Pár nepodstatných drobností z mého "všedního" života:o)

Dneska a nejspíš ani v nejbližší době vám nebudu popisovat své jednotlivé školní dny. Vzhledem k tomu, že máme dennodenně stejný rozvrh, mohly by se moje články stát stereotypními a o to nestojím ani v nejmenším. Tak teď vám všem věrným čtenářům napíšu jen ve zkratce to, co je tu nového, zajímavého, nebo co vám prostě jen chci říct. Takže:

1.) Naučila jsem se otvírat svou skříňku. Je to jednoduchý, ale kdybych neodchytila takovýho zavalitýho skříňkovýho chlápka aby mi to vysvětlil, asi bych na to nepřišla. Je to totiž takhle: na první číslo se musí dojet pozpátku. Na druhý normálním směrem, ale zase se to musí přejet dvakrát. To třetí je stejně jako první. Pozadu. No tak to jsem byla ráda, protože nám rozdal knihy i učitel na U.S. History a vážně nevim,jak bych to tahala. Pro představu, jedna je asitak dvakrát velká a těžká jako naše "biologie pro gymnázia". A to není všechno, vzhledem k tomu, že jsem včera v pozdních večerních hodinách navštívila papírnictví, tahám i velký desky, 4 nebo 5 složek (ty se mi mimochodem moc líběj a v česku je ani trochu nepoužíváme) a blok na všechny předměty (to si snad několik nakoupim než pojedu zpátky do česka, to je výborný, to je jeden velikej tlustej kroužkovej blok, rozdělenej na 5 menších bloků. Fascinující. Víte že trochu ulítávám na kancelářskejch potřebách, pardon). To je teda první novinka, ze který jsem měla radost. Jupí.

2.) V pondělí máme prázdniny. Po 3 dnech školy... ale proč ne. Přádná, inspiruj se :o) :o) Teda nejsou to tak úplně prázdniny, říkaj tomu tady prodlouženej víkend a nejde se ani do práce a nic. Pojedu s Tobim, Jongem, Peg a ještě jednou neznámou osobou do Kennywoodu. It's going to be fun, prej. Ale myslim že jo, zábavní park co je tak velkej, že je vidět na několik kiláků daleko... to by mohlo bejt i lepčí než škola :o)

3.) Ve škole se nesmí jíst. Nesmí se jíst ve třídách ani na chodbách. Jediná možnost je místní jídelna, ale pětiminutový přestávky sotva stačej na to, aby se každej dopravil do třídy v tý veliký škole. Obvykle není možný stihnout ani záchod, natož dojít si pro něco do skříňky, není-li to po cestě. Takže prostě musim čekat 6 hodin než se můžu najíst. Nejdřív mi kručelo v bříšku, čímž jsem nepatrně narušovala výuku, ale už je to fajn. Teda ta školní jídelna... vždycky v nejbližších učebnách to voní po u.h.o. (kdo neznáte: univerzální hnědá omáčka... ale to znáte asi všichni), knedlíkách apod. a pak tam přijdete a denně stejný menu: hranolky, pizza, hamburger, brambůrky. A k tomu různý omáčky. Teda hranolky dostanou všichni a zbytek si můžete vybrat. Jo a ještě pití: ledovej čaj nebo mlíko. Hm. Obvykle to stojí okolo 3 až 4 dolarů, víc ne. Je to dražší než naše školní humáče, ale levnější než jídlo v restauraci. Myslim. Nestěžuju si. bvykle mám už takovej hlad že ani nemůžu:o)

4.) Milí zlatí, všici mě stále a stále žádáte, abych vám vyfotila dům, školu apod. Na to vám řeknu tohle: Školu vám vyfotit nemůžu. Prostě ne. Do školy se nesmí nosit: mobily, zbraně, iPody, kamery, foťáky. Školní řád jsme už brali tolikrát, že ty pasáže, kterejm jsem rozuměla, umim zpaměti. Kdybych vám chtěla vyfotit školu, musela bych si ten foťák nechat hned ráno sebrat, tak byste z toho asi nic neměli. A to nejspíš ani v případě, že by mi ho nesebrali. Škola je totiž velká. Ráno nám school bus zastaví přímo přede dveřma a přesně tam nás taky nabere, takže asi není moc příležitostí udělat kvalitní fotky. A přes opatlaný okna školního autobusu to asi není nejlepší nápad, nemyslíte? Ale jde to najít na internetu, škola se jmenuje Woodlend Hills High School. Nebo taky Woodie High, jak jí říkají mnozí zůčastnění. Můj americkej dům vám ale vyfotit můžu. Pracuju na tom. Ale lidi, sakra, víte jak dlouho je deset měsíců? Bojíte se, že to nestihnu? Já teda ne. Nebojte, až fotečky budou, dám vám vědět.

5.) Matičko. Šla jsem - opět - pro ten papír. Tam mi řekli, že mi znova vytisknou ten papír s rozvrhem. Ale prej mi na něj něco daj, podle toho, jak mávali rukama, můžeme doufat, že to bude razítko. Jo a prej to bude trvat do úterý :o) tak čekej, trpělivost.

6.) Zejtra jedu na 2 dny na Lake Erie. Se skautkama. Bude to prej fun. Tak jim věřim. Prej je tááák veliký, že jsou tam vlny. Crazy, ale good. Tak jdu balit, milí zlatí. Jedeme totiž na 2 DNY!!! Myslíte že by američani opustili dům na 2 dny bez toho, aby měli 2 dodávky plný věcí?? ne.

Tak snad jsem na nic nezapoměla. Teda ještě dneska jsme koukali na těláku na film o šikaně. Nudný, ohraný téma. Filmů o šikaně jsem viděla spoustu. A tenhle nebyl ani trochu sadistickej, jako některý z nich. Třeba Deset. Ale o tom až jindy, přátelé. Papáá, mám vás moc ráda a, jak jsem psala i minule, možná vás i miluju :o) některý určitě :o) Tak se mějte famfárově a přeju pěknej víkend :o)

jo a PS: možná jste si všimli, s vynaložením jistého úsilí jsem přidala počítadlo návštěv :o) Tak se neulejvejte, poznám to :o) :o)

Můj druhý školní den. Novinky a to, čeho jsem si můj první školní den nestačila všimnout.

