středa 17. září 2008

Interact, aneb musíš se zapojit za každou cenu.

Ano, jak jsem nejspíš již inzerovala, v úterý bývají meetingy "interact clubu", což je "after-school activity", neboli zájmový kroužek. Přestože jsem proti své vůli skautka, na naléhání mnohých v mém okolí jsem se donutila a dnes jsem nenastoupila do školního autobusu a nejela domů, naopak. Zůstala jsem ve škole a hledala jsem učebnu 144, kde se konala tato pofidérní schůzka. Nejprve bych ráda vysvětlila, proč právě interact a co to vlastně je. Interact je něco jako klub dobrovolníků, kteří se kupříkladu sejdou někde v 6 ráno a celý den vybírají peníze na charitu a tak... A já jsem si to vybrala ze 2 důvodů. Zaprvé se mi to hodí do "community project" do CIEE. Zadruhé mi prostě nic jiného nezbývalo, když jsem se nechtěla nijak moc pohybovat, nechtěla jsem hrát ve školní band, být ve školním parlamentu, ani roztleskávačka nebo tak něco... neměla jsem zrovna moc na výběr. No tak vám napíšu, jak se věci měly dál. Vlezla jsem do třídy, kterou bych počesku nejspíš nazvala učebnou zeměpisu. Tam bylo vměstnáno alespoň 30 nebo 40 lidí a všichni se očividně znali. Tak jsem si tam sedla a čekala co se bude dít. Vlastně se nic nedělo. Jen tam koloval papír, kde se lidi zapisovali na nějakou další dobrovolnickou akci. Pak se prostě řeklo můžete jít a tak jsem zase šla. Všichni se někam rozprchli. Mně ujel normální školní autobus, tak jsem se koukla do planneru, kdy jede ten pro aktivní. Jel ve 4:05 pm, což znamenalo, že tam budu čekat ještě hodinu a čtvrt. Taky u toho byla hvězdička a pod hvězdičkou napsáno: studenti se nesmí pohybovat v prostorách školy bez planneru podepsaného od učitele, trenéra nebo sponzora, studenti mohou využít Activity bus jedině s vyplněným bus passem podepsaným od učitele, sponzora nebo trenéra. Neměla jsem ponětí o čem se tam mluví, přísahám. Nejspíš jsem vypadala extrémně zoufale, protože jedna z těch osob v uniformách, co nás ráno kontrolujou a pak odháněj od skříněk, když není ta "správná přestávka", a hlídaj když chodíme po škole během vyučování, taková tlustá kulhavá černoška, mohlo jí být tak 30, se mě zeptala, jestli mi může pomoct. Se svou chatrnou angličtinou jsem byla sotva schopná jí to říct, tak jsem jen, jako vždy, řekla I don't know. To je mimochodem poslední dobou jediná angličtina, kterou používám kromě "OK", "no, thank you" a "yes, please". Tak se zeptala (musela jsem se tvářit asi fakt uboze), jestli mi ujel autobus. A protože to bylo nejjednodušší, řekla jsem že ano. Poslala kamsi do nějaké kanceláře, kde taková zelená paní (nebyla zelená, jen měla zelené oblečení, abyste to správně pochopili. S mimozemšťany se nestýkám, zatím) zavolala Joelovi aby pro mě přijel. Ten jí řekl, že ne, že mám jet tím autobusem. Tak jsem tedy jela. Nejspíš za to mohla ta pofidérní uniforma zavalité američanky, že jsem se do busu dostala i bez bus passu. Tím to ale nekončí. Nebylo tam totiž obvyklých bezmála padesát autobusů, ale jen 3. Do těch tří autobusů se rotdělili studenti z celého okolí. No super. Přímo jsem jásala, protože jak jsem se během cesty dozvěděla, tenhle autobus neměl žádnou normální trasu a zastávky, ale prostě vás vyhodil, kde jste si řekli. Většinou museli studenti tu řidičku navigovat, což bylo pro mě trochu nemožné, nejen kvůli mé velice převelice chatrné mluvené angličtině, ale hlavně kvůli tomu, že jsme jeli naprosto nevimkudy. Netušila jsem kde se vyskytujeme od té chvíle, co autobus opustil školní pozemky, až do tehdy, co už jsme zbyly v autobude jen 2 a ta druhá osoba byla díkybohu holka, co jezdí také C-52, mým obvyklým autobusem. Naštěstí vystupuju odpoledne hned na první zastávce a tak si to pamatovala a navigovala řidičku místo mě. Ta mě vyhodila asi o 4 ulice dál, což bylo v pohodě. A tím končí mé dnešní interact dobrodružství. A závěr: už tam nikdy nepůjdu. Nic jsem z toho neměla, jen teď je tři čtvrtě na 10 a ráno nevstanu. Ztráta času + psychicky deprimující zážitek na kontě. Báječné.
Pár dalších detailů:
  1. Jako by toho nebylo málo, zase mám přeházenej rozvrh. To se ani trochu nehodí, protože jsem si ve všech třídách našla celkem kámoše a teď s nima nebudu mít hodiny. A přijít do třídy, kde už se za těch pár týdnů všichni poznali a skámošili a jsou v půlce nějaký práce, no nic moc. Můj nový rozvrh vypadá takto: 1) Intro to calc (zase ten týpek co jsem s nim měla to AP calculus, kterýmu nerozumim ani slovo). 2) Foods + nutrition (změna učitelky). 3) Ceramics. 4) English 11 (naštěstí zůstává). 5) Drawing + painting (změna učitelky. Tohle mi asi vadí nejvíc, protože takhle přijdu o homeroom a celkem fajne lidi z period 1). 6)7)8)9) naštěstí zůstává. Ale to drawing painting mi vadí..... už proto že ráno půjdu ke skříňce, pak úplně na druhej konec školy a ještě do druhýho patra (což je aspoň na 10 minut) a tak... je to pomatený.
  2. Díky všem, co znám a neznám (tentokrát extra zdravím své "přátele" ze Student Agency) že jste se sem dostali a čtete. Dík
  3. Jen ještě taková poznámka k tomu co se tu nosí: Když si koupíte nové oblečení tak na tom jsou takové ty cedulky, kartičky, že, víte co myslim... tak oni to na tom nechávají. Nesmysl.

A to je vše. Děkuji všem co mi napsali na mail nebo do komentářů a udělali mi tak radost. Jdu spát. Dobrou noc a zase pište:o) ahoj

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Fakt dobrý čtení,
Kája

prasátko Pepinka řekl(a)...

děkuji za pochvalu :o)

CraZy GirL™ řekl(a)...

tjn.. máš pestrej život.. ;) narozdíl od nás z čr, kteří žijeme každý den naše stereotypní životy.. :DD