Kecy. Co dodat.

tak je přesně 00:00, ještě moc brzo na to jít do postele. Tak se tak sama sebe ptám co dělat, a tak si tak sama sobě odpovídám že vám napsat. Tak tady teda sedim, v 00:01, a plácám pátý přes devátý. Cool. Dneska sme byli nakupovat a taky sem šla spát v 4:30 ráno. A když sme byli nakupovat tak sem si koupila dvoje normální džíny (konečně), pár maličkostí v Bath&Body Works a knížku The Secret of the Ages, kterou budu číst asi donekonečna. Kdo víte o čem mluvim musíte uznat, že nemá nijak zvlášť poutavej děj, a je anglicky, tzn. že se do toho jen tak nezačtu jako do HP apod... a tady když nejste takříkajíc začtený tak toho moc nepřečtete, protože se tu nedá soustředit. Teda u mě v pokoji se dá, ale tam se mi nechce bejt a hotovo. Už je 00:06, to jen tak mimochodem. Fakt se nudim. A sem i unavená. Ale nechce se mi spát. A taky zejtra pudu brzo spát, protože kromě toho že pudem do centra plánuju na půlnoc párty (v koupelně, pro jednu osobu - sebe). Ještě nevim jak to bude probíhat ale prostě to bude nezapomenutelnej mejdan to vám říkám :D Slavila bych s Beccou ale ta bude slvit u Julie. A slavila bych s Jonem a Patrickem, ale myslim že by mě neměli rádi kdybych se jim zavřela se 2 klukama v koupelně. Tak nwm. Pak vám písnu jak to probíhalo, slibuju. Teda.... neslibuju, ale budu se snažit ;) Už je 00:09 což je skoro 00:10. Skoro. Tak a už je 00:10. Becca sedí na vedlejším gauči a hraje Simsy. Jon tady není. Chtěla sem s nim dokoukat Transformers (pomiliontý za posledních pár dní lol), ale šel spát. Pech.... ne můj, jeho. Začíná tu bejt trochu zima, ale jen trochu. To protože maj tomení nastavený na noc a šetřej a v noci sou stejně všichni (nebo by měli bejt) v posteli, takže se topení nepotřebuje, a ráno už tu bejvá zase teplo. Ale teď je 00:13. Ještě že máme všecky ty deky a tak. Hmmm tak teď nevim co bych vám napsala. Becca má hustý fusekle. Lol asi si myslíte že sem cvok co :D ale tak lidi... každej je trochu ulítlej. Už je čtvrt na jednu ráno... nevim co je za den myslim úterý. Nechce se mi do školy příští tejden. Rač bych seděla doma a dělala NOTHING a hrála Guitar Hero a koukala na filmy a jedla a nakupovala a to je všechno. Takže... nevim co bych vám eště pověděla. Máme v ledničce dobrý jogurty teďko sem zrovna jeden snědla. Fakt takovýty nej, jak sou v česku sakra drahý. Víte co myslim žejo. Včera sme hráli takovou super hru (jako celá rodina, ne jako jen my 3 flašku posledně), vlastně 2, ve Scrabble sem vyhrála a ta druhá se menuje Likewise a je to jedna z nejvíc supr her co znám. Fakt sranda ikdyž sem to naprosto projela, protože to je o tom napsat to samý co ostatní a já je ještě tak dobře neznám. Hm... už je 00:20. Chce se mi jít nahoru a vzbudit Jona, ale nemůžu protože má pokoj dohromady s Patrickem. Nemusel by, ale prej se do "jen svýho" pokoje odstěhuje až po mě. Njn to se tu tak pěkně dědí... co to proboha blábolim. LOL. Tak myslim že pro dnešek by to stačilo. Jo. Tak mi zas lidi někdy napište, já du dělat něco jinýho. Jako číst (teď v noci je tu kupodivu větší klid) nebo spát. Nwm. Tak se mějte a napište mi lidičky, moc moc moc vás miluju. Pac a pusu na čumáček LOL... papa

Vánoce poamericku.

No tak teda byly Vánoce. Přišel Santa a přines mi něco... a taky sem si něco koupila sama protože jsou velký slevy a zjistila sem, že už mi není skoro nic z věcí co sem si s sebou přivezla (jj jak se říká, tloustnout v Americe není nijak těžký, a je to pravda). Tak to nebudu prodlužovat (je totiž čtvrt na půlnoc), dostala sem:
2 svetry
2 trička
funkeys
2 knížky.. vlastně 3
megablok nebo lépe řečeno skicák
výtvarnej kufřík, jako pastelky, voskovky vodovky a tužky
2 super plyšáky
mikinu steelers
a milion kravin jako čelenky, krém, čokoládu apod...
a možná sem eště na něco zapoměla, nwm.
co sem si koupila:
konversky (druhý v mým životě - ty naprosto typický nízký černý - naprosto sem se do nich zamilovala lol)
svetr (takovej ten dlouhej bez rukávů, jako svetrový šaty, a k němu legíny a triko pod něj, všichni říkaj že mi to v něm moc sluší škoda že mě nevidíte lidi lol)
džíny (to je hoooodně dlouhej příběh, každopádně sou mi malý a musim je jít vyměnit :D :D)
diář (moc krásnej, je to přesně styl mojí matky, myslim mumlo že by se ti moc moc líbil)
tričko s dlouhým rukávem aby mi ve škole nebyla zima
a to je asi všecko.
Hele napsala bych vám jak to probíhalo a kolik různejch členů rodiny sem už potkala a tak... a jak s Beccou denně blbnem a jak sme včera Beccou a Jonem hráli skoro do rána flašku a pak sme usli na podlaze... a tak všechno... ale jak říkám sem unavená :D A taky Jon dostal od Santy Guitar Hero - tak trávim posledních několik dní. Uplně megazábava.
Já vim, si asi říkáte že pokaždý když vám poslední dobou píšu tak sem unavená.. ale tady je fakt megasranda a tak na spaní prostě není čas. A když se konečně jednou dostanu do pokoje brzo s tim že pudu spát, obvykle zapnu komp, přečtu maily a pak do 4 do rána kecám s Ericem, Timem a dalšíma. Prostě blázinec :D ale úplně si to megaužívám a ani trochu se mi nechce zpátky do tý český rutiny škola, učení, spánek, škola, učení a dokola a dokola..... ale nebojte já se vám vrátim ;) Májenko miluju tě, i kdybych se měla vrátit jen kvůli tobě tak provedu :D tak prostě tak se věci mají. S Ericem sme v kině nebyli protože potřebujem někoho kdo nás tam odveze.. pudem na tu myš netušim jak se to píše. A taky je venku na tričko, to jen tak mimochodem. A končim. Jdu spát, zejtra dem do kostela tak musim vstávat brzo (do toho jejich kostela nudnýho).
Tak se mějte a všichni napište komentář prosím prosím... díkes pa :D

Tak teda šťastné a veselé ;-)

Nastal čas Vánoc, jak jste možná všichni pocítili.. sníh nám jako tradičně chybí, a přestože pořád patří do symbolů Vánoc, málokdo už čeká, že na Štědrý den vykouknete z okna a venku bude bílo alespoň do půl metru.. tuhle část Vánoc nejspíš budeme muset oželet :'(

Ale konec smutnění, Vánoce jsou svátky radosti, pohody, nevím jak pro vás ale pro mě taky jídla, a kdovíčeho ještě... Tak vám, milí čtenáři, přeju, ať si ty letošní Vánoce užijete jak jen to jde, protože jsou přece jenom jednou za rok a to už stojí za to :o) Pak pochopitelně taky přeju, ať vám Ježíšek, Santa, Děd Maroz a kdovíkdo ještě přinese co si přejete, a prostě jak to říct, ať jste happy. Mám vás moc moc ráda a opravdu moc moc si přeju, aby právě vaše Vánoce byly ty nej.

Tak jsem tak dumala, hloubala a rozjímala, a dospěla jsem k názoru, že to že jsem "daleko" přeci nic neznamená, a protože jsem neměla žádný vhodný nápad co vám darovat, tady alespoň několik videjí, která se vám snad budou líbit. A pokud je něco, co pro vás můžu udělat z týhle dálky, řekněte.

Takže hned to první videjko je tak nějak upoutávka na film CampRock který jsem viděla včera kolem druhé ráno, a stejně jako mnoho dalších super věcí, toto mi poradila moje drahá ségruška, Májenko díky. Je to trochu kombinace filmů Nikdy To Nevzdávej, Sidney White a mýho osobního života (s tim rozdílem že neumim zpívat lol).

Druhé video je tu především pro vaše pobavení, u mě to mimochodem zabralo. Fakt perfektní :D

Další videjko není ani tolik videjko.. ale je to naprosto báječná písnička ke které se mi nějaké normální video najít nepodařilo. Simple Plan - My Christmas List.

Další video je prostě zase jednou jedna dobrá písnička.. I like to dicsooo.. to není tak úplně moje parketa, ale ta písnička je super a taky oblíbená mé americké sestřičky Beccy :D bohužel mi ale nejde vložit, tak vám posílám alespoň odkaz:

http://www.youtube.com/watch?v=wy7SvZQfeBM

No a tady je poslední video. To je především pro vás co umíte anglicky, to je moje americká hostsestra Becca (Regina) a naše kámoška Maggie (Rex). Mimochodem právě z tohoto videa pochází většina našich amerických hlášek, např: "This is not the bible. Not the bible. Not the bible at all... this definitely not the bible. It is William Shakespeare, which is... almost as cool as the bible. Except cooler, daaaa" :D :D :D nebo "go take a nap. It's past your bed time already.. it's like million o'clock" :D :D Tak příjemnou podívanou.

Jo a vlastně ještě jedno, trochu Vánoční, který miluju :o) Hitovka přesně deset let zpátky :o)

A to je pro letošní Vánoce všechno. Doufám že se vám ta moje nadílka líbila :o) a mějte KRÁÁÁSNÝÝÝ VÁÁÁNOCEEE!!!

Stěhování.

Tak předem upozorňuju že jsem moc moc unavená. Chtěla sem si tenhle článek nechat až na zejtra, pořádně se na to vyspat a počkat až bude čas... ale obávám se lidi jako např. moje matka by to už nejspíš nevydrželi.. tak tady to je:

No tak svou novou hostamily jsem si našla způsobem, jakým se obvykle (podle Peg) hostamily hledají: prostě se zeptat všech okolo. Měla jsem na to popravdě tak dva dny nebo kolik, což nejspíš bude chtít vysvětlení. Ona totiž byla jedna rodina, která by mě brala. Tou rodinou byla totiž další girlscout leader, matka mý girlscout kamarádky Mary. Já jsem si říkala "tak co proč ne", naskytl se však problém. Nebydlí ve Woodland Hills School District což znamená, že bych musela změnit školu. To sem pochopitelně nechtěla. A pak mi prostě řekli "od své stávající hostitelské rodiny se stěhuješ v pondělí, nevíme kam" (to bylo tak úterý nebo středa) "zapsání rodiny do programu trvá tak dva nebo 3 dny." No a dále mi bylo řečeno, že pokud nenajdu rodinu ve WHSD, prostě mě pošlou k tý skautce. A tak sem se začla ptát. Nejdřív největších kámošů (a i jinejch lidí u kterejch bych hodně chtěla bejt) a pak prostě tak nějak všech okolo. A když už docházela naděje (to kecám já sem optimista naděje umírá poslední ;o) však mě znáte) tak mi došlo že jedinej člověk kterej se o celej ten program fakt hodně zajímal byla Becca Love... moje potřeštěná kamarádka z oběda.. je blázen do divadla, všecko přehání a pořád zpívá :o) a prostě je to good děvče.. Je plus mínus o půl roku mladší než moje drahá Májenka (a asi desetkrát menší lol)... taky znám z oběda jejího bratra (největší podivín co znám a dost dobře trhlej člověk).. jmenuje se Jonathan (takže prostě Jon). Pak maj taky malýho bratra Patrika (což nwm jak se anglicky píše, jako by na tom snad záleželo).. No a tyhle lidi o prostě řekli, že si mě domů vezmou. A bylo. Tak jsem tady. Mám tu postel, 5 šuplíků, půlku skříně, koš na prádlo, lampu a křeslo. No to vám povídám, TADY TO JE ÚPLNĚ PEREKTNÍ!!!!!! Berme to jako symbolismus. Moje bývala hostitelská rodina (a její dům) byla symbolem toho, v čem sem vyrůstala, toho typu domu, kterej vyžaduje moje matička. A tohle, to je opak :D je to ten typ domu, kterej (můžeme říct "obávám se že...") jednou budu mít já. Je tu naprostej chaos. :D :D :D což je to, co se snažíme doma s Májenkou nastolit už kolik let - neúspěšně. Maj tu všecko takříkajíc v rekonstrukci. Včera mě ujistili, že v kuchyni se nemusim bát.. že až na rozbitej strop tam je všecko v pořádku (mimochodem ve stropě je megadíra, šířka i dýlka myslim odpovídá mýmu megakufru (lol), tak si řikám že musim co nejdřív přijít na to, kterej pokoj je nad tim, abych si dala pozor na podlahu. Na schodech je rohožka pod kterou se nacházej kousky prkna.. těma sou "zazáplatovaný" další díry.. tak na takový věci mě museli hnedko upozornit, abych se jim tady nezabila :D :D jinak je to tu ale fakt super :D otec je takovej vědátor, učí chemii, a občas si zpívá (mimochodem víc než Joel kterej chodil po domě se sluchátkama a tak to moc nekontroloval lol)... a kdybyste viděli třeba jen jeho fotku nebo tak, řekli nejspíš byste ho zařadili do filmu Pelíšky nebo tak někam. Matka mluje fotbal (a nemyslim americkej) a je učitelka frániny. Teda myslim. A to je tak všechno. Já bych se lidi rozepsala víc ale já tu fakt usínám... tak sorry kdyby třeba některý věty nedávaly smysl nebo tak něco... No já du spát třeba ještě něco písnu, zejtra nebo tak.. taky se pochopitelně můžete zeptat (ne na adresu tu posílám soukromě).. a tak něco. Tak dobrou

