neděle 7. září 2008

Tak vám lidi zase jednou píšu ze vzdálené země...

Ahoj lidi.

Teď jsem vám asi 3 dny nepsala, tak to musim dohnat, událo se toho totiž víc než dost. Možná na něco zapomenu, ale to se prostě stává, jsme jen lidi žejo.

Takže nejdřív bych začala novinkama ze školy, jestli to teda někomu nevadí. Je to teda každopádně škola pro naprostý DEBILY! Třeba na francouzštině se učitelka hrdě zeptala mýho spolužáka jestli to byla ona, kdo ho to všechno naučila, po tom, co on po 4 až 5 letech dal větu z jednotnýho do množnýho čísla. A víte co jí on řek? Ne, já chodim na doučování :o) Ale třeba jsou věci, co se mi tam vážně vážně líbí. Třeba to, jak tam lidi chválej. Na výtvarce, na těláku... prostě člověka pochálej, bez ohledu na to, jestli je jeho výsledek opravdu dobrej nebo mizernej. Poraděj a tak, ale "good job" nebo "really nice" tam slýcháte několikrát denně. Šorsi a podobní, inspirujte se prosím. Mno, co dál, ve středu nebo tak nějak jsme psali test z matiky. Bylo to vůči mně velice nespravedlivý a nevim jestli to Mrs. King jenom tak odpustim. Test to byl velice velice jednoduchej, myslim že by ho všichni v naší škole od sekundy nebo tercie vejš zvládli na 1. Ale. Já měla POUHÝCH 97%, 29 bodů z 30. Přestože jsem neměla nic špatně. Teda musim říct, že mi velkej problém zezačátku dělalo to jejich značení, desetinný tečky a to, že krát píšou jako já x. Tak jsem ten test na celou hodinu zvládla asi za 10 minut a pak jsem všechny výsledky přepisovala do americkýho značení. Ale. Stejně 1 chyba. Jedna nespravedlivá chyba. Můj výsledek byl dobře a ona mi ho stejně nevzala, strhla mi za něj bod. Napsala jsem totiž x na mínus třetí a ne jedna lomeno x natřetí (což je - pro ty zabedněnější - totéž). A to byla celá chyba. Moc se zlobim a přestože mi na písemku udělala smajlíka, jakože si myslela že budu stejně blbá jako amíci a já nebyla, myslim, že to bylo nespravedlivý a zlý, jako by mi tam chtěla najít za každou cenu nějakou chybu. MĚLA JSEM PRÁVO NA 100%!!!!!!!!!!! Sakra. Pardon, přestanu se rozčilovat a budu pokračovat v tom, co se mi stalo za posledních několik hodin a dní. Jo a matko, jak jsi psala že jestli jsou vůči mně nefér tak si budeš stěžovat na ambasádě, teď je ta pravá chvíle! Fuj na ně. Zatim jsme žádnou jinou písemku nepsali, ale budeme, z frániny (na slovesa typu avoir a aller...) a z americký historie, na což se budu muset šprtat, protože o americký historii vim ještě míň než o český a evropský, což jsem myslela že nejde, ale jak vidím tak jde. Jářku, asi budu muset zapnout mozek. Ne že by se mi chtělo. No a pak byl čtvrtek. A ve čtvrtek je co? Skautky. Skautky, kam jsem nechtěla a stále nechci, ale nikdo se mě neptal, tak jsem šla. Musela jsem složit skautskou přísahu a podepsat se, že rozumim všem pravidlům a tak... no nuda. Příští tejden zase jedeme kempovat, už toho začínám mít plný zuby, dokonce i Peg říkala, že je moje rodina na americký poměry extrémně aktivní. A je to pravda, maj naplánováno několik víkendů dopředu, nedaj člověku na chíli pokoj. Jak se najde chvíle, hned se něco dělá. A já, velkej spáč, jim asi přijdu jako že jsem přiletěla z jinýho vesmíru nebo tak nějak... Nu což, to je šumafuk :o) Prostě jsem strávila čtvrteční odpoledne na skautkách a domů jsem se dostala asi v 9 večer, pak teprve byla večeře (mimochodem v mexickým fastfoodu, což je jedno z těch míst, kde fakt nevim co si mám dát, protože neznám ani jedno to jídlo). A vzhledem k tomu, že jsem se předtim přežrala na skautkách sušenkama, bylo mi pak véélice špatně. Ale to vás asi nezajímá... No a pak zazvonil budík a byl pátek, významnej den pro naši školu, protože se hrál fotbalovej zápas, jak jsem již psala. Bylo to něco na styl dnu v modrém u nás, protože