Kouzelný okamžik

Tuhle jsem uvažovala o smyslu slovního spojení "kouzelný okamžik" a došla jsem k tomu názoru, že každý člověk má nějaké své kouzelné okamžiky. Já mám tři. Nejprve bych vám ale ráda vysvětlila, co pro mě kouzelný okamžik znamená. Je to taková chvilka, malý moment, kdy člověku udělá radost něco zdánlivě obyčejného. Já dělím kouzelné okamžiky na náhodné a plánované. Náhodné jsou prostě takové, kdy to člověk nečeká. Třeba vyjde ráno z domu a uvidí na plotě mokrou pavučinu, co vypadá jako perly jen tak visící ve vzduchu. To člověku může udělat radost... ale to byl jen příklad. Takových okamžiků jsou spousty. Pak jsou ale plánované kouzelné okamžiky, věci, o kterých víte, že vám udělají radost, a tak si je naplánujete. Příklad ze života: moje sestra miluje svého potkana Dýdžejáka. Já ho taky miluju, to každopádně, ale jednou je to její potkan. A ona považuje za svůj kouzelný okamžik to, když mu může dát pusinku. Vím že je to trochu úchylný, ale to je prostě moje sestra. Teď vám sem napíšu svoje tři kouzelné okamžiky. Ne proto, že bych si myslela, že vás to zajímá, to ne. Spíš proto, že jsem si stále ještě nekoupila deník :o) a asi to ani neudělám, protože co bych pak psala sem :o)

Nu což, můj první kouzelný okamžik nastává každý den. Je to tak trochu veřejný kouzelný okamžik, protože ho pravidelně absolvuji se svou sestrou a občas ještě s jinými lidmi. V době těsně před půlnocí jede vlak z Liberce. Pak je půlnoc a my slyšíme z balkónu bimbat hodiny na kostele, přičemž máme tak nějak ve zvyku si něco přát (protože je 00:00) a asi minutu potom je kouzelný okamžik. Zhasíná totiž pouliční osvětlení (alespoň v naší vesnici) a vzhledem k tomu, že je léto, všude je spousta cvrčků. A ti cvrčci velmi hlasitě cvrkají a když zhasnou ty lampy, oni se leknou a zmlknou. A pak zase začnou. Ale ta chvilka, když cvrčci zmlknou a zhasnou lampy, to je kouzelný okamžik.

Můj duhý kouzelný okamžik není každodenní záležitost. Nastává vždycky, když mám špatnou náladu a chce se mi jet pryč, nebo prostě když nemám co dělat. Jedu pak tramvají na konečnou a tam čekám, až se tramvaj otočí a pojede zpátky. A kouzelný okamžik je to, když už tam čekám třeba 10 miut a koukám na tu tramvaj a ona se pak rozjede. Vzhledem k tomu, že jsem vždycky úplně happy, když zase můžu jet, tak to taky považuju za kouzelný okmžik.

Můj třetí a poslední kouzelný okamžik se týká posílání dopisů. Kdo mě znáte, víte, že posílání dopisů a pohledů je moje úchylka :o) a ta chvilka, když dopis spadne do schránky... to je taky kouzelný okamžik.

Dřív nebo později samozřejmě kouzlo vyprchá, ale to je přece normální. Pak si najdu jiné... anebo budu už taky moc happy, že to nebudu potřebovat :o)

Kdo máte kouzelné okamžiky, víte, že je to super. Můžete si plánovaně zlepšit náladu. A kdo takové okamžiky nemáte, o hodně přicházíte, to mi věřte :o)

Tož, to jsem vám tu zase přátelé napsala zase slohovku o ničem, pardon. Mě to baví. Tak díky, že jste dočetli až sem a mějte se famfárově :o) Pá pá pá...