PS: moc vás miluju já i Vendelín, posíláme pusu a přejeme krásný Vánoce, tentokrát specielně Bundáškovi, protože ten už je uvidí z tý lepší (ptačí) perspektivy. Bundášku miluju tě moc moc moc budeš mi chybět.

ftipky :D

Ne prostě lidi o tohle sem se s váma musela podělit :D

písňa

Hoj lidi, tak dneska nepíšu z nějakýho konkrétního důvodu, ale proto, že tohle je cool písnička, tak si ji poslechněte :D

Jinak teda nic moc novýho, nwm jstli sem to už psala ale v pondělí a ve čtvrtek budu občas chodit na mozaiku (aspoň než bude hotová). Je to uplně megasranda, lepit sklo na zeď a tak... Chodim tam s Ninou, Ali, Cidney, Ms. Amick a občas se tam ještě objeví jiný lidi... prostě kdo chce přijde. Ms. Amick nosí i jídlo a tak, takže prostě fakt super. Je to hnedko jak vejdete do naší školy (nepředpokládám že to někdy uděláte ale kdyby náhodou) a kouknete nahoru. Tak tam je to naše veledílo neboli poanglicku masterpiece. Jinak teda koukáme po nový hostfamily, což je poněkud megazábava, poněvač na to máme ta dva dny nebo kolik, jen samotná registrace rodiny do programu trvá tak 2 nebo 3 dny... a v pondělí se stěhuju, najisto :D No já se vážně bavim. Tak až někoho najdem dám vědět :o) pokud se i pochopitelně bude chtít. Protože to já tak dělám, že dávám lidem vědět kdy se mi chce... lol :D však mě znáte. Další přijde na řadu špatná zpráva, že moje ségruška zrušila blog... ne že by tam někdy něco vůbec psala, ale i tak, je to smutný a měli bychom držet alespoň 5 nebo 10 vteřin ticha. Jinak teda to už jsem dlouho nezkoušela, takže: zdravím celou "naši" třídu sextu GFXŠ :D špatná zprávička je, že z tý třídy to čte tak... hmm jeden člověk? a to ještě možná lol. Tak ostatní pozdravujte, však se s nima vídáte a já vim že jo. Nebo mi můžete udělat reklamu, to bych byla vděčna, každý nový čtenář je poklad a současný době by se hodilo říct i dárek k Vánocům. Tak a dost, přestanu plácat kraviny, mějte se bombasticky, zas písněte ("zas" se moc nehodí ale budiž) a ZDAREC :D

Sobota

Tak sem se vám rozhodla napsat, jak jsem trávila včerejší víkendový den... Možná proto, že byl zajímavý, a možná taky proto, že už jsem vám dlouho nepsala (tedy... dloouho na to, na co jste nejspíš u mě zvyklí). Tak ráno jsem vstala v půl sedmé ráno s tím, že si zavoláme s mumlou přes icq (což se nepovedlo, a už vim proč, mumlo pak ti to písnu ok?), a protože se to nepovedlo, tak jsem se navrátila do postele (obrazně řečeno, popravdě jsem postel ani neopustila) a moje druhé sobotní probuzení proběhlo o pár hodin později, kolem desáté. Zbytek dopoledne jsem proseděla v pokoji, protože Alice měla dole sezení s kamarádkami, a předem nám všem řekla, že bude lepší, když ani nevykoukneme :D Kolem půl jedné jsem se teple oblékla (což není tak úplně pravda, nicméně jsem se pokusila), sebrala svých 26 mini-lineckých a vyrazila do Waverly na CIEE Pittsburgh Student Group Holiday Party. Do Waverly jsem dorazila jako první, když nepočítáme Peg a Kirsten, a pomohla jsem jim postavit pingpongový stůl a pár dalších věcí... a když dorazili i ostatní studenti s hostitelskými rodinami, dali jsme se do jídla a pak... pak jsem strávila několik dalších hodin (asi 2) hraním obíhačky. Když už mě to konečně přestalo bavit, našla jsem si zbytek těch línějších kamarádů (jako Terku, Grétu, Di, Jana, Jonaha, Tobiase - což pro vysvětlení není Tobi, to je Tobian... a pár dalších) a pak jsme povídali a uplně výborně jsme se nasmáli, když kluci začali Terku a Grétu zpovídat, s kolika kluky už spaly. Ty to jedna na druhou začly prozrazovat a do toho na sebe česky křičely "drž už hubu!", což amíci a i ostatní začali opakovat a skončilo to tak, že jsme se všichni smíchy váleli na schodech a prostě... co k tomu dodat :D Prostě tyhle CIEE meetingy jsou všechny naprosto perfektní. Také jsme s Dim a Terkou a Tobim (bohužel) založili "STFU club". A pak... pak už byly skoro 4 hodiny a to znamená čas odejít. Venku mezitím začalo sněžit a na silnici se vytvořila ledovka... Komu by se chtělo jít ve sněhu a mrazu a kdovíčem ještě, naštěstí mě domů hodil Jongův hosttatík. Milé. Pak jsem se trošku najedla (jako bych posledních několik hodin nestrávila jedením ;-))... a potom pro mě přijel Steve a s ním, jeho manželkou a 2 dětmi jsme šli n Light Up Night v Eastminsteru. To bylo... no zajímevé. Například velbloudi.. Protože pokud já vím, velbloudi nejsou zrovna polární zvířata, tak tam chudáci stáli v tom sněhu... a jak se říká, velbloudi vydrží dlouho na poušti, protože v jejich hrbech zadržují vodu... tak mě napadlo jestli jim ta voda může zmrznout :D ale to jen tak mimochodem. Dále tam třeba bylo něco jako Betlém, jakože "stáj" a zvířata a lidi s miminkem... no to vám povídám, to mi přišlo opravdu padlé na hlavu, jsme se jich ptali, jak staré to mimčo je, a oni prý 1 měsíc... to vážně vážně nechápu, jaká nezodpovědná matka prosedí noc venku v mrazu s takovým prťouskem... sice jich tedy měli 5 a střídali se, ale i tak.. to mi hlava nebere. No a samozřejmě tam bylo jídlo zdarma, to už jsem ale byla tak plná že jsem si ani nic nedala, jen horkou čokoládu s marshmallowny (pokud jste to ještě neměli tak to prostě musíte zkusit, protože to je... delikatesa :D), také tam byla hudba a divadlo a prostě... až na tu zimu zábava. A to je tak vše. Pak už mě jen Steve hodil dom, tedy hodil, to je silné slovo... bylo to dosti pomalé hození, vzhledem k ledovatým silnicím.. a tím skončil můj den. Zalezla jsem do postele a na víc si nevzpomínám :) a dnes se ani nic extra neděje. Jen mám dloooooouhatánský úkol na angličtinu a večer Youth Group. To je tak vše... tak se mějte suprově nebo ještě lépe, a přeju vám ať vám není zima, ať se nehádáte a ať se máte nejlépe jak to jde. Speciální pozdrav Lukášovi Paurovi, on ví proč.

Tak lidičky písněte mi, protože to vždycky potěší, a držte mi palce (alespoň vy co víte proč :))

Papaaaaaa :)

novinky ze skoly a okoli

Tak vam zase jednou pisu ze skoly, prave mam study hall a umiram nudou lol... tak pardon za tu formu, neni to moc clanek na urovni. Ale tak co je novyho: zase jsme dostali vyzo. Druhy z sesti. Mam samy acka coz znamena jeste lepsi nez "honor" a "high honor"... to je neco jako vyznamenani. Tak jak rikam neni to H ani HH ale H* :o) tak me muzete pochvalit. Mno kez by to slo tak jednoduse v cesku mit pekny vyzo za nicnedelani lol... ale to je jedno. Dalsi novinky:
prvni hodina - matika. fakt me to bavi, jsem trochu napred ale co byste chteli ve ctvrt na 8 rano... tak me ani nezkousejte premluvit abych si to prehodila. Nic nebude.
druha hodina - study hall... zadny novinky
treti hodina - keramika... no delame krabice a Ms. Hutterer se asi docista zblaznila, skoro nikdy tam nechodi a nechava to vsechno na Ms. Nulf, a proste je i jinak trochu silena lol :D snad ji to zase casem prejde a pochopi ze ona by tam teoreticky mela bejt ta zodpovedna.
ctvrta hodina - anglina. No ta je super, mame tam good partu s par lidma z telaku, Matem, Matem a Johannou, a je to fakt megasranda, tuhle sme analyzovali basen 13 zpusobu jak videt cernyho ptaka (nebo nevim jak jinak to cesky rict) a dospeli jsme k nekolika fakt dobrejm vysledkum, napr. blackbird equals zero, author loves birds atd... no sranda.
pata hodina - vytvarka. No to obcas bejva celkem nuda, furt malujem to samy zatisi, tentokrat voskovkama. Ale zas tak hrozny to neni, je to zajimavy, protoze treba driv pro me byly voskovky jako pro maly deti a ted muzu videt ze se s nima taky da delat kdovico a je to fakt zajimava vytvarna technika.. Myslim ze jedinej duvod proc mi ta hodina trochu vadi je za mam hlad. Je to dve hodiny pred obedem. lol...
sesta hodina - US history... no to je proste hodina. Obcas je to meganuda, obcas je to otravny, obcas je to zabava, zalezi na tom, co zrovna delame (no a ted travime hodiny sledovanim filmu o prvni svetovy tak venuju veskerou svou energii na pokusy o neusnuti lol..
sedma hodina - obed. To bejva vetsinou sranda, treba zrovna vcera sme s Alyssou hraly tu hru jak ja nakreslim kousek, ona kousek, pak zase ja a vznikaj z toho fakt megaveledila lol... a vubec obed je v pohode... tuhle mi tam delal Marques reflexku ruky, lol :o) proste amerika, tady se vam muze stat vsechno. Jo jo.
osma hodina - franina. Tam teda taky zadna zmena, porad nedelame nic :D ale mam tu hodinu posledni dobou rada... je to fakt dobrej odpocinek po obede... A taky se obcas celkem bavime, treba minulej tejden si Ms. DeVincent pustila hudbu a tancovala pred tridou zatimco muj kamarad Alex sedel za ucitelskym stolem a delal nejaky formulare pro french club...tak sme se fakt smaly... nase nezodpovedna tlusta komicka ucitelka tancici pred tridou... no prala bych vam to videt.
devata hodina - telak. Mr. Damico se hodil marod tak poslednich par dni taky nic moc nedelame, jen tam dycky sedime s Ninou, Ali, Ericem, obcas s Lorou, a sem tam taky s Matem, druhym Matem, Johannou a Annie... a proste bejva fakt sranda. Skoda ze to je jen pulrocni kurz tak nas v pulce ledna rozpustej. Pech mno..
A to je ze skoly tak vsechno. Dalsi novinky:
poslala sem vam pohledy, ale NE VSEM. Nezlobte se na me, ale ja mela jen deset pohledu a znamek a tak sem proste poslala prvnim deseti z myho seznamu adres mno... a zbytek se nebojte taky vam poslu, hnedko jak zase pujdu nekam nakupovat nebo tak, kde je budu moct sehnat.
Taky se dneska nebo zejtra pokusim upict linecky slepovany cukrovui, tak mi prosim drzte aplce protoze se trochu obavam ze to skonci katastrofou :o) je to jak ta ajina ze zacatku, proste si v tom peceni a vareni este vubec neverim :D To chce trenink. Tak pak dam vedet jak to dopadlo.
dneska vecer mam zase nejaky keramicky hodiny, tak sem zvedava jestli to bude neco pro zacatecniky, podle toho jak tu v Americe ucej vsechno pomalu, tak si myslim, ze kurs pro zacatecniky by byl dost ztrata casu... Kazdopadne proc ne.
Taky sem desne moc unavenaaaa :o) nevim cim to bude... ze by tim vstavanim v pet? lol
V sobotu je CIEE holiday party, sice i pro hostfamily ale od nas jako uz tradicne nikdo nemuze, nevim proc ale nikdy to nevyjde mno... ale neva, ja jdu. Proto taky pecu ty linecky, musime. A to je asi vsechno z novinek... hodina za chvili konci... tak ja asi puu
Mam vas rada, zas mi nekdy pisnete a preju krasnej advent :o)
mejte se famfarove a papaaaaaa
PS: hostfamily menim az za dva tejdny a proste proto. Vic vedet nepotrebujete :o) lol tak pa

díkuvzdání neboli thanksgiving

Tento článek bych s dovolením začala trochou teorie:
Takže díkuvzdání se začalo slavit v Americe z toho důvodu, že když sem přijeli evropani, hodně jich umřelo, nikdo tu nebyl a oni museli začít stavět domy, města, udělat nějaký pole a začít pěstovat obilí a kukuřici, a ze všeho nejdřív se museli uzdravit (což se jim pozoruhodně nedařilo) a taky něco jíst. No pak byla zima, zase jich hromada umřela a tak... No a pak jim ale pomohli indiáni, jako s pěstovánim kukuřice a tak... a proto se teda slaví díkuvzdání, jakože děkujou za pomoc a tak něco... Nevim nic moc kde se vzali ty symbolický jídla, snad jen kromě krocana, a ten to byl prostě proto, že jich v tý době tady běhalo uplně mega, tak byli snadný k získání. Jinak teda slaví se to vždycky čtvrtej čtvrtek v listopadu, a pak nastává černej pátek, ale o tom až za chvíli.

