Ahojky lidičkové

Inu, zase jednou jsem se dokopala k napsání pár řádků na tento malý nepodstatný kousek internetu. Jářku, to byste se divili, co dokáže takové sluníčko. Před nějakou dobou jsem vás informovala o tom, že jsem se spálila, jauvajsky. A teď už to nebolí, ale loupe se to, takže kdybych tomu drobetko nepomohla, vypadalo by to, že mám na nohách zezadu nalepené kousky toaletního papíru. Jupí. Teda pokud jste si, moji milí, všimli, dnes je 11. září, 7 let po té známé americké katastrofě. Tak jsme dneska strávili hodinu americké historie tím, že nám Mr. "Mekdana" promítal fotky - letící letadlo před World Trade Center, padající budova, zaprášení lidé... Taky jsme dostali nazpět naše testy a domácí úkoly, z obojího jsem mimochodem dostala 100% bodů, což mě poněkud překvapilo, protože nepředpokládám, že odpovědi typu: "netuším, co to znamená 'occur' " jsou zcela správné. No ale stěžovat si nebudu :o)... Mno každopádně myslím, že se to tu celkem dost řeší, jako ta katastrofa. Možná by si i vystavili vlajky jako na státní svátek, ale vzhledem k tomu, že tu vidíte vlajky na každém kroku denně, nebyla by to žádná změna. A co je dále nového? Něco mám, myslím že by bylo fajn to nazývat MMMPA = moje malá matematická přesouvací akce. Ještě mimochodem není u konce. No tak dejmě tomu, že to napíšu jako vypravování. Jdeme na to:

Bylo nebylo, za sedmero zeměmi a jedním širým oceánem, chodila jsem do matematického království Algebra III. Vládla tu milá královna, Mrs. King. Nebyla jen milá, ale taky velice chytrá, a tak uznala, že si nezasloužím denně prosedět třetí hodinu v zadní lavici, a pravila: Honzíku, máš na mále, přines nám ty korále... ale to je zase jiný příběh. Inu, prostě mi darovala milost, a já, jakožto správná pohádková hrdinka, jsem vyrazila do světa. Šla jsem a šla, a byla cesta nížinou, přes vody, luka, bažinou... však to znáte, až jsem došla do království, o kterém se proslýchalo, že je tam těžký život, šlechta měla náročné požadavky. Tam jsem si našla, stejně jako v Algebra III království, místo v zadní lavici, a sledovala dění v hodině. To byl opravdu těžký život... vzorce pro nadruhou a natřetí... vytýkání... No ale v ranci jsem si nesla buchty od paní Jandíkové, tak jsem se odvážně po hodině vydala za zlou čarodějnicí a řekla jí: "Ty zlá, vychytralá čarodějnice, je mi líto, ale tady se budu nudit jako v Algebra III, je to jednoduché." Zlá čarodějnice se ale rozhodla, že se mě pokusí zastrašit (a pak nejspíš vykrmit, upést a sníst), tak mi pohrozila, že v druhém pololetí se bude probírat trigonometrie. Ale já se nedala, však mě znáte, a zvolala jsem: "Trigonometrii mám v malíku!" Čarodějnice potom nejspíš usoudila, že na mě nic lepšího nemá... vzdala se. Já jsem ale, vždyť víte, kladná postava, a když kladná tak až do morku kostí... tak jsem ji nechala být a vyrazila jsem dál, za dobrodružstvím. Ale to bych nebyla já abych nezabloudila. ...a po bažině po sluji modrá světýlka laškují, a žabí havěť v potoce pohřební píseň skřehoce... naštěstí mě dobré srdce a měšec zlaťáků dostaly bezpečně zpátky do Algebra III, kde jsem se setkala se samotnou královnou, Mrs. King, a vylíčila jsem jí své dobrodružství. Ona na mě promluvila něco cizím jazykem, nejspíše anglicky, a tak jsem šla. Dnes odpoledne, sedím si tak doma na peci pod duchnou a přemýšlím o strastech života, najednou Joelovi zavolala Ms. Rebich, což nás z tohoto pohádkového příběhu dostává až podivohodně rychle do reality. Ms. Rebich mu řekla, že půjdu ještě do vyššího levelu matiky, a taky že místo hodiny nicnedělání si můžu najít něco jiného. Takže zítra hned poránu, pokud mě teda zase nebudou 2 hodiny nutit procházet pípacím rámem, půjdu do guidance office a nechám si předělat schedule. No to je jedno. Nebudu to s podrobnostmi tolik přehánět, to bych vám pak mohla psát všechno, třeba že jsem dnes zase jednou provedla velkou akci PSP (praní smradlavých ponožek) nebo že jsem si doma zapoměla gumičky na vlasy (hrubá chyba) a kalkulačku (kterou tu nepotřebuju, ale musim ji mít). Každopádně tohle je asitak všechno, co vám chci prodnešek povědět. Jo a ještě tohle: zítra jedeme na první oficiální výlet se skautkama, bude nás tam minimálně 20. A bude to až do neděle, takže nepůjdeme do kostela. To není dobrý, víte proč. Nechce se mi tam s nima jet, chci jít do kostela. Teda asi si říkáte: kostel, skautky, to je teda výběr... ale tak pochopte no...

Miluju vás. Doufám, že se máte bááááječně, nebo ještě líp, nejlíp jak jen to jde. Přeju vám to :o) tak mi zase píííísněte prosím, papáá