Zásek

Stává se vám někdy, že se prostě zaseknete? Mně jo, když sem unavená. Prostě se zaseknu a přemejšlim. Třeba dneska v koupelně sem vylezla ze sprchy a jen v ručníku sem tam stála a v duchu sem si říkala: "jo, tak teď si udělej culík ať ti nekape voda z vlasů na oblečení... no a pak si vem tepláky a tričko... a nezapomeň odnýst šampón... tak jdeme na ty vlasy, ne? tři, dva, jedna... kam se nám jen zakutálely ty ponožky? nezakecávej to... no tak... bude ti zima... jo a pak bys mohla napsat mail matce... hele jednou musíš přestat myslet na kraviny a osušit se a opustit koupelnu... tak znova: tři, dva, jedna..." atd. Nakonec sem se rozhejbala jen proto, že mě, jak sem tam stála, začaly bolet nohy. Podobnej zásek se mi stal i dneska ráno, když jsem seděla na posteli v polospánku a oblíkala si ponožky (což se mi úspěšně povedlo asi za čtvrt hodiny...), a mezi druhou a třetí otázkou v těch papírech na americkou historii. Hmm... no jak říkám, ještě že je ten víkend. Po večeři prostě vlezu do postele a budu spát, a spát, a spát............. forever :o)
PS: co chci ještě říct je že se omlouvám všem co se těšili na již dlouho slibovaný článek o budoucnosti... pracuju na tom, ale kloudnýho výsledku se dočkáte nejspíš až budu trochu víc při smyslech... mám vás ráda. Zase jedna píseň... název platí tak trochu i pro mě... na ten začátek a konec nekoukejte... prostě sem lepčí nenašla no.