Ani dnes jsem nezůstala spát až do oběda a po zazvonění budíku jsem čile vyskočila z postele, vyčistila zoubky, natáhla na sebe to, co leželo nejblíž, splácla jsem si malýho sendviče se sýrem a vyrazila jsem do školičky do školy... Chtělo se mi asi tak jako včera, tj. vůbec. Dneska jsem měla jít na zastávku sama, bez Alice, a přestože bus, jak už jsem jistě psala, jede v 6:35, ještě v 6:40 jsem seděla v kuchyni a konzumovala jogurt (řeckej s medem, mňam). Pak to ale bylo v pohodě, nešla jsem nijak rychle a stejně bylo ještě brzo. Ale dýl už radši chodit nebudu, pro jistotu. Tak jsem tam zase chvíli čekala, pak přišel Tobi, 2 další kluci a jako poslední zase dobíhal bus Jong. Tak jsme jeli. Tentokrát jsem už neměla batoh. Zase jsem ale měla mikinu s kapucí. A to se taky nesmí, nevim proč. Teda spousta lidí nosí batohy, ale nechávaj je ve skříňkách. Já (a nejsem sama) tu svoji skříňku prostě neumim otevřít. Je tam takový kolečko na číselnej kód a tim se musí kroutit a zastavovat na číslech toho kódu... a já ať kroutim jak kroutim, nikdy se ten blbej krám neotevře :o) no snad časem odchytim nějakou učitelku co mi s tim helpne nebo si řeknu o jinou skříňku... protože fakt nebudu tahat tu matematickou megabichli každej den domů, když nemám batoh, a eště když si nakoupim desky a sešity... no nwm no, s tím se musí něco udělat. No každopádně šla jsem tentokrát už celkem v pohodě do svý třídy, a výtvarka proběhla víceméně bez problémů. Pochopila jsem co mám dělat a to je dobrej začátek. Pak měla bejt ta náhradní angličtina s ženskou, co mi prej pomůže s čimkoli budu chtít. Ale je to pravda? Ne. Ve třídě nás bylo aspoň 15 nebo tak nějak, a ta učitelka jen řekla, že pokud nemáme co dělat tak ať neděláme hluk a odešla na celou hodinu. Hm. Děkuju za pomoc, ale tohle byla fakt ztráta času. Potom matika. Teda ta matika, to je něco. Hodina strávená pravidlama mocnění (neznámá s mocninou krát stejná neznámá s mocninou, dělení a tak...) no měla jsem pocit, že v USA jsem klidně mohla z matiky odmaturovat a nemusela jsem absolvovat něco takovýhodle. Připadám si tam trochu divně, že to chápu líp než všichni ostatní, přestože nerozumim matematickejm pojmům a kdyby to nepsala na tabuli, netušim o čem je řeč... Ale to je prej jen začátek, pak to bude těžký, nějaký logaritmy apod... takový ty věci jak jsem se s nima zatím setkala jen v chemickejch vzorečkách. Těšim se, ale myslim, že s Jandíkovou by to bylo hotový za tejden a pochopila bych to. Tak moc si se svou angličtinou zase jistá nejsem, tak nevim jak tohle zvládnu. Ale uvidíme. Jestli zůstanem u (A nadruhou)natřetí tak asi umřu nudou. Pak byla zase anglina. Dala jsem jí tan pofidérní sloh, co ho po mě chtěla včera, ona mi to tam proškrtala, řekla, že si to mám vzít domů a přepsat to (a prodloužit asi o stránku nebo tak nějak), ale jinak že jsem prej dobrá, všechno pochopila. No nic. Potom bylo zase vaření a jídlo, v tý třídě co je tam zima. Byla to další hodina strávená nicneděláním, vyplňovali jsme papíry s otázkama typu: "Co si myslíte, že je nejvíc prodávané jídlo v amerických restauracích a fast foodech? a)salát b)hamburger c)hranolky". Mimochodem odpověděla jsem správně, byly to hranolky. Nebo: "Jaká příchuť zmrzliny je podle vás nejpopulárnější? Vanilková, čokoládová, jahodová". Zase správně, vanilková. Bylo to před obědem a já měla na všechno chuť... A pak přišla na řadu americká historie. Kupodivu když jsem přišla do třídy, seděl tam Tobi, to mě překvapilo. Včera jsem ho totiž celej den neviděla a neměl se mnou jedinou hodinu. Probírali jsme vyloženě historickou látku: školní řád. Opravdu zábava. Měli jsme ho číst a vypsat z různejch částí to nejdůležitější. Ten učitel co se jmenuje nějak McKobliha (asi ne přesně tak) a podle toho i vypadá, byl děsně natvrdlej a nechápal, že rozumim tomu co máme dělat, ale nerozumim tomu textu, tak mi furt dokola vysvětloval pokyny. No nic. A pak... Oběd. Zejtra se odhodlám a něco si koupim ve škole, ale pro jistotu si nějakej ten sendvič taky vezmu. Když se tam ostatní ládovali těma hranolkama a hambáčema a pizzama, dostala jsem na to taky chuť. Dneska mě mezi sebe vzala taková partička pofidérních lidí, ale ve výsledku byli celkem v poho. Divili se, že nesedim u stolu seniorů, když jsem taky senior, jinak s nima ale byla sranda. A pak... francouzštinka. Tam si opravdu připadám jako naprostej DEBIL! Učitelka, co vyslovuje "quatre" jako "ke" a říká věci typu "on je malá"... omg tohle bylo vážně moc. A celou hodinu jsme dělali víte co? počítali do miliónu! Ale pak jsme to nestíhali, tak nás z milionů zkoušela jen tak mimo. Další ztráta času. Dala jsem si fráninu, abych to za ten rok nezapoměla a abych dohnala aspoň to málo co jsme udělali my v česku... ale myslim že až se vrátim, propadnu:o) Ta učitelka je veliká a růžová a tváří se jako kdyby učila děti ve školce... a má taky děsně pisklavej hlas... a to její americký r... a všechny věci typu parler, chanter... to vyslovuje s J nakonci!!! Parlej, chantej... Mám sto chutí jí říct: "Ty krávo blbá, to r nakonci se přece nevyslovuje, jestli to takhle učíš tak to proti tobě i naše dutá praktikantka s hodně botama vypadá jako rodilá francouzka!!!" Ale moje angličtina zatím není na takové úrovni, abych dala dohromaty dlouhou větu tohoto kalibru. Možná časem. Jo a taky je nejspíš všechno učí básničkama. Vždycky když si totiž nemohli vzpomenout na nějaký číslo nebo jiný slovo tak řekla začátek básně a oni pak věděli. Tak teda jestli tohle je French 3, nevim nevim. A potom bylo co? Tělák. Druhá dnešní hodina s Tobim, to jsem čuměla. Tentokrát to nebyla jeho životní filozofie, co nám vyprávěl, ale něco úplně stejně zábavnýho. Asi tak moc, že ani nevim, o čem mluvil. Pak jsem se, ten den už asi podesátý, vypravila ke svý skříňce, zjistila jsem, že nezměnila názor, stále mě nechce vpustit dovnitř, a šla jsem na autobus. Zejtra na ni zkusim Sezame, otevři se. Třeba to pomůže, nic jinýho mě nenapadá. Bus jsem dneska našla v pohodě, je to C52, má to napsaný na boku. Je to celkem jednoduchý, jen vědět jak na to. Ty busy jsem teda počítala, není jich padesát, ale jen 42. Ale i to je dost, ne? Tak to je asi vše, dneska pojedu nakupovat do papírnictví. A teď už je nejvyšší čas pustit se do homeworku, na kterým tady fakt dost trvaj, a pěkně bych asi dneska nestíhala, kdybych si jeden z nich neudělala z nudy už včera... Tak přátelé, jsem very happy, že nás čtete :o) Mám vás ráda, možná vás i miluju :o) Tak se mějte famfárově a zase mi pište, dycinky mě to potěší:o) papáá

