Co se děje ve Woodie High.

Tak zase jednou po nějaké době pár vět o tom, co se děje ve škole.

Můj běžný školní den začíná... dejme tomu čekáním na autobus (to, jak se tu ráno motám po domě když všichni ještě spí nebo jak závodíme o koupelnu, bych s dovolením vynechala). Na zastávce obvykle mrznu v průměru dvacet minut, tma, všude běhají lidé se psy a jezdí jiné school busy, jen ten náš ne, je to trochu o nervy. Zatim mi ještě pořád zbývaj tři baterky do mp3ky. Musím si je šetřit, ale takhle poránu je to fajn.

Denně mám první hodinu matematiku, což bývá obvykle celkem zábava, až na to, že náš autobus už tradičně jezdí na poslední chvíli, což by mi nevadilo, kdybych stejně jako všichni měla skříňku hned u třídy. Nene, to já peláším přes celou školu ke skříňce a pak přes celou školu a ještě do druhého patra do třídy. Vážně fajn, až na to, že aktivity typu povídání s přáteli, chození na wc apod. naprosto nepřipadají v úvahu. Už jsem si zvykla. No, občas prostě budu muset oželet přísahu vlajce, jaká škoda. V matematice teď probíráme trigonometrii, která má s naší českou trigonometrií společnou snad jen značku pro sinus a cosinus. Žádné trojúhelníky ani nic podobného, žádné měření úhlů. Ale uznávám, matika mě baví a pokaždé je to vskutku zajímavá hodina. Vždycky na začátku prováníme takovéto pofidérní tlaskání jak začnete pomalu a zrychlujete a jakmile dotleskáme tak Mr. Flanders (učitel) řekne: "Already (přičemž hlasem jde odshora dolu, toto slovo pravděpodobně v jeho podání vzniklo z "all right")! So - good morning, welcome back..." ("-ning" a "back" říká děsně vysokým hlasem a "good mor-" a "welcome" zase děsně hlubokým, což zní megakomicky a poránu mi to vždycky zaručeně zvedne náladu, jen si to zkuste představit nebo říct...). Taky denně píšeme malé písemky (něco jako desetiminutovky, co nestojí ani za to aby nám později ukázal známku) a denně máme úkol, ale ty obvykle dělám na své druhé hodině - A.S.E. class (mimochodem čte se "ejs klas"). Je to vlastně jinak řečeno study hall, kde, jak jsem již dříve zmínila, neděláme zhola nic, jen musíme být potichu a nespat (což nebývá jednoduché). Tam si tedy dělám úkoly na matematiku a obvykle i na angličtinu nebo americkou historii, ale nepředbíhejme. Třetí hodinu mám keramiku, kde už asi měsíc děláme jedno a to samé (jsem mimochodem asi měsíc bez asi tří dnů hotová) - nádoby připomínající kulturu amerických domorodců. Jupí. Všichni to dělají nějakou pofidérní technikou kde na sebe lepí žížaly z hlíny a pak to zapatlávají do hladka - což se jim málokdy povede - a já naopak jsem to asi za 2 hodiny vymačkala, takže to bylo prostě hladké samo od sebe, vyryla motiv a teď tam jen sedím a snažím se, aby mi to nestvrdlo. To mimochodem naprosto netuším proč, jestli tady dávají do pece měkkou čerstvou vlhkou hlínu či co, mno nic. Vůbec tu používají úplně jiné techniky... když sem poprvé dostala kousek americké hlíny, trošku jsem se lekla, protože byla teplá a lepkavá, jako nepovedené těsto na knedlíky. Nevím, možná ji před použítím vaří :o)

No a pak, pak mám angličtinu. Stále děláme totéž - "improving your active reading". Tzn. prostě čteme další a další články a vypisujeme do tabulek hlavní myšlenku článku, úvodní větu, popř. odpovídáme na otázky. Vskutku zábava. Učitelka naprosto nemá autoritu, tak sem tam musí dokonce i zavolat toho zle vyhlížejícího chlápka v uniformě, aby zjednal pořádek mezi mými divokými spolužáky.

Další hodina je kreslení, což jsem měla moc ráda, dokud jsme kreslili a vystínovávali ptačí budky, teď se to ale změnilo k horšímu - kreslíme lebky na černý papír bílou pastelkou. Kdo mě znáte, a není vás málo, víte, že lebky nemám ani trošku ráda. Jsou zlý a děsivý. Už se těším, až začneme dělat něco jiného. Vážně moc.

