Hlášky

Kolegyně Dlouhá, řekněte to nahlas, řikáte to asi správně... ne? Fakt jste nic neříkala? No tak to mám asi slyšiny, takže odpověď je Rusko. Neřikala jste Rusko? Řikala. No tak ale co to je za dialog! To je jak na gymnáziu tady.
- Goll

..............................................................

V pondělí přiďte do školy, protože zaprvé dostanete vysvědčení, což se vám nestává každý den, a zadruhé půjdeme do divadla.
- Hrůza

..............................................................

Víte, co dělali Číňani? Sezvali pár přátel, sedli si do altánku, všichni se strašně opili a psali jednu lyrickou báseň za druhou a pak si je četli nahlas. Myslím, že to je výborný způsob lyrického sdílení. Takže až budete mít v létě peníze na čůčo, kupte si krabicáky a pište s přáteli lyrickou poezii.
- Hrůza

..............................................................

Ještě to není tak špatný ty dnešní známky. Jedna, dva, tři, čtyři... čtyři pětky!
- Černyševská

..............................................................

Filip má dvojku s pranepatrným plusíkem.
- Hrůza

..............................................................

Jak "asi"? Co to máte za zlozvyk říkat "asi"? Copak já tady říkám "vy ste asi ta Kmoníčková, nebo ste dneska nějaká jiná?" Jsem vám už říkal, že slůvko "asi" smíte používat jedině v dějepise, kde nikdo neví, která bije.
- Franc

..............................................................

Kmóňo, chci tě!
- Černyševská

..............................................................

Jirko, kdyby tohle Paul Verlaine slyšel, tak na místě umře, prostě by se polil absintem a zapálil!
- Hrůza

..............................................................

Tak já vám poradim: máme pravěk, starověk, emmmm, novověk. - Středověk! - No to sem ráda, že ste neřekli pravověk nebo levověk.
- Černyševská

..............................................................

Ani to pro mě nemusíte "takřka legálně" stahovat na ulož.to, já to mám totiž koupený, uplně legálně, dokonce za peníze, a ještě k tomu za vydělaný peníze.
- Hrůza

..............................................................

Jeho poezie má něco do sebe, ale byl to zvláštní pán, že jsem docela rád, že jsem se s ním nemusel kamarádit.
- Hrůza

..............................................................

Štěpánko, jsi otravná. - Nene, nejsem. - Ale ano, ty jsi otravná!
- Černyševská

..............................................................

"Monument otevřeného umění"? Tos našel ve slovníku? Tak to si musim zapsat!
- Černyševská

Milénium - díl třetí

"Pomsta je nejsilnější motivace." - Lisbeth Salanderová

Všem je vám jistě známo, že posledních pár dní chodím po světě opět s nosem zabořeným do knížky. Co z toho bude tentokrát?

Stejně jako jsem vám již psala o prvním a druhém dílu z knižní trilogie Milénium, teď nás čeká kratší popovídání o dílu třetím, s podnázvem Dívka, která kopla do vosího hnízda. Také si dovolím trochu shrnout všechny tři knihy jako celek. 

V první řadě bychom se měli pozastavit už nad tím, jak třetí díl navazuje na již započatý příběh. Mezi událostmi první a druhé knihy totiž uběhne rok a půl a v Dívka, která si hrála s ohněm dojde na začátku jen k lehkému nastínění všeho toho poprasku, ke kterému došlo po událostech v prvním díle. Naopak třetí díl navazuje na druhý se zpožděním sotva pár hodin a ještě k tomu je přesně popsáno a vysvětleno, co se v mezičase stalo. Na konci druhé knihy máte pocit, který se dá nejlépe vystihnout asi slovy "Uff, už je konec, dobře to dopadlo." A přitom ke konci má tahle část příběhu ještě hodně daleko. Třetí kniha o téměř sedmi stech stan totiž popisuje jedno jediné: důsledky. Někteří se snaží přijít všemu na kloub ještě před soudním řízením, jiní se zase všechno snaží ututlat a zabránit jim v tom, sledování, odposlechy, podvody, výhrůžky... Do toho je Lisbeth Salanderová během celého dění (až na samotný soud) zavřená v nemocnici. 

