Milénium - díl druhý

"Neexistují žádní nevinní. Existují však různé stupně odpovědnosti." - Lisbeth Salanderová

Již jednou jsem vám povídala o trilogii Milénium od spisovatele Stiega Larssona. Tehdy byl článek zaměřen na první díl. Nyní nastal čas kouknout se na zoubek tomu druhému s názvem Dívka, která si hrála s ohněm.

Setkáváme se tu opět se stejnými postavami (Mikael Blomkvist, Lisbeth Salanderová, Erika Bergerová, Harriet Vangerová, Nils Bjurman atd.), pro pochopení vztahů mezi nimi a jejich výchozí situace pro příběh doporučuji přečíst si první díl. Tentokrát se ale už neřeší žádná spoustu let stará záhada, naopak. Velmi nečekaně dochází k zabití dvou nových kolegů a přátel redaktorů z Milénia. Jedná se o mladý pár, Dag Svensson a Mia Bergmanová. A následnuje i smrt advokáta Nilse Bjurmana, Lisbethina násilnického poručníka.

A ani se nestihnete rozkoukat, a už je Lisbeth Salanderová hlavní podezřelou. Otisky prstů na vražedné zbrani, do toho její psychologický posudek, právní nezpůsobilost.... A rozjíždí se veliký kolotoč. I policie si postupem času začne uvědomovat, že situace je mnohem zapeklitější a zamotanější, než se zdá. Kdo je obávaný muž skrývající se pod přezdívkou Zala? Co si představit pod slovy "Všechno To Zlé"? Jak se do toho Lisbeth zamotala a je či není vinna?

Zase jsme tam, kde jsme byli. Komplikovaný, ale čtivý a zajímavý příběh, navazující na první díl. Možná, že vás tolik nezaujme, jako "Muži, kteří nenávidí ženy". To z toho důvodu, že děj je sice napínavý a chytlavý, ale žádné velké drama se neděje až do úplného konce (tzn. asi posledních 50 stránek z něco přes 600). Jinak se v celé knize v podstatě jen bloudí, ten má to podezření a ten zas to, a té to přijde divné a myslí si něco úplně jiného. Pak se začne přicházet na souvislosti, které vás sice zajímají hned od začátku knížky, ale zas tolik dechberoucí to také není. Až úplný konec vás nejspíš donutí zabořit nos do knížky a omezit veškeré další činnosti. Ale padesát stránek? To máte za chvilku.

Nemůžu ale knížku zase tolik kritizovat. Bavila mě a málem jsem se okousala do "kulatý krychličky" zvědavostí, jestli Lisbeth zabila či nikoliv ty tři lidi. A opět nás překvapuje její neskutečná inteligence, fotografická paměť, její naprostá nezávislost na ostatních a schopnost vždy být o krok napřed a vždy po sobě zamést stopy. Do toho Mikael Blomkvist, který zase všechno myslí dobře, ale zároveň tápe a jediný způsob, jak se dostane Lisbeth na stopu, je, když začne myslet jako ona. To jsem totiž zapomněla zmínit: tito dva hlavní hrdinové knihy se v celé knize téměř nepotkají a nemají spolu žádný kontakt - až na pár vět skrz Mikaelův počítač a pak úplně poslední odstavec knihy.
Každopádně nemůžu nic než doporučit. Tentokrát všem, žádné omezení. V knize se moc násilí neodehrává, myslím třeba oproti prvnímu dílu. Je to detektivka, tudíž pochopitelně musí dojít k nějaké vraždě, ale žádné rozřezané kočky a mučené slečny tu nenajdete. Za chvíli se pustím do třetího dílu a zase vám pak dám vědět o svých dojmech z něj =)