To jen tak na úvod. My jsme se rozhodli ulejt se ve středu ze školy (protože volno začíná bohužel až ve čtvrtek) a odjet brzo ráno někam hodně hodně daleko. My znamená všichni kromě Joela. Možná si říkáte "ta se má, nemusela ve středu do školy...", ale já se zase tak moc neradovala. A kdo by se taky radoval s vědomím, že ho čeká vstávání v 5 ráno a 7 hodin strávených v autě... ale nebylo na výběr. Tak jsme se sbalili a jelo se. Z cesty si toho moc nepamatuju, ještě aby. Spala jsem jak zabitá :D. Asitak v polovině cesty jsme zastavili a dali si snídani. Mě nebylo moc dobře, sem poněkud... hmm... nastydlá, dá se říct, takže plnej nos, mluvit nemůžu, hlava bolí a i teplotu sem trochu měla, a samozřejmě já blbka sem nechala veškerou meducínu v Pittsburghu. Takže snídaně nebyla, s radostí sem si ale pochutnala na horký čokoládě. Pak jsme ještě nakoukly do knihkupectví, nasedly do auta a jely dál. Do našeho cíle sme úspěšně dorazily kolem 1 odpoledne. Teda abych to upřesnila, naším cílem byl dům johnstonovic prababičky. Teda to vám povim tenhle story, to je fakt dobrý:

Jí, jakože tý prababičce, je 92 let. Chodí, mluví, vaří, dělá všecko možný, a až na to že moc dobře nevidí a neslyší je zdravá jako řípa. Nevim kolik let zpátky jí umřel manžel, ale každopádně před 2 rokama se znova zamilovala lol, tak tam žije zvesela se strejcem Joem a oběma jim je 92, a sou naprosto v pohodě.

No a to by bylo. Předem uporzorňuju, že za těch pár dní sem potkala asi milion lidí nad devadesát co si žijou v pohodě sami... anyway. Tak sme se jim tam nakýblovali, dali si jídlo, pokecali, a večer tam nechali Rachel a odjeli do hotelu. Ještě předtim jsme ale zajeli navštívit tetu Rosie, který je 96 a háčkuje bez brejlí, nikdy nechodila do školy a krásně maluje. To jen tak mimochodem. A pak jsme teda byly v tom hotelu, přespaly, a ráno zase odjely zpátky k grandmi. Příprava na thanksgiving dinner se nás moc netýkala, jediný co nám dali udělat byl složit ubrousky, a protože to byla celkem zábava, nechali to mě a nikdo jinej nic nedělal. Pak už sme se jen převlíkli do "slušnýho oblečení" lol, přišlo dalších kdovíkolik lidí a kolem půl třetí sme se pustili do jídla. No teda krocan chutná jako hodně suchý kuře. To je tak všechno co vám k tomu můžu říct. asitak kolem sedmý sme se konečně rozešli, a pak sme plánovali program na černej pátek. To byl, to vám povim, hodně hodně dlouhej den. To bylo nejspíš tim, že sme vstávali ve 4 ráno... kvůli "black friday shoping". Je totiž už tradicí, že v pátek po thanksgivingu sou všude megaslevy, akce apod.. a všechno to začíná tak kolem 4 nebo 5 ráno. A takovou zkušenost sem si nemohla nechat ujít. To víte, nacpaný obchody američanama, fronty až ven z obchoďáku, to je zážitek. Rachel si nic nekoupila, protože se večer předtim pohádala s Alicí a ta řekla, že jí nedá peníze... teda nakonec se usmířily v posledním obchodě, kde si koupila lak na nehty a ponožky. Supr. Hannah si koupila mikinu hned v prvním obchodu, to jí stačilo a pak začala kňourat že je unavená, bolej jí nohy a kdy už pudem. Já si koupila 3 trička. Chtěla sem ještě nějaký DVD, ale nemohla sem se rozhodnout jaký, tak sem si nekoupila žádný. Stejně můžu skoro všechno sledovat na http://www.watch-movies.net/. A pak sme jely pro grandmi a vzaly ji na snídani do restaurace. Zbytek dne vám popíšu jen ve zkratce, protože to by bylo trochu nekonečný. Takže pak přišla na řadu návštěva tety Lucy, to sme málem umřely nudou, pak grandmi chtěla do banky a do "dolar store", kde ale byly takový fronty že se na to vykašlala. Další přišel na řadu walmart, kde se pokusila sehnat boty, neúspěšně. Pak sme jeli navštívit starý jeptišky, což sou snad nejmilejší babičky na světě, dali sme si s nima oběd (to byly asi 2 odpoledne), poseděly pokecaly... No pak následoval další pokus o získání bot pro grandmi, tentokrát v K-martu, kde teda úspěšná byla, a dokonce dostala 2 za cenu 1 lol lol... no potom už sme fakt spaly, tak sme jeli zpátky, schruply si, jen Hannah a Alice jely někam do dalšího obchodu, protože Hannah jede v lednu nebo kdy do Washingtonu, když udělaj Obamu prezidentem... tak potřebuje novou sukni. A Alice pak jela ještě někam jinam, kdo ví. No pak byla zase další večeře a spaní v hotelu. V sobotu sme plánovaly odjet, což se nám povedlo kolem 1 odpoledne. Dalších 7 hodin cesty.

Výsledek: celkem pohodový volno, jen sem furt nemocná a unavená. Taky sme si vyjasnili několik věcí... a dneska by měla přijít Peg, protože možná (pravděpodobnost tak 70% nožná víc) budu měnit hostfamily. Tak vám pak dám vědět jak to dopadlo, nebojte.

PS: mám vás moc ráda. Ondro všechno nejlepší k svátku, stejně tak Ondrášku ty můj malej šmudlo. Blanko taky všechno nejlepší. Báro taky všechno nejlepší. Alice všechno nejlepší k narozeninám, ale ty tomu asi stejně nerozumíš co... a to je asi všechno. Mějte se kráásně a písněte lidičky moje... papaa :o)

Tak konečně zase jednou...

Tak se konečně sešla chvíle kdy mám čas s chvílí kdy mám náladu a energii na psaní, a tudíž jsem zasedla za stůl (lol kecám, sedim na koberci s noťasem na klíně...) a pustila se do toho.

Netuším, jak moc máte přehled o tom, co se dělo v posledních dnech... tak bych začala minulým víkendem. V sobotu byl CIEE Pittsburgh Group Student Meeting, což byla polovinu času naprosto nehorázná sranda, protože jsme s Terkou a Adamem kravili s bowlingovýma koulema, ale polovinu času jsem byla tak naštvaná že sem myslela že někoho postřelim... že jo Tobi... No ten mě opravdu tak naštval, že mě i bolela hlava a jakmile sem přišla domů, šla sem spát. Naštěstí sem našla cestu jak si to s nim (nebo s jeho egem?) vyříkat. To jse udělala a už mám klid. Co sem dělala v neděli, to naprosto netušim. Jo momentík... myslim že sem se šla projít s Peg, koordinátorkou. Ne že bychom se neviděly den před tim lol :o) ale asi mě tak moc miluje že mě musela vidět znova. Anyway. Pak bylo pondělí... a úterý... naprosto si nevzpomínám co se ty dny dělo, asi nic moc, jen jsme měli hodně úkolů tak sem vám nemohla napsat. No třeba si ještě časem vzpomenu a pak vám to mileráda povim. No každopádně pak přišla středa, jupí jupí, to jsem šla ke kamarádce Alysse, která má štěňáááátka! Teda lépe řečeno její pes lol... Tak jsme šťeňátkovaly skoro celý odpoledne a pak jsme šly do Forest Hills na Light Up Night... teda je mi líto že jsme nepočkaly až na dnešek a nešly do Swissvale nebo do centra, prej to tam je větší a lepší... ale i tak to bylo výýborný, dostaly sme spoustu jídla zadarmo a i jiný věci, třeba já dostala malej míč na americkejc fotbal a Alyssa flašku na pití, pak třeba propisky nebo omalovánky a tak... a byla celkem zima tak i horká čokoláda byla a tak... Jo pardon málem sem vám zapoměla vysvětlit co to vlastně je :D takže to je vlastně něco jako začátek vánoční výzdoby, rozsvěcej se stromečky, všude choděj Santa Clausové a v obchodech někde dostáváte zadarmo cookies, jinde sušenky, jinde dostanete buřta a jinde třeba tu horkou čokoládu, candy nebo zeleninku. Prostě bříška jsem měli nacpaný k prasknutí. Pak jsme šli (to jsem neřekla, ale ve výsledku nás bylo asi 8, znala jsem kromě asi 1 kluka všechny) do jednoho obhodu kde měli tak nějak od všeho něco, a protože jsem si opravdu chtěla něco koupit, strávila jsem několik dlouhých minut chováním jedný mega krásný plyšový želvy (teda želva, to je silný slovo, bylo to něco z pokémonů a na hlavě to mělo lííístečky! Omg cute lol)... nakonec jsem se ale přemluvila (a Alyssa mi to věru ani trošku neusnadňovala když na mě tou "želvou" dělala smutný oči a opakovala "kup si mě, kup si mě, nemám kde bydlet, já ubohá... budem spolu šťastný až do smrti, kup si mě, kup si mě") a koupila si namísto toho sluchátka, který už sem potřeboala jako sůl. No a pak jsme už jen chvíli seděly v Taco Bellu a pak se jelo dom. Ve čtvrtek byly zase jednou skautky, jupí jupí, málem sem umřela nudou. Nebo únavou, nevim. Naštěstí jen málem, a tak jsem přežila i dnešek a zase tu máme vííkend! Juchůů. Teda... zejtra budu muset jít s Joelem a Rachel na nějakou párty lidí co jsem v životě neviděla a největší problém bude asi najít něco na sebe, protože šaty opravdu nevedu. No snad mi Rachel helpne. Hannah ani Alice tu tenhle víkend nejsou, jsou na nějakým girlscout-boyscout kempu, tak se v duchu trošku raduju že tam nejsem s nima, vzhledem k 3 inch sněhu lol :D Jo a ještě ve čtvrtek nebo kdy bylo poránu testování - 4sights PSSA test. Výborný. Hlavně proto, že test trval asitak 2 hodiny nebo vlastně víc, a když skončil tak jsme zase pěkně začali vyučování od první hodiny... teda všechny byly kratší a domů jsme se dostali ve stejnou dobu jako normálně, ale ten den vám pak prostě přijde naprosto nekonečnej. A to je z novinek asi všechno. Zejtra má Eric koncert a v neděli Adam, ani na jeden nejdu, škoda škoda, ale nevadí. Adam stejně nedělá hudbu ale "rambajs" a Eric... no je to jeho úúplně první koncert, sólovej projekt, tak mu všichni držme palce lol, myslim že nám stejně pěkně dopodrovna poví jaký to bylo. Můj černej bratránek :o)... whatever. Jednou vám tuhle historku povim. To je snad asi už konečně všecko co se posledních dnech událo. tak zase jednou jedno dokonalý videjko pro vás, umírám u něj smíchy, tak si ho užijte :D

mám vás ráda, mějte se famfárově a papaaaaa

sry

hey lidi fakt se omlouvám že vám sem moc nepíšu není čas, dneska sem byla na light up night a u kejmošky Alyssy a prostě furt je co dělat, tak snad zejtra nebo v pátek se najde chvilka a zase vám splodim nějakou tu slohovku ok? Tak doufám že se nezlobíte, mám vás pořád stejně ráda a možná eště víc, vlastně vás miluju, tak se mějte a papaa...

