pondělí 26. července 2010

Vážení a milí...

...je mi ctí vám oznámit, že mě tu máte zpět.
Tedy... ne že bych někde byla, třeba jako u moře nebo na chatě nebo někde s partou nebo na vodě nebo u babičky nebo kdekoli, o čem by se dalo vyprávět. Bohužel. Byla jsem převážně v práci, a když jsem zrovna nebyla v práci, byla jsem doma. A nepsala jsem vám, neboť O2 nám tu zprostředkovává opravdu spolehlivé internetové připojení, jež minimálně poslední týden nefungovalo. Teď už by to podle všeho ale mělo být zase v... no... ve starých kolejích, jestli ne v pořádku (padat to v jednom kuse asi bude i nadále). Ale nebudu si stěžovat. Prostě je to, jak to je, a můžu vám zase psát.
Asi tak do soboty, po pravdě. Protože potom co? No přece potom odjíždím na týdenní kurz fotografie a těším se jako blááázen!! =) bude ze mě veliká fotografka. Chtěla jsem si před tím ještě koupit nový fotoaparát, to se mi ale nepoštěstilo. Ale co, zvládnu nemít jeden dobrý foťák, když můžu mít místo něj dva špatné... =D Ale pokud si to dobře pamatuji, byla i možnost si tam nějakou tu digi-zrcadlovku (haha to zní jako nějaký druh digimona) půjčit. Tak uvidíme.
Jinak tedy co se u mě děje? Přečetla jsem Obraz Doriana Graye od Oscara Wilda a musím říct, že to stojí za to. Je to velice zajímavá literatura, kterou by možná pár mých vrstevníků nepochopilo nebo by je minimálně nebavila, ale což, myslím, že jsou mezi námi i mnozí tací, kteří by v tomto druhu četby našli stejné zalíbení jako já. Není to jen o příběhu, ale také o zamyšlení se nad různými filozofickými tématy z různých úhlů pohledu. A to mě na tom baví.
Co ještě... také jsem dnes konečně viděla Ďábel nosí Pradu, a musím říct, že mám Meryl Streep film od filmu radši. Také jsem se zase včera koukala na svůj velice oblíbený film Almost Famous, který, musím říct, vážně stojí za zhlédnutí. A také jsem koukala tuhle s miláčkem na Posledního Samuraje, kterého jsem si ještě trochu pamatovala, ale i tak to bylo poprvé, co jsem z něj opravdu něco měla. Taky moc pěkný.
A jinak se toho asi moc neděje. Zítra jdu do nemocnice, jen se zeptat, jestli mě teda plánují pitvat, či nikoli, tak uvidím. Ale žádné strachy, všecko pitvání je plánované =D
A to je z novinek - tedy minimálně ze zveřejnitelných novinek - asi všechno. Pokud to jen trochu půjde, ještě vám před víkendem napíšu. Tak se mějte krásně =)
PS: koukala jsem na Analytics a chci vám moc poděkovat, že mě navštěvujete, i když vám zrovna nemůžu napsat =)

neděle 18. července 2010

chvilka poezie

Včera pozdě večer (nebo teda spíš dneska brzo ráno) jsem napsala dvě básně. Jen tak, v záchvatu poetičnosti, kterou v mé duši navodili ti na skypu píšící morbidní veršíky o PacInovi :D Předem upozorňuji: není to to nejlepší z mé tvorby. Vím, že se to může rýmovat i víc, může to dávat smysl víc, a originální to taky moc není, ale i tak se ráda podělím. Takže, tady to máte:


Napiš jedno, dvě, tři slova
a hned můžeš začít znova.
Ono totiž psaní básně
může se zdát lehké krásně,
lehké to však vážně není.
Hrozí mozku převaření!
Avšak když to více zkusíš
radost z toho míti musíš.
Že tě trápí dlouhá chvíle?
Papír, tužku, trochu píle,
když se snažíš ještě víc,
myšlenky ti vyjdou vstříc.
Podle mě totiž, přátelé,
i když se to zdá veselé,
i ten, kdo v tom nepodniká...
V každém je kousek básníka.




Óda na rodiče


Hrozí ti morální úpadek.
Víš, co já dělal ve tvým věku?
Mám si z tebe sednout na zadek?
Už je to s tebou vážně k vzteku.


Můžeš se takhle nechovat?
Jen hniješ a nic neděláš.
Umíš si jenom stěžovat.
Jseš horší než ten Tadeáš.


Nebudem se bavit vážně
dokud něco nedokážeš.


Tohle je těžkej zápas:
Chceš něco dělat? Zákaz!