Tajemství

Čauky lidi, mám jen trošku času tak vám zase jednou udělám reklamu na něco, co se mi líbilo... Tentokrát se jedná o film The Secret (tajemství). Vlastně to není tak úplně film, spíš dokument. A zatím jsem viděla jen první polovinu. Ale i tak, musím říct, to je báječný. Vlastně se tam jde o odhalení tajemství, ale nebojte, není to nic podobnýho jako Da Vinci Code... vymyšlenej příběh, kde je místo happyendu něco jako tajemství... Takovejm věcem věří jen ťulpasové typu můj bratránek. Tady vám hned na začátku řeknou tajemství a dál už ho jen ukazujou na příkladech a vysvětlujou jak ho použít pro svoje dobro. Teda je to anglicky a mluvěj celkem rychle takže moc nestíhám číst titulky, ale tak polovině rozumim a fakt mě to baví. Proto všem vřele doporučuju - hlavně těm dobrejm duším který se čas od času objeví na tomdle "bogu o ničem" a přečtou si moje blbý kecy... I když vás je žalostně málo (asitak 1 nebo 2, víc ne), mám vás ráda a chci abyste byli šťastný. Proto vám to doporučuju... ale zase nevnucuju, nebojte :o) to jen kdybyste se nudili a chtěli byste, aby se vám plnila všechna přání. Mno, konec žvástů, prostě The Secret je fajn a až ho dokoukám a naučim se jak ho používat, budu happy i já... ikdyž co to plácám, já už happy sem. A moc :o) dějou se mi samý fajn věci poslední dobou... Ikdyž kdybyste sem občas napsali nějakej komentář, taky by mi to neuškodilo... takhle se dycky bojim že sem nechodí už vůbec nikdo :o)

Tak papa lidičky, snad vám ještě před odjezdem napíšu (nwm jestli jsem to už psala, ale letim nejspíš 28. 7. nebo 5. 8.), nebo prostě až se v tý daleký cizí zemi zorientuju a najdu použitelnej počítač... mějte se krásně aspoň jako já nebo ještě víc..

Tak ahoj :o) a pozdravuje vás Vendelín...

Tereza, Valdštejn a Chorvatsko

Tak jsem se zase jednou rozhodla sem napsat pár žvástů, a protože se s vámi nehodlám dělit o úplně všechny své pesimistické myšlenky, napíšu vám něco o tom, co dělám. Pokud vím, dnes je čtvrtek. To znamená, že naše rodinka se vrací z Djerby za 2 dny. Je to škoda. Mno nic. Se mnou tady občas je a občas není Terezka, která obvykle pouze přijede z Prahy (Praha - matka měst), přejí se třešní, donutí mě dělat takové pitomosti jako chodit na procházky nebo se koukat na hloupé filmy a pak zase zvesela odjede a nezapomene mě ráno brzo vzbudit. Taky má ve zvyku větrat. Já třeba větrám ve všech místnostech 1x denně, což mi přijde normální. Ale ona vždycky přijede a všude otevře okna, takže je vevnitř větší zima než venku, a taky průvan. To mi, popravdě, neskutečně vadí. Dnes odjela brzo ráno a samozřejmě mě zase vzbudila (asi v 7), aby mi řekla, že vyndala nádobí z myčky, aby se zeptala, jestli mám na dnešek nějaký program, a pak zvesela odešla. Nezapoměla ovšem otevřít okno, což mě donutilo vylézt z postele. Na otázku, jestli mám program, jsem odpověděla, že ne, přestože jsem někde hluboko v mozku věděla, co budu dělat. A taky jsem to udělala - jela jsem na výlet. Na Valdštejn. Byl to velmi velmi smutný výlet, protože jsem jela sama (s Vendelínem, ale tak nějak jsem si říkala, že kdyby místo něj jel někdo trochu ukecanější, bylo by to fajn) a protože celou cestu pršelo. Nejvíc začalo pršet, když jsem vyšla z lesa a kdo mě znáte tak víte, že s sebou nosím deštník, ale tak nějak ze zásady ho nepoužívám. Tak jsem byla velmi velmi mokrá a když jsem došla na nádraží (kde taky moc teplo nebylo), dozvěděla jsem se, že vlak mi jede za hodinu a padesát minut. Proto to byl smutný výlet. A taky proto, že jsem tam nenašla jednu takovou růžovou postel, kvůli které jsem se tam vydala, ale o té až jindy.

