Můj první školní den. Víc komentovat nebudu, přečtěte si sami.

Tak dneska mi začala škola. Všechno je tam převrácený vzhůru nohama, nesměj psát propiskama ani perem, jen tužkama. Nepřezouvaj se, ale nesměj nosit batohy, aby jima nešpinili podlahu ve třídě. Co se bot týče, holky můžou mít klidně metrový podpatky, ale nesměj nosit žabky. To by bylo jen tak ve zkratce. A teď podrobněji (pro ty, co si to chtějí v budoucnu taky zkusit, pro ty, co mi drželi palce a pro ty, co je to jen tak prostě zajímá): Ráno mi school bus jezdí v 6:35. Teda měl by. Na zastávku jsme s Alicí přišly v 6:38, nikdo tam nebyl. Alice byla v klídku, tak jsem byla taky. Nevim v kolik nakonec ten autobus přijel, ale 6:35 to určitě nebylo. Pár minut jsme tam totiž stály a pak se tam teprve začali trousit nějaký lidi, některý jeli s náma, některý jeli jinejma school busama. Nakonec nás jelo z Regent Square asi 6. Já a samý kluci, mezi nima taky Tobi a Joan, mý tak trochu kámoši, taky exchange studenti. Tak jsem odvážně vlezla do busu a jelo se. Ve škole jsme byli za chvilku, není to daleko. Vešli jsme do velikejch dveří, kde byly asi 3 fronty, mě, Tobiho a ani Joana nekontrolovali, ale mnozí další museli procházet těma rámama jako na letišti, ošahávali je různejma pípátkama a tak. Pak jsem šla do tý office, jak se tam dávaj ty rozvrhy (lépe to česky pojmenovat neumim a anglicky nevim jak se to píše). Tam mi ho dali a já jsem šla zvesela hledat učebnu, ve který jsem měla první hodinu, mimochodem výtvarku. Naštěstí to nebylo tak složitý. Našla jsem to celkem rychle a zasedla jsem do lavice vedle malý holky co byla alespoň o ročník níž. Postupně se třída zaplnila a začala hodina. Teda nejdřív si museli všichni stoupnout, otočili se k rozhlasu a tam říkali nějakej divnej text, co jsem opravdu ani trochu nepochopila. Myslim že to bylo něco mezi hymnou a otčenášem. No nic, třeba na to časem přídu... Tak celou výtvarku jsme strávili tim, že jsme si děělali desky... teda necelou, půlka byla o tom, že máme přinýst zítra nějakej papír vyplněnej... to jsme pochopila, ale na ten papír jsem eště ani nekoukla. Teda myslim, že tam maj hodiny snad ještě kratší než my, když jsme měli 9 hodin do čtvrt na 3... zejtra to schválně změřim. Pak jsem měla mít angličtinu jako druhej jazyk. To jsem samozřejmě nemohla najít, už zvonilo když se třída přede mnou zázrakem objevila :o) Vešla jsem do úplně miniaturní učebny, kde byla lavice pro 2 studenty. Už tam seděla jedna holka, proti ní učitelka. Ta se na mě koukla jako co tam dělám a pak i něco v tom smyslu řekla. Tak jsem jí ukázala ten rozvrh, jakože tam mám bejt, ta se na to chvíli koukala jako bych to zfalšovala nebo co, a pak vzala žlutej nalepovací papírek a ozdobným písmem na něj napsala něco jako "zahraničním exchange studentům nemůže být pomáháno od učitelů ESL, Kateřiny rozvrh by měl být změněn". A pak mi dala pass (to jsou takový malý žlutý papírky co říkaj, že se během hodin student může pohybovat v prostorách školy, normálně to je totiž zakázaný. Cestou jsem taky potkala několik chlápků v uniformách, co mi ten papír kontrolovali) a poslala mě zpátky tam, kde mi dělali ten rozvrh. Tak jsem se po chvíli bloudění opět ocitla v kanceláři tý mladý zrzky s pěknejma zubama. Ta si mě tam posadila a dumala, co se mnou. Pak mi řekla, že mi dá učitelku, co učí nevimco, a má tu hodinu volno, tak prej budu chodit k ní a ona mi bude pomáhat s čímkoli budu chtít. To jsem ráda, doufám že bude v pohodě. Tak jsem zbytek hodiny strávila u ní v kanclu, což zase nebylo tak dlouho. Byla na mě moc hodná a ukázala mi, kde mám další hodinu - matiku. Teda není to stejná matika jako u nás, tady se matika dělí na geometrii, kalkulačky nebo tak něco a algebru. Já chodím do Algebra 3 - to už je něco jako vysokej level, jako dost složitý. Tam jsme strávili zase půlku hodiny tím, že Mrs. King vysvětlovala, jak se máme chovat a oblíkat a bla bla bla, totéž co jsem dneska slyšela asi stokrát a každej nám to dal na papírech. Mno. A pak začla mluvit o tom, že to teď bude záhul, každej den dává úkoly, a že kdo chce, může to eště vzdát, a vrátit se do algebra 2... teda několik lidí se našlo co to vzdali. A pak nám zadala úkol a řekla, že za chvíli co zazvoní budem končit. Jo a ještě předtím nám rozdala učebnice, úplný megabichle. Tak jsem se ještě koukla na první příklad toho úkolu... bylo to A nadruhou krát A našestou. Tak to bude, přátelé, záhul :o):o):o) LOL - musela jsem se smát, aspoň trošku :o) protože jestli tohle dělaj v algebra 3, co dělali dřív??? No nic, pak jsem šla o patro níž na hodinu angličtiny, tu regulérní, jako literatura, sloh a tak. to se mi ani trochu nelíbilo, protože