Máš v sobě zimu a chlad
co vysíláš se ti vrací.
Jednou ti to dojde snad
všichni jste prostě darebáci.


Ta tvoje lenost už mě vážně poráží.
Vadí mi tvůj přístup, tvůj výraz ve tváři.


Je lepší když seš u sebe.
Kazíš nám "rodinnou pohodu".
(a co mě vždycky nejvíc jebe?
Ne bez udání důvodů!).


(Ano, i větší klid někde jsem zahlídla.)
Koukni se nejdřív na sebe!
...lehká konverzace probíhá u jídla...
Pšššt! Dávaj "Poštu pro tebe"!


Kdo se na tě koukat má?
My spolu fakt nevyjdem.
A proč tě chceme doma?
Musíš pomáhat s úklidem.

sobota 10. července 2010

Co tak nějak dělám.

Vím, že zrovna tohle není jeden z článků, které by zajímaly širokou veřejnost, ale vzhledem k tomu, že mě nenapadá nic jiného, napíšu vám, jak tak nějak žiju. Začátek mých prázdnin proběhl v pohodě. Poslední den školy jsem strávila uklízením, abych mohla ty dva měsíce volna začít nejen s čistým svědomím ale i s čistým pokojem. Pak jsem pár dní strávila čtením, povídáním s Májenkou (mou sestřičkou), badmintonem, trochou práce, spaním, pitím různých hnusných čajů a jiných věcí na žlučník, a hlavně vysedáváním u počítače, ze kterého  posledních X týdnů nemůžu dostat jedno CDčko :D Každopádně, za prvních pár dní prázdnin jsem si vydělala asi pětikilo (které dostanu až někdy na konci srpna), trochu jsem se opálila/spálila, vyžehlila jsem všechno svoje oblečení (poprvé), přečetla 1 a půl knížky, a několikrát se viděla s různými lidmi, hlavně s největším borcem Bedikkem. To by byl první týden. Na druhý týden už se mi nechtělo trčet doma a denně chodit za Bedikkem, tak jsem si prostě sbalila svých pět švestek a nakýblovala se k němu domů. Nebylo to poprvé, mimochodem =) A tak jsme dělali spoustu dalších věcí, dopoledne spali, odpoledne buď lítali někde venku, nebo seděli u PC, koukali na filmy, hráli Age of Empires 2, a do toho já po odpoledních učila angličtinu. V pátek Bedikk odjel kamsi do dáli na, jak to Fiola nazval, "soustředění" :D a já tu zůstávám i nadále a učím i nadále. Dnes večer už budu muset opustit jeho superhusťáckej komp a zamířit domů. Zítra ráno do práce, pak rodinný oběd s babičkou a dědou, pak doma uklízení :D no parááádička. A příští týden proběhne asi následovně: Vstávání v 6, práce od 8 nějak do půlky odpoledne, pak domů a hned zase k Bedikkovi domů učit angličtinu, návrat domů kolem 8 nebo i dýl a pak asi psaní na Indiana nebo dějiny umění :D bude to záhul, ale jednou se člověk cítí využitě a je to fajn. Lepší než se prostě válet na zahradě a stěžovat si, že není co dělat. A na příští víkend plánuji návštěvu druhé půlky mojí rodiny v Praze :) A od 19tého teprve uvidím :) Takže to by tak bylo. Tohle je léto, jak má být. Sluníčko, teplo, program... asi tak. Taky si to užíváte?

pátek 9. července 2010

Badminton

Myslím, že už jste to viděli. Je to všude. Na Facebooku, na Indianovi, u Bédi, všude možně. Tak to dávám i sem. Hráli jsme takhle s miláčkem jedno příjemné prázdninové odpoledne beďák a ani nevím, kdo z nás s tím přišel, ale prostě nás napadlo udělat pravou recenzi, jako na jakoukoli jinou hru. Náramně jsme se u toho bavili, když jsme to vymýšleli. Ještě aby ne. Taky bylo potřeba natočit gameplaye, což nás zdrželo, protože mezi tím bylo pár dní počasí nahoven. Znáte to. Ale vše se povedlo =) Dokonce se učím dabovat. Ještě to není taková paráda, jako když dabují ostatní, ale nějak člověk začít musí. Nemyslím, že na to, že to dělám prvně a mám trochu hrůzu z mikrofonů, je to tak špatné, co říkáte? Takže jsme to pěkně vymysleli, a velkej boss Bedikk to dal celý dohromady... znáte to, natáčení, stříhání, hudba, celá ta úprava ve Vegasu (kterej ani nemám, natož abych ho chápala...) a bylo. Takže zajímavá zkušenost. =) Koukněte =)