Tablo

Tak jsme s miláčkem dělali naší třídě tablo. Vybrali si téma "Facebook", proti němuž jsem ze všech sil protestovala, ale k ničemu mi to nebylo :D Tak jsme to udělali, jak to chtěli. Dělali jsme to akorát napůl, jediný rozdíl byl ten, že moje půlka práce byla, dá se říct, postradatelná či nahraditelná... Jakože já bych to bez miláčka nezvládla, ale on beze mě jo. 

Zásadní problém byl ten, že nás je ve třídě děsná banda - 32 lidí plus třídní a ředitelka. Tak jak to tam nacpat, když to má vypadat jako ten Facebook, že? A to jsme tam ještě chtěli dát společnou fotku nás všech. Ale jak vidíte, miláček si poradil naprosto parádně :) Tak fotky mají 5x5 cm, na víc už místo nebylo. Ale nikdo si nestěžoval :D Docela se nám i povedlo, že si většina třídy vzpomněla a přišla v modrém, a co mě překvapilo nejvíc, že na focení nikdo nechyběl ve škole :D Fotky jsou kdyžtak k prohlédnutí tady, teda ty, které jsme nakonec na to tablo dali, samozřejmě jsme toho nafotili mnohem víc, ty kdyžtak časem taky někde zveřejním.

Další věcí je, že jsme to dělali pekelně narychlo, protože se o tom tablu mluvilo poslední dva měsíce a pořád se nikdo k ničemu neměl, pořád někdo s něčím nesouhlasil a nebyli jsme s to se dohodnout... Až když to asi týden před koncem školy dali mně, tak jsme to trochu rozhýbali :)

No, takže to je moje druhé tablo, a už se to zlepšuje (loni to tedy bylo peklo), třeba budu/budeme příští rok dělat taky nějaké, ať ty zkušenosti můžu nějak využít :)

PS: Pokud ho chcete vidět ve městě, visí v Moskevské ulici v lékárně U Raka a bude tam, dokud neodmaturujeme :)

PPS: Pokud se vám naše tablo líbí, můžete pro něj tady hlasovat v soutěži :) Předem díky :)

Na film nebo na kartu?

Dneska jsem měla krátkou školu, tak jsem si zašla, jak to tak ráda dělám, do Fotolabu ve Fóru. Bylo tam málo lidí, tak jsem se dala do řeči se slečnou, co tam pracuje. Po chvíli bezduchého okounění jsem se totiž rozhodla, že si koupím film do foťáku, a zjistila jsem, že mají pouze jednu značku a citlivost filmu prodávají pouze 200 - ber nebo nech bejt. No tak jsem to koupila, ale divila jsem se, že během pár měsíců docela omezili sortiment v téhle oblasti, ještě to není ani čtvrt roku, co jsem si mohla vybrat mezi více různými fotografickými filmy. A slečna mi v podstatě vysvětlila (necituji ji přesně, neboť si doslova nepamatuji, co řekla), že podle ní to jde všechno do kopru. Že dneska už na analog nikdo nefotí a že je to drahé a složité, takže už se takové aparáty ani nevyrábí, leda možná drahé zrcadlovky. Snažila jsem se ji přesvědčit, že ve focení na film je to pravé kouzlo fotografie, že to je ta metoda, která má tradici, a že je podle mě pro dobrého fotografa téměř nutné umět používat i analog, nejen fotit na digitál, tisíc snímků za vteřinu a všechny hned kontrolovat.

Ale slečna si nedala říct. Pořád si mluvila svou, že dnes i profesionálové fotí na digitál, že negativy jsou drahé a za cenu padesáti fotek z filmu můžu mít tři sta fotek z digitálu (vytisklých na fotopapíře, samozřejmě) - si tam kvůli mě vytáhla i kalkulátor. A že na výsledné fotce stejně nikdo nepozná, čím je focená, že digitální fotky je jednodušší upravovat a prostě že na analog všichni kašlou.

To, že pro mě právě kinofilm symbolizuje to pravé kouzlo fotografie, to "vydřené" umění bez digitálního zjednodušení, že jedno z mých velikých přání je vyzkoušet si sama film vyvolat a zažít to dobrodružství, to napětí mezi stisknutím spouště a výslednou fotografií, to jsem slečně ve Fotolabu nevysvětlovala. Už jsem se pokusila jen o slabou obranu, když jsem zmínila, že na uměleckých školách také focení na film vyžadují.

Na to jsem si vyslechla, že na těchto školách nechtějí pochopit pokrok, že doba i umění fotografie se ubírá jinam, ale že dřív nebo později jim to dojde, protože jim ty jejich fotoaparáty taky jednou vypoví službu, a kdo jim to opraví nebo kde seženou nové, když už se tím nikdo nezabývá?

Zaplatila jsem za film a odešla z obchodu. Ale slečna mi nasadila brouka do hlavy. Co když měla pravdu? Jakým směrem se bude fotografie vyvíjet teď? Copak se všichni v rámci zjednodušení a zrychlení života omezí na focení mobilem, Instagram a všechny ostatní prográmky typu "nasaď na všechno tentýž cool filtr a z fotky je umělecké dílo"?

To by mi bylo líto. Z fotografie by se tak vytratila všechna romantika, kterou teprve začínám poznávat, a všechno ostatní, kvůli čemu si myslím, že má cenu se focení vůbec dál věnovat.

Ale člověk je tvor přizpůsobivý. Ovlivním to? Stěží. Takže půjdu s dobou.

Další dva

Tak po delší době tu pro vás mám další dva weeky.

Ten první, který najdete tady, je spíše pro silnější povahy. Je focený mým prvním fotoaparátem, který jsem dostala ještě jako malé pískle. Po těch letech jsem úplně zapomněla, jak se ta věc používá, hned na začátku jsme ho museli rozložit, protože se mi tam zaseknul film... No a tato neznalost a nejistota se odráží ve všech 63 fotkách tohoto týdne. Na některých ani není nic vidět. Ale vyzkoušela jsem si to, a ačkoli se teď s radostí vracím k digitálu, není to navždycky a na tuhle zkušenost nezapomenu. Určitě to zkusím znovu, někdy.

No a ten druhý, abych tak nějak vykompenzovala nepovedený týden předchozí, jsem udělala svou nejmilovanější zrcadlovkou =] Tak snad se vám bude líbit aspoň tenhle.