po mě chtěla, abych napsala sloh. Nechápala jsem ani téma, neumim psát anglicky. Naštěstí se slitovala a řekla mi, že si to můžu vzít dom, že na to budu mít víc času. Nevim jestli mi to pomůže, ale dejme tomu. To ale zase byla jen půlka hodiny, druhá, nebo spíš první půlka byla o chování, vhodným oblečení, nošení úkolů a tak. No a pak jsem zase nevěděla kam jít, ale chopila se mě taková holka na vysokejch podpatkách, celá blejskavá, a dovedla mě do mý třídy, kde jsem se měla učit o jídle a vaření :o) :o) teda co ta učitelka říkala, nebyl ten kurz moc oblíbenej, loni tam prej chodilo jen 5 lidí. Letos nás tam bylo 10. Já, eště jedna holka a jinak samý kluci. Nechápu. No nic. Zase jsme si říkali, co je vhodné na sebe, jak se máme chovat, máme si nosit pomůcky a tak... bla bla bla furt dokola. Pak nám rozdala papíry s otázkama typu: co vás baví dělat po škole? nebo: Jaké je vaše oblíbené nádobí? Tak byla velice interestovaná a hned několikrát jsem si vyslechla slovo Czechoslovkia - ten den už asi postý. Začínám na to bejt alergická. Pak jsme si prohlíželi seznam toho co vařili vloni - velice zajímavé, hmm... A pak jsem zase chvíli bloudila po školní budově, až jsem našla učebnu americké historie. Učitele vám nemůžu jen tak popsat, myslim, že v česku by byl v poho, oblíbenej, možná nejvíc na škole. Pohodobej chlápek, má respekt a je s nim sranda. Ale já jsem ho neměla ráda od první chvíle, kdy mi řek, že s batohem je do třídy vstup zakázán. Tak jsem mu složitě vysvětlila, že netušim, jak se otvírá moje skříňka (to je pravda), tak mi to projednou odpustil, ale prej už nikdy víc. No nic, taky nám dal papíry s tim co nás baví, otázky typu oblíbená celebrita, kniha, film, TV show... no nwm no... a zbytek hodiny jsme - nečekaně - trávili vyprávěním o vhodném chování. Teda kromě normálních pravidel měl tenhle chlápek i svoje navíc, třeba: "když máte rýmu, noste si kapesník" apod. No byla jsem ráda když jsme skončili, pak jsem totiž šla na oběd. Vytáhla jsem si v tý přecpaný jídelně svůj sendvič, co jsem si ráno narychlo splácla, citrónovej jogurt (fuj) a jabko. Byl tam úplně neskutečnej hluk, ale musela jse tam bejt, protože u vchodů zase stáli ty chlápci v uniformách a hlídali jestli se někdo jen tak netoulá po škole. Přišly za mnou nějaký holky co se se mnou htěly bavit, tak se mě ptali odkud sem a tak, ale když jsme musely křičet a stejně jsme si nerozuměly, neměla ta konverzace smysl. Tak jsem se najedla a pak jsem tam jenom tak seděla a snažila jsem se nevnímat ten hroznej hluk. A pak konečně zezvonilo (což nikdo neslyšel, tak museli ti hlídalí chlapi řvát u každýho stolu) a mohli jsme jít. Nejdřív jsem šla ke skřáňce, jestli se mi ji nepodaří náhodou otevřít teď, ale žídní sláva. Ta malá holka z výtvarky, cco měla tu skřáňku se mnou, to taky zkoušela, ale nešlo jí to o nic víc. A narozdíl ode mě tam měla věci. No nic. Čas ale běžel dál a tak jsem spěchala na hodinu French 3. Zase 3, vyšší level. OMG!!! připadla sem si jako Alenka v říši divů. Tu učitelku nikdo neposlouchal, všichni si dělali co chtěli, a vlastně se tam nedělo nic jinýho, že spelovali poanglicku skloňování etre a avoir. Pak to taky ta učitelka četla a to teda bylo něco, s americkou výslovností... ve Francii by si asi mysleli že spadla z Marsu. A pak už byl jen tělák. Měme takovýho chlápka, trochu jako Folkeza 10 let s nádechem Leoše :o) díkybohu jsme nesportovali, ale jen jsme seděli ve třídě a poslouchali nějakou jeho životní filozofii. Teda někteří, já ne. Mluvil tak, že jsem mu nerozuměla ani slovo a měl nehorázně uspávací hlas. Jediný co jsem pochopila bylo, že musimě cvičit v bílejch trikách. Tak tím skončil můj první školní den, vyšla jsem před školu kde stála alespoň padesátka školních busů a ani na 1 nebylo napsáno kam jede. Jupí. Tak jsem tam chvíli bloudila, pak se mě naštěstí chopil chlápek, co se se mnou bavil na oběd, předal mě zpátky tělocvikářovi a ten mě šoupnul do správnýho busu. Díkybohu. Tak jsem tady. Celkem v poho, úkol z matiky jsem měla asi za 5 minut a tu angličtinku asi nedám. Můj dojem ze školy? Veliká, moderní, pěkná. Kdyby v ní bylo naše gymnázium, byla bych opravdu happy. Maj tam aspoň 3 tělocvičny, bazén a spoustu dalšího. Ale takhle mi přišlo, že je tam chaos, spousta lidí a divný pravidla. Moc se mi tam znova nechce, ale co se dá dělat. Tak se mějte, a zase někdy písnu... ikdyž z i z mého amerického života se dřív nebo později stane stereotyp. Snad:o)... mám vás ráda. Papa.

PS: matko neboj, ptala jsem se na ten papír a řekli mi ře ten papír s rozvrhem mi bude v pohodě stačit. Tak ti ho naskenuju nebo okopíruju a pošlu. Snad už dáš s tímhle pokoj :o)