Injekce, camping, kola a nakupování s Rachel a jejíma kamarádkama

Nwm jestli se amíci rozhodli, že mě za každou cenu donutěj zhubnout, každopádně to tak vypadá, protože jsem za poslední 2 dny ujela na kole asi 35 mil, což je asi 50 kilometrů nebo kolik, a snědla jsem: 1 kolečko hamburgrovýho masa, trochu brambor a mrkve, jogurt, 5 miniaturních kuřecích nugetek a to je asi všechno. Ještě 1 točenou zmrzlinu. Nevim jak vy, ale já nejsem zvyklá jíst takhle málo. Nevadí mi to, je to trochu nezvyk, ale v pohodě. Nu což, o čem chci psát, co se stalo a nestalo od tý doby, co jsem vám psala posledně. No v první řadě nám zavolali ze školy, že chtějí očkování proti meningitidě a tbc test. Tak jsem páteční ráno strávila ve frontě na očkování. Paní byla celkem hodná, dala mi dětskej kartáček na zuby :o) takovej ten úplně prťavej, žluto červenej. To mi udělala obrovskou radost :o) No a pak jsme se sbalili, a jeli jsme (já, Hannah, Rachel, Joel a Joanne - nebo jak se to píše - to je manželka Jamese, co učí matiku na univerzitě) kempovat. Cesta trvala asi hodinu nebo tak nějak, přesně vám to neřeknu, protože jsem tam i zpátky spala. Když jsme konečně zastavii a jim se podařilo mě vzbudit, postavili jsme stany... teda měli jsme jen 2, protože Joanne ten svůj zapoměla doma... musela volat Jamesovi aby jí ho přivezl. A pak jsme odjeli autama pryč. Jeli jsme asi tři čtvrtě hodiny a já si říkala, že jestli si myslej, že zpátky pojedu na kole, tak se dočista zbláznili. No zastavili jsme na takovým prašným místě, kde se mi ani trochu nechtělo bejt... a pak jsme nasedli na kola a už nebylo úniku :o) Nejeli jsme přes ty hrůzný kopce jako autem, ale po rovině. Byla to část cykostezky z Pittsburghu do Washingtonu (jako města). Joel to prej jednou jel celý, ale nwm jestli mu mám věřit. No vzhledem k tomu, že tam dřív bývaly koleje a jezdily tam vlaky, byla to opravdu rovinka, celejch těch 17 mil nebo kolik. Po levý straně byla řeka, která nejspíš stála a netekla, jak to bylo rovný... ale vážně, tam byli rybáři na člunu a vůbec to s nima nehejbalo :o) a po pravý straně byly střídavě lesy, vodopády, močály a vesnice. Teda ty vesnice, to je jako z filmů. Ty domy obložený těma bílýma prknama nebo světlezelenýma nebo béžovejma... ikdyž občas se tam objevil i tak modrej jako naše starý český auto nebo fialovo zelenej... Všichni měli na zahradě houpačky, hrady pro děti, trampolíny, bazény... v každý vesnici bylo hřiště na baseball nebo aspoň koupaliště. A na tý cyklostezce bylo děsně moc zajímavý pozorovat ty lidi, některý pozdravili, popřáli hezkej den, jiná jen mávli nebo kejvli hlavou na pozdrav, další se třeba jen usmáli, a pak tam byli i tací, co se zarputile dívali do země a kamkoli, jen ne na toho, kdo jel proti nim. Na ty jsem se naschvál smála nejvíc, aby věděli o co přicházej :o) :o) Mno jeli jsme a jeli, až jsme se zastavili a dali jsme si zmrzlinu, teda spíš všichni si dali zmrzlinu jen já si dala pepsi, protože jsem měla žížu a nevěděla jsem jak se řekne jiný pití... no každopádně jsem toho litovala, protože, nevim jestli jsem to psala i sem, nebo jen matce do mailu, Amerika má zmrzliny, jaký jí Česko bude vždycky závidět. No nic, po tom co jsme si trochu odpočali, jeli jsme dál. Vzhledem k tomu, že tam dřív jezdily vlaky, tam taky bylo sem tam nějaký to nádraží. Byly starý, ale zrekonstruovaný, a někdy tam byly i starý vagóny, ohořelý nebo tak něco, ale byly kolem nich ploty, nedalo se tam chodit. Bylo to moc pěkný, protože v tom nádraží byly vždycky záchody, automaty na pití, lavičky atp. Fakt moc krásný, sem si to užívala. A pak jsme dojeli do campu, za chvíli přijel James a postavili i ten poslední stan a pak jsme se pustili do tvorby večeře. Mimochodem ten stan na obrázku je náš. Co se večeře týče, každej dostal kus alobalu a na ten jsme si dali kolečko masa, co se dává do hamburgeru, mrkev, brambory, a kdo chtěl, moh si to polejt ještě nějakou omáčkou, dát si tam rajčata s olivama a cibuli. Většina těch omáček ale byla pálivá a nemám ráda ani olivy, ani cibuli, muselo mi stačit, co jsem