Planner

Tak tady ty slíbené větičky z mého školního diáře, který obdrželi všichni ve Woodie High, ale asitak polovina lidí už ho ztratila :o) Hlášky slavných lidí - je to jen výběr těch lepších, protože jich tam je opravdu mega, a ty co mám nejradši sem vám zaoranžověla lol :o) A ten zbytek co je v tom planneru možná jindy, protože s tím neplánuji strávit mládí. Pro vás všechno, ale tohle by vám teoreticky mělo bohatě stačit.

• I think it's always best to be who you are. Halle Berry
• Keep working hard and you can get anything you want. Aaliyah
• It is better to look ahead and prepare than to look back and regret. Jackie Joyner-Kersee
• If you board the wrong train, it is no use to running along the corridor in the other direction. Dietrich Bonhoeffer
• You have so much power to bring awareness, preention and change. Ashley Judd
• I never want to do the same thing twice. I like suprises. Audrey Tautou
• Experience is the past tense of experiment. Gregory Alan Elliott
• Your regrets aren't what you did, bu what you didn't do. So I take every opportunity. Cameron Diaz
• When the power of love overcomes the love of power, the world will know peace. Jimi Hendrix
• Mom always tells me to celebrate everyone's uniqueness. I like the way that sounds. Hilary Duff
• You demand respect and you'll get it. First of all, you give respect. Mary J. Blige
• To be one, to be united is a great thing. But to respect the right to be different is maybe even greater. Bono
• A hero is someone who understands the responsibility that comes with his freedom. Bob Dylan
• Dreams are extremly important. You can't do it unless you imagine it. George Lucas
• The roughest roads often lead to the top. Christina Aguilera
• You get what you give. What you put into things is what you get out of them. Jennifer Lopez
• Don't blindly follow any leader. Marguerite Young
• What keeps me going is goals. Muhammad Ali
• If you have nothing in your life but a good friend, you're rich. Michelle Kwan
• Take responsibility for yourself, because no one's going to take responsibility for you. Tyra Banks
• Focus more on you desire than on your doubt, and the dream will take care of itself. Marcia Weider
• Really try to follow what it is that you want to do and what your heart is telling you to do. Jennifer Aniston
• No matter how good you get you can always get better and that's the exciting part. Tiger Woods
• ...I have spent many, many hours... working for my one moment in time. Serena Williams
• The value of achievement lies in the achieving. Albert Einstein
• It is our choices that show what we truly are, far more than our abilities. J. K. Rowling
• The simple fact of paying attentioncan take you a long way. Keanu Reeves
• ...In the end, some of your greatest pains become your greatest strenghts. Gregory Alan Elliott
• If you love something, give it 100 % and work your hardest at it, but make sure you're loving it. Ian Crocker
• Lead, follow, or get out of the way! General George S. Patton
• Winning is not everything, but wanting to win is. Vince Lombardi
• Courage is not the absence of fear but the judgement that something is more important than fear. Meg Cabot
• I try to believe like a believed when I was five... when your heart tells you everything you need to know. Lucy Liu
• Try not. Do, or do not. There's no try. Yoda
• I don't love studying. I hate studying. I like learning. Learning is beautiful. Natalie Portman
• You must be the change you wish to see in the world. Mahatma Gandhi

A co je nového? Je toho celkem dost. V úterý jsem se byla podívat na Waynesburg university, což bylo opravdu zajímavý, moc moc, jen by to bylo možná trochu zajímavější kdyby to nebyla hodina cesty a tudíž kdybych tam nestrávila celej den. Kvůli děma hodinám matiky a jedný přednášce o životním prostředí?? No teda nevim... Pak taky připadám si tu v tý mý škole trochu divně, ale tak divně, že bych to každýmu přála. Důvody: Zaprvé, Mr. Mehalik prohlásil, že to moje zátiší je opravdu nádherný a že se na něj přišly podívat i některý další učitelky výtvarky (např. Ms. Amick, kterou jsem měla na výtvarku než mi změnili rozrh, Ms. Hutterer, to je ta podivínka, co ji mám na keramiku... a další) a moc ho chválily. Zadruhý, angličtinářka mě chce poslat do Advanced English. Pro ty, co to nepobrali: Jsem lepší angličtině než celá naše anglická třída. A to upozorňuju, všichni jsou poctivý američani. No bránim se seč můžu (další změny rozvrhu už bych asi nepřežila) ale očividně nemám moc na výběr. Tak uvidíme, jak tohle dopadne. Stejně tak Mr. Flanders mi chtěl UŽ ZASE změnit matiku, zpátky kde jsem byla, do tý nejlepší z nich. Tomu sem ale rázně řekla, že "nic nebude, zůstanu kde sem" :o) Uf. Ten to aspoň formuloval jako nabídku. Ms. Seman mi prostě řekla: zejtra nemáš study hall, přijdu si pro tebe a pudeš na hodinu nějakýho kohosi... No díky moc..

A to je tak všechno. Mám vás ráda. Napište mi a choďte sem. Mějte se krásně. Papaa

pozdravuje Vendelín

Diky

Ahojky lidickove, zase jsem na americkym pocitaci, tak prominte za ty chybejici hacky a carky a prehazeny z a y... Delam co muzu, ale co se da delat lol :o) Jen sem chtela rict, ze jsem nasla ten clanek ve kterym je na konci poznamka o pridanym pocitadle - je to 29. srpna 2008. A myslim ze sem to pridala jeste par dni pred tim. Tak vam chci vsem moc a moc podekovat, ze od konce srpna uz mame skoro tisic navstev, sem vam moc moc moc vdecna lidicky ze to ctete, mam velikaanskou radost a diky diky diky :o) Chci abyste vedeli jak moc to pro me znamena. Jeste to neni tak davno co jsem psala do vetru a jedinou navstevnost jsme tvorily ja a Kvaska (stejne jako na jejim blogu, kde doufam ze uz je na tom taky lip - pokud ne tak lidi to si od ni taky prectete, je fakt dobra, pobavite se a to vsechno... marthynna.blogspot.com, mam to v oblibenejch, a byla to prave ona ktera me pretahla z blog.cz na blogspot.com, diiky za tebe holka je to cely tvoje vina lol :o))... Kde sou ty casy, tak lidi znova rikam sem vam neskonale vdecna za ty dlouhy chvile co travite ctenim mejch dlouhejch clanku, sem vam vdecna za kazdej komentar, a jeste vic za to ze moc nekritizujete, protoze klidne muzete ;o) Tak jeste jednou tisicere diky za vas mili ctenari :-* :-* :-* :-* :-*

Přístup američanů k jejich budoucnosti

Tak jsem se zase jednou rozhodla vám napsat článek o životě ve Spojených Státech Amerických. Tentokrát jsem si za téma vybrala to, jak se mladí "amíci" připravují na svou budoucnost po škole. Abych pravdu řekla, tato část amerického života se mi velice líbí a až na malé detaily bych se ani trochu nezlobila, nebo možná i přímo radovala, kdyby tomu tak bylo i u nás v Česku.

Vzdělání

Co je podle mě pozitivum, lidé tu studují co chtějí. Ten výběr předmětů, to je něco, na čem nevidím snad nic špatného. Hlavně proto, že si tu můžete vybrat, co vás zajímá, a studovat to mnohem intenzivněji. Baví vás matematika a chemie vás naprosto nezajímá? Dejte si klidně 2 hodiny matematiky denně a žádnou chemii. Zajímá vás umění? Dejte si hudební hodiny, hodinu kreslení, keramiku, cokoli. A neplýtvejte časem nad biologií.

Vzhledem k tomu, že ve většině místních škol máte stejný rozvrh každý den, je více času na práci na projektech, více času na opakování, více času na zajímavosti. Sice se v public schools (kam mimochodem chodím i já, a není to nic, čím bych se mohla chlubit) učitelé přizpůsobují nejhoršímu žáku ve třídě, dělají to ale zábavně a tak, že se z toho i my "lepší" něco naučíme. Občas mívám pocit, že celý školský systém je tak nějak správně jiný. Tedy správně... už jen to, že na střední školy neskládáte přijímací zkoušky, trochu mění situaci. Znamená to totiž, že fráze "přizpůsobení nejhoršímu žákovi ve třídě" nabývá poněkud jiného rozměru, než kdybyste řekli totéž na našem českém gymnáziu. Z toho také nejspíš vyplývají všechna ta na hlavu padlá omezení, jako nenošení kapucí, batohů a jiné. Studenti si tu toho, že vůbec chodí na střední školu, váží podstatně méně, když se pro získání místa na škole nemusí ani trochu snažit, a tak jsou tu i rvačky a jiné záležitosti na denním pořádku. Proto ta větší kontrola.

No ale zpátky k té lepší stránce amerických high schools. Jak jsem již zmínila, připadá mi, že celý školský systém je tu správně jiný. Učitelé tu totiž učí. Někdo by mohl namítnout, že čeští učitelé dělají přesně totéž. Já ale, bohužel, musím oponovat - ne všichni. Mnozí vám prostě jen předhodí látku a "nauč se to". Jiní zase bez vysvětlení řeknou "zkus to" a pak, přestože se snažíte, seč vám síly stačí, neuslyšíte nic jiného než "tohle se mi nelíbí, tohle je špatně, tohle je špatně, tohle je taky špatně, takže za 4". Nevím jak vy, ale já opravdu nezastávám názor, že tohle je učení. Já bych to spíše nazvala shazování studentova sebevědomí nebo ulehčování si práce na úkor studentova volného času. Učitelé se nejspíš budou zlobit, je mi líto. Neříkejte ale, že lidé se nemají ve škole učit, ale si nabrat práci na doma. To bychom si nerozuměli.

Ber vážně vzdělání a zamysli se nad budoucností

To tu v Americe opravdu silně pociťuji, především kde jinde než ve škole. Když nakouknete do několika tříd na našem gymnáziu a speciálně se zaměříte na jejich výzdobu, nejspíš uvidíte pár výtvorů studentů a spousty plakátů informujících o nových filmech, hudebních skupinách a fotbalových klubech. To je něco, s čím se tu naprosto nesetkáte. Naopak jsou tu cedule a plakáty (a není jich málo) podporující studentovo zodpovědné smýšlení. Jako příklad bych uvedla "I am responsible for my own education", "You'll always miss 100% of the shots you don't take" a mnohé další. Je jich opravdu velká spousta. Taky se na dveřích skoro každé učebny setkáte s pěti P, cože je něco na styl jedenácti J Jana Voženílka (která si nepamatuji, snad odpustíte) nebo tří O (kdo jste nečetli Harryho Pottera - odhodlání, odvaha, opatrnost), nebo tří D (CIEE pravidla - no drinking, no driving, no drugs). No každopádně pět P je něco, s čím jsme strávili prvních několik dní školy ve všech předmětech, jsou to pravidla typu: "jsem připravený na hodinu a mám všechny pomůcky", "do třídy vcházím před zvoněním", ale také "jsem hrdý na sebe, svou práci a svou školu" (americký systém, o tom zase jindy).

Další věcí je planner. To je něco jako diář, kam si píšeme domácí úkoly, testy apod., a vzadu je hallway passport (to, co vám musí podepsat učitel, abyste se vůbec mohli pohybovat po škole při hodině). I v něm je spousta podporujících hesel, ale také zajímavosti, nebo hlášky celebrit (dejme tomu citáty). Plánuji jim věnovat příští článek, tak se těšte. Ale budou anglicky :o)

V planneru také nejdete něco, čemu se věnujeme hodně i na hodinách angličtiny a americké historie, a to jsou úvahy o tom, co chceme do budoucna dělat a co musíme udělat pro to, abychom toho dosáhli. Věřte nebo ne, je to skutečně zábava a taky něco, o čem se na našem gymnáziu, a předpokládám že i na většině jiných českých škol, z neznámého důvodu skoro vůbec nemluví. Tady máte tu specializovanou osobu, která s vámi tráví spoustu času hledáním vhodné vysoké školy, připavováním vás na ni a i jinou pomocí. V Česku je to tak nějak jinak - víš co chceš dělat? Tak se pro to snaž. Nevíš? Pech...

