Výroky slavných i neslavných jsou tu zas!

- Hrůza

"Vy máte tak důmyslné odpovědi, až mi z toho brní hlava."

"Ježiš, viděli jste na Youtube tu indickou parodii na znělku na Simpsonovy? Fakt šílenost, největší úleťárna!"

"No u Červený karkulky nevim, jestli je správná otázka, jestli karkulka je příjmení."

"Lidé, hlavně ženy, sice možná zvládají víc věcí najednou, ale mluvit a číst najednou, to už chce hodně košatého ducha."

"Moji dva oblíbení romští téčkaři už asi odešli, dlouho jsem je neviděl, ono to jde rychle, asi dva roky jim to trvalo. Nefetujte toluen, není to zrovna nejlepší." - "A co máme teda fetovat?" - "No ono bohatě stačí liberecké ovzduší, ono je samo o sobě nabitý různejma lahodama..."

"Byl to saniťák, do koho se asi zamiloval?" - "Do sanitářky!" - "No fuj, mně kdyby někdo řek, že je sanitářka, tak uteču. Takže se zamiloval do zdravotní sestry."

"Pokud bych byl prezident České republiky, což bych nerad, protože nerad kradu, jaké koncovky by z mého jazyka musely vymizet?"

"Slečno, hmm, co byste řekla takové malé asimilaci znělosti?"

"Je to bývalý boxer, má tedy dosti pádné argumenty... a tak provede výrazný pěstní výlet."

"Až budete chtít někoho sbalit, vemte ho domů a hoďte po něm pár triček, nějaký Pumy a Niky..."

"To je přesně to období, kdy takoví ti protojorkšíráci začínají okupovat svět, a od té doby to jde z kopce."

- Černyševská

"Až se ztrénuje, tak se sežere."

- Franc

"Rád bych vám připomněl, že když máte doma kamna, nejedná se o chemický průmysl."

"To jste se to moc nenaučila, holubičko..." - "No, jen ten začátek." - "Začátek vašeho mrzkého konce... V podstatě jste nám tu jen řekla, jak vzniká uhlí, i když vám to trvalo skoro tak dlouho, jako kdyby tu nějaké fakt vzniklo."

"Co vy, Šedlbauerová, uklízíte tašku? Co jste dělala včera, když jste nebyla ve škole?" - "Já tam jen hledám tužku." - "Vy jste naprosto nepřipravená! Za chvilku ještě vytáhnete rendlíček s polivkou, už tu máte hrneček a skleničku, vy buďte ráda, že jste v tý lavici sama, nedovedu si představit, že byste se vešla třeba vedle Havelky."

"Co jste chtěla, Bydžovská, jít na záchod?" - "no" - "To jste se neměla hlásit, to jste měla jít... já už si myslel, že máte nějaký všetečný dotaz." - "Tak třeba příště." - "No to se asi stěží dočkáme."

- Lysičan

"Pevně doufám, že se nemýlim, ale myslim, že se určitě nemýlim."

"Co Velikonoce, žádná otrava alkoholem?" - "Nedali nám otrávenej alkohol."

------------

Danča: "Pavle, sundej si ten notebook z toho klína, nebudeš mít děti."

Pavel: "Jako že bych potratil?"

Tablo

To jsme se zase do něčeho pustili! :D Původně to začalo asi takhle: "Ty máš toho umělce, nepoptala by ses nám, jestli by někdo od nich třeba nechtěl pomoct s tablem? Samozřejmě za finanční obnos... a klidně si to nafotíme sami." A jak se dalo očekávat, nakonec jsme to dělali my, já a "můj umělec". A bylo to drámo.

Nakonec se to, že si to sami nafotili, neukázalo být úplně pozitivním přínosem. Což o to, fotky jsme upravovali a všemožně jinak normalizovali a zpodobňovali, ale když je hned v prvopočátku fotka mázlá, sotva s tím něco uděláme, že... No, dělali jsme, co se dalo. Ne úplně dobře dopadla jen jedna fotka, protože si ji kolega marod fotil doma sám, a to fakt nešlo. Potom bylo potřeba dát fotky natisknout, což se celkem zvládlo :) 

Když byly fotky ready, bylo na čase vymyslet, jak to bude ve výsledku vypadat, abychom mohli nakoupit vše potřebné. Myslím, že nemá smysl zdůrazňovat, že nakonec vše dopadlo úplně jinak, než bylo v plánu :D 

Musím říct, že nám to dalo docela zabrat. Můžete si to představit trochu jako pracovní činnosti na prvním stupni ZŠ, jen s tím rozdílem, že spoustu hodin v kuse, nejlépe až dlouho do noci :D Stříhání, rýsování, vybírání barviček, rovnání, lepení, obarvování, psaní, kritizování a předělávání, nadávání... a to všechno pořád dokola :D do toho jsme vypili spoustu koly a snědli spoustu čokolády a mazance :D 

Ale nakonec jsme to přežili. Výsledné tablo by mělo od úterka až středy být k vidění v cukrovinkách naproti radnici :) A kdo to nemůže vydržet, nechť se koukne třeba tady, kde jest možné shlédnout veškeré fotky z procesu tvorby tabla :)

A pocit? Jsem ráda za tu zkušenost, neboť mě ani ne za rok čeká totéž, jen s naším vlastním tablem :D takže aspoň vím, co očekávat :)

Hlášky čtvrtek-pátek

Vaňková: "Všichni to chápete?"
třída: "jo"
Vaňková: "Takže pro ty, co to nechápou..."