měla. Pak jsme to dali na oheň, teda oni tam maj v těch americkejch kempech rovnou připravenou napevno udělanou tu mřížku nad ohněm, jako bejvá na grilu, tak jsme to dali na to a pak jsme jen seděli a čekali... a za chvíli přijela Alice, která musela bejt až do tý doby v práci. Tak jsme jí taky udělali jídlo a pak už ty naše byly ready, tak jsme se do toho pustili. Každej dostal chňapku na vaření, abychom si nespálili ruce, na to ubrousek, abychom tu chňapku nezaprasili, a vidličku. Bylo to vážně moc dobrý jídlo. Ňam ňam. Pak jsme tam jen seděli, někteří si povídali, něktěří se chopili čelovky a četli si (Hannah) a někteří jen chvíli poslouchali a potom přemejšleli o kravinách (já). A pak Joanne prohlásila, že za čtvrt hodiny půjde spát, tak Alice vytáhla knížku, s tim že přečte scary story, aby se všichni báli. Já jsem pro jistotu neposlouchala, ale z toho co jsem pochytila to vůbec děsivý nebylo, prostě jen jel někdo dodávkou a honila ho lampa. Nebo tak něco. Pak Alice dočetla, všichni se shodli na tom, že to stálo za prd a vůbec se nebojej, a šlo se spát. Teda to vám musim říct, amíci maj výýýborný spacáky. Nešustivý, takový jako v tom spěj malý děti :o)a má to i takový obrázky. Teda takový měly Rachel a Hannah, na mě nezbyl, tak jsem měla normální, na půl šustivej, zevnitř ale taky příjemnej a chlupatej :o) :o) teda bylo to nic moc, protože jsem měla jen miniaturní polštářek, a to já se nikdy pořádně nevyspim. Ráno jsem vstávala asi v 10, to už byli všichni vzhůru kromě Rachel. Tak jsem si dala jogurt, miniaturní kousek těch jejich americkejch kroužků jak tomu říkaj koblihy, pak jsme sbalili stany, všechno jsme naházeli k Alici do auta, vzali jsme kola a jeli jsme zase zpátky, stejnou cestou. Trvalo to (každej den) asi hodinu a půl. Nejeli jsme nijak rychle, ale stejně jsme my předjížděli ostatní a nikdo nás. Taky jsem se poučila a dala jsem si vanilkovou točenou zmrzlinu, moc dobrá. No a když jsme zase dojeli až k těm autům, Joanne vzala moje kolo a jela dom a my jsme se naskládali do Joelova auta a jeli sme zpátky do kempu. Tak Hannah a Alice přestoupili do druhýho auta a jelo se zpátky do Pittsburghu... tak jsem si zase schrupla :o) Bylo to ok, ale stejně jsem byla unavená... Jsem si říkala: hurá, teď se osprchuju, najim a pudu spát. No první a druhou položku jsem zvládla celkem v pohodě (Alice mi naservírovala malý kuřecí kolečka celý obalený v barbecue sauce, což nenávidim, to je taková hnusná omáčka kterou dávaj úplně na všechno, k tomu rizoto a nějaký divný oranžový ovoce) a pak přišla Rachel a řekla mi, že jse s kamarádkama nakupovat a že můžu jít s nima, že mě jako teda zve. Tak jsem šla, protože matka tuhle pravila, ať jsem unavená nebo cokoli, měla bych se účastnit všeho co se děje. Hmm... No Racheliny kamarádky byly 2. Jedna se jmenovala Abi a druhá se jmenovala nějak děsně složitě, fakt si to nepamatuju. No každopádně jakmile jsme tam přišli (celá tato divná akce se konala v obchoďáku něco jako Letňany nebo tak něco...) Rachel se začala bavit se svejma kamarádkama o lidech, co jsem neznala, mluvily tak rychle, že jsem jim ani nerozuměla, a vůbec. A šlo to od desíti k pěti, nebo tak nějak. Začaly v obchodu s make-upama, lakama na nehty a takovejma zbytečnostma. Pak šly do obchodu se spodním prádlem, pak do obchodu s voňavkama... a furt takový nějaký. No myslela jsem, že umřu. Většinou jsem na ně čekala před těma obchodama, protože tohle fakt nemám zapotřebí. Ne, to ne. Tak jsem se tam takhle nudila asi 2 hodiny, a pak konečně jedna ta holka odjela a Abi a Rachel zavolaly Alici a jeli jsme dom. Teda Abi tady byla přes noc, to je něco. Ve 2 ráno (to je mimochodem v česku 8) ještě nespaly, udělaly snídani a pak teprv šly spát... No takže jsem se nevyspala ani tuhle noc. A vzbudili mě brzo, asi v 9, protože se šlo do kostela. Ale o tom až příště. Mám vás ráda, moc moc moc všechny, taky se velice omlouvám že jsem se tak rozepsala :o) pardon. Když mi napíšete, uděláte mi radost, když mi řeknete jak, udělám radost i já vám. Papa přátelé, mějte se famfárově :o)