Taky mi dnes, to se podržte, zase jednou volal můj otec. Neměla jsem radost, nerada telefonuju. A s ním už vůbec, protože neumím říkat ne. To je nejhorší. Prostě něco řekne a já musím dělat že jsem nadšená až do nebe, protože neumím říkat ne. A pak trávím víkendy (a někdy i víc) tím, že dělám věci, které dělat nechci, ale nemůžu odmítnout, protože už jsem jednou souhlasila. Tak třeba za týden jedeme na dovolenou. Do Chorvatska. A já bych dala úplně všechno za to, abych tam nemusela jet. Ale musím, protože už jsem souhlasila, několikrát. A taky jsem už řekla, že se těšim (já nechtěla, ale to prostě nejde). Ale já tam vážně vážně nechci. Jediné řešení (kromě uzavření hranic pochopitelně) je to, že do USA pojedu hned v prvním odletovém termínu. Což si moc moc moc moc přeju. Ale pokud mi to neoznámí do příštího čtvrtka (lépe středy), mám po legraci. Prostě pojedu ať chci nebo ne. Takže jedno ze dvou mých současných největších přání je: odletět v prvním termínu - 29. 7. 2008. To druhé vám neřeknu, ale kdo mě máte rádi, prosím prosím přejte si to první se mnou. Třeba to pak půjde líp splnit. Prosím. To druhé přání mi může splnit snad jen jeden člověk na světě a obávám se že to neudělá :o) Mno nic. Už jsem kecala dlouho, tak dlouhý článek tu nebyl snad od začátku. Tak se mějte.. a přejte si to prosím se mnou... první odletový termín... 29. 7. 2008... prosím. Dík

PS: nebojte že se nestihnu rozloučit :o)

Hele potřebuju radu

Lidičky potřebuju poradit prosím: co mám udělat když chci změnit historii? teda nemusim přímo měnit historii, ale chce se mi udělat něco velkýho.
PS: OsoboX (ty víš), tvůj nápad (vyznat lásku osobě která mě vůbec nezná) neberu.
Ještě jednou díky pusinky moje.

Prázdniny na nic.

Popíšu vám zde pravé a nefalšované prázdniny naprd, které jsem již začala prožívat a přestanu asitak za 2 měsíce.

Hned prvního července odjela celá naše rodinka na dovolenou na Djerbu, což mě velmi potěšilo, poněvadž jsem si myslela: To se mám, to budu si budu moct zapnout počítač kdy budu chtít (což je přece normální, našim drahým rodičům to ale přijde jako cvokárna... a mimochodem nám nejdou videa a zvuk, takže je to stejně nanic), budu si na icq psát se všemi jak dlouho budu chtít, budu moct jezdit do města kdy budu chtít (což taky u nás normální není) a prostě si to užiju. Jenže. Oni odjeli v úterý a sdělili mi, že ve čtvrtek přijede má starší nevlastně nevlastní sestra Terezka, kterou mám sice moc a moc ráda, ale trochu mi narušila plány. Další věc: na icq nikdo není. Ještě v době kdy se zbytek naší famílie balil, odpoledne před tím než měli odletět, tam byli alespoň 2 lidi kteří byli ochotni se se mnou bavit. Teď tam není nikdo. Nikde tady není vůbec nikdo, s kým bych mohla jít do města, na koupák, koho bych mohla pozvat k nám domů (to se totiž u nás taky nesmí když tady je někdo další), vůbec nikdo! Je to meganuda. Sakra lidi chápejte, todle se mi už pravděpodobně nikdy nepovede... No nic.

Až se vrátěj, nastane další velmi zábavná část mých prázdnin - zařizování dalších věcí do USA, nakupování pitomostí s sebou apod. To bude nanejvýš týden. Pak bych teoreticky měla jet do Chorvatska. S tátou a jeho famílií. To by mi nevadilo, mám je ráda. Ale (no neřikejte že jste žádný ale nečekali..) nejen s nima, ještě s tátovým bráchou a jeho famílií a dalšíma lidma který vůbec neznám. To bych snad radši zkejsla doma. Jenže to už tady zase bude ta šílená parta Šťastníkovejch. To mi teda řekněte co je lepší...

A pak... Amerika. To bude moje životní dobrodrůžo, už se těšte. Myslim že byste se měli těšit i za mě.

Inu, na závěr tohoto článku vás žádám, kdokoli byste měli sebenesmyslnější nápad jak mi tydle debilní prázdniny zlepšit, ozvěte se, budu ráda. předem dík..