Zdravím...

Pěknej den přeju...

tak jsem se zase jednou přemluvila a přesto, že bych si nejrač lehla do postele a spala, tak jsem zasedla k notebooku (neboli "laptopu") a píšu vám, co je tu novýho, starýho a prostě co se děje...

Tak zaprvé... konečně jsem spokojena se svým rozvrhem. V posledních několika dnech mi ho změnili asi miliónkrát, což, jak už jsem možná psala, není zrovna dvakrát fajn, protože vždycky přijdete do nové třídy, tam vás představí, udělají vám vaši složku, začnete tam nějakou práci a pak tam znova nepřijdete... Co se matematiky týče, jsem ve třídě "precalculus", kde naprosto netuším, která bije, jak se tak počesku říká... ale Mr. Flanders, můj učitel, mi řekl, ať nechodím jinam, že logaritmy a exponenciální funkce doděláme asi za týden, pak bude test a pak je na programu stará dobrá trigonometrie... tak proč nezůstat. Taky mám zpátky svou hodinu nicnedělání, což je fajn, protože je hned po hodině matematiky a můžu si tam dělat úkoly. Ale asi to už jen tak nepůjde, protože moje aktivní učiteka angličtiny mi zase řekla, že tam přijde a "budeme pracovat spolu". Jupí. Hodina angličtiny mi zatím nedělá problémy, protože probíráme způsoby aktivního čtení, takže jen čteme různé texty a podtrháváme hlavní myšlenky a zaškrtáváme a tak... no je to celkem zábava, protože v té třídě jsou i tací lidé, co v životě neotevřeli knihu jen tak sami od sebe... Taky mám nového učitele na výtvarku... teda to bych lhala. Mám 3 nové učitele na výtvarku, protože teď chodím na 2 výtvarky a nechodím na vaření, díkybohu, protože tam v té třídě byla opravdu zima. Jedna výtvarka je "drawing + painting", na to mám nějakého chlápka Mr. Mehalik... je to moc fajn, přijde mi jako fajn učitel i fajn člověk. Má najspíš předky na slovensku, pokud jsem to pochopila správně, ale slovensky umí jen jedno slovo: dobre. Hlavně mi udělal radost, když jsem prvně přišla na jeho hodinu, že měl kravatu s těmi obrázky, jako jsou v egyptských pyramidách a pohorky. Taky má srandovně křivé zuby, ale nezacházejme do detailů. Zase z toho určitě bude článek na celodenní počtení... omlouvám se. Moje druhá výtvarka je ta keramika a bižuterie, kde děláme vázy, které musí vypadat jako od nějakých amrických domorodců nebo co. A na to mám 2 učitelky, jedna je taková zvláštní, že myslím že kdyby tam nebyla tak by se nic nestalo, protože tam jen vždycky bloumá po třídě, vypráví jak si posledně zlomila ruku nebo jak si šla včera zaběhat, jen když začnou lidi dělat rámus tak dělá "A-A-A-A-A-A-A-A!" Opravdu zvláštní osoba. A ta druhá, Ms. DeMoss (což když se řekne tak to zní jako mistr Moss, jen tak mimochodem), je tam nejspíš jako na zaučení nebo co, je mladá a dělá všechno za tu druhou co se tam vznáší a je myšlenkama nejspíš kdekoli jen ne ve třídě. A co je dál důležité vám říct, moje hostfamily si nejspíš myslí, že chodím za školu. Ale nebojte, už jsem to vyřešila. Jak se mi totiž změnil rozhrh, změnil se mi i homeroom, místnost, kde mám první hodinu a kde zjišťujou, jestli jsme ve škole. A protože to Ms. Amick (moje bývalá homeroom teacher) nevěděla, tak mě nahlásila do hlavní kanceláře jakože jsem absent a odtamtud volali domů, takže když jsem se vrátila ze školy, musela jsem vysvětlovat, že mi změnili homeroom a že jsem ve škole byla. Změna homeroomu ale asi nejspíš není nijak obvyklá, protože nevypadali, že by mi věřili. Tak jsem dneska byla v té kanceláři, tam jsem jim řekla, že si moje hostfamily kvůli nim myslí, že chodím za školu. Tak prý v pondělí si ověří s Ms. Rebich, jestli mi změnili homeroom dřív než jsem byla absent a pak zavolají, že jsem v té škole byla. To jsem ráda. A co dál se stalo zajímavého? Včera odpoledne jsem nemohla najít svůj školní autobus číslo C-52. Tak jsem se zeptala a dozvěděla jsem se, že teď jedu číslem C-66. V tom seděl úplně jiný neznámý člověk, kterého bych podle vzhledu zařadila spíš někam mezi řidiče kamionů. Proč ne, ale náš obvyklý mladý hubený řidič černý jako bota mi vyhovoval víc. Vzhledem k tomu, že jsme s ním ale občas přijeli pozdě (obvykle jsem přišla na zastávku, když byla ještě tma a autobus přijel až když bylo denní světlo, a to jsem ještě chodila pozdě), tak jsem si myslela, že proto nám změnili řidiče... Tak jsem ráno byla na zastávce včas, dokonce o 3 minuty dřív... a autobus přijel ještě aspoň o čtvrt hodiny déle než obvykle. Normálně býváme poslední zastávka a nastupujeme do plného autobusu. Teď seděla za volantem nějaká ženská a ptala se nás, jeslti normálně nastupujeme první. V autobuse nikdo nebyl a ona naprosto netušila, kam má jet. Byla to zajímavá cesta, přijeli jsme na konec první hodiny. Odpoledne jsem byla opravdu zvědavá, co mě čeká tentokrát, a naštěstí tam byla zase naše cé padesát dvojka a náš řidič. Jupí :o)

A další věc, poněkud z jiného soudku: včera byl, pokud vím, první letošní dramaťák. Napište mi prosím lidičky jak to probíhalo, kdo přišel a kdo ne, moc mi chybíte a chtěla bych tam být s váma...

A to je asi vše. Mám vás ráda, věrní čtenáři i vy, kteří jste tu dnes poprvé. Zase někdy napíšu a ahooooj!