asi jo.

Připadáte si, že neumíte česky? To je v pořádku. Já taky neumím česky, i když jsem na tom lépe než vy.

Já a Miroslav Bosák jsme jedni z mála, kteří si Vančuru užívají. On má sice trochu křupanský humor, ale jazykově je na tom opravdu dobře.

No nic, to jsem se tak rozplizle zlyrizoval, jdeme dál.

Pokud se chcete naučit přechodníky, přečtěte si pár stránek z Vančury a už to nikdy nezapomenete.

Zato sem viděl hejno hejlů, héč.

To je škoda, že mám dobrou náladu, jinak bych vás proklel.

Myslíte, že se mám dopustit té svatokrádeže, a pustit vám kousek Rozmarného Léta?

Jeho tvorba souzní s poetikou poetismu... byť to zní hloupě.


Vaňková:


Deset čtvrtin je v lepších rodinách pět polovin.

Tak ta první úloha, ta je pro malé děti.... teda děti, které už slyšely pojem derivace.

Prázdninová dávka školních hlášek

Šimková:


"Já si občas ve vaší třídě připadám trochu mimo... možná to je mnou, možná to bývá těmi vašimi kontexty..."

"Štěpánka je skeptik"
Petr: "Štěpánka je septik."

Hrůza:


"Myslíte, že to je naivka? Tak to je docela radikální reinterpretace."

"...co začíná pomalu a co skoro bouchne? Mluvíš o mně, předpokládám."

"Byla bledá, nicméně kompaktní a zvládnutá - naprosto stylisticky příšerná věta, zato trefná."

"Jirko, co bys mi na to pověděl? Vim, že tam zrovna asi sázíte zelí na farmě... no tak, zvedni hlavu od květáků."

"S obrázkama to jde, to aspoň trochu dáváte pozor."

"Když Štěpán Segal už je takovej unavenej a potřebuje vypomoct s tim střihem... všimněte si, že čim je starší, tim kratší má záběry."

"Sekat latinu... to jo. Nebo tureckej med na pouti můžete sekat."

"Přijde mi poněkud trapné, že nedodržujete pravidla, na kterých jsme se domluvili, no můj trapný pocit to není."

Černyševská:


"Papej a buď zticha... nacpi si ústečka..."

(Po tom, co Gabča odříkala svůj domácí úkol) "To bylo výborný! Škoda, že ti nikdo nerozuměl."

"Sílu můžeš mít, i když seš unavená..... akorát unavenou."

"Já jsem občas taky taková broskvička, no, loňská."

Franc:


"Jílku, přestaňte tam vobtěžovat, vy nám tu chcete asi MERMOMOCÍ něco předvést."

"Schiere, co vy to tam pořád čtete? Co děláte? Nevíte? To bych neřek, že byste byl tak hloupej."

"Tak jsem opravil první část těch vašich dalších písemek, jak jste tam měli připravovat těch asi pět látek, no co ste tam někteří psali, to by vyšlo na menší učebnici. K fenolu se přidá čpavek a vyleze vám z toho anilin, no to si nechte patentovat."

"Kočí, vy píšete s hlavou položenou na lavici?" - "No, jo." - "Abyste nevypadala jako takovej ten platýs, víte, jak vypadá platýs?"

"K těm imidům jen jednu takovou zmíňku..."

...prozměnu... :D

Hrůza:


"Čapek mě opravdu dojímá, stačí si přečíst jména hlavních postav a nemusíte číst děj."

"Dílko nevyzní tak pesimisticky, ačkoliv celé lidstvo v podstatě zahučelo."

"Většina Čapkových knih má jakési morální poselství, tudíž jsou vaše úšklebky poněkud na místě."

"Minule to byli mloci, dneska roboti, zítra nevímco."

"Neviděli jste někdo... jo, to jste vlastně asi vidět nemohli, to jste asi ještě nebyli na světě.. sorry."

"Pokud máte silný čtenářský žaludek, pusťte se do těchto věcí, měli byste však předem vědět, že to nijak povznášející není."

"Poselství je naprosto jasné: Nebuďte mloci."

"Pojďme ještě krátce aspoň zmínit..... a nebo ne."

"Čapek miloval literaturu podobnou guláši. Josef Čapek ve svém pejskovi a kočičce, jak vařili dort, docela přesně popisuje způsob, jak Karel Čapek psal knihy."


Franc:


"Tento uhlík, který má větší elektronegativitu, s tím samozřejmě není spokojen."


Šorsák:


"Když se vám nebudou moct vybavit žádný renesanční umělci, vzpomeňte si na želvy Ninja."

"Kostel sv. Antonína je renesanční kostel, ten je ovšem stavěný v gotickém slohu... teda vlastně..."

"Byla to svatá žena, tak proč by měla stárnout, žejo..."

"Ty novodobý dějiny jsou koukám porod."


Šimková:


"Chápu, že se někdy jevím jako natvrdlá, ale občas vám vážně nerozumím."


Lysičan:


"No já teda bejt modrookej, s modrookou ženskou a mít hnědooký dítě, tak se asi zajímám, jaký oči má soused.."

"Tak si to vemte, každej desátej otec vychovává nevědomky dítě, které není jejich..."

"Tři mozkové plyny... pleny..."

"Ty seš nějakej světloplachej?"
Igor: "Čihula je známej vampír!"

"Vrcholovej sport je ve svý podstatě prasárna."

"Jistěže můžeš jít na toaletu, nechceme přece, abys měl ve čtyřiceti problémy s prostatou... to teda asi budeš mít stejně..."

"Tak hezký víkend... a poslední Čihula nebo Dostalík ve třídě maže tabuli!"


Černyševská:


"Další dobrovolník? Nebo -nice?"

"Ale on se nestydí, on má vymeteno!"

"Hele, vy dva, dejte si ty kolínka dolů, sedíte tady jak v přístavní krčmě!"

Year of Life

Na jaře letošního roku jsem vám psala o projektu Week of Life. Od té doby se však mnoho událo a já se WoL musím zmínit znovu. 

Moje záliba v dokumentování a zaznamenávání každodenního života je všeobecně známá. Projevuje se mimo jiné v sepisování hlášek a přeřeků, které dělají lidé kolem mě. O ty učitelské se s vámi dělím, takže pokud jste pravidelnými čtenáři tohoto kousku internetu, víte, o čem je řeč. 

Week of Life mi nabízí výbornou možnost podělit se o svůj každodenní život pomocí fotografie. Vyzkoušela jsem si asi osm provizorních weeků, kdy jsem si dala záležet a poctivě s sebou tahala svou zrcadlovku na každém kroku. To bylo ale značně náročné. Ačkoliv se mi ta myšlenka původně nelíbila, postupem času jsem dospěla k názoru, že se svou milovanou D90 nedokážu dokumentovat každodenní život dostatečně věrohodně. Chtěla jsem totiž víc než jen jednou za čas strávit 7 dní koukáním do hledáčku. Z takového týdne se tak jako tak nakonec stal týden fotografický, tudíž nereflektoval můj každodenní život, nýbrž jeho speciální výřez.

Jediné řešení bylo pořídit si nějaký malý, příjemný kompaktík, který bych mohla celý den nosit v kapse a vytáhnout ho, jakmile by něco zaujalo můj fotografický zrak. 

