Church, aneb věřící američané..

Vzhledem, k tomu že včera byla neděle, den, kdy se lidi chodí modlit, ani já jsem neotálela a vyrazila jsem s americkou rodinkou přes půlku neighborhoodu do kostela. Popravdě, nijak se mi nechtělo, rač bych zůstala v posteli do oběda, ale co se dalo dělat. Tak jsem vstala, natáhla jsem na sebe první tričko co jsem našla, džíny, a šlo se. Cestou mi Alice vysvětlila, že ona normálně nechodí do kostela v triku velikosti XXL nebo kolik to měla, ale tuto neděli prej připomenou to, co dělali v Mexiku. Pro vysvětlení: každé dva roky vysílá jejich church skupinu lidí do Mexika, a ti tam budují dům pro chudou rodinu s dětmi, co na to nemá. Joel byl v roce 2001 a Alice 2003. Vždycky na to mají týden a co jsme viděli ty fotky, musí to být docela makačka:o) No tak právě včera, kdy si to připomínali, si všichni kdo už tam někdy byli, vzali ta trička s nápisem "budujeme pro krista" nebo tak něco a s rokem kdy tam byli, samozřejmě každý rok byla jiná barva triček. Tak jsme tam došli, nejdřív tam měla taková tlustá paní v barevných šatech proslov, pak zpívali, pak se modlili, pak zase zpívali, pak si říkali novinky (což byla nehorázná nuda, hlavně ty zprávy typu: moje dcera odjela na kolej... moje máti si vyvrkla koník... Maxovi vyrostl první zoubek... psala mi babička z afriky a má se fajn... utelka mi kočka... a bla bla bla... no nuda), pak tam byl zase proslov tlusté paní, pak všichni vstali, chodili tam dokola a přáli si navzájem dobrej den... jo to jsem zapoměla říct, že kvůli tomu Mexiku tantokrát včechno (proslovy, písničky a tak) bylo anglicky a hned potom i španělsky, takže jsem rozuměla ještě míň než jsem zyvklá... Jářku, to tedy bylo něco. No a potom vylezl na takovej ten divnej malej balkónek James Bush (manžel tý Joanne, jak si posledně zapoměla stan), kterej tam s nima jezdil každej rok do toho Mexika, a mluvil asi hodinu... o tom, jak byli všichni statečný, jak tvrdě pracovali, a hlavně tam vychvaloval 3 studenty - Tomyho, Iena, a nějakou holku, kterou jsem si dlouho pamatovala jak se jmenuje, nicméně jsem to zapoměla dřív než jsem to napsala, takže smůla. Teda vim že tohle vás nezajímá, ale Ien byl moc pěknej. Pak tam všichni 3 museli něco říct. Potom zase zpívali a pak už byl skoro konec, tak všichni vstali, stoupli si do kruhu kolem celýho kostela a chytli se za ruce a ta tlustá paní v barevnejch šatech říkala něco jako že se modlíme za studenty, aby našli svoje třídy a každej den se vraceli v pořádku domů a tak... byla to nuda, ale to se mi moc líbilo jak jsme tam stáli a drželi se za ruce. Jsem přes tohle trochu úchylná, a ještě přes objímání. No to je jedno. Tak to bylo asi všechno, mohla jsem tam zůstat se všema ostatníma děckama a jinejma náctiletejma, protože tam nacvičkovali nějaký písničky na neděli 7. září, ale vzhledem k tomu, že se zpěvem jsem na tom bledě, rač jsem jela dom s Hannah a Joelem a Alicí. Stejně bych to asi nestihla, protože jsem pak měla sraz s Peg (mojí koordinátorkou... mimochodem objala mě, a je to jedna z lidí, co to opravdu umí. Jsem na to odborník:o)). A to je tak vše. Pokud vás to zajímá, pořád tady máme vedro, a taky nejdu do školy zejtra, ale až pozejtří. Tak se mějtě krásně a pokud se dočetli až se. prosím zanechte komentář:o) díky přátelé, mám vás ráda... tak papa