Možná to zní šíleně, ale přes to přese všechno je to zábava. Nechybí spousta akce, zabedněných policistů i vlezlých a vševědoucích novinářů. Vlastně je to jen jedna velká šílenost s tím rozdílem, že mezi sebou bojují "ti vlivní s mocí". Nejde ani tak o to, kdo je hodnější a kdo je naopak hnusák, jde spíš o to, kdo má lepší kontakty, zdroje, kde všude má přátele, jak moc promyslí akci a vůbec, kdo má větší pravomoci dostat se, kam se normální smrtelníci nikdy nedostanou. A v případě Lisbeth jde taky o to, kdo je schopnější hacker, a tedy kdo se dostane tam, kam se nikdo dostat nemá.

Na zakončení třetího dílu knihy je jasně poznat, že měl autor v plánu v sérii pokračovat. Jak jsem již zmínila v prvním článku o Miléniu, bohužel ale zemřel před napsáním dalších knih. Podle mě to je škoda. Lisbeth se svými hackerskými schopnostmi a asi tak 3 miliardami nelegálních peněz na účtě a Mikael jakožto průbojný žurnalista by měli podle mě ještě velký potenciál. Vždyť třetí knihou jsme teprv vyřešili Lisbethinu minulost! Co ti dva mohli ještě dokázat.... Ale to už se teď nikdo nedozví.

Jistě jsem to již nejednomu z vás řekla, ale rozhodně Larssona doporučuji. Nejedná se sice o žádný revoluční literární zázrak, to nikoliv, ale v dnešním světě bestsellerů si jistě své místo zaslouží. Stejně jako třeba Dan Brown umí všechno dokonale zamotat tak, abyste se i přesto vyznali v postavách a v tom, kdo co na koho ví, ale sami abyste netušili, co přijde v dalším odstavci. A stejně jako Dan Brown umí čtenáře nechat bez dechu či s otevřenou pusou zírat na stránku. 

Časem se vám akorát možná začnou plést všechna ta šílená švédská jména. O hlavních postavách ale přehled neztratíte, i kdybyste byli úplná jelita. 

Je tu jen jedna věc, kterou musím knize (myslím, že jen třetímu dílu) vytknout. Jedná se v podstatě o detail. Jde o to, že jak se vlivní lidé postupně seznamovali se situací a dohadovali se na podmínkách budoucí spolupráce na utajené akci, vždycky mluvili 2 hodiny. Nevím, jestli je pro Stiega Larssona časový údaj dvou hodin nějakým symbolem pro "dlouhý rozhovor", postupem času ale, když každá kapitola končí větou "tamta s tamtím mluvili dvě hodiny", začalo mi to lézt trochu krkem. Faktem ale je, že nikdo jiný si toho nevšiml :D

Nevím, jak celou tuhle parádu zakončit. Řekla jsem vám svůj názor na přibližně patnáct set stran napínavého příběhu, který pro mě v tuto chvíli skončil a půjdu se zase ke vší spokojenosti svého literárního srdíčka vrhnout na povinnou četbu. Jen jedinou věc jsem vám chtěla ještě říct... ne, spíš připomenout ;o) a to, že není nejlepším nápadem koukat na filmy. Jen jsem vygooglila název knížky, už mi to házelo tuny fotek jakési podivné osoby poměrně morbidního vzhledu. Předpokládám, že se jedná o filmovou verzi Lisbeth. Já si ji ale představuji jinak a knížka mi dává na výběr. Proto film ne-e. A hlavně, kurňapes, patnáct set stránek! Jak to chcete nacpat do pár hodin filmu? Celá situace je tak komplikovaná, že si nedokážu představit, jak to tam všechno vysvětlují, ani kdyby si před kameru sedl člověk a ve stručnosti všechny souvislosti shrnul. Je to pochopitelně vaše volba, ale mně to za to nestojí =) 

Prostě takhle: pokud knížku máte a nemáte nic na práci, myslím, že vás neubude, když do ní nakouknete. To je vše, co vám tu dneska chci říct. Tak zase někdy, čtenáři =)

Ko-ko-ko-konec!

