čau klobásy

takže
teď právě dávám fotky z krakonoše na rajče... tak snad to nechcípne...
je jich hodně a je v nich bordel...
ale tj jedno
a tady ten stoptrik jak sem slíbila :))
tak asi tak
mějte se krásně
miluju vás
přiďte zas
páčko

Estetický kurz v Bílém Potoce

Tak jsme se - přes všechno to odkládání a změny plánů - dočkali. Kurz se konal od středy do pátku tento týden... a tak jsme v úterý k večeru naházeli výtvarné potřeby, foťáky, počítače a i nějaké to oblečení do tašek, báglů a jiných zavazadel, a ve středu ráno jsme vyrazili. Cesta vlakem proběhla v pohodě, a tak pro nás bylo jistým šokem, když jsme po vystoupení z vlaku málem odletěli. Ano, tak moc foukal vítr. A o co hůře, jak jsme se tak lopotili do kopce se všemi těmi těžkými zavazadly, vítr foukal proti nám. Opravdu příjemná cesta. Možná bych to šla ještě teď, kdybych neměla Jiříka, který mě zachránil :)) děkuju.
Takže co se tak nějak dělo první den: Nejdříve jsme se "zabydleli", jestli se tomu tak dá vůbec v penzionu Krakonoš říkat, a potom jsme se pustili do první aktivity - malování se zavřenýma očima něco, co jsme nevěděli, co je... vedli nás naši sousedé, které vedli zase jejich sousedé, a tak dále. Ve výsledu jsme měli mít na papíře všichni stejnou čmáranici, ale moc se nám to nepovedlo :D Po obědě jsme byli rozděleni na dvě půlky. Ta, ve které jsem byla i já, zůstala s paní profesorkou Vinšovou a Kostincovou dole na přednášku o divadle a pak jsme se věnovali představení na téma "převedení hlavní myšlenky lidové písně do moderní situace". Druhá polovina třídy odešla s panem profesorem Knoblochem dabovat. O tom, jak jsme to první odpoledne strávili, a jak ve výsledku vypadala naše scénka, vám povídat nebudu, protože to stálo za prd (tímto se omlouvám ostatním členům skupiny, kteří se velmi snažili a nejspíš si doteď myslí, že jsme byli dobří). Večer po večeři se ještě promítaly fotky z celého dne i z jiných kurzů, na kterých třída byla, pak se konaly ukázky práce a šlo se spát. My ještě koukali na Rrrrr!, což se v polovině seklo (musim říct Majduli ať mi ho vypálí znova a pořádně), a taky jsme šli do hajan.
Další den byl o mnoho zajímavější. Začínali jsme návrhy scén na papíru velikosti A4 a pak jejich focením (u mnohých vznikaly perfektní, úžasné, bombastické a velmi profesionálně-umělecky vypadající snímky, které se scénou neměly co dělat - fail). Na tomto jsme pracovali ve dvojicích, a my s Kubou jsme poměrně neoriginálně, přesto fajnově cajkzně fotili šachy. Potom nastal čas pustit se do věci, co mě na celém kurzu bavila nejvíce - stoptriky. Ve výsledku byl ten náš krátký a tak nějak divně se klepal, vzhledem k tomu, že někteří (asi já) do toho během focení kopali... ale i tak to byla nejvíc mega turbo pecka věc :)) dodám ho sem až budu u sebe na počítači, nejdéle zítra večer :) stejně tak fotky z kurzu budou nejdéle zítra večer na rajčeti, jako obvykle. Čestný skautský fakt je tam dám.
Stoptriky fungují tak, že vyfotíte spoustu fotek a pak je dáte za sebe, aby tvořily nějaký příběh nebo tak něco. Jdou s tím dělat super zajímavé věci, až budu mít čas tak si s tím doma pohraju a uvidíme :))
Každopádně pak jsme byli nuceni naši pracovní plochu vyklidit a ještě k tomu se Jirkovi vybil foťák, takže naše video je o hodně kratší než jsme měli v plánu... ale to nevadí. Po obědě jsme měli stejný program jako den předtím, jen jsme se vyměnili. Dostali jsme pětiminutové video (tučňák Pingu :D ) a měli jsme k němu udělat veškerej zvuk... dabování, hudba, zvuky jako pleskání chodidel, šustění a tak... prostě všecko. To byla také, přiznejme si, zajímavá zkušenost. Večer byl víceméně stejný program jako ve středu, akorát se ještě vybíraly nejlepší fotky z návrhů scény, koukali jsme na stoptriky, a také paní profesorka Vinšová vymyslela soutěž "max faktor", účast byla povinná, a tak jsme po skupinkách trapčili před třídou. Inu, proč ne. Na pokoji jsme pak s klukama hráli flašku, povídali, a někteří (třeba já) pařili Age of Empires. Oh well. No a další den jsme jen poránu hráli jakousi pofidérní hru a pak jsme se zabalili, poklidili, a jelo se dom :))
A to je tak vše přátelé. Fotky dodám, jak jsem řekla, v neděli večír je máte na rajčeti. Sem pak hodím i ten stoptrik, a také vám napíšu o některých filmech, co jsem viděla v poslední době.
Tak se, děcka, mějte famfárově :))) miluju vás šecíčky :))) papááááááá

