Milénium - díl třetí

"Pomsta je nejsilnější motivace." - Lisbeth Salanderová

Všem je vám jistě známo, že posledních pár dní chodím po světě opět s nosem zabořeným do knížky. Co z toho bude tentokrát?

Stejně jako jsem vám již psala o prvním a druhém dílu z knižní trilogie Milénium, teď nás čeká kratší popovídání o dílu třetím, s podnázvem Dívka, která kopla do vosího hnízda. Také si dovolím trochu shrnout všechny tři knihy jako celek. 

V první řadě bychom se měli pozastavit už nad tím, jak třetí díl navazuje na již započatý příběh. Mezi událostmi první a druhé knihy totiž uběhne rok a půl a v Dívka, která si hrála s ohněm dojde na začátku jen k lehkému nastínění všeho toho poprasku, ke kterému došlo po událostech v prvním díle. Naopak třetí díl navazuje na druhý se zpožděním sotva pár hodin a ještě k tomu je přesně popsáno a vysvětleno, co se v mezičase stalo. Na konci druhé knihy máte pocit, který se dá nejlépe vystihnout asi slovy "Uff, už je konec, dobře to dopadlo." A přitom ke konci má tahle část příběhu ještě hodně daleko. Třetí kniha o téměř sedmi stech stan totiž popisuje jedno jediné: důsledky. Někteří se snaží přijít všemu na kloub ještě před soudním řízením, jiní se zase všechno snaží ututlat a zabránit jim v tom, sledování, odposlechy, podvody, výhrůžky... Do toho je Lisbeth Salanderová během celého dění (až na samotný soud) zavřená v nemocnici. 

Možná to zní šíleně, ale přes to přese všechno je to zábava. Nechybí spousta akce, zabedněných policistů i vlezlých a vševědoucích novinářů. Vlastně je to jen jedna velká šílenost s tím rozdílem, že mezi sebou bojují "ti vlivní s mocí". Nejde ani tak o to, kdo je hodnější a kdo je naopak hnusák, jde spíš o to, kdo má lepší kontakty, zdroje, kde všude má přátele, jak moc promyslí akci a vůbec, kdo má větší pravomoci dostat se, kam se normální smrtelníci nikdy nedostanou. A v případě Lisbeth jde taky o to, kdo je schopnější hacker, a tedy kdo se dostane tam, kam se nikdo dostat nemá.

Na zakončení třetího dílu knihy je jasně poznat, že měl autor v plánu v sérii pokračovat. Jak jsem již zmínila v prvním článku o Miléniu, bohužel ale zemřel před napsáním dalších knih. Podle mě to je škoda. Lisbeth se svými hackerskými schopnostmi a asi tak 3 miliardami nelegálních peněz na účtě a Mikael jakožto průbojný žurnalista by měli podle mě ještě velký potenciál. Vždyť třetí knihou jsme teprv vyřešili Lisbethinu minulost! Co ti dva mohli ještě dokázat.... Ale to už se teď nikdo nedozví.

Jistě jsem to již nejednomu z vás řekla, ale rozhodně Larssona doporučuji. Nejedná se sice o žádný revoluční literární zázrak, to nikoliv, ale v dnešním světě bestsellerů si jistě své místo zaslouží. Stejně jako třeba Dan Brown umí všechno dokonale zamotat tak, abyste se i přesto vyznali v postavách a v tom, kdo co na koho ví, ale sami abyste netušili, co přijde v dalším odstavci. A stejně jako Dan Brown umí čtenáře nechat bez dechu či s otevřenou pusou zírat na stránku. 

Časem se vám akorát možná začnou plést všechna ta šílená švédská jména. O hlavních postavách ale přehled neztratíte, i kdybyste byli úplná jelita. 

Je tu jen jedna věc, kterou musím knize (myslím, že jen třetímu dílu) vytknout. Jedná se v podstatě o detail. Jde o to, že jak se vlivní lidé postupně seznamovali se situací a dohadovali se na podmínkách budoucí spolupráce na utajené akci, vždycky mluvili 2 hodiny. Nevím, jestli je pro Stiega Larssona časový údaj dvou hodin nějakým symbolem pro "dlouhý rozhovor", postupem času ale, když každá kapitola končí větou "tamta s tamtím mluvili dvě hodiny", začalo mi to lézt trochu krkem. Faktem ale je, že nikdo jiný si toho nevšiml :D

Nevím, jak celou tuhle parádu zakončit. Řekla jsem vám svůj názor na přibližně patnáct set stran napínavého příběhu, který pro mě v tuto chvíli skončil a půjdu se zase ke vší spokojenosti svého literárního srdíčka vrhnout na povinnou četbu. Jen jedinou věc jsem vám chtěla ještě říct... ne, spíš připomenout ;o) a to, že není nejlepším nápadem koukat na filmy. Jen jsem vygooglila název knížky, už mi to házelo tuny fotek jakési podivné osoby poměrně morbidního vzhledu. Předpokládám, že se jedná o filmovou verzi Lisbeth. Já si ji ale představuji jinak a knížka mi dává na výběr. Proto film ne-e. A hlavně, kurňapes, patnáct set stránek! Jak to chcete nacpat do pár hodin filmu? Celá situace je tak komplikovaná, že si nedokážu představit, jak to tam všechno vysvětlují, ani kdyby si před kameru sedl člověk a ve stručnosti všechny souvislosti shrnul. Je to pochopitelně vaše volba, ale mně to za to nestojí =) 

Prostě takhle: pokud knížku máte a nemáte nic na práci, myslím, že vás neubude, když do ní nakouknete. To je vše, co vám tu dneska chci říct. Tak zase někdy, čtenáři =)