Speciální vzdělávací programy

To je další věc, se kterou se tu setkávám mnohem hojněji než v Česku. Tam vím, že něco takového existuje, a pár lidí toho možná i využívá, ale je to tak malé procento, že jsem o tom vlastně ani nikdy pořádně nepřemýšlela. Nemyslím o vyzkoušení takového programu, myslím dokonce jen o jeho existenci. Tady prostě dělají všechno pro spokojenost zákaznníka - studenta - se vzděláním. Jen v naší škole je kolem stovky studentů, kteří jsou vlastně i na jiné škole, pro ty je tu i speciální autobus, třeba v polovině vyučování opustí školu a jedou jinam. To jim umožňuje vyzkoušet věci, které jsou na naší, nebo naopak na jiné škole nedostupné. Já znám minimálně tři takové studenty osobně. Rachel (která vypadá jako kluk, chová se jako kluk a nejspíš si i myslí že je kluk), Eric (s tím mám tělocvik a je to moc fajne klučina) a Lora (u té je to extrémně zajímavé - má tři různá zaměstnání a chodí na jednu školu, jen dvakrát týdně přijede na naši školu dát si s námi poslední hodinu tělocvik :o) ale proč ne).

Jobs

Práce, no to je kapitola sama pro sebe. Tedy především podíváme-li se na mou věkovou skupinu. Je naprosto běžné, že tu lidé studující na středních školách mají 2, někdy až 3 různé práce. Nevím, jestli by se to dalo nazvat brigádou, ale dejme tomu. Denně po škole práce hodiny ve fast foodech, o víkendech babysitting a podobné. A to všechno v průměru za 5 dolarů za hodinu, což je tu považováno za malý plat. Myslím, že je hned několik důvodů, proč tomu tak není i u nás.

1. Studenti nemají čas. Mnozí jdou po škole hned domů, tam se učí, jdou spát a ráno zase do školy. Takhle celý rok. A pokud se tomuhle říká život, no to tedy potěš.... Znáte-li moje názory na studium, víte, že ho beru vážně a uvědomuji si jeho důležitost, ale všichni se zřejmě shodneme, že všeho moc škodí. A co potom, když studenti mají kroužky? Zájmové aktivity? Občas bývá dokonce problém vůbec prospět ve všech předmětech, o vyznamenání nemluvě. A práce, na tu prostě není čas.
2. Je vůbec tolik pracovních míst pro "mládež"? Když začíná léto a každý dělá plány na prázdniny, studenti obchází supermarkety a prohledávají internet, hledajíce brigádu. A s lítostí vám musím oznámit, že ne všichni pro sebe vůbec nějakou seženou.

A to je tak vše, co jsem vám chtěla povědět. Tedy není, ale to co jsem vám nepověděla, jsem zapoměla. Možná příště. Mám vás ráda. A prosím pište komentáře k tomuto článku: názory, kritiky, pochvaly (mno nwm lol)... co chcete. Jediné, co se zamítá a trestá (jak, to vymyslim), jsou rádoby vtipné komentáře. Jejich autorům doporučuji si utvořit vlastní blog, tam se můžete vyřádit. Tak se mějte famfárově lidičky :o) :o) papaaa

PS: Fando všechno nejlepší k narozeninám. Kvasko, ty víš ve který část jsem mluvila o šorsákovi viď? :o) tak ho přežij lol :o) a nezapomeň se optat na ty červnový vánoce. Zase si někdy zavoláme, pokud ti nebude vadit dalších několik minut mýho potrhlýho smíchu, jen proto, že mluvit do pc je komický. Mami, doufám, že už sis naplánovala příští odpočívací víkend tak jak jsem ti řekla. Zasloužíš si ho :o). Lidi přečtěte si Harryho Pottera. A jste to co jíte, tak dobrou chuť. papa a písněte mi

Jak se mi stýská po mé milované mamince.

Byla to vlastně náhoda, že osmistým návštěvníhem tohoto kousku internetu s mými žvásty se stala moje matička. A jak jsem slíbila, píšu článek na téma, které si vybrala - "Jak se mi stýská po mé milované mamince." Musím uznat, že jsem se ve svých odhadech na toto téma stoprocentně trefila, snad i doslova. Njn, známe se a svoje matky že... lol.

Tak máme téma a místo, kam o něm psát, dokonce máme i čas. Teď už potřebujeme jen nápad, což je naopak něco, co nám chybí. Bohužel. Jak se mi stýská po mé milované mamince. Vlastně to zní celkem komicky, když si to řeknete.. So what the hell should I write about it??? Tak mě tak napadá, že bych mohla napsat seznam věcí, po kterých se mi ani trochu nestýská, maminko, co ty na to? Ale ne. Jednou tě pozvu do čajovny nebo cukrárny a povim ti to :o) No každopádně jdu dolu ukrást pytlík čipsů a posvačit, piš mi maminko, a tady speciální písnička pro tebe:

PS: Za ten klip se omlouvám ale vim že máš bártu ráda tak snad si to užiješ. A doufám, že si to máš kde poslechnout lol :D mljt

the election

Stalo se to tak nahodou, ze sem se objevila na internetu ve skole. Spatna zprava je, ze tu nejdou hacky ani carky, ta dobra, ze vam muzu napsat o volbe prezidenta driv nez prijdu domu, coz je bezmala za 2 hodinky mno..... Tak kdo to jeste nevite, vyhral Barack Obama. Na americky historii sme koukali na jeho i McCainovu rec a bylo to fakt drama, skoro pulka tridy se nam tam rozbulela, bez ohledu na to pro koho byli. Fakt se to tu celkem dost resilo, lidi nosili pripinacky se jmenama kandidatu a i obleceni, a tak vubec vsechno... Nas US history ucitel nam dal peknej domaci ukol, pro ty kdo sou poctivy to znamenalo bejt vzhuru asitak do jedny rano, moc mile mno... Ja sem to vyresila tak, ze sem byla zla na Tobiho, kterej ode me uz opsal takovejch deset ruznejch ukolu, tak sem mu to trochu pripomela... A aspon jednou to za nas 2 delal nekdo jinej mno... Bylo to mimochodem vybarvovani mapy podle toho ve kterejch statech kdo vyhral... coz jak rikam u nekterejch statu bylo jasny az kolem 1 rano. Tak Tobi pekne vybarvil mapu, rano mi ji poctive odevzdal a ja s ni stravila ASE class = to je ta hodina jak na ni nic nedelame, taky sem poctive vybarvila vetsinu statu cervenou a modrou a bylo. Juchuuu... pardon. A to je tak vsechno co vam k tomu muzu rict. Teda popravde ja bych vam o tom vubec nepsala, ale tak spousta lidi si mysli, ze kdyz tady tak jakoze sem, ze bych asi jako mela mno... tak doufam ze sem aspon ty nenarocnz potesila, hotovo konec, priste se politice vyhnu. A co je dal novyho: Adam Dove je oficielne nejhezci kluk na skole, delala sem pruzkum mezi kamoskama... a jejich kamoskama a tak vubec, proste vetsina bilejch holek vam rekne ze je naprosto bozi. Takze pech mno...
No a co dal? Mam vas moc moc rada, Vendelinek taky, nesnasim anglickou a americkou klavesnici, a kdo si chcete psat na icq poanglicku no problem, vcera sem to zkousela s kvaskou a se stejskym a good. Taky chci rict ze mi je moc lito, ze jsou i takovy lidi co nectou moje clanky protoze vypadaj dlouhy, uz ted vim o dvou a dalsi podle me zapiraj... njn ale tak co mam delat no... A to je z novinek asi vsechno. Jo jeste tohle: rozbily se mi hodiny v pokoji. A to uz bude asi vazne vse. Presne za 9 minut jdu na telacek, jupi jupi, ale tak co mno... Jo a jeste dosly mi halloween candy, coz je smutny, protoze sem jich mela skoro plnou tasku a halloween byl ani ne pred 5 dnama. Njn, nikdo me nehlida :o] lol pardon. no nic, tak mi lidicky pisnete a omlouvam se za tenhle neceskej clanek o nicem. Je mi lito, mejte se a papaaaa

Neděle

Tak vám povim, co se stalo v neděli. Teda včera, ale to je jedno. To je to samý. Takže nejdřív sem vstala ráno, to se tak dělá. Hodila sem se do sprchy, trochu poklidila, však to znáte. V jedenáct sem vyrazila k Peg (a jako bvykle sem se při hledání jejího domu sekla o ulici, takže sem přišla pozdě) a s ní a se Sam jsme jeli na Slovak Heritage Festival. To byla celkem zábava, až na to že začínal v 1 a končil v 5, a my, protože jsme tam s Peg připravovaly ten náš stůl, jsme tam strávily celkem 5 a půl hodiny. Nebylo to špatný, i lidi byli v pohodě, zase jsem se viděla se svejma slovenskkejma kamarádama, Di konečně splnil svůj slib a napsal moje jméno v čínštině, je to fakt cool. Chtěla sem vám to vyfotit, ale napsal to tam malý že to asi nepude. No ale fakt husťárna :o) :o) No a pak sme se zase sbalili a jeli jsme dom. Tam jsem si jen hodila tašku a mikinu a ve třičtvrtě na 6 mě Alice hodila na Youth Group meeting. Tam nikdo nebyl, jen Steve, Chase a ten malej kluk jak si nepamatuju jeho méno. Pak přijela Jean (teda vlastně měla bych říkat Mrs. Bird) s tim že všichni sou na koncertu Adama Dove a jeho kapely (kdo to eště nevíte tak on je bubeník), že ona jede taky a že jestli chci, tak mě veme s sebou. Co si asi myslíte že sem jí na to řekla?? No tak sme jely. Vlastně hráli jen 20 minut nebo půl hodiny, byla to prej nějaká soutěž, bylo tam asi 6 nebo 7 kapel a lidi vybírali tu nej. My jsme skoukli jen je a zase sme jeli zpátky. Mimochodem nebyli tam zdaleka všichni, jen já, Jean, Ian, Tommy a nějaký jeho kejmošky, Adam (čim to asi bude), jeho holka (mimochodem příšernější byste nenašli, nemyslim pouze vzhled) a spousta lidí z naší školy. Cool... no a pak byl večír a pak bylo pondělí a to nebylo, to pořád eště je. Tak se mějte a papáá

Halloween

Mno tak vyhnout jsem se tomu nemohla. Halloween přišel, přestože vlastně trvá už alespoň měsíc. Je to trochu jako Vánoce, které vlastně jsou jen jeden den, ale jen přípravy trvají bezmála čtvrt roku. Dnešek byl a vlastně je ten speciální den, kdy to všechno vrcholí, prostě Halloween. Začalo to tím, že jsem včera šla pozdě spát. Byly jsme (s Hannah a Alicí) na girlscout-bouscout halloween party. Pokud mám srovnat tuhle párty s Youth Group párty, tohle byla naprostá ztráta času a kdybych šla spát, udělala bych líp. Ikdyž vlastně... vyhrála jsem 52 očních bulv. Ale i tak, nestálo to za nic. Dneska byl ve škole "crazy hat day". Lidi jsou zvyklí nosit helouvínské kostýmy skoro na všech nižších supních školy, ale z naší high shool přišlo v kostýmech asi 5% lidí, tak vymysleli crazy hat day. To bych řekla že mělo větší odezvu... tak 10, nanejvíš ale 15 procent. Já jsem ve svém duhovém klobouku do školy samozřejmě přišla, ale jen za povolení ho nosit v prostorách školy se musel platit dolar, tak jsem se na to vykašlala, protože v česku ho můžu nosit denně a zadarmo, tak proč bych platila peníze za 1 den? A taky, možná bych pak ani neměla na oběd. Kdyby ty peníze šly aspoň na charitu nabo tak něco... ale na french club, kde ani nejsem? trhněte si, vim že to je jen dolar, ale to je jako mám plnou lednici zmrzliny doma, ale půjdu do města si koupit tu samou draho do kornoutku. Postavený na hlavu.

Jářku, dopoledne jsem přežila poměrně v pořádku, jen na šesté hodině nám nešla elektrika (což znamená, že hned jak skončí poslední hodina oběda - všichni studenti se podle pravidel musí najíst - pojedeme domů), tak jsme hodinu americké historie přežili potmě, pak nás na oběd pustili pozdě a byl jen "poloteplý" a pak, asi deset minut před koncem naší (a pro školu poslední) obědové hodiny elektriku zase nahodili, tak jsem musela absolvovat další hlučnou hodinu francoouzštiny (sledování filmu je jářku namáhavá aktivita...) a tělák.

Odpoledne bych moc nekomentovala, každopádně teoreticky o páté, prakticky asitak o třičtvrtě na 6 k nám do už tak hlučného domu vtrhlo mých 8 kamarádek a Peg, koordinátorka. Teda říkám kamarádek, ale znala jsem z nich jen 5 :o) njn stane se. A šlo se "trick or treat". Vlastně to není o ničem jiném, než že přijdete ke každému domu, který je jen trochu ozdobený, řeknete trick or treat nebo happy halloween a dostanete sladkosti. Ale je to zábava. Fotky poctivě na rajčeti i na facebooku, jak jinak že... Pak jsme ještě dlouho seděli u nás a povídali, načež všechny holky kromě Heléne (která u nás dneska spí) musely odejít. Teda to jsem ještě nezmínila, já tu měla 8 děvčat, ale celkem jich tu bylo asi 25, s těmi, co si pozvaly moje hostsestry... Tak a teď dole běží scary movie (ne ten "Scary Movie", ale prostě nějakej děsivej film), kterej jsem opustila asi po pěti minutách, tohle nemám zapotřebí. Smůla je, že tu mám tu Heléne, která to sleduje, tak nemůžu jít spát... ale tak stane se. Zítra máme něco se skautkami a pak nejspíš nakupování s Ali, Ninou a dalšími... a v neděli Slovak Festival a snad i kostel. Držte palce.

