what im up to

Tak jsem si tuhle tak prohlížela svůj blog a všimla jsem si toho, že jsem vám už poměrně dlouhou dobu nepsala o tom, co dělám. Vím, a vy to víte stejně tak dobře, že mám vždycky období, kdy mě něco baví víc a něco míň... někdy vám píšu o tom co dělám, někdy filozofuju (znáte ty nesmírně dlouhé nudné články bez myšlenky?), někdy píšu o věcech co mě tak nějak potkávají - knížky, filmy, zážitky... a někdy mám zase období, kdy vám nepíšu skoro vůbec. Občas píšu i na témata, co mi navrhují ostatní.
A stejně tak jako psaní na blog se tato období týkají i mého každodenního života. Mám období, kdy se flákám doma a nedělám nic užitečného, třeba jen sedím u počítače nebo jím spím. Stejně tak mám období, kdy škola je číslo jedna a tak věnuju veškerý volný čas učení. Mám specifická období, kdy třeba jen čtu, jen koukám na všechny možné filmy, nebo jen poslouchám hudbu. Mám tvořivá období, mám uklízecí období, mám aktivní i umírací období. Mám období, kdy netoužím po ničem jiném, než být sama, a stejně tak mám i období, kdy jsem s ostatními lidmi až do té míry, že jim to je nepříjemné. Občas mívám i zvláštní období typu "500 přeskoků přes švihadlo 2x denně" nebo "jak objet co největší počet příbuzných za co nejmenší čas" nebo třeba "24 hodin denně v tramvaji" či "kreslení čuníků v každé životní situaci".
Mám různá období, kdy mě baví různé věci. Nevím, jestli to je tak i s ostatními lidmi, ještě mě nikdy nenapadlo na toto téma udělat výzkum.
Inu, jářku, a kdovíkteré omáčkotvorné hlášky ještě, tak jsem se zase jednou dostala na blog s tím, že vám napíšu, co tak nějak dělám. Tak zaprvé, nejspíš jste si všimli, že vám hodně píšu, a stejně tak celkem dost poslední dobou tvoříme i na náš blog se ségruškou (sestromuti.blogspot.com). Taky hodně čtu, což vás u mě snad už ani nepřekvapuje. Když jsem dočetla Twilight, psala jsem vám, a teď je čas na Stopařova Průvodce Galaxií. Opět.
Pracuju na několika náramcích přátelství, což je pro vás nejspíš naprosto nepodstatná informace, přesto je to však něco, čím trávím svůj čas, a tak vám o tom povídám :)) Dále jsem se konečně tak trochu nalodila do tempa českého školství a přestože to je stále ještě nezvyk, začínám se učit :)) Nepovažuju to za podstatné, to už dávno ne, ale pořád je to povinnost a lepší je dělat a nekecat, než kecat a nedělat, že... Jinak ještě pořád trávím pondělní odpoledne/večery na tanečních, což přiznejme si není nic, z čeho bych měla radost, ale budiž mno...
Co dál... Sem tam stále ještě chodím pracovat, ale poslední dobou minimálně. Taky jsme si se sestřičkou našly nějakou tu chvilku na vymýšlení různých zajímavých projektů, o kterých vám ještě nic prozrazovat nebudu, protože jsou zatím vážně jen ve fázi plánování a fantazírování. Stejně tak mi brácha připoměl období, kdy jsem v jednom kuse motala bužírky, a tak se tak nějak vracím i k těmto aktivitám. Taky jsem po hoooooodně dlouhé době (snad půl roku to bylo nebo i víc) dobrovolně vytáhla čtvrtky, tužku, uhel, progresa, tempery, křídy, voskovky a další, a byla jsem kreativní... nebo spíše stále ještě jsem, moje umělecká nálada zatím nemá tendence mě opouštět. Tak se musím snažit dělat co nejvíc, protože jak se znám, bude zase chvíli trvat, než se navrátí.
Stejně tak začínám hledat texty na Wolkrův Prostějov. Myslím, že nebude žádným překvapením, když zase skončím u starého dobrého textu Dopis a Známka... a jako druhý text mám zatím v plánu přednést úryvek ze Stopařova Průvodce Galaxií, toto rozhodnutí však není definitivní.
Taky hodně fotím, což vás, stejně jako to čtení, asi moc nepřekvapuje.
A pak tu je další neopomenutelná část mého života: Béďa :)) Nepřestávám se divit, že mi ještě nenafackoval a neutek co nejdál to jde. Ale jsem moc ráda :)) mljt moc.
A pak už toho snad ani moc nedělám. Chodím do kina víc než jsem chodila dřív, protože možná nic nedávali, a možná se mi prostě nechtělo. Možná je slovem "dřív" myšleno "před Amerikou", což je ekvivalent k "když jsme eště neměli Cinestar". Bejvávalo.
Tak a teď posledních pár detailů, tak nějak co se chystám dělat v nejbližších minutách a dnech:
Teď jdu tančit. Zabite mě. Zítra písemka z chemie. Zabite mě eště víc. Středa ráno zubař. Bude to děs, vim to, protože mi bude předělávat uplně od znova co mi dělal tenkrát jak jsem tam seděla asi 2 a půl hodiny. Jauvajs. Večer kino - 2012. Těšíla nebrzdíla. Čtvrtek s velmi malou pravděpodobností mat-fyz, odpoledne třídní schůzky. Pátek odpoledne New Moon.
A to je asi vše děcka :)) majta sa, mám vás převelice ráda :)) okomentujte, napište mi, přiďte zas, a don't worry be happy. :)) papa