Vážně se mi totiž zalíbila myšlenka roku života ve fotografii. Několika účastníkům projektu WoL se to již povedlo, zdokumentovali rok svého života v devíti fotografiích denně. To je mimochodem více než 3200 fotografií za celý rok :)

Celý problém se zrcadlovkou - kterou však stále miluji nadevše - vyřešil můj nejmilejší Péťa, který mi pořídil kompaktíka k narozeninám! Bylo to, jako kdyby vám někdo řekl, že jste vyhráli milion... velice šokující, velice neuvěřitelné a neuvěřitelně úžasné :) Doufám, že můžu říct, že další den, v sobotu, jsem začala svůj rok života.

Zase tak dlouho to není, během víkendu budu uploadovat teprve druhý (celkově desátý) týden. Je to ale poprvé, co fotografie doopravdy přesně říkají, co dělám, jakou mám náladu a co se děje kolem mě. Možná trochu klesly na kvalitě, ale to mě rozhodně netrápí! Baví mě to a v nejbližších dnech/týdnech toho rozhodně neplánuji nechat! :)

Od vás žádám jediné. Držte mi palce :) Pokud chcete moje týdny sledovat, je tu několik možností. Buďto můžete sledovat hlavní stránku WoL, kde se mezi nově přidanými objevují i moje aktuální weeky, nebo tady najdete seznam mých již publikovaných týdnů, a nebo, jako to má zařízené asi pět dalších, stačí říct a kdykoli uveřejním nový week, pošlu vám link.

Nechci se vám ale nijak vnucovat. Jen jsem se chtěla pochlubit a podělit o to, co mi dělá radost, na čem se můžu vyřádit a zároveň zlepšovat. Díky za pozornost.

PS: Péťovi, mému láskovi, který za to celé trochu může, věnuji tímto špeciální poděkování :) ♥

Hlášky kulihrášky

Opět hlášky z jiných tříd... tentokrát děkujeme Janče =]


Raabová: 
„Jarka se vzbudí nebo bude mít na obličeji otlačenou tužku!“


Černyševská: 
„V čem jsi dobrá? Když nejsi dobrá na jazyky, musí ti jít něco jinýho, každýmu jde něco... Je fakt, že někdo je dobrej spíš na ty přestávky....“


„Už mě nic nenapadá, já půjdu pryč...“ (v půlce hodiny po tom, co jí dojdou věty na překlad)

Ondra: „Est-ce que je peux aller a la toilette?“

Č: „Oui, te peux aller a la toilette, bonne voyage!“

Č: „Co probíráte?

Třída: „Paříž“

Č: „Paříž?.... Paříš, pařím, paříme...“

Minster:

„Chovám se jinak, protože teď jste tady vy, kdybyste tu nebyli, bůhví, co bych tady mohl provádět.“ (vysvětluje definici sociologie)

„Asi nikoho nepřekvapí, že když se zkoumá, na co lidi myslí nejvíce, je to jídlo a sex.“

Bubák: „Nebo jídlo při sexu!“

„...moji prarodiče jsou na tom lépe, než vaši prarodiče. I když... moji prarodiče už jsou po smrti, tak nevim, jestli jsou na tom lépe...“

Buchalová: „Čemu na tom nerozumíte? Vždyž je to látka z osmičky!“

Terka K.: „Ježiš, já jsem blondýna!“

Goll: 

„Nizozemsko je pod úrovní moře. Já se tam necejtim moc dobře,  bojim se, že se to protrhne a budu zatopenej. Dobře, jsem trochu blázen, koukáte na mě jako na úplnýho cvoka, já už radši mlčim.“

„... americký imperialismus, a je to i tady. Taky čumíme na ty Willise, nebo jak se jmenujou ty ksichty americký...“

„Prosím vás, chvilku vydržte, já jsem takovej nešťastnej bobánek, nemůžu najít tu správnou mapičku!“

„No kolegyně, to je verva, kde se to ve vás bere?!? Nevim, co jsem říkal, jste mi úplně rozhodila sandál!“

Noha: (odpovídá na Gollův dotaz) „No, protože my...“

Goll: „Počkejte, kdo my?“

Noha: „No jako Habsburkové...“

Goll: „No kolegyně! To je novinka! To jste se nepochlubila, že jste takhle pátrala! Kristýna Nožičková von Habsburk! von Nový Bor!“

Tichá: „Pourquoi tu aimes Sacre Coeur?“

Eva: „Jak se řekne hezký?“

Tichá: „Beau / belle“

Eva: „Parce que c'est beaubelle (bóbel)“

Ulvrová:

vysvětluje "růžové nadýchané bačkory" - „No, takový ty růžový, chlupatý, á la paní Šulcová.“

na němčině

Honza Hnělička: „Pustíte nás už?“

„Proč bych vás jako měla pouštět?“

Honza: „Máme 6. hodinu, psali jsme test, máme hlad a nemám holku!“

Šulcová: „Tome, ty jsi horší než ženská!“

Bubák: „To nejste první, kdo mi to říká.“

a na závěr věty na překlad od paní Ulvrové (angličtina)

Kdyby si její manžel před ní kleknul, nerozvedla by se s ním.

Kdyby strýc nekoupil na Vánoce tu borovici, teta by byla naprosto zoufalá.

Navrhli tomu psychiatrovi, aby si dal do ordinace namontovat klimatizaci.

Ten vystrašený bytový zloděj se zeptal, kdy ho policie propustí z vězení.

Kdyby ta vdova hodila ten věnec do jezera, ten ctižádostivý dobrovolník by tam skočil.

Můj elegantní strýc si určitě nekoupil ty růžové nadýchané bačkory.

Posádka letadla navrhla, aby si všichni pasažeři zuli boty a vybrali padáky.

Kdyby byl na podzim navštívil Austrálii, byl by našel toho roztomilého ptakopyska.

Nevolej mi v 8, budu hrát obtížnou počítačovou hru.

Nevěděli jsme, proč se náš pracovitý spolužák těší na ten test z chemie.

Hlášky

Vaňková:


Mínus a mínus bývá ...obvykle... plus.

Mami, já tady nechci být!

Kdo to udělal? Béčkaři? Zbiju je! Jo, to je začátek maturitního videa - Vaňková tluče čtvrtou B.

Víte, co máte dělat, když vyučující náhodou ztratí vědomí? Běžet... Ne běžet domů a řvát hurá! ...běžet pro pomoc!



Černyševská:


Výborný! Stačí, když chybí šest lidí a už to funguje!

Jak je samička od hada? Hadice! A od kraba? Krabice!

(někomu přišla SMSka) Jéé, kdo nám to žbluňknul?




Franc:


Co to děláte? Myslíte, že už je konec? To sice je, ale váš.

To není pěkný smát se takhle kamarádovi. Kde ste se to navyk?




Hrůza:

Počkejte, já se radši podívám, abych vám tady nenablábolil něco, co vám vlastně říkat nechci.

To jsou jen pomocný kategorie, nedělejte si z toho nějaký modly nebo nic takovýho.

Být bigamistický alkoholický homosexuál je vskutku lahůdka.

"Viz poznámka" - to je tatarština! Něco jako: Podívej se na ta poznámka a nekecala tady!

Pokud byla Jane Austen inspirací pro Charlottu Brontëovou, musela žít dřív! ...pokud však Charlotte Brontëová neměla křišťálovou kouli, čemuž bych se na druhou stranu nedivil.

To je slovo do pranice. Pokud se se mnou soukromě dohovoříte a uznám, že ve vašich očích není lesk šílenství, knihu vám půjčím.

Dívka, která dělá kaňky do sešitu, se v životě nevdá.

Jsou věci, o kterých se ve viktoriánské společnosti nemluví... a těch je většina... kromě počasí vlastně všechny.