Můj první školní den. Víc komentovat nebudu, přečtěte si sami.

Tak dneska mi začala škola. Všechno je tam převrácený vzhůru nohama, nesměj psát propiskama ani perem, jen tužkama. Nepřezouvaj se, ale nesměj nosit batohy, aby jima nešpinili podlahu ve třídě. Co se bot týče, holky můžou mít klidně metrový podpatky, ale nesměj nosit žabky. To by bylo jen tak ve zkratce. A teď podrobněji (pro ty, co si to chtějí v budoucnu taky zkusit, pro ty, co mi drželi palce a pro ty, co je to jen tak prostě zajímá): Ráno mi school bus jezdí v 6:35. Teda měl by. Na zastávku jsme s Alicí přišly v 6:38, nikdo tam nebyl. Alice byla v klídku, tak jsem byla taky. Nevim v kolik nakonec ten autobus přijel, ale 6:35 to určitě nebylo. Pár minut jsme tam totiž stály a pak se tam teprve začali trousit nějaký lidi, některý jeli s náma, některý jeli jinejma school busama. Nakonec nás jelo z Regent Square asi 6. Já a samý kluci, mezi nima taky Tobi a Joan, mý tak trochu kámoši, taky exchange studenti. Tak jsem odvážně vlezla do busu a jelo se. Ve škole jsme byli za chvilku, není to daleko. Vešli jsme do velikejch dveří, kde byly asi 3 fronty, mě, Tobiho a ani Joana nekontrolovali, ale mnozí další museli procházet těma rámama jako na letišti, ošahávali je různejma pípátkama a tak. Pak jsem šla do tý office, jak se tam dávaj ty rozvrhy (lépe to česky pojmenovat neumim a anglicky nevim jak se to píše). Tam mi ho dali a já jsem šla zvesela hledat učebnu, ve který jsem měla první hodinu, mimochodem výtvarku. Naštěstí to nebylo tak složitý. Našla jsem to celkem rychle a zasedla jsem do lavice vedle malý holky co byla alespoň o ročník níž. Postupně se třída zaplnila a začala hodina. Teda nejdřív si museli všichni stoupnout, otočili se k rozhlasu a tam říkali nějakej divnej text, co jsem opravdu ani trochu nepochopila. Myslim že to bylo něco mezi hymnou a otčenášem. No nic, třeba na to časem přídu... Tak celou výtvarku jsme strávili tim, že jsme si děělali desky... teda necelou, půlka byla o tom, že máme přinýst zítra nějakej papír vyplněnej... to jsme pochopila, ale na ten papír jsem eště ani nekoukla. Teda myslim, že tam maj hodiny snad ještě kratší než my, když jsme měli 9 hodin do čtvrt na 3... zejtra to schválně změřim. Pak jsem měla mít angličtinu jako druhej jazyk. To jsem samozřejmě nemohla najít, už zvonilo když se třída přede mnou zázrakem objevila :o) Vešla jsem do úplně miniaturní učebny, kde byla lavice pro 2 studenty. Už tam seděla jedna holka, proti ní učitelka. Ta se na mě koukla jako co tam dělám a pak i něco v tom smyslu řekla. Tak jsem jí ukázala ten rozvrh, jakože tam mám bejt, ta se na to chvíli koukala jako bych to zfalšovala nebo co, a pak vzala žlutej nalepovací papírek a ozdobným písmem na něj napsala něco jako "zahraničním exchange studentům nemůže být pomáháno od učitelů ESL, Kateřiny rozvrh by měl být změněn". A pak mi dala pass (to jsou takový malý žlutý papírky co říkaj, že se během hodin student může pohybovat v prostorách školy, normálně to je totiž zakázaný. Cestou jsem taky potkala několik chlápků v uniformách, co mi ten papír kontrolovali) a poslala mě zpátky tam, kde mi dělali ten rozvrh. Tak jsem se po chvíli bloudění opět ocitla v kanceláři tý mladý zrzky s pěknejma zubama. Ta si mě tam posadila a dumala, co se mnou. Pak mi řekla, že mi dá učitelku, co učí nevimco, a má tu hodinu volno, tak prej budu chodit k ní a ona mi bude pomáhat s čímkoli budu chtít. To jsem ráda, doufám že bude v pohodě. Tak jsem zbytek hodiny strávila u ní v kanclu, což zase nebylo tak dlouho. Byla na mě moc hodná a ukázala mi, kde mám další hodinu - matiku. Teda není to stejná matika jako u nás, tady se matika dělí na geometrii, kalkulačky nebo tak něco a algebru. Já chodím do Algebra 3 - to už je něco jako vysokej level, jako dost složitý. Tam jsme strávili zase půlku hodiny tím, že Mrs. King vysvětlovala, jak se máme chovat a oblíkat a bla bla bla, totéž co jsem dneska slyšela asi stokrát a každej nám to dal na papírech. Mno. A pak začla mluvit o tom, že to teď bude záhul, každej den dává úkoly, a že kdo chce, může to eště vzdát, a vrátit se do algebra 2... teda několik lidí se našlo co to vzdali. A pak nám zadala úkol a řekla, že za chvíli co zazvoní budem končit. Jo a ještě předtím nám rozdala učebnice, úplný megabichle. Tak jsem se ještě koukla na první příklad toho úkolu... bylo to A nadruhou krát A našestou. Tak to bude, přátelé, záhul :o):o):o) LOL - musela jsem se smát, aspoň trošku :o) protože jestli tohle dělaj v algebra 3, co dělali dřív??? No nic, pak jsem šla o patro níž na