The Twilight Saga

Tak jsem to dočetla. První ze čtyř dílů (Twilight) jsem si koupila tak nějak na začátku prázdnin, bohužel až potom, co jsem to viděla zfilmované. Kupodivu to ale nebylo zdaleka tolik na škodu, jako u jiných knih, resp. filmů. A tak, více než rok od chvíle, co mi byla tato kniha poprvé doporučena, jsem se pustila do čtení. Angličtina neangličtina, nedalo se od toho odtrhnout. Fakt pecka. Sice chvíli trvalo, než jsem dočetla pár jiných knížek, co mi na stole ležely už pěknou dobu, ale pak jsem se k tomu přecejen prokousala a nastal čas pustit se do druhého dílu - New Moon :)) Sice jsem se trochu obávala, že mě to nebude bavit, protože Edward hned na začátku odjel a pak se opět vrátil až na konci knížky, byla jsem však příjemně překvapena... celá knížka (až na pár kapitol na konci, kde si Edward s Bellou vyříkávali první poslední) si bez problémů udržela mou pozornost. Mezi druhým a třetím dílem se mi naskytly jisté potíže se sháněním financí na zakoupení další knihy (můj příběh "díra ve dveřích" asi už všichni znáte) a tak jsem si první dva díly dala znovu. Pak jsem přečetla Eclipse, a když o tom tady tak přemýšlím, budu to muset udělat znovu, protože netuším, co se tam stalo, až na souboj na konci (vampires+Bella+werewolves versus Victoria+newborns, a návštěva Volturi). Čtvrtý díl - Breaking Down - jsem si zakoupila a přečetla tak nějak ze setrvačnosti.

PLUSY:

• výborně napsané. Jakmile se do toho začtete, nejde přestat. A pokud jste aspoň trochu jako já, začtete se do toho na první stránce.
  
• všecko je popsané do takové hloubky, že nemůžete jinak než si to představit, vcítit se do příběhu. Všechny maličkosti, všednosti každodenního života, oblečení, vztahy mezi lidmi, krajina, náznaky pocitů v obličejích komunikujících lidí, třeba jen i počasí... všechno. A i tak vám to dává hodně prostoru pro fantazírování (např. to, jak vypadají hlavní hrdinové z fyzické stránky, je popsáno minimálně, snad jen základní rysy.)
  

MÍNUSY:

• tak nějak od začátku, nebo nejdéle od půlky vám je jasné - čtete-li aspoň sem tam nějakou tu knihu - jak to dopadne, popř. dokonce co se konkrétně stane, co kdy dané postavy udělají a tak. Za celou knihu jsem nebyla snad ani jednou překvapena. Veškerá rádoby překvapení (nebo spíše snaha o zvraty v ději) přichází v pravidelných intervalech, ve chvílích, kdy už si posledních 20 stránek říkáte "tak kdy už se něco stane? Tahle idylka už trvá dost dlouho na to, že to má být romantické, ale akční, někdy až horor... zív". Protstě... předvídatelné.
  