Ostatní:


Igor: Když mě Čihula políbí a z toho dostanu erekci, to je taky v talamu?

Lysičan: Máte v rodině cukrovku?
Áďa: Myslim že ne... Náš pes ji měl!

Rosťa (na fyzice): Paprsky se protnou v ohništi.

Vaňková: Od maturity z fyziky už uteklo 35 let.
Rosťa: Já myslel 35 lidí!

Odborné názvosloví

Kdo chodíte se mnou do třídy, ani to nečtěte, dělali jsme to v úterý na češtině :D pro ostatní: Jedná se o známá přísloví přepsaná do odborného jazyka. Vaším úkolem, pokud se vám ovšem chce, je tato přísloví zkusit uhádnout. (správné odpovědi hodím do komentáře pod článek)

PS: Desítka je nejlepší :D

1) Náraz akustických vln, šířících se plynným prostředím nízkých vrstev atmosféry ze zdroje v lidském hrdle, odráží se od bariéry kompaktního přírodního systému, přičemž síla i kvalita zpětné vlny je adekvátní původnímu impulsu.

2) Kvalita počáteční fáze totální regenerace organismu subjektu a intenzita prožitku z téhož jsou přímo úměrné úsilí, vynaloženému subjektem k předchozí optimalizaci prostoru pro regeneraci organismu určeného.

3) Donace individua rodu Equus neopravňuje akceptora k vizuální percepci dentální soustavy tohoto jedince.

4) Je-li B bodem ukončení trajektorie malvice, puzené gravitační silou z bodu A, bod C je kolmým průmětem bodu A a bod A je na stromě, potom vzdálenost bodu B a C se limitně blíží k nule.

5) Kategorický imperativ nedovoluje libovolnému subjektu likvidovat zdroj infrazáření, který svým behavioristickým systémem neatakuje týž subjekt, neboť jeho radiace se chová inertně k tělesné integritě dotyčného subjektu.

6) Velikost fyzikální veličiny určuj dvakrát častěji, nežli používáš způsobu obrábění, při němž je materiál dělen na části.

7) Přemístí-li se do příbytku patřícího mně obyvatel příbytku jiného, je radno vložiti do vlastní horní končetiny hrubě opracovanou část stromu.

8) Ztráta prostorového vnímání není na závadu suverenitě nad osobami touto ztrátou ještě více postiženými.

9) Prognózu optimálního okamžiku pro své akce proveď podle modelového vztahu domestikovaného vodního opeřence k plodenství kulturních trav.

10) Kvalifikovaná a produktivní pracovnice v domácnosti za účelem získání části tělního pokryvu drobného obratlovce dokáže uvést své tělo do pohybu po parabolické dráze, jejíž počáteční a cílový bod leží na různých stranách bariéry oddělující dvě různé plochy zapsané samostatně v katastrálních mapách.

11) Kategorický imperativ velí při volbě způsobu techniky přenosu intelektuální pomoci směrem k jedinci schopnému samostatného abstraktního myšlení přiklonit se k verbálnímu projevu, zatímco u ostatních subjektů volit přímý tělesný kontakt. 

12) Jestliže není konána činnost, která polidštila opici, není možno očekávat cukrářské pečivo.

13) Tělesným orgánem zpevněným skeletonem a obsahujícím nervové řídící centrum nelze narušit souvislost bariéry sestavené z kompaktních částí horniny popřípadě zeminy zpracované do pravidelných kvádrů a spojené směsí hornin s podstatným obsahem vápence.

14) Informační obsah mechanického vlnění vycházejícího z orálního otvoru humanoidní bytosti a postupujícího směrem k souvislému porostu vyšších dřevin se nezmění ani při následné změně směrového vektoru ve vektor opačný.

Hlášky

Franc:

"Kyselina máselná voní...." - "...po fialkách?" - "Ne tak docela, pánové to možná znaj, když dva měsíce nosíte jedny ponožky a pak si je sundáte..."

"Rajnoho, jste tázán. Víte o tom?"

"Nevíte, co je hospodyňka? Vy tomu doma říkáte služka?"

"Tak co soused? No toho se radši neptám.. Moosi, víte, že se tomu smějete? A víte, že není slušnost smát se postiženým lidem?"

"Kolik, Dlouhá?" - "Víc než čtyři." - "A to je kolik?" - "Osm? Šestnáct?" - "Znáte ještě nějaké jiné číslo?"



Minster:


"Bonjour Madamme, c'est possible pučit si támdletu kytku? Merci beaucoup."
Černyševská: "Proč?"
"Potřebuju jim vysvětlit, co to je jsoucno."



Černyševská:


"Když to má anténu, tak je to jednohubka! ...a hele! Támhle se nám vztyčili! Oni zas nespěj tak tvrdě."

"Revizoři jsou smečka pánů posílená smečkou policajtů."

"Prosimvás, buďte zticha! Víte, co to znamená? Že nejste slyšet."

"Žena ve dvaceti se ptá: Jaký je? Žena ve třiceti se ptá: Čím je? Žena ve čtyřiceti se ptá: Kde je?"

"Už je to zase jsoucno?" - "Jo." - "No to jsem ráda, že jste mi to nedematerializovali."


Hrůza:


"Sákrá, to už jsme dělali? To jsem teda osel... sákrá..."

"Já jsem vlastně těžkej anarchista."

"Voskovec a Werich byli levičáci jak ďas."


Šimková:


"Platón byl největší Sókratův žák, psal díra... díla..."

Jubilejní =]

No máte pravdu, jubilejní příspěvek tu už hodně dlouho nebyl. A teď je pro něj opravdu hodně vhodná doba. 

První jubileum, které zažíváme a můžeme oslavit všichni spolu, je 10 tisíc návštěv mého blogu! Dobře, je to sice za necelé 4 roky, ale i tak je to paráda, bych řekla! Všem vám moc děkuju a doufám, že to tu spolu nějak potáhneme i dál... že jo? =] 

Druhé jubileum, které zažíváme jen ve dvou, je výročí s mým miláčkem - 2 roky! Nevím, co víc k tomuhle dodat... posledního půl roku bylo... bylo to hodně těžké, ale všechno je teď 100% v pořádku a já jsem šťastná a on taky a prostě... jsme oba nejlepší, zlými časy jsme se už prokousali a už je nám jasné, že patříme k sobě, ať se děje co se děje =] A nebudu vám psát, jak moc ho miluju, protože byste to stejně nepochňápli =P Je to můj chlap prostě!

A to třetí jubileum, které zase tak parádní není, jsou moje narozeniny. Jsou až příští středu, což ale nic nemění na faktu, že mám poslední týden, abych si užila, že jsem teenager, protože tahle idylka končí =D Pokud jste mí vrstevníci, nepřipomínejte mi to =D a pokud jste moji rodiče, hmm... máte 20letý dítě, jakej to je pocit? =P Ne já nebudu rejpat, jsme na tom všichni stejně zle =D

Takže je čas oslavovat! =) Tak to rozjedeeeem! =D néé to mi není podobný. Prostě, díky za vaši přízeň, zase jsme všichni o rok sečtělejší a tak dále. Mám vás ráda, pa =]

Dvacáté šesté hlášky

Černyševská:

"Otevřeme okénko a vpustíme dovnitř čerstvý podzimní smog..."


Hrůza:

"No vy se smějete, ale doba je pekelná, takže vám radím, dělejte revoluce."