hodinu angličtiny, tu regulérní, jako literatura, sloh a tak. to se mi ani trochu nelíbilo, protože po mě chtěla, abych napsala sloh. Nechápala jsem ani téma, neumim psát anglicky. Naštěstí se slitovala a řekla mi, že si to můžu vzít dom, že na to budu mít víc času. Nevim jestli mi to pomůže, ale dejme tomu. To ale zase byla jen půlka hodiny, druhá, nebo spíš první půlka byla o chování, vhodným oblečení, nošení úkolů a tak. No a pak jsem zase nevěděla kam jít, ale chopila se mě taková holka na vysokejch podpatkách, celá blejskavá, a dovedla mě do mý třídy, kde jsem se měla učit o jídle a vaření :o) :o) teda co ta učitelka říkala, nebyl ten kurz moc oblíbenej, loni tam prej chodilo jen 5 lidí. Letos nás tam bylo 10. Já, eště jedna holka a jinak samý kluci. Nechápu. No nic. Zase jsme si říkali, co je vhodné na sebe, jak se máme chovat, máme si nosit pomůcky a tak... bla bla bla furt dokola. Pak nám rozdala papíry s otázkama typu: co vás baví dělat po škole? nebo: Jaké je vaše oblíbené nádobí? Tak byla velice interestovaná a hned několikrát jsem si vyslechla slovo Czechoslovkia - ten den už asi postý. Začínám na to bejt alergická. Pak jsme si prohlíželi seznam toho co vařili vloni - velice zajímavé, hmm... A pak jsem zase chvíli bloudila po školní budově, až jsem našla učebnu americké historie. Učitele vám nemůžu jen tak popsat, myslim, že v česku by byl v poho, oblíbenej, možná nejvíc na škole. Pohodobej chlápek, má respekt a je s nim sranda. Ale já jsem ho neměla ráda od první chvíle, kdy mi řek, že s batohem je do třídy vstup zakázán. Tak jsem mu složitě vysvětlila, že netušim, jak se otvírá moje skříňka (to je pravda), tak mi to projednou odpustil, ale prej už nikdy víc. No nic, taky nám dal papíry s tim co nás baví, otázky typu oblíbená celebrita, kniha, film, TV show... no nwm no... a zbytek hodiny jsme - nečekaně - trávili vyprávěním o vhodném chování. Teda kromě normálních pravidel měl tenhle chlápek i svoje navíc, třeba: "když máte rýmu, noste si kapesník" apod. No byla jsem ráda když jsme skončili, pak jsem totiž šla na oběd. Vytáhla jsem si v tý přecpaný jídelně svůj sendvič, co jsem si ráno narychlo splácla, citrónovej jogurt (fuj) a jabko. Byl tam úplně neskutečnej hluk, ale musela jse tam bejt, protože u vchodů zase stáli ty chlápci v uniformách a hlídali jestli se někdo jen tak netoulá po škole. Přišly za mnou nějaký holky co se se mnou htěly bavit, tak se mě ptali odkud sem a tak, ale když jsme musely křičet a stejně jsme si nerozuměly, neměla ta konverzace smysl. Tak jsem se najedla a pak jsem tam jenom tak seděla a snažila jsem se nevnímat ten hroznej hluk. A pak konečně zezvonilo (což nikdo neslyšel, tak museli ti hlídalí chlapi řvát u každýho stolu) a mohli jsme jít. Nejdřív jsem šla ke skřáňce, jestli se mi ji nepodaří náhodou otevřít teď, ale žídní sláva. Ta malá holka z výtvarky, cco měla tu skřáňku se mnou, to taky zkoušela, ale nešlo jí to o nic víc. A narozdíl ode mě tam měla věci. No nic. Čas ale běžel dál a tak jsem spěchala na hodinu French 3. Zase 3, vyšší level. OMG!!! připadla sem si jako Alenka v říši divů. Tu učitelku nikdo neposlouchal, všichni si dělali co chtěli, a vlastně se tam nedělo nic jinýho, že spelovali poanglicku skloňování etre a avoir. Pak to taky ta učitelka četla a to teda bylo něco, s americkou výslovností... ve Francii by si asi mysleli že spadla z Marsu. A pak už byl jen tělák. Měme takovýho chlápka, trochu jako Folkeza 10 let s nádechem Leoše :o) díkybohu jsme nesportovali, ale jen jsme seděli ve třídě a poslouchali nějakou jeho životní filozofii. Teda někteří, já ne. Mluvil tak, že jsem mu nerozuměla ani slovo a měl nehorázně uspávací hlas. Jediný co jsem pochopila bylo, že musimě cvičit v bílejch trikách. Tak tím skončil můj první školní den, vyšla jsem před školu kde stála alespoň padesátka školních busů a ani na 1 nebylo napsáno kam jede. Jupí. Tak jsem tam chvíli bloudila, pak se mě naštěstí chopil chlápek, co se se mnou bavil na oběd, předal mě zpátky tělocvikářovi a ten mě šoupnul do správnýho busu. Díkybohu. Tak jsem tady. Celkem v poho, úkol z matiky jsem měla asi za 5 minut a tu angličtinku asi nedám. Můj dojem ze školy? Veliká, moderní, pěkná. Kdyby v ní bylo naše gymnázium, byla bych opravdu happy. Maj tam aspoň 3 tělocvičny, bazén a spoustu dalšího. Ale takhle mi přišlo, že je tam chaos, spousta lidí a divný pravidla. Moc se mi tam znova nechce, ale co se dá dělat. Tak se mějte, a zase někdy písnu... ikdyž z i z mého amerického života se dřív nebo později stane stereotyp. Snad:o)... mám vás ráda. Papa.