barvy školy jsou bílá, černá a modrá. Tak v tom všichni přišli oblečený a měli na sobě namalovaný takový ty pacičky, jak je děsně ráda kreslim, takový jak nakreslíte kolečko a nad něj 3 nebo 4 malý kolečka... to prostě miluju, asi jako symbol relikvií smrti. Njn, co se mnou. Tak ten den byl celkem v pohodě, až na to že ráno jsem měla opravdu špatnej pocit, takovej ten že jsem někde, kam nepatřim, a dělám věci, který dělat nechci a tak... ale přes den jsem se z toho zdárně dostala. Zase jsem mimochodem trochu usínala, americkej život je opravdu úúúnavnej. Na angličtině mi učitelka nabídla, že přijde v pondělí na moji hodinu nicnedělání a projde se mnou otázky, co máme za úkol, abych tomu rozuměla a tak... to bylo od ní velice milý, udělala mi radost. Na obědě se lidi zase nebavili o ničem jiným než o americkým fotbale, ptali se mě, jestli jdu taky. Řekla jsem že jo, a oni hned s kym:o) tak jsem jim teda řekla, že se 2 klukama, s Tobim a Jongem, což vlastně byla pravda. Tak se všichni divili, že jdu na důležitej zápas se 2 klukama. Jako bych snad byla taková zaprdlina... mno nic. Ale bylo to od nich velice netaktní, že se podivovali tak nahlas. Hm. Na těláku, což je úplně nejzbytečnější hodina ze všech, jsme hrái v tom vedru naprosto porouchanou hru, kde jsme dělali vláčky a trefovali se jinejm vláčkům fotbalovejma balónama do zadku. Vyhrál samozřejmě ten, komu vydrželi všichni nebo co nejvíc členů netrefenejch. Kdyby byla moje angličtina lepší, řekla bych jim, ať jdeme někam na stranu a počkáme, až se všichni pozabíjej navzájem a pak vyhrajeme, ale protože moje angličtina není ani lepší, ani dobrá, tak jsme tam běhali a zakopávali o sebe navzájem a dostávali rány fotbalovejma míčema. No nevadí. Pak jsem dojela domů, kde jsem okamžitě usnula. U Jongovejch hostrodičů jsem měla bejt v 18:15 a teprv v 18:16 jsem se probudila, naprosto zamtená, myslela jsem, že je sobota ráno. Pak jsem se ale zorientovala v čase, okamžitě jsem na sebe hodila moje tríčo s čičinkou, což je jediný aspoň trochu modrý co mám, kdo mě znáte, víte, že modrá nepatří zrovna mezi moje nejoblíbenější barvy, a vyrazila jsem... naučila jsem se hledat domy v našem neighborhoodu jen podle adres, tak jsem tam dorazila jen asi s 5 nebo 10minutovým spožděním... ale Jongův hosttatík mi řek, že pro mě právě jeli, tak jsme tam chvíli čekali, a pak se konečně vrátilo auto s dívčím idolem Tobim (ble), Jongem, kterej mu to závidí a s jeho hostmáti, veselou společenskou zavalitou američankou. Tak jsem nastoupila a jelo se. Wolverines (Woodland Hills team) byli sice "domácí", stejně jsme ale museli jet na úplně druhej konec města a celkem to trvalo. No teda ne že bych nějako moc milovala americkej fotbal, ale je to každopádně mnohem větší zábava než ten s prominutim debilní nudnej baseball. Taky jsem si tam dala kuřecí nugetky a hranolky, a kupodivu jsem našla i kečup (ne jako ve škole). Hra byla středně zajímavá, ale to víte, to není moc o koukání, spíš o kecání. A Tobi i Jong se někam zdejchli se soccer týmem. Já jsem tam sice viděla pár lidí co jsou takovýty "kámoši" ze školy, jak si s nima řeknete ahoj jak se máš, možná asitak 2 nabo 3 další věty a tim konverzace končí. Tak jsem tam seděla s Jongovou hostmatkou a její kámoškou a snažila se pochopit pravidla toho fotbalu. Myslim že to nechápu úplně, ale není to zase tak složitý. No každopádně výsledný skóre bylo 56:0 pro nás, takže jsme se mohli radovat. Příští tejden nebo ten další, teď nevim, se hraje fakt důležitej zápas, proti Central Catholic... tak snad zase půjdem. Je to celkem sranda, když nezaspíte začátek :o) Ale to už asi bude vyrovnanější... škoda :o) No a když to skončilo, tak jsme s Tobim našli na zemi cell phone (jakože mobila), takovej růžovej (nečekaně otvírací :o)), tak jsme ho vrátili, a pak si oba moje "společníky" odvedly holky, tak mě hodila Cathy Mulligan domů (a kdo to je? no přece Jongova hostmatička) a šla jsem spát. A dneska, nebo spíš včera (vzhledem k tomu že v česku je teď asi 3:35 ráno tak to asi dneska nepřečtete) jsem vstávala celkem pozdě, nikdo tady nebyl, protože šli na soccer game (hrála Hannah) a slíbili mě že mě neprobuděj... třeba si časem na mou spavost zvyknou. Každopádně dělali takovej rámus že mě stejně vzbudili, ale asi jen na 10 vteřin. No a když jsem vstala, tak jsem počkala až přijedou a zase odjedou (šli totiž kupovat dům, nejspíš jim to, že za poslední měsíc vybavili 2 pokoje - pro mě a Hannah, koupili Hannah počítač a minulej tejden nový auto, nestačilo) a pak jsem zvesela vyrazila na první meeting s Peg a celou její skupinou (fotky budou na rajčeti, teď totiž rajče tak nějak není v provozu). No musim říct, že to bylo vážně vážně dobrý. strávila jsem tam celý odpoledne, od 12 do 7. Bylo nás tam asi 15 nebo 20, z různejch zemí. A musim říct, že je opravdu veliká škoda, že takový meetingy budou za rok jen tři nebo 4 nebo tak nějak. Hlavně proto, že jsme tam byli 2 z Česka (nečekaně zase s Terkou Suchánkovou) a ze Slovenska tam byli 3 (Gréta, tu známe, byla s náma v NY a letěla s Terkou sem do Pittsburghu, pak nějakej Adam a Míša, který přiletěli tejden po nás, mimochodem Míša je ten hoch se mnou na fotce). No byla sranda, fakt veliká, zase jsem jednou za tu dlouhou dobu nezavřela pusu, a to ani když jsme hráli Mafii (což je americká verze městečka Palerma) a jiný hry kde se moc nemluví. Njn nedá se nic dělat, jsem prostě nenapravitelná. Některý lidi (třeba ten Míša) tam jeli asi hodinu nebo tak, to jsem netušila, že má Peg tak velký pole působení, já šla asi 3 minuty pěšky:o) No a pak jsme jen seděli, jedli pizzu, meloun, cookies, pili Pepsi (omg tuhle hnědou břečku opravdu nenávidim) a kecali a kecali. Bylo tam úplně megakvantum němců, stejně jako v New Yorku, pak pár lidí z Číny a Jižní Korei a jedna holka z Mexika. A to je asi vše. Jo pak tam byl ještě syn Peg, takovej zvláštní týpek, že kdybych nevěděla kdo to je, nikdy bych neřekla že je amík, spíš někdo od nás z gymplu. No a pak jsme šli na nějaký hřiště, kde někteří hráli fotbal (myslim českej), někteří jen seděli a kecali, někteří si házeli frisbee... no kdo mě znáte tak asi víte co jsem dělala já a ostatní z naší československé grupy. Zabrali jsme si mimochodem úspěšně ty nejlepší lavičky :o) No každopádně byla sranda a klidně bych si to zopákla. A pak nastal čas se vrátit, tak jsme se po skupinkách dotrousili zpátky k Peg domů, kde jsme se chopili zbytků melounu a drobků z cookies. Pro všechny si postupně jezdili hostrodiče, tu holku z Mexika a Grétu odvezla Kirsten (druhá koordinátorka), bydlej totiž spolu u stejný rodiny. A pak jsem tam zbyla jen já, protože Alice potrhlice volala Peg, jestli bych tam nemohla bejt dýl, protože nejsou doma. Tak jsem tam seděla až do sedmi, přičemž Peg stahovala fotky z meetingu do pc a já jsem se nudila, tak jsem dělala přáteláky (pro ty zabedněnější - náramky přátelství). Pak mě konečně propustila a bylo. Chvíli po mně přijeli i celý Johnstonovi a uvařili večeři (hurá, jako bych celej den neseděla a nežrala... asi přijedu vážně tlustá jak bečka). No a to je tak všechno co se poslední dobou dělo, zejtra jdeme zase do kostela, tak jsem zvědavá, jestli to zase bude naprostá ztráta času. Jinak teda dám na rajče fotky z tohohle housu, je jich jen málo, není vyfocený vše, některý jsou starý a prostě nevim, co si představujete když mi furt píšete vyfoť nám v čem bydlíš... No tak se podívejte na to co mám a dejte pokoj. Budou tam hned jak na rajčeti skončí "údržba systému".