"Já znám toho ředitele Mensy, on to býval spolužák mojí ženy, a takovýho asociálního dementa jste neviděli. Že by býval nějak extra bystrý, to nebýval. Mensa je tedy organizací, jež mě poněkud rozesmívá."


"...nevím, jestli vám to něco říká, pokud ne, tak se kdyžtak nějak průběžně dovzdělávejte..."


"'Peklo a noc nechť přivedou můj plán na denní světlo,' tohle říká Jago. Krásný, krásný věci říká."


"Brainstorming funguje tak, že pod nátlakem přicházíte se stále kravštějšíma nápadama, až se nakonec
dostanete k něčemu použitelnému."


"Tato sbírka v sobě obsahuje prvky erotického dusna a politické revolučnosti, abych to tak nějak kulantně shrnul."


"Čas nám krásně pádí, no to je peklo."


"Jakmile se v poezii vyskytuje džbán a deštník, je většinou velmi lechtivá."


"Občas když dochází v New Yorku obyvatelstvo, vypnou na chvíli proud a za devět měsíců se zvyšuje porodnost."


"Já teda pana Řezníčka moc nemusím, protože jsem ho zažil v praxi, což fakt nejde."


"Dalším takovým autorem je Jiří Wolker, záhadný mladík, kouzlo jehož tvorby mi zůstalo utajeno, fakt netuším proč ho češtináři tak milují."


"Každýmu, kdo bude říkat protěžovat, plivněte na něj a smějte se mu, že je nevzdělanej."

Franc:

"Schiere! Vy vidíte na uhlíku náboj delta plus? Fejfare, pučte mu brejli! Pro to je jediné vysvětlení, Schiere, buďto špatně vidíte, a nebo jste zase opilej."


"Tady dojde k tomu, že tady ten karboxyl, ne sice nějak radostně, ale bude odštěpovat ion H plus."


"Slezáková?" - "Já se omlouvám, ale já nemám čočky, takže nic nevidim." - "Tak Krausi? Co vy nemáte?" - "Rozum." - "No to je jediné, co vás omlouvá."


"Tohle už nám tady říkala minule kolegyně... nějaká..."


"Jonová, je nějaké místo, kde by se tento iont H plus mohl navázat, když jste se na to zasvěceně podívala?"


"Jílku, vy zvedáte ruku? Prosimvás, nevtipkujte!" - "No já o tom přemýšlel... že bych maturoval z biologie." - "Ježiš, vždyť vy ani nevíte, kolik vočí má slepice!"


"Štoku, příště si s sebou noste hadr, už vás nikdy na záchod nepustim."


Raabová:

"V ústí Perlové řeky ty ryby už asi nežijou... ty už jsou asi tuhý."

Opět hlášky odjinud =)

Buchalová:

"Ježiš, já už jsem úplně prostorová!"


Tůmová:

"Michale, co to tam pod tou lavicí mastíte?"


Semnický (biologie):

"Teď si děvčata představte, jak to mají ti kluci těžké. Chlupy na zádech, hrudi, břiše, nohou, v oblasti genitálií, v nose, vousy,.... no je toho zkrátka požehnaně! Teď to vypadáme jako nějaké vopice co?"


"Když se nám narodila dcera Eliška a já jí viděl poprvé, tak jsem řekl: ´Ona nemá lanugo!´. Dokážete si představit, jak na mě manželka koukala. Ony byla chudák ráda, že to vůbec porodila a já přijdu s nějakým lanugem!" (lanugo=plodové ochlupení)



"Jaké máme další žlázy? Potní, mazové a. ... ? No holky, tak co máte? - Prsa? - A v nich? - Mlíko? - Ale houby, jak se tomu jinak říká? - Mléko? - Mléčné žlázy, děvčata!!"


"Koukněte se támhle na Tomáše! To je typický příklad sálání. Úplně to z něj sálá až chudák Eliška musí otírat čelo!"


"Tak Tomáši! Přestaňte na tu Báru házet ty vaše medové úsměvy. Já vim, že je hezká, tak se nestyďte a koukejte jí už konečně někam pozvat! A jestli ne, tak laskavě mlčte a poslouchejte výklad o termoregulaci!"


"A na základce! Tam jsme ještě běhali 1500m. A když jsem doběhl, tak jsem měl úplnej rybník v botách, jak jsem se potil!"


Rasko:

"Hello, I´m Wesley but you can call me - kretén!"


"I was on the teambuilding and our ´židitelka´ was talking about......"


"I love one czech meal - ´kupičná kašá´"


Goll:

"No a vona si ta paninka usmyslela, že bude tenhle kokón aplikovat na našich dětech! Už to vidim. Dítě bude zlobit, šoupne ho do kokónu se delfína a vyleze jako ouplnej svatoušek!"


"Dalo by se říct, že spolu měli velmi něžné přátelství. - Takže to byli milenci? - Říkejme tomu radši něžné přátelství, kolegyně."


"A ti UHŘI se stále bouřili a nechtěli se poddat rakouskému systému, tak ...."


Ehlová:

"Tak jaké byli prázdniny? - Krátké! - No popravdě řečeno mě to ani nezajímá. Máme celkem dost práce, tak hned začneme!"


Jandíková:

"Ta fce na ze všech těch kolegyň umřela a na tom místě, kde zkonala, tak tam zatvrdla!"


"A my si tu z těch alfíček uděláme malou legraci a přesuneme je proti jejich vůli na začátek příkladu a hned v nás cukne matematik a zjitíme, že je to co?...No přece derivace našeho proradného příkladu!"


"No já jsem vás chtěla nechat udělat zkoušku, ale protože jste na tu chybu přišli, tak budu hodná diktátorka a nemusíte jí dělat."

Hlášky

Hrůza:

"Fontána bývá vždy oslavou moci tuposti nad měšťanskými prostory. Ta liberecká je toho krásným důkazem, myslím, že pan Kittner s tím osvětlením, starobylou sochou a pseudomoderními lavičkami dotáhl dadaismus k dokonalosti."

"Když se do nich ponoříte, mohli byste v tom začít vidět erotické motivy... tak já radši půjdu dál."

"Až uvidíte Boschovy obrazy, setkáte se s vlastními démony..... ale dobře vám tak!"

"Měl jsem v plánu vás donutit něco vymýšlet, ale vzhledem k vašemu nadšení se této rozkoše vzdám."

"Až nám přijdete k maturitě říct, že jste nám na naše administrativní dotazy odpovídat odborným výkladovým stylem, posadíte nás do kolen."

"Policajti tyjo, tryko s tvrdym po r, to jsou pekelníci, neskutečný ignoranti, to nemá obdoby..."

"Lewis Carroll, nejkultivovanější světový pedofil, se - pochopitelně - specializoval na tvorbu pro děti."

Černyševská:

"Est-ce que tu pass ton temps libre on stade?"

někdo: "Jestli trávíš volný čas ve stádu."

"Viděli jste někdy bojler? Když půjdete ve městě po ulici, uvidíte jich hodně."

Franc: 

"Sežvejkáte šťavel, poleptá vám to žaludek a na kraji lesa padnete mrtva k zemi. To je vaše představa?"

Rasko:

"How do you say that?" - "Modelína." - "Modelíni? That sounds like Mussolini."

Kostincová:

"Ajný, teď vážně lituju, že jsou zakázaný fyzický tresty!"

Ajný: "...něco v rámci talířů..."

"Něco v rámci talířů!? Vy zvažte způsob vyjadřování, miláčku!"

Goll:

"...paní se jala tu myšlenku propagovat tady, že jako mrknete na delfína a ste v cajku."