PS: matko neboj, ptala jsem se na ten papír a řekli mi ře ten papír s rozvrhem mi bude v pohodě stačit. Tak ti ho naskenuju nebo okopíruju a pošlu. Snad už dáš s tímhle pokoj :o)

Americké školství... ať žije naše rozbořené gymnázium:o)

Tak dnes mi začíná škola. Vzhledem k tomu, že píšu v tuhle hodinu, tam asi nejsem. Čím to bude. No tak já vám to vysvětlim, jak to tu je se školou. Teda škola je véééliká, má asi o 900 nebo 1000 studentů víc než ta naše česká, nevim kolik má přesně. Byli jsme se tam minulý pondělí zapsat, víc než tejden do začátku školy, tak jsme si říkali, že to je v pohodě. Tam nám řekli, že nám zavolaj, abych se mohla zapsat do předmětů co chci dělat. Nezavolali v úterý. Nezavolali ani ve středu. Ve čtvrtek jsme museli zavolat my jim a oni nám řekli, že nevolaj, porotže čekaj, až jim přinesem výsledek testu na tuberkulózu a potvrzení, že mám očkování proti meningokoku nebo čemu. Tak jsme hned v pátek ráno jeli k tady nějakýmu ddoktorovi píchnout ty injekce, a tam nám řekli, že máme přijít v pondělí. Tak jsme tam v pondělí šli znova, a pak jsme jeli konečně do tý školy. Začíná v úterý. Přišli jsme tam a tam nás poslali úplně jinam do jiný budovy, do tý kde jsou ty třídy, tam jsme celkem dlouho bloudili, až jsme konečně našli zdravotní sestru. Ta nás poslala zase někam ůplně jinam a tam nám řekli, že ten člověk co rozřazuje ty předměty tam není, že mu zavolá. Tak jsme čekali. Po chvíli přišla znova, s tim že máme přijít ve čtvrtek. Ale my na to, že to je nesmysl, když škola začíná v úterý. To ona nejspíš nechápala, řekla že nemáme na výběr, tak jsme jeli dom. Cestou Joel (můj hostotec) telefonoval, ccelou dobu, asi deseti lidem. Pak otočil auto a jeli jsme zase zpátky. V tý škole jsme zase chvíli bloudili, až jsme pak našli kancelář takovýho tlustýho chlápka s mezerou mezi zubama, byli jsme na něj milí, dělali sme smutný oči a tak, načež nás zaved do jiný kanceláře, de seděla za stolem taková mladá zrzka, která pravila, že nám ty předměty udělá. Tak jsme vybírali. Ještě nevim, jak to dopadlo, co teda budu mít a co ne, doufám že nebudu mít tělák, ale vzhledem k tomu že amíci jsou tlustý je povinnej a tak se mu asi nevyhnu. Což je nefér, protože ve student agency říkali, že povinná je jen angličtina a americká historie. Fuj na ně, lháře jedny. No nicméně jsem si nakonec vybrala a ona mi řekla, že rozvrh mi bude dělat zejtra a do školy mám přijít ve středu. Tak půjdu ve středu do školy, co začala v úterý. Nechápu to. Nemůžu jít do školy na focení (což je mimochodem pro amíky děsně důlžitý), nebudu tam ani když budou říkat, co na jakej předmět budem potřebovat za pomůcky a tak... A myslim že ikdyž tam ve středu přijdu tak buď budu celej den v tý divný kancelři, nebo budu hledat třídu, což asi nedám. No nic. Tak na tomhle jen vidím, že přestože si spousta čechů stále stěžuje na české školství, hned bych měnila. Všichni maj všechny předměty, do školy jdou všichni na stejno a tak. Fuj. No nic, držte mi palce. Mějte se krááááásně a papa, mám vás ráda. A Vendelín taky.

Church, aneb věřící američané..

Vzhledem, k tomu že včera byla neděle, den, kdy se lidi chodí modlit, ani já jsem neotálela a vyrazila jsem s americkou rodinkou přes půlku neighborhoodu do kostela. Popravdě, nijak se mi nechtělo, rač bych zůstala v posteli do oběda, ale co se dalo dělat. Tak jsem vstala, natáhla jsem na sebe první tričko co jsem našla, džíny, a šlo se. Cestou mi Alice vysvětlila, že ona normálně nechodí do kostela v triku velikosti XXL nebo kolik to měla, ale tuto neděli prej připomenou to, co dělali v Mexiku. Pro vysvětlení: každé dva roky vysílá jejich church skupinu lidí do Mexika, a ti tam budují dům pro chudou rodinu s dětmi, co na to nemá. Joel byl v roce 2001 a Alice 2003. Vždycky na to mají týden a co jsme viděli ty fotky, musí to být docela makačka:o) No tak právě včera, kdy si to připomínali, si všichni kdo už tam někdy byli, vzali ta trička s nápisem "budujeme pro krista" nebo tak něco a s rokem kdy tam byli, samozřejmě každý rok byla jiná barva triček. Tak jsme tam došli, nejdřív tam měla taková tlustá paní v barevných šatech proslov, pak zpívali, pak se modlili, pak zase zpívali, pak si říkali novinky (což byla nehorázná nuda, hlavně ty zprávy typu: moje dcera odjela na kolej... moje máti si vyvrkla koník... Maxovi vyrostl první zoubek... psala mi babička z afriky a má se fajn... utelka mi kočka... a bla bla bla... no nuda), pak tam byl zase proslov tlusté paní, pak všichni vstali, chodili tam dokola a přáli si navzájem dobrej den... jo to jsem zapoměla říct, že kvůli tomu Mexiku tantokrát včechno (proslovy, písničky a tak) bylo anglicky a hned potom i španělsky, takže jsem rozuměla ještě míň než jsem zyvklá... Jářku, to tedy bylo něco. No a potom vylezl na takovej ten divnej malej balkónek James Bush (manžel tý Joanne, jak si posledně zapoměla stan), kterej tam s nima jezdil každej rok do toho Mexika, a mluvil asi hodinu... o tom, jak byli všichni statečný, jak tvrdě pracovali, a hlavně tam vychvaloval 3 studenty - Tomyho, Iena, a nějakou holku, kterou jsem si dlouho pamatovala jak se jmenuje, nicméně jsem to zapoměla dřív než jsem to napsala, takže smůla. Teda vim že tohle vás nezajímá, ale Ien byl moc pěknej. Pak tam všichni 3 museli něco říct. Potom zase zpívali a pak už byl skoro konec, tak všichni vstali, stoupli si do kruhu kolem celýho kostela a chytli se za ruce a ta tlustá paní v barevnejch šatech říkala něco jako že se modlíme za studenty, aby našli svoje třídy a každej den se vraceli v pořádku domů a tak... byla to nuda, ale to se mi moc líbilo jak jsme tam stáli a drželi se za ruce. Jsem přes tohle trochu úchylná, a ještě přes objímání. No to je jedno. Tak to bylo asi všechno, mohla jsem tam zůstat se všema ostatníma děckama a jinejma náctiletejma, protože tam nacvičkovali nějaký písničky na neděli 7. září, ale vzhledem k tomu, že se zpěvem jsem na tom bledě, rač jsem jela dom s Hannah a Joelem a Alicí. Stejně bych to asi nestihla, protože jsem pak měla sraz s Peg (mojí koordinátorkou... mimochodem objala mě, a je to jedna z lidí, co to opravdu umí. Jsem na to odborník:o)). A to je tak vše. Pokud vás to zajímá, pořád tady máme vedro, a taky nejdu do školy zejtra, ale až pozejtří. Tak se mějtě krásně a pokud se dočetli až se. prosím zanechte komentář:o) díky přátelé, mám vás ráda... tak papa

