Hugs

Hug, neboli česky objetí, je jedna z nejhezčích věcí na světě. Můžete nesouhlasit a navrhovat jiné, pro člověka možná uspokojivější činnosti, ale mě tím nezlomíte. Objetí jasně vede. Je to totiž něco, co zehřeje tělo i duši (co ještě dokáže obojí, hm?), potěší i uklidní, vždycky pomůže. V jednom z mých dokonalých imaginárních světů (přiznávám se, mám jich víc) se lidé jen objímají. Nedělají nic víc a nic míň. Nemluví, protože pomazlení, nebo jak říká moje babi "poškrcení" blízkých lidí jim jakožto komunikace bohatě vystačí. Když někoho obejmete, jste mu blízko. A nejen fyzicky, ale podle mě i psychicky. Když mě objímají někteří lidé (třeba tátové) chce se mi brečet. Neptejte se proč, nevím. Když obejmu Máju, mám vždycky pocit, že je moc hubená a křehká a že ji musím objímat opatrně.. ale většinou to nedělám, protože se brání =D

Ne každý umí správně objímat. Třeba Mája, řekla bych, to nějak pozapoměla. Každý umí objímat, když se narodí. Objímá rodiče, objímá se s dětmi ve školce, a dál a dál, ale někteří lidé to prostě zapomenou. Jako zapomenou zpívat, malovat, smát se, hrát si a představovat si, tak zapomenou objímat. Jak řekl Jaroslav Dušek, zeptejte se dětí ve školce nebo v první třídě, kdo umí kreslit, a přihlásí se všechny. Zeptejte se jich, kdo umí zpívat, a přihlásí se taky všechny. Zeptejte se jich na totéž v sedmé, osmé třídě a buďte rádi, když se přihlásí jeden nebo dva lidé. Takhle se zapomínají základní věci. I objímání.
Když obejmete člověka, který objímá nerad nebo to prostě neumí, poznáte to hned. Stačí jen, když člověk objímá nejistě, a už to není ono. Takový obyčejný hug totiž znatelně narušuje osobní prostor člověka, což mnozí nemají rádi.
Četla jsem (sice jen na wikipedii, ale i tak), že je dokázáno, že objímání prospívá zdraví... mimo jiné redukuje krevní tlak atd.
A když tady tak nějak vyprávím o jedné ze svých nejoblíbenějších činností - mezi které dále patří třeba čtení - vzpoměla jsem si na dobu svého pobytu v Americe, kde se lidé objímali mnohem častěji, a když jsem se vrátila zpátky do ČR, připadala jsem si podivně osamělá. Je to nezvyk, když si lidé drží ostatní toliko od těla. O Britech se možná říká, že jsou to studení čumáci, ale my na tom, přiznejme si, zase nejsme o tolik lépe.
Ještě bych k danému tématu zmínila jeden pojem: group hug. To je objetí více než dvou lidí najednou. Když se řekne group hug, obvykle si představím tu část filmu avatar, kde Jake Sully stál uprostřed všech těch modrých lidiček a oni si stoupli kolem něj a drželi se navzájem za ramena, až připomínali jakousi divnou pavučinu nebo hvězdici... neobjímali se, nevím proč to mám s objímáním spojené, ale je to jediná část filmu, u které jsem brečela, když jsem to viděla poprvé.
Anyway.
Myslím, že objetí je krásný. Když je vám smutno, zvedne vám náladu. Beze slov vám vysvětlí, že nejste sami. Pomůže, když máte strach, a uklidní vás, když si čímkoli nejste jistí. I když jste šťastní, objetí blízkého člověka potěší. Myslím si, že to je jedna z mála věcí, ve kterých jsem dobrá :))
A podle mě každý, úplně každý, občas potřebuje obejmout.
I vy.