"Paní říkala, že dokonce i schůzky pedagogů se dělaj v kokónu! Prosimvás, průměr kokonu je 180 centimetrů! Fakt si nedovedu představit, že by nás paní ředitelka všechny narvala do kokonu."

Blogu zdar... nazdar!

Může se vám to zdát pěkně kontraproduktivní a nesmyslné, ale poslední dobou se snažím sem moc nepsat. Tedy abych to upřesnila, nepsat o tom, co dělám, nedělám, jak se mám a nemám, jak žiju a přežívám. Ačkoliv se nepovažuji za nějak zajímavou osobnost, tento blog prapůvodně - už to budou čtyři roky - vznikl proto, abych se mohla někde vypsat. Ze začátku to byl a stále částečně je něco jako můj deník. Pochopitelně vám píšu především o těch zajímavějších věcech ze svého života, o zážitcích, názorech, poučeních a zamyšleních, které mi přijdou alespoň trochu publikovatelné. A občas, přiznávám, poněkud stupidně naháním sledovanost blogu na učitelských hláškách, které jsou veleoblíbené a velehojně velečtené. Tak či tak, časy se mění a i tento ne zas až tak čtenářsky zajímavý blog má své pravidelné návštěvníky. A právě proto si teď prostě musím dát pomenší pauzu. Jakmile bude o čem psát, samozřejmě můžete očekávat článek, nemyslím, že budu psát méně než dřív. Jen - jak jsem řekla na začátku - teď pro vaše dobro nechci a nemůžu psát o tom, co dělám a jak se mám. 

Posledních pár dní mě prostě nenapadá, o čem jiném bych psala. Jedu teď něco jako maraton, pobíhám v začarovaném kruhu a chytám z toho pravidelné pětidenní zoufalství střídané ne úplně pravidelným úžasným dvoudenním vysvobozením. Ačkoli mě víkendy s mým milým zaručeně zlepšují náladu a v neděli večer si připadám jako vyměněná a dokonce i schopná přežít nátlak okolností (školy, práce, nedostatku spánku a tisíce dalších problémů), v pondělí, nejdéle v úterý končím. A právě tou depresí z pocitu bezvýchodnosti své situace - odborně se tomu asi říká sebelítost - bych vás byla schopna zásobovat hodiny a hodiny.

Toho vás radši ušetřím. Jak jsem řekla: když mým stereotypním životem proběhne něco zajímavého, dozajista vám o tom dám vědět. Hlášky učitelů berte už jako samozřejmost, jakmile jich bude dost, můžete je očekávat. Ale kdybych nějakou delší dobu nepsala, není to proto, že bych na vás zapomněla. Je to proto, že se vás snažím ušetřit své deprese.

Tenhle článek je něco jako preventivní omluva, ke které možná ve výsledku ani nebude důvod. Mám vás ráda, čtenáři. =)

Hlášky

Černyševská:


Úkol... Tom? - Já se strašně omlouvám, ale já jsem včera neměl čas. - No... já se strašně omlouvám, ale píšu ti za pět.

............................................

Vy ste uplně dutý, tady to uplně duní!

............................................

Vybereme někoho z příslušníků slabšího pohlaví... (myslí kluky)

............................................

To jsou šaty, které jsem si koupila. Přeložit. ...ale né! Je jenom jedna šata!

............................................

Já tady mám podmínky... Já se tady cítím jak ryba v plotě.

............................................

Zkuste se alespoň chvíli soustředit! Nebo si to rozdělte - každej se bude soustředit tři minuty a ono to vydá.

............................................

Dám vám příklad, kterej vám je bližší... Já... se... na to... můžu............ vykakat. Vykakám se na to.

............................................

Už mě nic nenapadá. Asi mi došla baterka.

............................................

Hrůza:


My sme najednou uprostřed něčí hlavy.

............................................

To vídám, když chodím do těch kakofonických tříd, kde jsou všichni jak sto let rozladěná basa, na to se pak těžko hraje.

............................................

...už i ty děti, proboha, tak to si radši vyleju hlavu!

............................................

Když sedíte v hospodě a propijete svoje boty, co nemůžete?... Jít domů!

............................................

Igor:  Neruda byl prasák.
Hrůza:  No, byl to muž znalý života, můžeme říct.

............................................

Danča už má dráty z hlavy? Tak Dančo poď... - Hmmmm..... - Hmmm, hmmm! To je teda pěkná babeta, tak poď do světa babeto!

............................................

Asi nejspíš jednoznačně to byla nějaká divoženka, ne žádný myšlenky, že by si ho nabalila a cucala z něj penízky, prostě z ničeho nic najednou bum, prásk, ahoj a nazdar!

............................................

Na mě tam všichni koukali jak na debila, protože jsem tam skákal jak opice, zatímco ostatní tam všichni ty kalhoty u kolen, asi měli povolený pásky, protože měli plný břicha cocacoly...

............................................

...a proč si teda neustřih hlavu?

............................................

Kašlu na nějaký krásný dívky, budu to tam kosit a hotovo!

............................................

...což je naprosto největší blázinec na celé básni...

............................................

To, že tam jsou nějaký metafory, neznamená, že by si autor doma ohryzával nudou tužku.

............................................

Nikčo, poď, já vždycky ty zíváky budu považovat za okysličené...

............................................

Cože? Máš z této básně pocit rychlého splácání?

............................................

Máte tady dva trychtýře, upe čekáte, že bude ňáká lovestory nebo bitka, a ono to nakonec vyšumí upe do nikam.

............................................

Já to poslouchal tolikrát, že se mi to vrylo do paměti, tohle budu blábolit ještě na smrtelný posteli.

............................................

Pochopili jste smysl této básně? No to doufám že ne, to byste byli zralí na odvoz do Bohnic!

............................................

Doufám, že máte nějaké sešity, do kterých si budete psát moudra a chytrostě...

............................................

Používání notebooků je v mých hodinách zakázáno, neboť si myslím, že byste měli pěstovat kontakt s tužkou a papírem.

............................................

Franc:


Šedlbauerová lajdá.

............................................

My už sme vás málem oplakali, vy ste zase dorazila. To je smůla.

............................................

Gončáre, viděl jste někdy ocet?

............................................

Rasko:


Is Kofola something like a communist Coca Cola? Yeah? And what is RC Cola then? Real Crap Cola?

............................................

Vaňková:


Vysoká škola ekonomická v Praze je považována za jedno z těch těžších gymnázií.

............................................

Teď vůbec nevim, jestli mi to vyjde, ale to je jedno.

............................................

Igore, neberte to osobně!! - Ne v pohodě já jsem blbec.

............................................

Řikám manželovi: vstávej, máme chlapa na balkóně! Ale já v tom prsty neměla!

............................................

Goll:


...v rukou v Turků. Teda. ...no ha-ha-ha!

............................................

Kolegyně, co vy to tam máte za benzenová jádra? No kolegyně, vy rudnete! Kolegyně se skrývá za benzenovými jádry! Cože? No nechte toho furt? Tak soráč, já už mlčim.

............................................

Mumifikovat zaživa, no kolego, co to je zas za plácando?

............................................

Jak mauá, že, kolegyně?

............................................

Já tady čekám na nějaký příjemný slovo a vy tady zvedáte židle! No vy ste ale sebranka!

............................................

Stereotyp v plném proudu

Všichni jsme se úspěšně navrátili k našim školním životům, další větší prázdniny jsou kdesi v nedohlednu a povinnosti se na nás hrnou ze všech stran. Opět si můžeme připomenout, jaké to je nestíhat. A obávám se, že to bude horší. 