Injekce, camping, kola a nakupování s Rachel a jejíma kamarádkama

Nwm jestli se amíci rozhodli, že mě za každou cenu donutěj zhubnout, každopádně to tak vypadá, protože jsem za poslední 2 dny ujela na kole asi 35 mil, což je asi 50 kilometrů nebo kolik, a snědla jsem: 1 kolečko hamburgrovýho masa, trochu brambor a mrkve, jogurt, 5 miniaturních kuřecích nugetek a to je asi všechno. Ještě 1 točenou zmrzlinu. Nevim jak vy, ale já nejsem zvyklá jíst takhle málo. Nevadí mi to, je to trochu nezvyk, ale v pohodě. Nu což, o čem chci psát, co se stalo a nestalo od tý doby, co jsem vám psala posledně. No v první řadě nám zavolali ze školy, že chtějí očkování proti meningitidě a tbc test. Tak jsem páteční ráno strávila ve frontě na očkování. Paní byla celkem hodná, dala mi dětskej kartáček na zuby :o) takovej ten úplně prťavej, žluto červenej. To mi udělala obrovskou radost :o) No a pak jsme se sbalili, a jeli jsme (já, Hannah, Rachel, Joel a Joanne - nebo jak se to píše - to je manželka Jamese, co učí matiku na univerzitě) kempovat. Cesta trvala asi hodinu nebo tak nějak, přesně vám to neřeknu, protože jsem tam i zpátky spala. Když jsme konečně zastavii a jim se podařilo mě vzbudit, postavili jsme stany... teda měli jsme jen 2, protože Joanne ten svůj zapoměla doma... musela volat Jamesovi aby jí ho přivezl. A pak jsme odjeli autama pryč. Jeli jsme asi tři čtvrtě hodiny a já si říkala, že jestli si myslej, že zpátky pojedu na kole, tak se dočista zbláznili. No zastavili jsme na takovým prašným místě, kde se mi ani trochu nechtělo bejt... a pak jsme nasedli na kola a už nebylo úniku :o) Nejeli jsme přes ty hrůzný kopce jako autem, ale po rovině. Byla to část cykostezky z Pittsburghu do Washingtonu (jako města). Joel to prej jednou jel celý, ale nwm jestli mu mám věřit. No vzhledem k tomu, že tam dřív bývaly koleje a jezdily tam vlaky, byla to opravdu rovinka, celejch těch 17 mil nebo kolik. Po levý straně byla řeka, která nejspíš stála a netekla, jak to bylo rovný... ale vážně, tam byli rybáři na člunu a vůbec to s nima nehejbalo :o) a po pravý straně byly střídavě lesy, vodopády, močály a vesnice. Teda ty vesnice, to je jako z filmů. Ty domy obložený těma bílýma prknama nebo světlezelenýma nebo béžovejma... ikdyž občas se tam objevil i tak modrej jako naše starý český auto nebo fialovo zelenej... Všichni měli na zahradě houpačky, hrady pro děti, trampolíny, bazény... v každý vesnici bylo hřiště na baseball nebo aspoň koupaliště. A na tý cyklostezce bylo děsně moc zajímavý pozorovat ty lidi, některý pozdravili, popřáli hezkej den, jiná jen mávli nebo kejvli hlavou na pozdrav, další se třeba jen usmáli, a pak tam byli i tací, co se zarputile dívali do země a kamkoli, jen ne na toho, kdo jel proti nim. Na ty jsem se naschvál smála nejvíc, aby věděli o co přicházej :o) :o) Mno jeli jsme a jeli, až jsme se zastavili a dali jsme si zmrzlinu, teda spíš všichni si dali zmrzlinu jen já si dala pepsi, protože jsem měla žížu a nevěděla jsem jak se řekne jiný pití... no každopádně jsem toho litovala, protože, nevim jestli jsem to psala i sem, nebo jen matce do mailu, Amerika má zmrzliny, jaký jí Česko bude vždycky závidět. No nic, po tom co jsme si trochu odpočali, jeli jsme dál. Vzhledem k tomu, že tam dřív jezdily vlaky, tam taky bylo sem tam nějaký to nádraží. Byly starý, ale zrekonstruovaný, a někdy tam byly i starý vagóny, ohořelý nebo tak něco, ale byly kolem nich ploty, nedalo se tam chodit. Bylo to moc pěkný, protože v tom nádraží byly vždycky záchody, automaty na pití, lavičky atp. Fakt moc krásný, sem si to užívala. A pak jsme dojeli do campu, za chvíli přijel James a postavili i ten poslední stan a pak jsme se pustili do tvorby večeře. Mimochodem ten stan na obrázku je náš. Co se večeře týče, každej dostal kus alobalu a na ten jsme si dali kolečko masa, co se dává do hamburgeru, mrkev, brambory, a kdo chtěl, moh si to polejt ještě nějakou omáčkou, dát si tam rajčata s olivama a cibuli. Většina těch omáček ale byla pálivá a nemám ráda ani olivy, ani cibuli, muselo mi stačit, co jsem měla. Pak jsme to dali na oheň, teda oni tam maj v těch americkejch kempech rovnou připravenou napevno udělanou tu mřížku nad ohněm, jako bejvá na grilu, tak jsme to dali na to a pak jsme jen seděli a čekali... a za chvíli přijela Alice, která musela bejt až do tý doby v práci. Tak jsme jí taky udělali jídlo a pak už ty naše byly ready, tak jsme se do toho pustili. Každej dostal chňapku na vaření, abychom si nespálili ruce, na to ubrousek, abychom tu chňapku nezaprasili, a vidličku. Bylo to vážně moc dobrý jídlo. Ňam ňam. Pak jsme tam jen seděli, někteří si povídali, něktěří se chopili čelovky a četli si (Hannah) a někteří jen chvíli poslouchali a potom přemejšleli o kravinách (já). A pak Joanne prohlásila, že za čtvrt hodiny půjde spát, tak Alice vytáhla knížku, s tim že přečte scary story, aby se všichni báli. Já jsem pro jistotu neposlouchala, ale z toho co jsem pochytila to vůbec děsivý nebylo, prostě jen jel někdo dodávkou a honila ho lampa. Nebo tak něco. Pak Alice dočetla, všichni se shodli na tom, že to stálo za prd a vůbec se nebojej, a šlo se spát. Teda to vám musim říct, amíci maj výýýborný spacáky. Nešustivý, takový jako v tom spěj malý děti :o)a má to i takový obrázky. Teda takový měly Rachel a Hannah, na mě nezbyl, tak jsem měla normální, na půl šustivej, zevnitř ale taky příjemnej a chlupatej :o) :o) teda bylo to nic moc, protože jsem měla jen miniaturní polštářek, a to já se nikdy pořádně nevyspim. Ráno jsem vstávala asi v 10, to už byli všichni vzhůru kromě Rachel. Tak jsem si dala jogurt, miniaturní kousek těch jejich americkejch kroužků jak tomu říkaj koblihy, pak jsme sbalili stany, všechno jsme naházeli k Alici do auta, vzali jsme kola a jeli jsme zase zpátky, stejnou cestou. Trvalo to (každej den) asi hodinu a půl. Nejeli jsme nijak rychle, ale stejně jsme my předjížděli ostatní a nikdo nás. Taky jsem se poučila a dala jsem si vanilkovou točenou zmrzlinu, moc dobrá. No a když jsme zase dojeli až k těm autům, Joanne vzala moje kolo a jela dom a my jsme se naskládali do Joelova auta a jeli sme zpátky do kempu. Tak Hannah a Alice přestoupili do druhýho auta a jelo se zpátky do Pittsburghu... tak jsem si zase schrupla :o) Bylo to ok, ale stejně jsem byla unavená... Jsem si říkala: hurá, teď se osprchuju, najim a pudu spát. No první a druhou položku jsem zvládla celkem v pohodě (Alice mi naservírovala malý kuřecí kolečka celý obalený v barbecue sauce, což nenávidim, to je taková hnusná omáčka kterou dávaj úplně na všechno, k tomu rizoto a nějaký divný oranžový ovoce) a pak přišla Rachel a řekla mi, že jse s kamarádkama nakupovat a že můžu jít s nima, že mě jako teda zve. Tak jsem šla, protože matka tuhle pravila, ať jsem unavená nebo cokoli, měla bych se účastnit všeho co se děje. Hmm... No Racheliny kamarádky byly 2. Jedna se jmenovala Abi a druhá se jmenovala nějak děsně složitě, fakt si to nepamatuju. No každopádně jakmile jsme tam přišli (celá tato divná akce se konala v obchoďáku něco jako Letňany nebo tak něco...) Rachel se začala bavit se svejma kamarádkama o lidech, co jsem neznala, mluvily tak rychle, že jsem jim ani nerozuměla, a vůbec. A šlo to od desíti k pěti, nebo tak nějak. Začaly v obchodu s make-upama, lakama na nehty a takovejma zbytečnostma. Pak šly do obchodu se spodním prádlem, pak do obchodu s voňavkama... a furt takový nějaký. No myslela jsem, že umřu. Většinou jsem na ně čekala před těma obchodama, protože tohle fakt nemám zapotřebí. Ne, to ne. Tak jsem se tam takhle nudila asi 2 hodiny, a pak konečně jedna ta holka odjela a Abi a Rachel zavolaly Alici a jeli jsme dom. Teda Abi tady byla přes noc, to je něco. Ve 2 ráno (to je mimochodem v česku 8) ještě nespaly, udělaly snídani a pak teprv šly spát... No takže jsem se nevyspala ani tuhle noc. A vzbudili mě brzo, asi v 9, protože se šlo do kostela. Ale o tom až příště. Mám vás ráda, moc moc moc všechny, taky se velice omlouvám že jsem se tak rozepsala :o) pardon. Když mi napíšete, uděláte mi radost, když mi řeknete jak, udělám radost i já vám. Papa přátelé, mějte se famfárově :o)