Hrůza:


"Kupte si etymologický slovník, užijete si s ním spoustu veselých večerů. Moje žena mě považuje za imbecila, prý nezná nikoho jiného, kdo si vezme slovník a čte ho od začátku do konce."

"To byl naprosto dokonale vybranej ten herec, v životě se mi z nikoho nedělalo tak zle."

"...jasně, je v tom spousta peněz! A von si rve ty svý zrzavý dráty z hlavy..."

"Německý spisovatel... tentokrát to kupovdivu není oxymorón, ačkoliv z dějin německé literatury občas ten dojem mám."

"Pravda je taková, že Mácha ve skutečnosti umřel na záchodě se staženejma kalhotama."

"Byla tam epidemie choleríny." - "To je nějaká baletka?" - "No, taková primocholerína z Národního divadla."

"Přečtěte si někdy Bibli... tak na pátek?"

Černyševská:


"Já se vždycky vidim na posledním zvonění a říkám si: Já jsem tak bezvadnej člověk! Jediná svého druhu!"

"Koukáš na mě, jako kdybych měla tykadla. No, já je tam mám, ale ne každej je vidí."

"No to jsem se zase jednou něco dozvěděla! To nám tu zase něco vyhřezlo!"

"Ale ne animalia, anomálie!"

"Já du pryč, já mám hroznej hlad." (nejlepší ukončení hodiny) :D

Dirty Dancing

Už teď vám je asi jasné, že vám nebudu povídat o žádném novém filmu. Hříšný tanec viděl snad každý a kdo ne, měl by si doplnit vzdělání. Já jsem ho tedy (ano, ostuda...) viděla poprvé teprve asi před půl rokem, možná ještě méně. Dneska jsem ale na něj koukla znova - po několikáté - a vůbec mi nepřišlo, že by z filmu vyprchalo to prvotní kouzlo, což je jediná vada na kráse spousty novodobých dojáků. To, že je zkouknete poprvé a podruhé už vás prostě nebaví.

Co se mi na Hříšném Tanci líbí, se sotva dá shrnout do jedné věty. Určitě je to kouzlo tance. To, jak někdo umí vložit svoje pocity do pohybu, jak umí dotáhnout hudbu k dokonalosti prostě tím, že se jí nechá unést a tančí. To mi přijde naprosto geniální a občas lituji, že v sobě tenhle rytmus a schopnost vytancovat se z podoby nemám. Nu což, já se můžu z podoby třeba... vyfotit? Vypsat? Těžko říct. Dále mě fascinuje to, že to sice není nijak dávno, nějakých 35 let, ale v té době byly úplně jiné mravy. Muž naprosto automaticky otvíral partnerce dveře (a když jí třeba neotevřel dveře od auta, ona ani nevystoupila, prostě se s tím počítalo). Muži se starali o ženy a ženy se nechávaly muži vést. Místo abyste byli uražení a nemluvili spolu, prostě jste se omluvili a bylo to v cajku. Vzhledem k tomu, že světu ještě nevládl internet, všechno bylo osobnější a lidštější. I ten největší ňouma byl gentleman, jakého v dnešní době můžete hledat marně. Všechno mělo styl. Zato ale byly mnohem více znát rozdíly mezi vrstvami. Ve filmu jsou jasně vidět dva tábory - zaměstnanci hotelu (či co to je) a bohatí návštěvníci.

A o to víc se mi líbí příběh. Je to příběh letní lásky dvou lidí, kteří se k sobě na začátku možná vůbec nehodí, ale během filmu se sbližují pomocí tance. Oba tím porušují pravidla a o to je jejich vztah vážnější a dobrodružnější. Nakonec se na všechno přijde a oni místo toho, aby se tiše stáhli, ukáží světu, jak se věci mají a že se za svůj vztah nestydí. Přijde mi to naprosto kouzelné a občas je mi líto, že realita takovéto dávky romantiky postrádá.

Všeobecný uťápnutý názor asi je, že je ten film hloupost. Říká to mimo jiné i moje filmoznalá maminka. Ale popravdě, ať si myslí kdo chce co chce, v porovnání s většinou romantických filmů, které jsem viděla, mi Dirty Dancing přijde parádní. Možná je to jednoduché, ale v jednoduchosti je krása. 

Každopádně, to je asi všechno, co vám o tomto filmu řeknu. Ještě se vám tu chvilku můžu rozplývat nad hlavními hrdiny. Patrick Swayze je prcek a má obličej jako vepř, ale ani tak mi nevadí. Ale ona je prostě krásná :)