Ano, moji milí, máme tu konec dalšího společného roku. Byl to rok dozajista zajímavý, v mnohém nezapomenutelný a vůbec, letošní rok se celkem vyvedl. A co ten příští? Já mám za to, že bude ještě lepší. 

A tak vám do toho příštího roku přeji hodně zdraví, protože bez něj to nejde, štěstí, protože si ho určitě zasloužíte, lásky, protože je prostě krásná a je jí pro všechny dost, super zážitků, to abyste si ten rok navždycky pamatovali, hodně smíchu a přátel a taky pohody. Prostě ať je váš rok co nejlepší =) a za 365 dní se tady zase sejdeme, pěkně nad tím zapřemýšlíme a popřejeme si znovu. 

Samozřejmě, v příštím roce vás budu stejně jako doposud zásobovat články na všemožná témata od knížek, filmů a her až po vlastní zážitky a úvahy.

Chci vám poděkovat, že jste tu se mnou, že čtete a komentujete, co píšu, a že se sem rádi vracíte. To prostě člověka potěší =)

Takže v roce 2011 STAY TUNED! =P

PS: Mám vás ráda. Neke.

Milénium - díl druhý

"Neexistují žádní nevinní. Existují však různé stupně odpovědnosti." - Lisbeth Salanderová

Již jednou jsem vám povídala o trilogii Milénium od spisovatele Stiega Larssona. Tehdy byl článek zaměřen na první díl. Nyní nastal čas kouknout se na zoubek tomu druhému s názvem Dívka, která si hrála s ohněm.

Setkáváme se tu opět se stejnými postavami (Mikael Blomkvist, Lisbeth Salanderová, Erika Bergerová, Harriet Vangerová, Nils Bjurman atd.), pro pochopení vztahů mezi nimi a jejich výchozí situace pro příběh doporučuji přečíst si první díl. Tentokrát se ale už neřeší žádná spoustu let stará záhada, naopak. Velmi nečekaně dochází k zabití dvou nových kolegů a přátel redaktorů z Milénia. Jedná se o mladý pár, Dag Svensson a Mia Bergmanová. A následnuje i smrt advokáta Nilse Bjurmana, Lisbethina násilnického poručníka.

A ani se nestihnete rozkoukat, a už je Lisbeth Salanderová hlavní podezřelou. Otisky prstů na vražedné zbrani, do toho její psychologický posudek, právní nezpůsobilost.... A rozjíždí se veliký kolotoč. I policie si postupem času začne uvědomovat, že situace je mnohem zapeklitější a zamotanější, než se zdá. Kdo je obávaný muž skrývající se pod přezdívkou Zala? Co si představit pod slovy "Všechno To Zlé"? Jak se do toho Lisbeth zamotala a je či není vinna?

Zase jsme tam, kde jsme byli. Komplikovaný, ale čtivý a zajímavý příběh, navazující na první díl. Možná, že vás tolik nezaujme, jako "Muži, kteří nenávidí ženy". To z toho důvodu, že děj je sice napínavý a chytlavý, ale žádné velké drama se neděje až do úplného konce (tzn. asi posledních 50 stránek z něco přes 600). Jinak se v celé knize v podstatě jen bloudí, ten má to podezření a ten zas to, a té to přijde divné a myslí si něco úplně jiného. Pak se začne přicházet na souvislosti, které vás sice zajímají hned od začátku knížky, ale zas tolik dechberoucí to také není. Až úplný konec vás nejspíš donutí zabořit nos do knížky a omezit veškeré další činnosti. Ale padesát stránek? To máte za chvilku.