A co vám povím dál? Tak třeba to, že amíci si asi brzo začnou myslet že jsem lesba :o) :o) :o) protože o těch osobách, na který se mě zatim zeptali, jsem prostě nemohla říct, že jsou pěkný, protože NEJSOU... asi mám jinej vkus. Tobi a jemu podobní, to prostě není můj "šálek kávy". Dneska už se Alice divila, prej: tobě se nelíbí nikdo! To teda není pravda, v naší škole je hned několik fajn týpků, ale o tom až jindy. Třeba už proto, že se mě jeden na včerejší hodině francouzštinky zeptal, jestli se někdy v česku bavíme o americký politice, tak jsem mu řekla že jo, a on jestli máme taky pezidenta, tak jsem mu řekla že jo, samozřejmě. A on prej že to je teda cool... a jestli teda jako nemáme krále a princezny a tak :o) :o) omg to sem se smála, to fakt nešlo... Ale musim říct, že není sám zmatenej... je jich víc.

Pár věcí, co mi tady chybí: V první řadě ze všeho nejvíc mi chybí piškvorky. Vážně, ani trochu nekecám, tady to neznaj a já se teda necejtim dvakrát na to, abych jim to vysvětlila, už jen to, že jsem se ptala, kde je pošta, mi zabralo asi 10 minut. Potom mi taky moc chybí rejže se řepou a kynutý ovocný knedle - třešňový. Jo, na ty teda mám chuť. A buchty, babičko :o) A pak mi chybí víte co? No přece vy, lidičky :o) :o)

A pár věcí, co se mi tady opravdu líbí: zmrzlina, přátelský lidi, to, jak je tu všechno veliký (i třeba borůvky, nebo hroznový víno a melouny - veliký a bez pecek :o), to si fakt užívám), a pak taky Kennywood. Je to pěkně drahý, ale nejrač bych tam chodila každej druhej víkend (ty zbylý víkendy by byly samozřejmě schůzky se skupinou ostatních exchange studentů). A pak taky ty hlášky typu guys (což řeknou třeba jedný holce a tak), pretty (slovní spojení typu pretty ugly se mi fakt líbilo, teda vim že my taky říkáme že je něco pěkně hnusný, ale tohle je cool... mimochodem cool je další hláška). A pak taky dvacetkrát denně slýchávám: "oumajgaš!" :o) njn... Jo a pak se mi tu moc líbil jeden film, kterej je nejspíš i nadabovanej, jmenuje se Almost Famous. Fakt cool a pěknej... rozbrečel mě, což po převodu do celosvětovýho měřítka znamená, že je to fakt dobrej movie.

No a to je asitak vše, co jsem vám chtěla říct. Zase jsem se trošku rozepsala... trošku víc... njn tři dny (nebo kolik) je dlouhá doba... Miluju vás a napište mi všichni i když vás neznám joo??? díky... a taky díky že jste tohle dočetli až sem, nejspíš vám to zabralo celej den nee??? No tak se mějte famfárově a užívejte života, mně třeba je skoro 17, to je blíž k 30 než k 0... a život je, jak říkám, krátkej, lidi. Tak don't worry be happy :o) papáá

PS: Na zamyšlení: proč nejsou romantický filmy podle skutečný události??

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

teda to byl mega dlouhey článek xD ale nevadí já tvoje články čtu ráda ... tak a teď jdu kouknout na rajče na fotky teda jestli si je tam už dala xD ... měj se hezky

Martina řekl(a)...

teda nevim jak to děláš, že dokážeš napsat článek asi na 2 A4 a plus mínus udržíš téma.To já bych asi nezvádla. užívej v USA

Káťa řekl(a)...

hojky hojky, no ono není problém udržet téma když na začátku čtenáře upozorníš, že budeš psát uplně o všem :o)