• někdy mě až překvapují myšlenkové pochody hlavních postav v knize. Nikdy nechtějí nic pro sebe, všichni mají až neuvěřitelně silnou vůli a občas nelidské vlastnosti (myšleno tak nějak obecně, když vezmeme v úvahu, že většina hlavních hrdinů není lidské rasy...), a v podstatě se tam řeší jediný problém, a to že se všichni snaží uspokojit všechny ostatní, a to prostě nejde, žejo. Nůďo.

I tak jsem ale moc ráda, že knížky doma mám a že jsem je četla v angličtině. Není čeho litovat, to ani v nejmenším. Jak seřadit díly podle oblíbenosti? První asi musím dát Twilight (1), protože ten kdyby mě nebavil tak se ani nenamáhám kupovat si další díly. Druhý Breaking Down (4), protože se toho stane asi nejvíc, je to podle mě nejdramatičtější díl... akorát na konci jsem trochu umírala nudou, čímž si knížka u mě celkem kazí reputaci, takhle by to být opravdu nemělo. Další bude asi Eclipse (3), protože se mi moc líbilo, jak se Jacob postupně spřátelovával s Edwardem a ostatními upíry. Poslední, bohužel, je New Moon (2), protože hlavně Jacobův příběh je výborný, ale to, jak se Bella chová jako psychopat a opakovaně páchá málem sebevraždu jen proto, že má halucinace, to mi celkem vadí.
Takže asi tak.
V pátek jdu s největší pravděpodobností do kina na New Moon a jsem zvědavá, protože jsem o tomto filmovém zpracování knížky mnohé slyšela. Chci se přesvědčit na vlastní oči, jestli je to taková blbost, na kterou se nedá koukat. :)) Pokud to jen trochu půjde, dám vám vědět. :))
A to je asi vše, přátelé :)) mějte se, čtěte, moc vás miluju.
Papa, váš Kačínek :))

Filmíky

Tak jsem si říkala, že vám napíšu o těch pár filmech, co jsem v poslední době viděla, jen tak pro zajímavost.