Novinky ze zámoří, aneb co se dělo v posledních dnech.

1) Zjistila jsem, jak se zavíraj okna (já jsem totiž furt hledala nějakou kliku nebo páčku nebo tak, ale na tyhle okna se prostě musim pověsit celou vahou a oni se pak zavřou :o)).

2) Byla jsem v knihovně (tý hlavní), a je asi desetkrát větší než ta naše liberecká. Je v úplně megavelký budově, ale na půlce je tam prej nějaký muzeum či co. Mám už i kartičku a půjčila jsem si 1 knížku, kterou, obávám se, budu číst celej ten rok. Není tam totiž ani slovo česky. Pak jsem taky byla na nejbližší pobočce knihovny, která je o dost menší, ale zase větší než pobočky v Liberci. Tam jsem se byla jen kouknout, kde to je, ale stejně si to už zase nepamatuju. To je fuk, teď mám stejně na delší dobu s četbou vystaráno :o)

3) Dneska jsme byli (ne všichni, jen já, Joel a Hannah) na večeři v jejich oblíbený restauraci, kam prej choděj často. Jsem - přesně řečeno - přežraná. A stejně jsem to nesnědla všechno. Totiž kdo chodíte k nám do školy, víte co to jsou masový koule... ikdyž to víte asi všichni. Tak oni mi nandali na talíř 3 takovýhle masový koule, k tomu těstoviny, nějaký trubky či co, a to celý zakydali jakousi pálivou omáčkou... je mi trochu blbě. Nevadí.

4) Taky maj rádi Once (nebo aspoň Joel, a ostatníma jsem se o tom nebavila). To je fajn.

A to je, když se to tak vezme, asi všechno. Ze školy nám stále ještě nevolali, zejtra tam asi zavoláme my, protože jestli ne, nebudu mít zvolený předměty, nebudu vědět, kde staví školní autobus ani nic podobnýho. To by nebylo dobrý, opravdu ne. Měla bych v tý škole průšvih dřív než bych tam začla chodit. To nechci.

A to je asi vážně vše, přátelé. Jo a ještě něco, už vim, proč mi nefungovalo heslo na noťas. Protože jsem to heslo napsala na anglický klávesnici a pak jsem to přepla na českou, proto mi to nejde. OK, teď už vážně konec. Tak se mějte famfátově, a kdo je moje chytrá hlava? No přece Lenka :o)

Papa

Hoj lidi

V první řadě vám chci říct, že jsem konečně dala fotky na http://prasatkopepinka.rajce.net a že sice většina stojí za prd, ale můžete si je každopádně prohlídnout. Teď už je celkem pozdě večer, nebudu se nijak rozapisovat, každopádně jste si nejpíš všimli, že zase píšu háčky a čárky. Víte proč? OK kdo to vymyslí první, je moje chytrá hlava. Jdu spát, zase vám někdy napíšu co se tady děje. Tak dobrou.

Co se deje a nedeje za oceanem...