Mám vás ráda a přeju Happy Halloween :o)

PS: posílám fotku mé "dózy" s 52 očními bulvami.

hot news

...vám teda zase píšu, co je novýho. Tak zaprvý, jsem unavená. Zadruhý, zejtra je helouvín. Zatřetí, po tom co jsem o víkendu absolvovala helouvín páárty, dnes jdu na další. Měla by tam bejt zmrzlina, to je pozitivum, ale zase kdybych mohla, okamžitě teď hned (ve 3 odpoledne) bych usla, protože jak už jsem výše zmínila, jsem megaunavená, a zejtra na toho helouvína si to chci užít, kdo ví, už asi v mým životě trick or treating neabsolvuju mno... protože pokud se ještě někdy dostanu do USA, budu dospělá. Dospěláci to nedělaj a můj názor, že člověk je dítětem do šedesáti, tu asi moc lidí nesdílí. Ale tahle párty je se skautkama a skautama, takže uvidíme. Začtvrtý, konečně jsem si vyzkoušela hrnčířskej kruh. Je to setsakramentsky těžký. Skupina nás odvážlivců strávila půl hodiny tim že jsme se snažili udělat prostě jen symetriskou hroudu mokrý hlíny, pak jsme to vyhodili do mašlovačky (jak já říkám tomu stroji na hlínu) a zejtra bude totéž znova. Ale je to zábava. Zapátý, na americký historii se bavíme o volbě prezidenta, která se pro neinformované (mezi který sem se až do dneška řadila i já, ostuda) koná v úterý. Furt se bavíme o takovej blbinách jako kdo vyhraje, kdo je za jakou stranu, kdo má jakej názor, apod... A moje "dejte mi s těma politikama pokoj mě to je uplně ukradený" tu nikoho moc nezajímá. Chm. Zašestý, naučila jsem pár svejch americkejch kamarádek piškvorky. Oni znaj jen takový ty na ploše 3x3... tak je to bavilo a mě taky. Jsem happy. Zasedmý, včera jsem se nudila tak jsem si napsala seznam věcí co mám a nemám ráda. Ten co mám ráda byl delší, tak jsem ze sebe měla dobrej pocit. A to je asi všechno. Jo ještě tohle, v neděli jdu (doufám) na slovak festival. Měla bych z toho mít community project hours. A měla by bejt sranda. Co je ale pech, možná nestihnu kostel, a možná ani youth group. Musim to očekovat, protože tam já chci. A teď to je asi všechno. Mám vás ráda, posílám vám hug, a tady píseň jen a jen pro vás:

Waverly Youth Group Halloween Party

Jak jsem posledně psala, že jsem marod, tak jsme se včas uzdravila a v sobotu v půl sedmé večír jsem s obřím balíkem (spacák a polštář) nasedla do auta Alice Johnston a vyrazila směrem ke kostelu. Chvíli jsme tam prostě jen tak byli a nic nedělali (teda hráli pinčes a jiný blbinky, ale to se nepočítá, protože jsme čekali, až všichni přijdou) a pak jsme vyrazili na haunt ride. To je, pro vysvětlení, něco, co by vás mělo vyděsit k smrti, protože vás se skupinou dalších lidí naloží na vozík za traktor a vezou vás lesem, kde na vás bafají různý lidi v převlecích a jiný podobný... no tak nelekla sem se ani jednou, a že bych se bála? Nenene. Mno byla tma a některý lidi, třeba Jean Bird (ženská co je jednou z vedoucích Youth Group) se málem počůrala strachy, ale nevim nevim, sakra sou to jenom lidi co maj počmáraný obličeje a dlouhý pláště, třeba vám jen zaječej do ucha nebo po vás hoděj papírovou sekeru, tak čeho bych se bála?? No ale sranda to byla, spíš kvůli těm lidem který tam byli se mnou. Pak jsme jeli zase zpátky, a v kostele v tělocvičně (nebo tak něco, taková velká společenská místnost pod tim hlavnim kostelem kde se tělaj ty nedělní věci) jsme hráli hry, při kterejch jsme se smáli asi dvě hodiny v kuse, to fakt bylo supr :o) Třeba házení očních bulv na zeď, nebo hokej s lebkama, nebo třeba sedání na balónky a závod, kdo jich praskne víc... jo a nebo clay sharades - prostě máte týmy a každej tým má modelínu a jeden člověk z každýho týmu má za úkol co nejrychlejc vymodelovat beze slov to co má ten tým uhodnout... :o) A co naprosto miluju - kostel je pro vás asi takový vážný divný místo a když tam svítila asi jen půlka světel, hráli jsme tam na honěnou a na schovku a prostě goooooood :o) mezi těma lavicema to je zábava hej lidi... no prostě perfektní, fakt sme byli uplně lol lol lol :o) :o) Říkala sem si: škoda že nemám foťák. No když jsme ty nejvíc hry dohráli, bylo už kolem půlnoci a asi půlka lidí odešla, tak jsme koukali na nějakej film, o kterým vám toho moc nepovim, poněvač sem usla. Ale nemyslete, dalo mi to nějakou práci, když nás bylo 5 na miniaturním gauči... No a pak film skončil, odešli další good lidi a my šli spát. To si musim pogratulovat, zabrala sem si ten minigauč pro sebe, když všichni vybalovali spacáky. Možná bych měla výčitky svědomí, ale nikdo neprotestoval... No a pak bylo ráno :o) To jsem zjistila, že jsem naprosto blbá a že sem foťák měla celou dobu v tašce... no stane se. A to je o Youth Group Halloween Party asi všechno.

Co je dál nového:

Od středy budeme na keramický hodině dělat s hrnčířskym kruhem hnedko jak doděláme stromy. Můj už je skoro hotovej, jen musim udělat husčí vousy. Moc se na to těšim, protože sem na naší větrníkový keramice byla dycky děsně líná si přinýst kalhoty. Tady to mají vymakaný, že tam je něco jako blatníky a tak ta hlína nestříká všude kolem, a taky tu maj na půjčení zástěry, tak snad nebude nic, co by mi bránilo si to konečně taky vyzkoušet. Na těláku hrajeme "evropskej" fotbal smíchanej s handballem, ale je to celkem zábava, už proto že to je v tělocvičně a že to není nic, co bych nebyla schopná dělat (jako např. chytat ten jejich šišatej americkej míč, nebo trefit se baseballovou holí do míčku jinak, než aby to pitcher zase hned chytil). Celkem mě to baví, což je něco, co jsem nikdy v česku o těláku říct nemohla. Taky brzo začnem frisbee. Na fránině jsme dneska probírali slovíčka o francouzských, a vůbec evropských domech. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí. Třeba že v Evropě domy nemají sklepy, nebo že evropané mají pračku na prádlo v kuchyni. Interesting. A to je asi vážně všechno. Taky jsem nešla na zombie walk, prostě jsem to nestihla. Škoda.

Co chci dál říct je: Mám vás ráda, jako vždycky. Jen abyste to nezapoměli. Téměř bez vyjímek. Pište mi lidi, a kdo máte blogy pište tam, a pokud tam píšete a já nevim adresu, tak mi ji pls prozraďte. A to je asi všechno. Speciální pozdrav Martinám (všem 3), Májence a Ondráškoi. Pac a pusu, vaše Katuška a Vendelínek.

Kennywood - fright night

Jojoo, tak jsme tam teda šli, jako do Kennywoodu. Několik tejdnů dopředu mi říkali, že budu k smrti vyděšená, lidi v převlecích tam strašej uplně všechny, a je tam taky spousta strašidelnejch domů, kudy procházíte a bafají na vás ze všech stran, nebo prostě jdete a ty lidi v převlecích vás pronásledujou... ale nesměj se vás dotýkat, to je v pravidlech. Mno a ve výsledku jsem se ani trochu nebála, ani jednou sem se nelekla a neječela jako naprosto včechny zbylý skautky kromě Daniel, a naopak když jsme se v půl jedný ráno (konečně) vrátili domů, byla jsem naprosto mokrá (ono totiž... hmm... trošku pršelo) a nohy jsem měla skoro modrý zimou. Dneska tady sedím v půl jedenáctý ráno, plnej nos, v krku mě moc nebolí, páč sem měla Strepsils,ale už jich tam je jenom deset... trochu mě bolí i hlava, ale myslim že to je od toho nosu, tak na to hodíme starou dobrou reflexku a snad bude pokoj... No každopádně jsem si to ani trochu neužila, možná tak první hodinu, ale pak už ani ne. Třeba se nám stalo, že jsme (měřila sem to) 50 minut čekali ve frontě na nejlepší horskou dráhu co tam je, a těsně před naší jízdou to zavřeli kvůli špatnému počasí... No my byli ti co tam čekali skoro hodinu venku na dešti, ne oni, tak nevim no... No ale večer bych moc moc moc chtěla jít na Youth Groupp Halloween Party s přespáním v kostele (upozorňuju všechny starostlivé rodiče, že tohle není kostel českých rozměrů, tady je normálně teplo), vlastně je to sleep-over, lock-in,tzn. že nás děcka tam prostě zamknou na noc. Předtim pudem taky do nějakýho strašidalnýho domu, a taky tam budou nějaký dobroty, no a tak vůbec, prostě myslim že by to byla velká škoda o to přijít, tak mi držte palce ať se uzdravím (mno popravdě mám asi 4 hodiny, tak si musim pospíšit). A to je všechno. Mám vás ráda, přeju Happy Birthday: Terce Šťastníkový, Terce Suchánkový, Helence Šťastníkový (no a že to je pozdě mno...) a taky vše nej k svátku Vendelíne :o)
A Májo, napiš zase něco na blog. Mljt, mljvs všechny.

Přátelé

Přátelé jsou to nejvíc, co máme, tak jsem se rozhodla vám napsat, kdo že jsou ti moji nejvíc přátelé, lidičky, bez kterých by to na tom světě opravdu nešlo :o) Předem upozorňuji, že tohle jsou ti "nejvíc", rodina je úplně jiná kapitola a ostatní lidičky, co se s nima občas bavím a tak, to jsou sice taky přátelé, ale to by tohle byl poněkud nekonečnej článek :o)

• Májenka - moje nejvíc číslo jedna holčina, co záleží na tom, že jsme ségruše :o) to je holka kterou znám nejvíc na světě a ona zase mě, občas mám dokonce pocit, že se chápem navzájem víc než samy sebe :o) :o) Strávily jsme spolu nejvíc času, a ačkoli si to možná nepřipouštíš, vážim si tě víc než všechny tvoje kámošky dohromady. Znám tě od tý doby, co jsi prvně otevřela kukadla a podívala se na svět, a to není málo. Miluju tě, holka moje, no a že se občas trošku neshodnem, o tom je přece život. Znáš moje špatný nálady a myslim že ses je naučila respektovat, já naopak tvoje. Bez tebe by to na tom světě nebylo ono, naše tajný sezení na balkóně do půlnoci každej den, náš cvrčkovej rituál, rozhovory u borůvek, ty naše vtípky a jiný blbinky... Nejsme stejný, ale navzájem se doplňujem, což je mnohem víc :o) Miluju tě a chci abys to věděla. Jo a neboj hnedko jak se vrátim domů tak uděláme pořádnou fotku :o)


• Izolovaná skupina - nebo alespoň ta část, se kerou jsem strávila loňskej školní rok, takže hlavně Kvaska a Chlumka, částečně taky Jana, ale u tý si nejsem moc jistá, jak to mezi náma je. Takže Martiny moje, to jsou děvčata, se kterýma je nejvíc sranda, moje intelektuálky, holky kterejm můžu říct snad všechno, když posledně jen kvůli tomu, že všecko moc řešim, přijela Chlumka o hodinu dřív do města, toho si moc moc vážim, nebo Kvasko, ta naše sázka, doufám že nejsi smířená s prohrou, to by nebylo pěkný :o) No prostě tohle jsou moje holčiny, co mají rozum, tu naší srandu skoro nikdo nechápe, žejo, pexeso apod., moc mi chybíte holky, už kvůli těm tanečním chtěla bych vidět jak vám to sluší :o) Vidět se každej den ve škole, to taky není málo, jste moje lidičky a to si pamatujte :o) mám vás ráda :o)


• Žába - aneb Martina, osůbka, se kterou vedu takovej zvláštní vztah, založenej především na popisování pěknejch kluků a psaní dopisů :o) Obě určitě dobře pamatujem ty časy, jak jsme chodili po škole všichni 4 (i s Adamem a Otou) do Globusu a do pekařství v Moskevský, a taky na dramaťák, škoda že jsi pak musela přestat... nebo jak jsme poránu sedávaly na tom studeným kameným čemsi na cestě do školy, a koukaly na lidi co chodí kolem nás... prostě super holčina, mám tě ráda :o) bez tebe by to taky na tom světě nebylo ono..
  