Já v současné době dělám, co můžu, abych měla co nejvíc práce hotové, protože jakmile se mí prarodiče vrátí z lázní, skončí tím pro mě přístup k alespoň trochu funkčnímu PC (ano, takto zásadní a pro studentsko-pracovní život nezbytná samozřejmost). Pak už nejen že nemůžu psát domácí slohovky - a že jich teď nemáme málo - nemůžu vyhledávat studijní materiály ani pořádně zpracovávat maturitní témata... to vše se dá odložit nebo vyřešit jinak. Co považuji ale za zásadní problém, který pro mě nastane přibližně 28. září, je, že po tomto datu nemohu pracovat na svojí seminární práci. Překlad této historické povídky si prostě z prstu nevycucám a ze svého knižního slovníku už jsem vyždímala, co se dalo. Bez internetu se s touto prací prostě dál nehnu. A datum odevzdání je oficiálně konec října. Takže nyní vstávám ráno dřív, abych se posunula alespoň o pár vět, o odstavec, a využívám každého volného odpoledne, abych s prací pohnula nějak výrazněji. A buďme k sobě upřímní: kolik volných odpolední mám týdně? Jedno.

S tímto mi držte palce. 

Další věc, která nastoupila společně s novým školním rokem, jsou sportovní trimestry. V prvním trimestru na mě zbyl sport, jehož jsem se dlouho obávala a videa na youtube mě v tom jen a pouze podporovala. Tímto sportem je v dnešní době velmi populární zumba. A po první hodině, již jsem absolvovala minulý čtvrtek, začínám chápat proč. Když pominu kroucení zadkem, klepání poprsím a podobné šílenosti, je to docela zábava.

Napsala bych vám toho mnohem víc, ale musím zase spěchat do školy. Tak se mějte krásně, slunce v duši to ti sluší :D jak se říká :) hlavně se nenechte vcucnout, jak říkám já :) Tak zdarte :) a zase někdy (brzo - úpadek tohoto blogu na úkor čehokoli: školy, práce, nepřístupu na pc... se prostě nestane!) :)

Hlášky z jiných tříd

Nečekala jsem tak rychlou odezvu, jsem velmi příjemně překvapena, možná dokonce i nadšena zálibou studentů v hláškách učitelů. A proto tu pouhý den po jedné várce hlášek máme druhou, lepší, neboť je nasbíraná a zkompletovaná za mnohem delší časový úsek, než to, co vám běžně dodávám já.

Obrovský dík Šárce =)

................................................

FRANC:


"To je třída! Vy kdybyste nedej bože měli mít děti, tak ani nevíte, jakym koncem je máte krmit!" - nevěděli jsme jakym koncem bakterie přijímá potravu a jakým ji vylučuje :D

---------------------

"Zazkoumáme si na staré časy."

---------------------

"Vy se furt hájíte, že jste humanitní třída, ale úroveň vašeho vyjadřování je hanbeně mrzká."

---------------------

"Jak se živí bakterie, Nožičková?" - "Fototrofně?" - "Takže vy na sebe doma místo jídla svítíte jo? No to jsou mi věci."

---------------------

"Co jsou to druhoústí?" - "To se jim ústa změní v řitní otvor a na opačné straně vzniká také řitní otvor." - "Joo? A popište mi, kdy se vám to stalo naposledy?"
---------------------

"Mech. Víte, co to je? Nevíte? Heleďte, tak to by mě teda zajímalo, kam vlastně chodíte, když jdete do lesa."

---------------------

"Víte, až vám bude 18, tak vám rodiče prozradí, co to ten alkohol vlastně je."

---------------------

"Vy jste vlastně ta humanitní třída, takže nemáte matematiku, chemii,..." - "Máme!" - "Ále, prosim vás. To máte jen tak pro legraci. Ale heleďte, trochu se tomu věnujte jo? Ať umíte počítat aspoň do deseti."

---------------------

"Jak tomu říkáte doma?.........Správně, hypokotyl!"

---------------------

BUCHALOVÁ:

"Pánové, musím vás upozornit, že potenciometr v žádném případě neměří potenci..."

---------------------

"V této úloze použijeme pravidlo pravé ruky. Kdo má obě ruce levé, má bohužel smůlu a letos zřejmě propadne z fyziky."

---------------------

"Honili se honili, až se dohonili. Moje otázka zní: V jaké vzdálenosti od domova se dohonili?"

---------------------

MINSTER:

"Sedl si pod fíkovník až najde to, co hledá. Po čase mu tam začalo něco růst. Nevěděl, co s tím, tak to utrhl, uvařil ve vodě a tak vznikl zelený čaj"

---------------------

"Copak dělá takový koksař?" - "Vyrábí koks" - (někdo) "A není to náhodou protizákoné?" - (Minster) "To je koks, ne kokain!"

---------------------


JANDÍKOVÁ:

"Tento příklad je pro nás velice tragická situace, takže my na něj nepůjdeme normální legální cestou, ale použije utajený nelegální způsob."

---------------------

"Ještě máme několik pikosekund, takže se nevzrušujte a koukejte vypočítat ten příklad!"

---------------------

"Jsem se zase rozvášnila! Mě musíte krotit!"

---------------------

"Možná se v nás cuká matematik, ale nechme to tak. Bude se nám to ještě hodit."

---------------------

"Tím opáčkem jsme si přihřáli polívčičku na limity."

---------------------

KOSTINCOVÁ:

"Pod topolem podle skal, zelený mužík zatleskal." - pronesla, když na hodinu ruštiny přišel Mister s třídnicí a měl na sobě (skoro) fosforově zelené tričko

---------------------

PĚNIČKA:

"Družice Franta Vomáčka dneska vysílá..."

---------------------

"Skoro zataženo" (místo Skoro jasno)

---------------------

VOŽENÍLEK:

"Tři základní teze ze ZŠ: 1. Když vytáhnete kabel ze zásuvky, tak el. proud vyteče na podlahu, proto se musí domy uzemnit. 2. Ručička na kompasu ukazuje na sever, protože v Norsku mají velké zásoby železa. 3. Měsíc září (svítí)"

---------------------

GOLL:

"Jsem si pak připadal jako Maestro Kokotino!"

---------------------

"Co tady děláte vy bando bídáků."

---------------------

"Tak co? Jak vám dupou králíci?"

---------------------

SPOLUŽÁCI:

"V tajze je celoroční převaha sraček" - místo srážek

To nám tu chybělo!

Ač bychom se všichni do jednoho nejspíše rádi vrátili do časů prázdnin, jedno pozitivum ke školnímu roku neodmyslitelně patří - hlášky učitelů. Máme za sebou teprve týden a já už nyní přináším první letošní várku pedagogických výroků. Asi si ale všimnete, že se nám tu opakují stále ta samá jména... čímž bych chtěla požádat kohokoli z našeho gymnázia, z jakékoli třídy, i bývalé studenty: určitě máte nějaké staré sešity po stranách popsané různými bláboly, které kdy vyřkli někteří z našich milovaných profesorů. Nabídnete je pomocí mého blogu k přečtení ostatním? 

..............................................

a teď k věci.

Černyševská:

Co? Co já jsem dělala? Intenzívně odpočívala!

..............................................

Já se do Vánoc ještě určitě budu věnovat všem, neboť nějakou známku vám vtělit musim.

..............................................