Tak jsem si zase jednou nasla chvilku a pisu vam co je tu noveho... Nevim kdy jsem psala naposled, Kazdopadne uz se toho delo spoustu. Ve ctvrtek jsme byli na baseballu, kterej tady cela rodina nenavidi, sli tam jen kvuli ohnostroji. A ten byl asi o pulnoci, my jsme tam byli od sedmi. Vzhledem k tomu ze to bylo ten den co jsem prijela, od pulky toho baseballu jsem tam napul spala... No a ten ohnostroj stal za prd... mozna by byl lepsi kdybych mela spejle, ktery bych si mohla dat do oci. No nic. V patek jsem se byla zapsat do skoly s Joelem (tj. muj hosttatik), ale jeli jsme tam zbytecne, protoze v patek zadny novy studenty nezapisujou... tak sme jeli aspon do megaorla (Giant Eagle - supermarket)... to byla sranda... Joel se totiz snazi naucit cesky... a desne dlouho mi trvalo nez jsem mu vysvetlila, ze R s hackem (ktery tu nejde napsat) se nevyslovuje jako T. A este vetsi sranda je, ze jim nerozumim ani slovo... Joel mi tam predvadel krocana, slepici, kravu a dalsi... no chvilema jsem umirala smichy. Je to fajn chlapek, tenhle Joel. V sobotu jsme byli v Ohiopyle State Park... to bylo pekny... hezkej vylet jeste s 2 dalsima holkama (Mary a Naomi). Byla sranda. Hlavne kdyz si Mary pocmarala cely telo fixama... a Naomi skocila ze skaly do vody, prestoze ji to Alice (tj. moje hostmati) zakazala a pak se ji omlouvala... teda ta Naomi to je komediant... je dost ukecana... asi jako ja kdyz se po me nechce abych mluvila anglicky :o) no proste sranda. Hannah s tema rovnatkama vubec nemuze jist, tak ji delaj detsky kasicky... no veselo. A dneska jsme nedelali skoro nic, byli sme 3 hodiny nakupovat, protoze Rachel a Hannah porebujou novy veci do skoly, a kdyz sme byli unaveny z nakupu, tak jsme jeli na kola. Jen kousek, dokola po neighborhoodu, ale i tak mi to dalo zabrat. V patek prej pojedeme 16 mil... to me zabije. Krome dneska jsem jela na kole asi pred 3 nebo 4 rokama... nemam zadnou vydrz. Fakt chcipnu. A zejtra pujdu hadejte kam? Zase na baseball. Tentokrat s jinejma exchange studentama a mozna s koordinatorkou... no bude tam prej 1 ceska, tak to snad nebude takova nuda. Taky jsem si konecne vsechno vybalila a musela jsem trochu hejbnout nebytkem, abych nacpala kufry za skrin, ale uz sem tu jako doma. Fakt si to uzivam, doma mi matka sotva dovoli, abych chodila v backorach ven a v botech vevnitr... je to sranda. Joel mi taky vysvetloval, jak se pouziva pracka, pochopila jsem to, ale uz si to zase nepamatuju. Dneska vezmu slovnik, dam dohromady tu 1 vetu a az to budu potrebovat tak se ho zeptam znova. Stale jeste nevim jak se zaviraj okna, snad na to prijdu driv nez bude zima :o) Tak to bude asi vsecko, az najdu postu tak vam napisu kdo ste mi dali adresu, a chci znat vsecky novinky co se kde deje, jasny? Piste mi prosiiiim... na mail, sem do komentaru, na icq, na xchat... to je jedno kam (jasneze mail je nejlepsi, pac tam se divam nejdriv). Tak se mejte kraaaaasne, papaa, mam vas rada.

Novinky... jen v kostce :o)

Ameeeeerika.... tentokrat asi jen kratkej clanek... nwm jak stiham , pac mi to jde psat desne pomalu kdyz furt musim prehazovat Y a Z... a kdyz misto pismen s hackama a carkama pisu cisla... :o) To plus minus dvoudenni cosi v New Yorku bylo uzasny, moc se mi to libilo... nasla jsem si tam spoustu moc fajne kamosu, na ktery ale nemam zadnej kontakt, tak to byly asi jen takovy kratkodoby znamosti :o) mno kazdopadne byla sranda. Slibovali nam Empire State Building a sochu svobody i s prohlidkou a pekne nas osidili... byli sme jen na druhy nejvyssi budove v NY a kolem sochy svobody sme jen jeli lodi... asi na vzdalenost 5 km... takze nic moc. Vecere na Times square (or jak se to pise...) byla vyyyyyborna... ani ne to jidlo, ale ten ostatni program... tam bylo i zajisteny vystoupeni a pak aktivni a blby brazilci reprezentovali svou zemi (lezli na to podium a delali tam jakousi nepovedenou parodii na karaoke :o) No hruza...), ale jinac pekny. Mno jinak je to zatim fajn... mam tady uplne naaaaaaaaaaaadhernej pokojicek... to posledni co mi chybelo v dlouhaci abych to tam mela aspon malininko rada. Rodina je v pohode... teda neroyzumim jim, ale to si zvyknu, s Hannah je to horsi... dostala vcera rovnatka a to teda nezvladam uz vubec.. uplne nehorazne sisla. Uz bude za chvili 6, dam si spagety. Papaa :o) mam vas vsecky rada

Ahoj Česko

Tak pozítří jedu. Můj velikej výlet. Životní dobrodrůžo:o) a zároveň největší šílenost. Bude se mi stejskat po tom našem krásném jazyce českém.... Každopádně sem budu psát dál.... a možná tam dám jinou fotku... ale tahle se mi líbí, stížnosti byly odjinud :o) Všechno záleží hlavně na tom, kolik budu mít času a jakou náladu :o) Jé lidičky... doufám že se moje čeština nezhorší, když ji budu méně používat... to by byla přímo katastrofa. Mno nic... tohle je jen takový malý rozloučení... tak se tu mějte krásně... mám vás ráda... ano, všechny... a jestli mi to nevěříte tak se budu zlobit a nějaký vyjímky vám řeknu :o) No vzhledem k tomu že je právě 1:51 ráno, měla bych jít spát. Tak hojky... a řekněte si o čem mám napsat příště... samozřejmě kromě toho co budu dělat, protože období sladkého nicnedělání pro mě teď končí a to bude taková změna, že to snad i zdokumentuju :o) Tak páááčko lidi

PS: -./---//.-//-.-./---//--.././/--/.//-././--/.-/...//.-./.-/-../// -././.---/.../..//.--./.-./...-/-./..//.-//./.../..//.-/-./..//.--./---/.../.-.././-../-./../// .---/.-//-/.//.-./.-/-../.-//--/.-/--///