Nemůžu ale knížku zase tolik kritizovat. Bavila mě a málem jsem se okousala do "kulatý krychličky" zvědavostí, jestli Lisbeth zabila či nikoliv ty tři lidi. A opět nás překvapuje její neskutečná inteligence, fotografická paměť, její naprostá nezávislost na ostatních a schopnost vždy být o krok napřed a vždy po sobě zamést stopy. Do toho Mikael Blomkvist, který zase všechno myslí dobře, ale zároveň tápe a jediný způsob, jak se dostane Lisbeth na stopu, je, když začne myslet jako ona. To jsem totiž zapomněla zmínit: tito dva hlavní hrdinové knihy se v celé knize téměř nepotkají a nemají spolu žádný kontakt - až na pár vět skrz Mikaelův počítač a pak úplně poslední odstavec knihy.
Každopádně nemůžu nic než doporučit. Tentokrát všem, žádné omezení. V knize se moc násilí neodehrává, myslím třeba oproti prvnímu dílu. Je to detektivka, tudíž pochopitelně musí dojít k nějaké vraždě, ale žádné rozřezané kočky a mučené slečny tu nenajdete. Za chvíli se pustím do třetího dílu a zase vám pak dám vědět o svých dojmech z něj =)

Školní hlášky

...ne, opravdu se jim nevyhnete ani o prázdninách. Tak tady jsou :)

Hrůza:

Čtenář je zásadně nedovtipný idiot, s tím musíte počítat.

Téma "pod pokličkou" můžete pojmout různě. Můžete psát třeba fejeton o vaření, nebo reportáž třeba ze zákulisí nějakého místa, nebo od někud, kde to nikdo moc nezná, třeba taková továrna na zpracování psích uší.

Štěpánka se rozhodla, že se bude tvářit jako zhrzená nepříjemná řeznice.

Filipe, tvůj fejeton... kdy mi to hodláš donýst, brouku?

Napište co nejvíce třípísmenných částí těla. A "prd" neplatí. Prd se stává prdem až ve chvíli, kdy přestává být součástí těla.

Černyševská:

Tady je ta druhá linka, jedete takhle prstíčkem... Dávej  na to pozor, je to náročný! ...no a jak jedete, narazíte na okraj. Nebo teda měli byste... jestli ne, něco je špatně. A za ten okraj umístíte každý své vlastní jméno. Vynecháte dva řádky a napíšete "Le Français". Prosimvás, ať je aspoň tohle slovo správně.

Dyť nikam nespěcháme. Doba se sice zrychluje, ale... No, de vo to nenechat se vcucnout.

Tak si otevřete knížečky... a ti, co jsou vzhůru, budou mlčet!

Est-ce que tu es toujours en plein travail? Mirek. - Ještě jednou prosím? - Mirek.

...jeden Štoček...

Hele, teď bude ticho, Mo-osi. Eeeehm... ty jseš tady, jo!? Tak to tě hned vyvo-olám.

Mirku! Ty mě nutíš dojít si do svého útulného kabinetu pro velmi účinnou izolepu... prosimtě papej a mlč. Ono to bolí, když se to pak strhává.

Franc:

Jak se dělí  uhlovodíky? Jílka vyvolávat nemůžem, ten právě snídá... ať se vám to nezaskočí, Jílku. Takže Bydžovská? Jak to je? Vidíte na tu tabuli? ...si někomu řekněte, ať vám pučí brejli.

Štoku, jak vidím, vaše poznámky jsou velmi sporé, to pak ale odpovídá vašim nedostatečným znalostem.

Takže kyselina 2-hydroxypropan-1,2,3-trikarboxylová... tahle látka je známá, Dlouhá, jak tomu řikáte doma? To zná každá tetka od plotny. Tomehová, máte doma plotnu? Tak jak to je? Dlouhá! A je to kyselina citronová.

Raabová:

Někomu jsem vám dala CDčka, že jako zpracujete nějaký úžasný prezentace... tak mám se toho dožít, a nebo to je utopie?

Vaňková:

Když to čitatel čte...