• Terka - tohle je osůbka, se kterou jsem se zatim viděla vlastně jen párkrát, ale ví toho o mě spoustu :o) přiznejme si, řekla jsem jí o sobě věci, který bych neřekla jen tak někomu, možná proto, že to je tady za oceánem jedna z mála, co mi rozumí (a mám na mysli především jazyk). Moc dobře si pamatuju jak jsme spolu prvně mluvily, nebylo to ani tolik o mluvení jako o smíchu, když jsme čekaly na letišti na zatoulaný kufry :o) no ale mezi tyhle lidičky jsem ji prostě zařadit musela :o) :o) Mám tě taky ráda holka, snad se ještě užijem, škoda že tu se mnou budeš jen do ledna...

• PiHounci - to snad všichni ani nevim proč. Před rokem a půl, ikdyž vlastně je to už víc, jsem byla celkem na dně, bez přátel, sama, se špatnou pověstí, a tohle bylo takový moje útočiště. V tý době jsem žila od čtvrtka ke čtvrtku, pro ty, co to nevědí, čtvrtek jsou PiHácký schůzky. Za to, že jsem se tam tak pěkně našla, vděčím již zmíněným: Adam, Žába, (Ota). Ještě jednou díky. Nevim jak je na tom PiHa letos, ale loni to bylo výborný, tady je seznam nej lidiček po kterých se mi stejská: Hanka (to samozřejmě, přece je to vedoucí), Ondra, Vítek, Dáda, Adam, Mája (výše zmíněná, njn sestry všude spolu :o)), Klárka, Jana, Lenka, Zůza (která teda vloni moc nechodila, ještě aby, naše vysokoškolačka), prťata (Bára a Ondra - prostě proto, abychom se měli proč rozčilovat, taky mi vlastně svym způsobem chybíte)... a to je snad všecko. Tak snad se zase jednou sejdem, všichni asi ne, ale aspoň přibližně, vy jste možná někteří chodili neradi, ale i to, že jste chodili, pro mě moc znamená. Za tu fotku pardon, njn vajíčka :o) nevim jestli vůbec existuje nějaká, na který bysme byli všichni...


• jo a pak Lukáš, bratránek. Nemám pořádnou fotku, je mi líto, ale dluží mi růženec :o) kterej k ničemu nepotřebuju, ale tohle je prostě naše nekonečná hra :o) až na jeho některý... hmm... otázky a jiný poznámky, je to supr kluk a dá se s nim pokecat snad o všem, jsou takový období kdy si moc nerozumíme, ale myslim že teď to je good a taky tu na tebe myslim.

A to je snad všechno, z těch nejvíc přátel. Úplně nejvíc. Jestli nejste na seznamu, nejspíš vás můžu mít ráda i víc, a jasněže chci. A ještě jednou upozorňuju, že rodina je jiná kapitola, že tu jsou vlastně 2 rodinný příslušníci neznamená, že ty ostatní nemám ráda, ale že tyhle 2 beru jako kámoše.

pozn.: pardon že jsem zase změnila design, ale já opravdu tu modrou nemohla vystát. Sluší mi? No a, není to prostě moje barva.

PS: Jo a ještě Vendelín, ale to je kamarád, jak bych to tak řekla, z jiného těsta :o)

Můj víkend.

No, tak mám za sebou zase další víkend, sedím tady v neděli v 9 večer u pc a říkám si, že jsem se měla vyspat víc. Ale je pozdě, teď budu muset přežít další nekonečný týden školy. Popravdě řečeno, tentokrát jsem vlastně ani moc neměla na výběr. Můj víkend vlastně začal už v pátek. Johnstonovi nešli do školy ani do práce, protože hned dopoledne odjížděli kamsi na výlet s rodinou Joelova bratra. Hned na třetí hodině (což je přesně ten čas, jak mi obvykle naprosto nekontrolovatelně kručí v žaludku a říkám si, že do dalšího jídla ještě 4 hodiny, no potěš) jsme se dozvěděli, že Ms. DeMoss odchází, což nám bylo líto, ale alespoň jsme se spolu všichni vyfotili a ona nám pak rozdala každému malý kousek čokolády a pytlík slaných preclíků. Tím vlastně zavinila, že mi pátek utekl asitak desetkrát rychleji než běžný školní den, kdy 5 nebo 6 hodin v kuse umírám hlady. Na poslední hodině - těláku - už zase někdo spustil požárná alarm, což pro většinu tříd nejspíš byla legrace asitak na 3 minuty opustit školu, ale my, vzhledem k tomu, že byla opravdu zima a my máme povinnost nosit kraťasy, jsme zrovna dvakrát nejásali. To však nebyl ani zdaleka jediný důvod, proč byla páteční poslední hodina kratší. Bylo to také proto, že jsme dostávali to vysvědčení. Teoreticky to bylo vymyšleno dobře. Prakticky ale moc ne, hlavně pro mě, kterážto mám skříňku na druhé straně školy než homeroom. Tam jsme došla a bylo mi řečeno, že moje vysvědčení nemají. Hm. Tak jsem zase po dlouhé době zavítala mezi své staré známé z Guidance Office. Tam byl (nečekaně) také chaos, a tak se mě nestydatě zbavili tak, že mi řekli: přijď si pro to v pondělí. Ne že by mi na tom záleželo. Vím, že mám minimálně ze 2 nebo 3 předmětů 100 procent, z jednoho 98, z angličtiny a americké historie jsem tak na 85, plus mínus. Což není ani trochu něco, za co bych se měla stydět. Samozřejmě, příště to bude lepší, makám na tom :o)

Doma nikdo nebyl, tak jsem se hodila do sprchy, vyprala si zbytek oblečení (ať žije naše opravená sušička), připravila si věci na spaní v kostele a potom přišla Donna, což je osoba, co jim sem chodí žehlit a krmit kočky (když tu nejsou). Naházela jsem do sebe pár čipsů a byl čas jít. No v kostele jsem nejdřív neměla ponětí kam jít, ale pak jsem ty správné dveře našla. Tam mi bylo řečeno, a podotýkám, že to byl opravdu šok, že v kostele nespíme ani omylem, ale že spíme někde v centru města, venku. Jupí, měla jsem mokré vlasy, spacák na spaní venvitř (ten nešustivý), neměla jsem ani čepici a rukavice. No důvod k radosti to opravdu nebyl. Ale věřte nebo ne, nakonec jsem si to celkem užila. Sice plánovali, že pojede z Waverly alespoň deset lidí, a ve výsledku nás bylo pět, z toho dva mladší než já, ale i tak.... Dostali jsme tam sendviče, vodu, bílé tričko sleep in for the homeless, a pak večer, když začala být ještě větší a moc ošklivá zima, tam chodili a půjčili nám i deky apod... Také tam byl program, jako například hudba, dokumenty o těch lidech, rozhovory s lidma co pomáhají, a nevíme co ještě, protože já, Kelly a Neal jsme to zabalili už asi o desáté. Ještě před tím jsme si stihli zahrát frisbee s jakousi pofidérní skupinkou lidí, co tam chodili v ponožkách, jedna holka vykřikovala "Miluju firsbee! Miluju sledování lidí, co hrajou frisbee!!!" a jeden zvláštní týpek nám do toho hrál na ukulele. No ale jak říkám, chopila jsem se druhé Stevovy karimatky a s odbitím desáté jsem stejně jako Neal a Kelly spala. Nebylo to ani tak zlé, protože Jean mi půjčila rukavice, když se n a poslední chvíli rozhodla že nepojede, a Kelly měla ještě jednu čepici s takovou úchylnou kočičkou,takže mi ani zima moc nebyla... jen ráno, když nás vzbudili o šesté, do tmy a mrazu, a nechápu proč, zabalili jsme věci, smotali spacáky a karimatky, a Kelly a Steve začali vézt jakousi konverzaci, kterou jsem v tom polospánku nebyla schopná sledovat, seděli jsme tam a mrzli asi ještě dvacet minut. Na hlavu padlé, ale proč ne. No a pak Josh zakročil, řekl "nemůžeme už jít" a šli jsme. Kelly mě odvezla domů, kde jsem se nasnídala, převlékla, ani pořádně nezahřála a už jsem zase šla ven, na akci "uklízení odpadků" s CIEE Pittsburgh Group. Jupí. Popravdě, byla to celkem sranda. Ne ty odpadky, přestože nám půjčili několik dalších vrstev oblečení nám nebylo teplo, ale potom, Hard Rock Cafe. Fotky by teoreticky měly být na rajčeti v době, kdy tohle čtete, ale nic neslibuji, může se stát, že mi za 3 minuty Alice vypne internet (vlastně ne mě ale Rachel, ale ve výsledku je to stejné) a budou tam až zítra večer.

No a po Hard Rock Cafe jsme se rozloučily s Terkou (se kterou jsme ještě stihly udělat několik komických fotek na Hard Rock Cafe záchodech a pak venku) a já a Gréta jsme jely k ní domů. Mimochodem upozorňuji, že Gréta je zvláštní typ holky, která je zamilovaná do 95 % všech chlapů na světě. Není to s ní lehké. U ní doma jsme si udělaly jablka v karamelu a čokoládě, do čehož jsme zasadily různá zdobítka a lentilky a hrozinky a tak, a pak ona a její hostsourozenci vytáhli takovou zvláštní hru, kdy měli do televize zapojené bubny a mikrofon a kytary a hráli podle toho jak jim ta televize ukazovala a podle toho vypadal zvuk. Obvykle ale prohráli ještě než skončila ta píseň. To jsem ještě nepsala, že Gréta má 2 hostsestry a hostbratra, a žijí asi hodinu cesty od nás, za městem, ve velkém maximoderním domě, a její pokoj zabírá celé přízemí, nebo spíš sklep, jak to nazvat. Prostě z přízemí se jde dolů. Potom jsme koukali na Step Up 2 a pak jsme si pustili i Jamese Bonda, ale asi po deseti minutách jsme s Grétou šly spát. Však taky bylo po půlnoci.

Do kostela jsem se nedostala, protože jsme vstávali asitak v době, kdy bych tam už měla být. Vezla mě Kirsten, což bylo fajn. Domů jsem se dostala kolem druhé nebo třetí odpoledne, rychle jsem se osprchovala, a ani jsem si nastihla uklidit a Johnstonovi byli doma. Ve čtyři, přestože se obávali, že nebudou doma dřív než v 6. No a pak jsem chvíli počkala a jela jsem do kostela na Youth Group Meeting. No tedy, to byla legrace. Bylo nás tam asi 8, tvařme se, že jsem naprosto nečekala, že budu zase nejstarší, ale kdo mě znáte, víte, že program pro mladší mi mnohokráte vyhovuje víc. Většina byla tak párá až osmá třída, kromě mě Abby samí kluci. No ale zábava byla. Příští týden je ve stejnou dobu Youth Group Halloween Party, tak doufám že budu moct jít. Možná trochu tuším, na co se mě někteří chcete zeptat. Proto odpovídám rovnou: Ne, nebyl tam. Ale to neznamená, že jsem se nebavila. No a teď, když bych měla už dáááávno spinkat, tu píšu, abyste neřekli, že na vás nemyslím. Myslím, mám vás ráda. Když mi napíšete, uděláte mi radost. Ne vždycky mám čas odpovědět, ale to neznamená, že vás mám méně ráda, nebo že se na vás zlobím, lidičky moje :o)

Mějte se báááááječně, famfááááárově a peace :o) :o)

papaa mljvs

PS: nakonec videjko, tak trochu o mě :o)

Omlouvám se...