Kdo se nechce nebo z jakéhokoli osobního důvodu nemůže zúčastňovat všeobecného cvrkotu, nechť si sedne dozadu a nebudeme se navzájem vyrušovat, leč požadavky budou na všechny stejné.

..............................................

Chlapče! Promlouvám k tobě česky, anžto by ses pak vymlouval, žes mi nepochňápl.

..............................................

Byla bych byla bývala byla.

..............................................

Heleďte, já vám řeknu takovou pomůcku, na kterou jsem přišla vlastním závitem.

..............................................

Pavle, podej mi prosimtě támdleten sešit, já mám tady tak hezky rozložený roucho...

..............................................

Franc:

Schiere, neschovávejte se tam!

..............................................

Sedíte voba v první lavici, ale ani jeden nevíte nic. Vy byste si měli spíš sednout někam támhle za zeď.

..............................................

Tak jak se tomu říká, Rajnoho? - Prosim? - Neproste, odpovídejte!

..............................................

Hrůza:

Nižší státní maturitní zkouška se odehrává po vzoru Pavlovových Psů - naslintat něco na papír.

..............................................

Uvažuje někdo o psaní té vyšší úrovně maturit? Jirko? Ne? Tak trénuj psaní rychlých stupidit.

..............................................

Jsou tam i slohové útvary, které vůbec v českém jazyce neexistují, například útvar honosně nazvaný "zamyšlení". A my vám máme udělit třetinu bodů za to, jestli jste opravdu napsali zamyšlení. Což je otázka hodná zamyšlení.

..............................................

To ať se na mě nikdo nezlobí, ale esej za 90 minut nedokáže napsat absolutně vůbec nikdo, protože to jednoduše není v lidských silách.

..............................................

Víte, co to je motivační dopis? Je legrační moderní doba a vy se musíte jít prodat jako kus salámu.

..............................................

Teď se mi malinko trhla nitka, ale dobré.

..............................................

Budete známkovaní jako dobytek podle nějakého vytetovaného čísla, takže bez jakéhokoli přihlédnutí k danému jedinci. Co tam bude napsané, to tam bude napsané, a překročí-li to hranici zdravé normality, textík letí do škarpy.

..............................................

Svou nepřipravenost na hodinu jsi odůvodnila hezkou epickou historkou... tomu by se dalo říkat argumentativní epika: nemám to, protože....

..............................................

To dávaj ale v nějakym multiplexu ne? Já to tam nemám rád, jak si tam lidi sypou kukuřici za krk a tak...

..............................................

To je věc, která není úplně málo patetická. Někteří studenti vyprsknou v smích tam, kde jiní zamačkávají slzu, což působí rozbroje v týmu.

..............................................

Seznal jsem, že jazykové schopnosti dnešních studentů tak úplně na Komenského nestačí. A bohužel nebo naštěstí se to ještě nikdo nepokusil přeložit do modernější češtiny. Abyste tomu tak nějak rozuměli, museli byste občas trpět duchovními krizemi barokního rázu, což pokud se vám nestává, máte asi smůlu.

..............................................

...tam jsou ty prosvícený rudý kompoty, v nich plavou ty rozcuckovaný věci, pak vám dojde, jak je takovej kompot děsivej! To vám řikám, takovej kompot byste si fakt nedali na noční stolek. To by mohlo bejt místo stezky odvahy: "projekt spaní s kompotem".

..............................................

Poslední prázdninový

Můžeme se bránit, co nám síly stačí, ale stejně tomu neutečeme. Zítra zase začíná škola a všechno se vrací do nepříjemných stereotypních kolejí, které nás unavují, otravují, stejně se jim ale nevyhneme. Končí vstávání kolem oběda, končí dny strávené u filmů, končí všechno, co máme na prázdninách rádi. Letos se mi ale vážně nechce stresovat. Už jen představa maturity, plesu, přijímaček na vysokou a dalších zázraků, co nás tento rok čekají, mi vždycky úspěšně rozhodí sandál. Takže letos žádná předsevzetí, žádné sliby, na které kolem pololetí zapomenu, pro tento školní rok mám jen jedno jediné heslo: přežít! A už teď, když vidím, co mě čeká, to nepovažuji za úplně lehký úkol. 

A co prázdniny? Myslím, že ty letošní jsem neproflákala. Což je zvláštní, vlastně jsem kromě jednoho týdnu byla doma... a kromě ještě teď konce prázdnin. Proto jsem vám taky nepsala tolik, jak byste si to asi zasloužili, měla jsem tu totiž jednoho VIP maroda, který měl, co se mého času a energie týče, jednoznačně přednost... sorry. :D Jinak jsem nic moc o prázdninách nedělala. Koukala jsem na filmy, chodila jsem do práce, pracovala jsem na seminárce a podobných hovadinách do školy. Moc jsem s nimi ale stejně nepohnula, teď to bude záhul... nebo jinak řečeno "nepříjemná změna". 

A co jste dělali vy? Váleli jste se někde na pláži u moře... nebo na koupáku? Nebo jste prázdniny strávili někde v práci a teď se těšíte z vydělaných financí? Ať je to, jak chce, tohle teď končí.

Tak vám všem přeju, abyste ten letošek ve zdraví přežili, abychom se na něj za deset měsíců s úsměvem podívali zpátky a oddychli si, že to máme za sebou. Takže ještě odpočívejte, nabírejte sílu, relaxujte a zase někdy ve školním roce, čus bus :)

-- 4 --

čtyři...

• ...věci, co by ses chtěl(a) naučit

vařit; zpívat a hrát na kytaru a bicí; řídit auto; neměnit hned názor podle toho, co kdo plácne.

• ...závislosti

zelený orbitky, ranní sprcha, internet, snílkování

• ...životní moudra

Najdeš to, teprv až to přestaneš hledat. Kluci si celoživotně seděj na vedení (autor: moje sestra když jí bylo tak 6 :D). Dělání dělání všechny smutky zahání. Dokud nebudeš happy sám se sebou, nečekej, že s tebou bude happy někdo další.

• ...věci, co nesnášíš

škola, halušky, alkohol, číslo 8. Jo a když smrdim kouřem.

• ...věci, co by ti udělaly radost jako dárek

saténová košilka nebo huňatej župánek; rubikova kostka; kaktus - nebo ještě lépe ta kytka s baculatejma listama; beruška nebo 4lístek na krk. (ale teď už to neplatí, protože jsem vám to řekla :D udělalo by mi to radost, kdyby vás to napadlo samotný :P)

• ...věci, co ti teď v životě nejvíc chybí

konversky, láska, místo na disku, motivace

• ...věci, na kterých právě ulítáváš

kdo to vymejšlí? :D to je otázka tak pro věkovou kategorii 13-15 :D ne dobře... tak asi Pendulum, Jane Austen, lensbaby, kopretiny (ale ty už nerostou, tak asi zas až za rok)

• ...věci, který máš teď na sobě

tričko, džíny, mikinu, spodní prádlo a ponožky :D což sice není 4 ale zas je to všechno :D

• ...tvoje úchylky

nepovim :D kdo mě zná, ten to ví, a ostatním do toho nic není :P

• ...místa, kam bys jel(a) na dovolenou

USA!!! rozhodně... ale to by nebyla dovolená, to by byl návrat domů ;) potom Skandinávie, Novej Zéland a Turecko nebo Tunisko

• ...věci, co jsi dělal(a) včera

včera... hmm... s Májou a Tášem jsme tancovali v kuchyni, slavili jsme mámin svátek, dělala jsem seminárku a pak jsem šla do práce :D

• ...lidi, co ti jsou nejbližší

Mája Š., Kája S. a Kuba F., Péťa V. (ať chce nebo ne) :D a moje mamínka :)

• ...věci, co nepatří do tvého šatníku

lodičky, tanga, sluneční brýle a pohorky :D

• ...věci, kterýma se lišíš od ostatních

ponožky; věčnej chaos v hlavě; nezájem o politiku; neustálá únava

• ...normální jména, jaký bys ale nikdy nedal(a) svým dětem

Marcela, Sandra, Honza, Hana (a Patricie, ale to zas tak normální není) jo a Jiří! na to jsem zapomněla

• ...nejhorší věci na škole

místo, čas, způsob a fakt, že je to celý vlastně povinný.