Moje šestá hodina je americká historie. Jednou jsem si zapoměla slovník, jednou jsem půjčila otázky Tobimu (což je blb protože mi je včas nevrátil), a už mám známku C-. Teď máme udělat plakát. Nejsem schopná smyslet slogan v angličtině. To budou další body dolů. Vážně good. Ale přes to všechno musím říct, že mě hodiny pana McKoblihy baví. Je to fajn člověk, pro každou srandu, jeho výkřiky typu O-kéééééj!!! a podobné, prostě nejvíc chlápek :o)

Potom je oběd. To jsem možná ještě nepsala, že jsme poslední várka obědvajících studentů, ve dvanáct hodin. První mají oběd kolem devíti, nezávidím. I tak mívám hlad, kdybych jedla v devět tak bych do večeře asi nepřežila :o) Stále sedím u stolu se stejnými lidmi, s Brianem na vozíku, se Stevem co nikdy nemá na svůj vlastní obět tak vždycky sní půlku Brianova a pak obchází všechny stoly a somruje hranolky a mlíčka, s Hailey, což je zvláštní malá holka, která pořád piští, pěkně se oblíká a znaj ji skoro všichni kluci ve škole, pak s tou další kolkou jak nevim jak se jmenuje a pořád si na něco stěžuje, třeba že má hlad a nechce se jí čekat fronta, nebo že nemá peníze a tak... myslim že ty dvě by tam neseděly, za jejich milou přítomnost (haha) vděčíme Brianovu obědu. Další z osazenstva našeho stolu je Kier, což je takovej milej černoušek, že kterýho si dělaj srandu, že je černej a teplej, a on na to nic neříká, vlastně skoro vůbec nemluví, ale když už, tak sprostě. Kier vždycky sní svůj oběd asi za deset vteřin a jde si koupit ice tea a 2 cookies. Pak tam sedí ten kluk jak teky nevim jak se jmenuje, ale má jakousi zvláštní zálibu ve šťouchání lidí a házení kuliček z papírovejch ubrousků. Dneska do mě rejpal celou hodinu takovym tim vysouvacim metrem. Vážně jsem jásala. Destiny už s náma nesedí, změnili jí rozvrh, ani ta holka jak jí všichni řikaj "annoying", ta si prostě sedla jinam. Já možná půjdu taky, až najdu kam. Občas ještě chvíli před tim než nás propustěj přijde John, ten co má ve zvyku lechtat holky dokud nespadnou z lavičky. Myslim že to je bratr Hailey. Moc k nám ale nechodí, protože to je senior a tak sedí v senior section. Dneska, to vám musim říct, to sme padali smíchy, když Steve pod stolem dupnul na krabičku od mlíčka, to byla rána jako hrom, a měl chudál celkem pech, že zrovna přišel nakouknout do jídelny Mr.Stevans - principal. Tak hned mazal do kanceláře a do konce oběda s náma neseděl. Nezávidim, ale sranda to byla.

Předposlední hodinu mám francouzštinu, mimochodem zítra test na 20 slovíček, která děláme už aspoň týden. Tam je obvykle ještě větší chaos naž na angličtině, hodina pravidelně začíná tím, že Alex, Chelsea nebo Tareesha zasednou učitelce místo, ta nám pak zadá práci na deset minut a pak se obvykle neděje nic, jen je kolem jejího stolu (nebo spíš za ním) velká skupina lidí, co střídavě hraje na jejím počítači a povídá si s ní. Jojo, tady se opravdu vztah student-učitel hodně liší.

No a poslední hodina je těláček. Po tom co jsme minulý týden hráli pořád dokola jakousi hru s tim zvláštním nekulatým balónem, která byla vážně super (což jsem o českým těláku nikdy říct nemohla), včerejší a dnešní hodinu jsme strávili hrou Zombie. Je to vlastně americká verze hry na vlka a ovečky. Zombies jsou uprostřed, my máme kolem pasu takový provázky s vlajkama, za který když se zatáhne tak upadnou, a pobíháme z jedný strany tělocvičny na druhou a nesměj nám tyhle vlajky sebrat. Fór je v tom, že většina lidí podvádí, třeba si to zavážou na uzel, takže je vlastně nejde chytit. Já se obvykle stanu zombie během prvních svou minut hry. Od pondělí mám krásnou modřinu na koleně. Ale je to sranda. A tím končí můj běžný školní den.

Co se děje dál: Homecoming. Lidi teď nemluví o ničem jiným. Teď je taky homecoming week, což se na jinejch školách fakt moc řeší, jakože se vymejšlej témata a tak, ale u nás bylo pondělí na téma pittsburgh steelers (fotbalovej tým), úterý na téma pittsburgh penguins (hokejovej tým), takže všichni nosili dresy a bylo, a zejtra je white out day, což naprosto netušim co je, předpokládám ale, že se nemá nosit bílá. Taky to tady bere na vědomí asi třetina lidí, takže pohoda. Homecoming dance je tedy v sobotu, ale na tom nezáleží, nejdu tam.

A to je asi vše, přátelé... Vážně se omlouvám že jsem se tak rozepsala, nemá smysl vám slibovat že se polepším.

Mám vás ráda, napište mi pls komentáříka nebo mailíka, nebo cokoli jinýho, co si můžu přečíst... Upozorňuju že se blíží pětisté jubileum, kdo to bude tentokrát? :o)

Zdravím vás všechny, ti ,kdo si to nečtou, protože nechtějí nebo nemůžou, ty ode mě pozdravujte, mějte se famfárově, papááá

PS: Zdravím svou milou českou třídní a všechny jiné Věry a přeju všechno nejlepší k svátku.