Dobrý den vám přeji, přátelé, čtenáři, i vy ostatní (kdo tady třeba jen tak bloudíte a za čtenáře se nepovažujete).
Uběhlo již několik dlouhých, předlouhých dní od chvíle, co jsem na tomto blogu naposled publikovala jeden ze svých nesmyslných, zbytečných článků bez hlavy a paty. A tak tu zase sedím a přemýšlím o tom, co by se s tím dalo dělat. Jestli bych se třeba mohla nějak donutit psát vám pravidelně, nebo něco na ten způsob. A tak jsem se dostala k myšlenkám na entropii... míru neuspořádanosti svého života. Je vysoká. Vyšší než je nejspíš normální. A pak dochází k různým nehodám typu "my píšem?? ups!", "hej fakt nevim kde je ten papír z banky" nebo "co je sakra dneska za den!?!?"... a přesně takovým situacím bych se v budoucnosti ráda vyhnula. Problém je, že nevím, jak na to. Již dříve jsem se několikrát pokusila s touto hloupou entropií zatočit, a ani jednou jsem neuspěla. Tuším, proč tomu tak je. Mám totiž tak nějak výchovou vytvořený velký odpor k řádu a systému (lidé typu Jiřík to moc dobře vědí, stačí se podívat na to, do čeho si dělám zápisky ve škole... a nebo Béďa, přestože viděl můj pokoj jen ve stádiích "uklizeno" a "možná trošku chaos"), a pak mi pochopitelně dělá problém zavést tento... fuj... řád a systém do svého každodenního života. Jsem bordelář. Jsem zbrklý zmatkař, věčně zmatená, a vím o tom. A tak, abychom se dostali k původní otázce tohoto textu tady, stále nevím, jestli vám dokážu psát pravidelně. Kdyby náhodou, bude to nejspíše od nového roku, kdy si konečně pořídím diář a pokusím se do něj psát a pak do něj koukat = učinit ho užitečným. Tak mi držte palce :)) Jdu uklízet. Ne proto, že bych chtěla, ale proto, že matka chce. Nemyslím si, že to má smysl, když do večera to tu bude vypadat stejně. Ale což.. :D Mám vás ráda.. mějte se famfárově a přijďte zas :))
a tady videjko co mi poslal pan Havelka :D
PS:jo a třeba se vám taky stává, že nevíte, že máte bejt v práci. útrum tomuhle, sakra. :D

ola

Ahoj lidi... tak sem tak přemejšlela a přemejšlela, a dospěla sem k názoru, že sem vám už dlouho nepsala... a tak se to tady dneska pokusim napravit. Nemám moc co říct, jako vždy, jen abyste se měli na co těšit, tak vám prozradim, že už připravuju pár článečků do budoucna co budou stát za víc než to co vám sem strkám posledních pár dnů. Fakticky slibuju. Tady jen písnička pro vás lidi :)

tak co nového

no nového co je, to těžko říct. moc nic. nemám moc času. a sem líná psát velký písmena, ste si asi všimli. každopádně teda nemůžu říct, že by se nestalo nic moc, co by stálo za řeč... stala se toho spousta, ale sou momenty, který sou prostě nepopsatelný :D mohla bych to udělat formou hlášek, jako dělávám ráda, ale tak co z toho pochopíte, že... :D ale tak některý věci prostě nejdou, třeba "když tohle někdo řekne, umře opička" nebo "já se těšim na prkno skoro tak jako teď na řízky" a tak. ale... nevim moc co vám říct. v pondělí je první prodloužená, tak sem zvědavá, jak tam všichni pochcípáme, doufám že když z toho bude trapas tak ne moc velkej :D hlavně nevim kerej degoš vymyslel, že tam maj chodit rodiče, a že kluci maj mít motýlka... *megachcípsmíchy* :D no prostě konec. fakt vám lidi nemám co říct. teda rozpovídala bych se víc, ale je mi děsná zima na prsty a nejsem na noťasu a jak na to nejsem zvyklá tak je to děsná námaha na ty moje znecitlivělý prstíky... a taky za chvíli musim končit. každopádně... v pondělí se plánuju ulejt ze školy, takže vám napíšu :)) papa prdky mljvs nejvíce (normálně tuhle sem přišla na to, že když řeknete hovorově nejvíce, vznikne vám nejvejce, a pak sem se smála asi deset minut, nechápu proč to nikomu nepříde vtipný) :D tak pp