• ...věci, co na sobě máš rád(a)

IQ, schopnost empatie (která mi ale občas bejvá spíš na obtíž) a schopnost uvěřit věcem obecně považovaným za nemožné :) a čtvrtý nevim. čim víc o tom přemejšlim, tim víc horších věcí mě napadá :D

• ...první záložky z leva

Facebook, Twitter, email, Youtube (ale zas jich tu už mám 35, tak mě podle toho nesuďte) :D

• ...nejlepší večerníčky

Edudant a Francimór, Mašinky, Lískulka, a asi prostě krteček, hrdina všech dětských srdcí :D

• ...maturitní předměty

no kéž by 4... ale čeština, matika, anglina a dějiny umění

• ...věci, bez kterých nevyjdeš z domu

iPod, mobil, klíče a peněženka. Duhhh :D

:) :) c'est tout.

LŠDF 2011

Pravidelným čtenářům mého blogu jistě tato zkratka už něco říká. Zalovte v paměti nebo v archivu blogu a zjistíte, že se jedná o Letní Školu Digitální Fotografie, ze které jsem loni byla absolutně na větvi a letos jsem nemohla jinak, než tam jet znova. Tentokrát se v období od 31. července do 6. srpna kurz konal v Kašperských Horách v Domě Fotografů, což je mimochodem přinejmenším malebné místo na strávení kousku prázdnin.

Stejně jako loni i letos byla parta fotografů naprosto super (ačkoliv jsem se na začátku bála, protože asi 17členná skupina s pouze 4 kluky mi přišlo jako nepříjemná převaha), takže jsme si užili spoustu zábavy. Většina loňského osazenstva sice letos nejela, pár nás ale zbylo a přidali se i suproví nováčci. Všeho všudy to nakonec byla prostě senzační banda lidí, se kterou jsme se, jak jsme říkali, naladili na stejnou vlnu a pak jsme se smáli i úplným ptákovinám.

Ani nám nevadilo, že je nás sedm na pokoji, ani že na jídlo musíme chodit úplně jinam, ani že není wifinka, takže jsme neustále řešili nedostatek kabelů... na konci jsme se shodli, že právě teď nastala ta doba, kdy by ten kurz měl začít, nikoliv končit. Týden je prostě málo.

Na rozdíl od loňského roku jsem si letos nechala doma sešítek na zapisování hlášek, tak vám jich moc nepřipomenu, protože jich moc nemám. Ale tak aspoň něco:

A: "To řek nějakej Siddhártha Gautama."

K: "To je Buddha ne?"

A: "nene... počkej.... zakladatel buddhismu... jo aha" :D

H: "Jsem ožralej nebo to tam fakt nepasuje?"

několik lidí najednou: "Jseš ožralej."

"Můžem si dopít ten džus?"

Pan Šusta: "A máte k tomu aspoň vodku?"

"Milá dámo, byla byste tak laskava a poodstoupila kousek do prdele?"

"Stojí mu jako monopod." (s tím související byla taky debata o tom, jak by se 3 nohy stativu daly použít na 3 holky najednou... to tom se ale radši rozepisovat nebudu) :D

Taky měly docela úspěch moje běžné, pro účastníky kurzu však doposud neznámé výroky jako "whatever major loser", "čůrárna" (wc), "polovertikální poloha" (sedět) nebo třeba "džejkyho džejka" (žvejka).

Jinak celý týden se odehrával na vlnách převážně písně chiwawa, dále několika písniček od Miky, Divokýho Billa, Pendulum nebo Adele a pak spousta takových, které jsem doposud neznala, např.

Nejvíce srandy jsme si užili při hře Aktivity, kterou každý jistě dobře zná a se kterou jsme strávili asi 2 noci. Nasmála jsem se, jako už dlouho ne. Stejně tak při jídle, kdy na otázku "co si dáte k pití" byla jasná odpověď  "hmmmmm...".

V úterý jsme absolvovali velmi dobrodružný výlet za focením řeky Vydry. Dobrodružný z něj dělala především cesta autobusem, která byla poněkud o život, neboť takhle plným autobusem jsem snad nikdy nejela. Něco jako osobní prostor znělo v tu chvíli jako nejabsurdnější vtip a na několika zastávkách (na kterých se do tak plného autobusu stále cpali další a další lidé) jsme málem někteří zůstali. A Vydra sama o sobě byla o hubu... nebo spíš o foťák, snad každý si vzpomene alespoň na jednu situaci, kdy nezbývalo mnoho a letěl do vody. Ono to klouzavé kamení žádné velké bezpečí nepředstavuje, pokud se nechcete koupat, což my jsme nechtěli. 

Další den se konal výlet na Kašperk, kde se cestou část naší skupiny ztratila a zkrátila si cestu asi o hodinu a o několik kilometrů. Zase ale neviděli bunkr a chybí na několika skupinových fotkách, což je jejich smůla.

Jeden den se také konala soutěž Šumavský Fotomaraton, nebo spíš taková testovací část tohoto fotomaratonu. Úkolem bylo za časový interval asi 3 hodiny odevzdat 7 fotek na předem daná témata. Dostali jsme témata, zděsili jsme se, 2 a půl hodiny jsme běhali po Kašperkách a sháněli fotky a půl hodiny jsme se hromadně snažili rozchodit notesy, abychom mohli fotografie včas odevzdat. Konalo se i několik dalších menších soutěží, třeba celotýdenní soutěž o to, kdo vyfotí nejlépe Dům Fotogarafů, nebo o nejlepší fotku hradu Kašperk. 

Každý večer se pochopitelně odehrávala debata nad odevzdanými fotografiemi a nevzpomínám si, že bychom jedinkrát šli spát před půlnocí (minimálně někteří, že, děvčata...) :D

Přiučili jsme se toho hodně, vyzkoušeli si fotografování v ateliéru nebo třeba s úžasným objektivem Lensbaby, na který mám zálusk už nějaký ten pátek. Pochopitelně splnil veškeré mé očekávání - je naprosto úžasný. 

Fotky z LŠDF samozřejmě hodím na Rajče, jakmile je trochu protřídím, počítejte s tím tak zítra. A něco taky půjde na devianta, ale vzhledem k tomu, jak mi tady jde net, to půjde asi pomalu. 

Nemyslete si, že jsem vám řekla všecko... ale některé zážitky asi nemá smysl popisovat. Jako když jsme s Aničkou rozhodně NEšly kupovat jídlo. :D To ne, všecho moc škodí, i moc vyprávění. Každopádně doufám, že se za rok zase sejdeme a hlavně že se sejdeme i někdy dřív :) protože se mi nechce čekat rok kvůli jednomu týdnu s touhle super bandou :) No, tak se mějte fajn, a foťte :) bré světlo :P