Jářku... takže čím začít?
Dejme tomu třeba
Zataženo, občas trakaře
Tak to bylo pěkný. To se mi moc líbilo. Měla sem hlad, ikdyž sem se u toho cpala popkornem. Taky sem se celkem dobře bavila. Takovej pěknej, celkem akční animák :)) teda chvíli sem se i bála, ale to asi nemá nic co dělat s nikým jiným... můj soukromý problémek se želé :D ups. Fakt se mi to líbilo. Nemůžu asi říct, že to je nejlepší animák co znám, to není, ale i tak hustý :)) Hlavně když si dávali pusíííínky s nafouklejma tvářema :D :D
Chceš mě, chci tě
Na tom jsme byly s Martínkou. Je to taková celkem obyčejná romanťárna, chvílema nuda, chvílema jsme se naopak válely po zemi smíchy (scéna s vibračníma kalhotkama apod.)... Taky bylo víceméně od začátku jasný, jak to dopadne. Ale i tak stálo za to na to jít, moc dobře sme se bavily :)) Pokud chcete relax, ne moc přemejšlení a celkem fakt peckový vtípky, koukněte na to :))
Dokonalý trik
Ok, tak ten nejspíš už znáte, bylo období, kdy se nemluvilo o ničem jiném než o tomhle filmu... a tak, asi po roce nebo dvou, jsem si řekla, že se na to taky podívám. Nebo spíš že se na to podíváme s Béďou, kterej se očividně vůbec nebál a eště k tomu mu vůbec nepřišlo padlý na hlavu, že se lidi klonujou a nechávaj se těma klonama zabíjet... Ne kecám, fakt dobrej film, akorát já nerada koukám na lidi jak umíraj. Ne že bych byla cíťa nebo tak... prostě... to neni příjemný, jestli víte co myslim. Jinak se mi to líbilo, je to zase tak trochu něco jinýho, nutí vás to zamyslet se nad neobvyklejma věcma a tak... zajímavej, výborně udělanej film. Líbil :))
Číslo 9
Tak to bylo ovšem hustý. Co si z toho filmu pamatuju nejvíc je, že mě v kině Lípa bolel zadek :D ale jinak to byla pecka, jakože megamoc pěkný :)) nejvíc se mi líbily ty figurky, vypadaly jak pytlíky :D uplně nejvíc, fakt se mi to moc líbilo. Dokonce se mi na konci trochu chtělo brečet, ale jen mainínko :)) Fakt suprový nejvíc, moc líbilo, paráda :)) Klidně bych na to šla znova, fakt že jo.
Vzhůru do oblak
Tak to už je dýl co jsem na tomhle byla, s necelou svou kdysi PiHáckou partičkou, Mája, Vítek, Klárka a Lenka.... Už chyběl jen Ondra, Adam v normální náladě, Janča, popř. Dáda a tyhle lidičky :)) a byli bysme kompletní. Každopádně filmík peckovej, moc moc moc parádní :) Sme se náramně bavili, bylo to uplně výborný, animákům zdar :))) Taky bych na to šla znova. :)) žůžasnej filmáček. :)) Ty balóóónky :) chvílema taky až dojemný, moc suprová věc tohle. Taky byla pecka když tam tak sedíme a lidi začnou prostě metat hlášky typu "on má tu manželku ve schránce" a tak :D umírám. Animáky mě poslední dobou fakt fascinujou, tim co všechno v nich lidi dokážou udělat, že to vypadá uplně reálně. Pecka.
Město andělů
Film, o kterém jsem nic nevěděla až do chvíle, kdy jsem ho zapnula na notesu... a dokoukala se ségrou. Kakíí moc úžasnej. Občas se tam lidi tvářili tak nějak pofidérně, i chovali se pofidérně, ale i tak se mi to moc moc moc líbilo, úžasná věc. Opravdu. Hlavně moji oblíbení herci, že ano, nezklamali :)) Taky uplně skvostíčkovatej filmíčičánek. Jeden z těch, který když dokoukáte, přemejšlíte o nich ještě aspoň den.
A to bude asi všechno. Nebo všechno co si pamatuju :))
Mějte se famfárově, koukejte na filmy, a napište mi. Miluju vás :)) papa

pátek třináctého

Tak se to tak seběhlo, že zase jednou nastal pátek třináctého. Pověrčiví lidé se domnívají, že to je nešťastný den, kdy se stávají špatné věci. Ou-kej.
Já si myslím, že to je den, kdy se sejde pátek s datem třináctého, konec šmitec. Řekla bych, že někteří k sobě smůlu prostě přivolávají, a to tím, že něco zlého očekávají. Znáte to, přitažlivost vesmíru, your wish is my comand, a všecky tyhle věci z The Secret. Funguje to minimálně na tohle. Já jsem však, nikoli naschvál, celý den nedávala pozor na to, co se děje kolem mě, jen jsem si četla (fajn, den ještě nekončí, ale beru to z prozatimního hlediska), a zatím jsem přežila bez újmy :))
Tak vám přeju totéž :))
Mljvs
papa

čau klobásy

takže
teď právě dávám fotky z krakonoše na rajče... tak snad to nechcípne...
je jich hodně a je v nich bordel...
ale tj jedno
a tady ten stoptrik jak sem slíbila :))
tak asi tak
mějte se krásně
miluju vás
přiďte zas
páčko