...ale dneska se tu nedočkáte žádnýho megačlánku, fakt sorry. Jsem opravdu hodně unavená. Chci říct jen pár věcí:

Zejtra jdeme na nighthike s boyscouts. Nádhera. Dneska je středa a já i tak únavou sotva vidim (i s tim že jsme měli volný pondělí), zejtra se teda dostanu do postele bůhvídky a v pátek, to už budou Johnstonovi v tahu, takže budu přespávat v kostele, to už jsem možná říkala. V sobotu taky nebudu ve svý posteli, ale u Gréty, protože moje rodinka se vrací až v neděli. No úžo. V sobotu je teda to sbírání odpadků na Mt. Washington, s CIEE Pittsburgh group. Aspoň se uvidíme zase se svejma českosl. lidmama. Nejdou všichni, ale snad aspoň většina. Taky chci upozornit, že se blíží 600, a jak už jsem říkala, nabízím jubilejnímu návštěvníkovi, že napíšu článek na jeho téma. Co je dál novýho, no po škole kolujou fotky z homecomingu, musim říct že hlavně některejm hokám to fakt moc sluší, že je možná dobře že jsem zůstala doma. Taky jsem se přestěhovala k jinýmu stolu na obědě, ale stejně jsem zase skončila s Alyssou (sestra Steva), Kierem, Kobim (kterej odešel od nás asi před měsícem) a Liz (konečně vim jak se jmenuje ta holka jak jí říkaj "annoying"). Jen je tam víc jinejch lidí, takže to je sranda. Ale trochu dost hlučno, tak si s Alyssou píšem zprávy na papír :o) musíme vypadat komicky, když sedíme vedle sebe :o) ale neva. Taky bychom měli dostat to rvní letošní vysvětčení, přesně nevim kdy, ale doufám že co nejdřív, protože Johnstonovi už jsou jako na trní. hm. A to je asi všecko. Jo a ještě: NENÁVIDIM AMERICKEJ FOTBAL... kterej mě mimochodem nutěj hrát, přestože to nechápu. Je to takovej ten sport dobrej jen na koukání. A to je opravdu vše. Mějte se a ahooooj :o)

Narozeniny.

Stalo se to tak najednou, že mi je sedmnáct. To není málo, ale zase ani ne tak moc. Vzhledem k tomu, že se v současné době nacházím naprosto na odlišném místě naž zbytek mé rodiny a přátel (donokce na odlišném kontinentě), budu vám asi muset napsat, jak můj narozeninový den probíhal.

Začalo to vlastně už asi před týdnem, když mi můj host-otec při každé příležitosti hlasitě zpíval "happy birthday to you". Trochu sem se obávala mých opravdových narozenin, třeba že si přiveze sbor nebo kapelu nebo tak něco. Ráno hned při snídani jsem dostala krásně zabalenou krabici (s papírem na kterím byli nakreslení kluci a napsáno ideal boy - mimochodem k ideálu měli všichni hodně daleko), ve které byla tři trička v mých oblíbených barvách a miniaturní odznáček s českou a americkou vlajkou. Taky jsem dostala 2 přáníčka, přičemž jedno na mě promlouvá po anglicku něco tom, že mi přeje Happy Birthday z mount Everestu nebo co, a to druhý je prostě jen přáníčko. Udělali mi radost. Pak jsem vyrazila s Alicí do kostela, možná proto, že mě o ideal boye nechtěli ošidit :o) no tam mi zaky zpívali happy birthday, všechny kostelové podrobnosti napíšu jen kamarádkám a ostatním lidem, kterým uznám za vhodné. To je myslím ta část dne, o které bych se tu rozepsala asi nejvíc a přecejen sem chodí lidé, kterým by se to asi moc nelíbilo. Proto soukromě. Poté jsme jeli do Waterfront, pro některé detaily našich helouvínských kostýmů. Já, jelikož plánuju jít za duhu, jsem úspěšně získala tmavomodré tričko (na to potom s Alicí přiděláme duhové dlouhé rukávy), nášivku s duhou a bílou tašku (na kterou si nenakreslím nic jiného než duhu) na sladkosti. Duhové podkolenky jsme zatím nesehnali, to ovšem neznamená, že jsme se o to nesnažili. Potom nám najednou zbývala jen hodina do nalodění na vyhlídkovou loď, což jsem nechápala proč tak řeší, protože jsem plánovala natáhnout na sebe džíny, tričko a hotovo. Cestou domů jsem se však v autě dozvěděla, že by bylo fajn z toho udělat slavnost, tak že si prý vezmeme šaty. Ujistila jsem je, že žádné šaty nemám. Rachel se nabídla, že mi nějaké zapůjčí (jak milé), tak jsem byla ráda. Už jsme byli skoro doma, když najednou kdosi dostal nápad, co si vezmu za boty. Tak jsme ještě rychle zajeli do nejbližšího obchodu, kde prodávali boty, a mým dalším narozeninovým dárkem se staly stříbrné balerínky s jakýmisi dírami ve tvaru kytiček nebo čeho. Nic proti, ale mám z nich naprosto megaodřené paty. Jauvajsky. Taky se mě ptali, jestli chci silonky. Nevěděla jsem co jim na to mám říct, tak se mě zeptali, co doma obvykle nosím pod šaty. Hmm, po vzhledem k tomu že jsem šaty měla naposledy asi před 2 lety, jsem jim musela prozradit, že šaty nenosím (never). To jsem je ovšem šokovala. No a pak už zbývala jen asi půlhodina na oblečení, přičemž děvčata nejprve upravila sebe a Rachel se pak pustila do mě. Vyzkoušela jsem si toho dost (ta opravdu nouzi o oblečení nemá), nejvíc se mi líbila její kostkovaná sukně, problém však byl, že kdo mě znáte, si víte, že můj obvod pasu není zrovna takový, že bych si mohla půjčovat oblečení od koho se mi zlíbí. Nebyla mi žádná z jejích sukní, tak jsem skončila s 2 šaty, jedny byly vínoví, na ramínka, pěkné, ale nejspíš bych umrzla, a druhé jakési světle hnědé, které na první pohled vypadaly trochu divně, ale byly to právě tyhle šaty, ve kterých jsem strávila druhou polovinu dne. Výsledek vidíte na fotce. Ani jsem se nedivila, že když jsem prohrabalaten obří koš s mou "bižutérií", našla jsem tam i něco, co mi šlo k tomuto hnědobílému modelu, protože jsem si zase minimálně po roce musela sundat svoje turecké očíčko-srdíčko, Alice totiž prohlásila, že je moc tmavé. Do uší mi půjčila svoje perličkové náušnice a až na ty odřené paty jsem si připadala včera opravdu dobře. Cestou do centra jsem so dozvěděla, že mi ty šaty sluší lépe než majitelce (to jsem koukala, té totiž podle mě sluší skoro všechno), že bych měla šaty nosit častěji (no to určitě, na sebe v českejch krámech něco seženu, co...) a že si mě příště až někam půjdeme vezme Rachel do parády a udělá mi i vlasy a make-up. Trošku se toho dělím, můj vztah k makeupu znáte asi všichni, nejsme kamarádi a nechceme být, a představa, že mi má drahá hostsestra barví vlasy na hnědo (což má určitě v plánu), se mi taky zrovna dvakrát nezamlouvá.

No a potom následovala prohlídka města z lodi, při které jsme se málem uvařili, jaké tam bylo vedro, ale jinak to bylo good. Po prohlídce jsme se šli podívat, jestli je otevřený obchod s ponožkami (já ty duhové vážně vážně potřebuju), nebyl. Hannah potom začala fňukat, že má hlad (já s ní v duchu souhlasila, protože kousek slaniny, vejce a toust ke snídani na celý den prostě nestačí), a protože vzhledem k tomu že byla neděle, neměli otevřeno skoro nikde, a automat na sušenky nefungoval, rozhodli jsme se, že na večeři si dojdeme dřív. Italská restaurace Buca de Beppo, kterou jsem vybrala já osobně, byla celkem dobrá, až na to, že v USA asi nevědí, co to jsou tortellini (moje nejoblíbenější italské jídlo). Sice nejdřív byly menší komplikace s tím, že jsme si zamluvili místa v Buca de Beppo na druhém konci města, ale pak se to vyřešilo a bylo. Je to ten typ restaurace, kde si skupina lidí objedná dohromady a pak si každý bere od všeho trochu. My si dali špagety s masovými koulemi, fetucini se sýrem (které nechutnaly ani trochu jako že na nich je sýr, ale spíš mlíko nebo tak něco), a gnocci. Bylo toho opravdu moc, taky česnekový chleba a česneková bramborová kaše, všecky zbytky jsme si nechali zabalit a pak následovaly dezerty (=rozteklý kopeček vanilkoví zmrzliny). Nakonec nám přinesli kousek dortu a protože neměli narozeninové svíčky, tak nám zapálili ka stolu takové tři vysoké svíčky ještě ve stojanu, a jak se to tak v americe dělá, přinutili celou restauraci zpívat tu písničku, co mi už vážně leze krkem. Naštěstí to vydrželo asi tři vteřiny a zbytek už zpívali jen Johnstonovi. Na sfouknutí svíček jsem si musela stoupnout, moje přání si mnozí nejspíš domyslíte, ale nemůžu to říct, jinak se to nesplní. Do mističky s rozteklou zmrzlinou mi Joel hodil ještě kus toho megasladkého (skoro až fuj) čokoládového dortu, a tím byla završena narozeninová večeře. Potom už nás čekala jen jedna jediná akce, vyjeli jsme lanovkou na ten Pittsburský kopec (název si nepamatuju), a odtamdud jsme se koukli na noční rozsvícené město. Věřte nebo ne, bylo to opravdu fascinující a všem vám to přeju vidět. No a pak nastal čas jet domů, bylo něco kolem osmé, všichni jsme byli přecpaní a unavení, až Rachel a Hannah si pustili Hannin iPod, pak tam v autě začaly tančit a zpívat, no byla jsem ráda když jsem sebou plácla na podlahu v mým pokoji a zapla si facebook. Jo kdo to ještě nevíte tak jsem tam udělala skupinu PiHa, pro PiHounky, kteří se chtějí zapojit, budu jen ráda, a kdybyste mi poslali nějakej schedule kdy budou jaký akce (např. Poetika apod.), abych to tam mohla dát... dík. No a takhle probíhaly moje sedmnácté narozky.

Mám vás lidi ráda a díky vám všem kdo jste si vzpoměli a popřáli mi :o) Mějte se supr a zase napíšu...

Papáá

12. října 2008 - jubileum. Muzeum. Amish monkeys.

Dnešní den je pro mě tak trochu jubilejní, protože, věřte nebo ne, je to přesně dva měsíce od toho osudného dne (který nebyl ani trochu osudný, protože jsme to plánovali dlouho dopředu, takže osudný den byl vlastně ten, kdy jsem se rozhodla že se do toho pustím), kdy jsem poránu nasedla do letadla a odletěla od vás, lidičky moje. Ale nebojte, tohle jubileum neznamená nic jiného, než že mám pětinu za sebou a máte mě doma, než-li řeknete famfrpál. Tímto ale nechci říct, že bych tu odpočítávala každý zbývající den, protože, nejspíš to už víte, moc si to tu užívám a kdybych se teď mohla sbalit a jet domů, asi bych odmítla :o) Co dál chci říct je, že moc děkuju svejm zlatíčkám co mi včera při odpoledni zatelefonovali, díky díky díky, udělali ste mi velikánskou radost. Někteří z mých exchange přátel prosedí hodinu denně u skypu a mluví s rodinami a přáteli, já však doufám, že vám stačí, když vám píšu (to vás snad nešidím, ne?), ale ani nevíte, jak je to fajn zase slyšet pištět matičku do telefonu a bratra, co neví co říct. Nejvíc pocit co z toho mám je, že vlastně nejsem ani trochu daleko. Což je zvláštní, ale dobrý. Taky jsme byli včera v muzeu, kde byla takový pěkná stěna, ve který byly díry a v těch dírách náramky s natištěnejma přáníma (nejen anglicky). Kdokoli tam přijde si může vytáhnout jeden náramek a pak napsat na papírek svoje přání a strčit ho do tý prázdný díry ve stěně, aby z toho mohli tisknout další náramky. Já jsem si vybrala moc pěknej náramek "I wish I was able to go back in time", což je pravda, přesnej důvod vám neřeknu, protože je jich víc. Víc věcí co bych změnila, ale zas tak zle se nemám, přiznejme si :o) Taky tam teď je výstava na téma "Life on Mars", což bylo moc zajímavý, s Marsem to nemělo ani trochu nic společnýho, prostě třeba jen někdo naaranžoval plechovky od Coca Coly a napsal k tomu název: "untitled", a je z toho veledílo... ale byly tam i věci co se mi fakt líbily. Taky jsme dneska byli v divadle na Amish Monkeys, což byla chvílema uplně nehorázná sranda, je to vlastně improvizace, ale fakt jsem se bavila. Byli vážně dobrý. Moc doufám, že se zejtra probudim včas abych se nenápadně zamíchala do skupinky lidí co jdou do kostela, aspoň na to normální cosi, ne na to odpolední, o což jak jsem vám psala bohužel přijdu. Taky jsme se dost hádali o tom, jestli mám narozeniny v 2:40 středoevropského nebo pittsburghského času. Já a Hannah zastáváme názor, že evropského, protože jsem se narodila v evropě a od tý chvíle se to počítá, ne od tý chvíle co bych se teoreticky narodila v pittsburghu. No ale Alice bohužel zastává ten názor, že jsem se narodila v 2:40 amerického času, což znamená, že se mě pokusí přesně za 4 hodiny vytáhnout z postele a popřát mi. To se mi ani trochu nelíbí, ale co naplat. V pondělí nejdeme do školy, protože je Columbus day. Pěkné. Mějte se krásně, miluju vás a když mi napíšete, budu mít obrovskou radost :o) :o) papáá lidičky moje