Estetický kurz v Bílém Potoce

Tak jsme se - přes všechno to odkládání a změny plánů - dočkali. Kurz se konal od středy do pátku tento týden... a tak jsme v úterý k večeru naházeli výtvarné potřeby, foťáky, počítače a i nějaké to oblečení do tašek, báglů a jiných zavazadel, a ve středu ráno jsme vyrazili. Cesta vlakem proběhla v pohodě, a tak pro nás bylo jistým šokem, když jsme po vystoupení z vlaku málem odletěli. Ano, tak moc foukal vítr. A o co hůře, jak jsme se tak lopotili do kopce se všemi těmi těžkými zavazadly, vítr foukal proti nám. Opravdu příjemná cesta. Možná bych to šla ještě teď, kdybych neměla Jiříka, který mě zachránil :)) děkuju.
Takže co se tak nějak dělo první den: Nejdříve jsme se "zabydleli", jestli se tomu tak dá vůbec v penzionu Krakonoš říkat, a potom jsme se pustili do první aktivity - malování se zavřenýma očima něco, co jsme nevěděli, co je... vedli nás naši sousedé, které vedli zase jejich sousedé, a tak dále. Ve výsledu jsme měli mít na papíře všichni stejnou čmáranici, ale moc se nám to nepovedlo :D Po obědě jsme byli rozděleni na dvě půlky. Ta, ve které jsem byla i já, zůstala s paní profesorkou Vinšovou a Kostincovou dole na přednášku o divadle a pak jsme se věnovali představení na téma "převedení hlavní myšlenky lidové písně do moderní situace". Druhá polovina třídy odešla s panem profesorem Knoblochem dabovat. O tom, jak jsme to první odpoledne strávili, a jak ve výsledku vypadala naše scénka, vám povídat nebudu, protože to stálo za prd (tímto se omlouvám ostatním členům skupiny, kteří se velmi snažili a nejspíš si doteď myslí, že jsme byli dobří). Večer po večeři se ještě promítaly fotky z celého dne i z jiných kurzů, na kterých třída byla, pak se konaly ukázky práce a šlo se spát. My ještě koukali na Rrrrr!, což se v polovině seklo (musim říct Majduli ať mi ho vypálí znova a pořádně), a taky jsme šli do hajan.
Další den byl o mnoho zajímavější. Začínali jsme návrhy scén na papíru velikosti A4 a pak jejich focením (u mnohých vznikaly perfektní, úžasné, bombastické a velmi profesionálně-umělecky vypadající snímky, které se scénou neměly co dělat - fail). Na tomto jsme pracovali ve dvojicích, a my s Kubou jsme poměrně neoriginálně, přesto fajnově cajkzně fotili šachy. Potom nastal čas pustit se do věci, co mě na celém kurzu bavila nejvíce - stoptriky. Ve výsledku byl ten náš krátký a tak nějak divně se klepal, vzhledem k tomu, že někteří (asi já) do toho během focení kopali... ale i tak to byla nejvíc mega turbo pecka věc :)) dodám ho sem až budu u sebe na počítači, nejdéle zítra večer :) stejně tak fotky z kurzu budou nejdéle zítra večer na rajčeti, jako obvykle. Čestný skautský fakt je tam dám.
Stoptriky fungují tak, že vyfotíte spoustu fotek a pak je dáte za sebe, aby tvořily nějaký příběh nebo tak něco. Jdou s tím dělat super zajímavé věci, až budu mít čas tak si s tím doma pohraju a uvidíme :))
Každopádně pak jsme byli nuceni naši pracovní plochu vyklidit a ještě k tomu se Jirkovi vybil foťák, takže naše video je o hodně kratší než jsme měli v plánu... ale to nevadí. Po obědě jsme měli stejný program jako den předtím, jen jsme se vyměnili. Dostali jsme pětiminutové video (tučňák Pingu :D ) a měli jsme k němu udělat veškerej zvuk... dabování, hudba, zvuky jako pleskání chodidel, šustění a tak... prostě všecko. To byla také, přiznejme si, zajímavá zkušenost. Večer byl víceméně stejný program jako ve středu, akorát se ještě vybíraly nejlepší fotky z návrhů scény, koukali jsme na stoptriky, a také paní profesorka Vinšová vymyslela soutěž "max faktor", účast byla povinná, a tak jsme po skupinkách trapčili před třídou. Inu, proč ne. Na pokoji jsme pak s klukama hráli flašku, povídali, a někteří (třeba já) pařili Age of Empires. Oh well. No a další den jsme jen poránu hráli jakousi pofidérní hru a pak jsme se zabalili, poklidili, a jelo se dom :))
A to je tak vše přátelé. Fotky dodám, jak jsem řekla, v neděli večír je máte na rajčeti. Sem pak hodím i ten stoptrik, a také vám napíšu o některých filmech, co jsem viděla v poslední době.
Tak se, děcka, mějte famfárově :))) miluju vás šecíčky :))) papááááááá