Forty Fun Facts

...aneb drobné pravdy o mojí osobě :)

1. Nikdy jsem nebyla na opravdovým koncertě.
2. Miluju v létě ležet ve vysoký trávě, kde nejsem vidět, a koukat na nebe.
3. Neumím vyprávět vtipy.
4. Kdykoli naše třídní profesorka mluví o nedostatečné píli (a to dělá často), bezděčně si představím štrůdl.
5. Ráda praskám bublinkové fólie.
6. Nekoukám na televizi.
7. Jsem Káťa. Nemám ráda žádný jiný překrucování toho jména na Kateřina, Katka, Káča apod. Jen Mája, Tadeáš a Jirka Vojtěch mi můžou říkat Káka :)
8. Moje nejoblíbenější sušené ovoce jsou banány a brusinky.
9. Nemám ráda smajlíky s nosem (až na vyjímky), proto v SMSkách vždycky vyberu smajlíka, vložím a zpětně mu umažu nos.
10. Bytostně nesnáším únavu, nejen svou ale i ostatních lidí, a nic, nebo jen opravdu máloco, je pro mě důležitější než spánek.
11. Mám ráda módu. I když jsem asi poslední, do koho byste to řekli.
12. V duchu, když doma nikdo neposlouchá tak i nahlas, mluvím anglicky. I po třech letech je to pro mě pořád jednodušší.
13. Dávám jména kaktusům.
14. Banán jím lžičkou.
15. Nikdy se mi nezdál sen, v němž bych uměla létat.
16. Absolutně postrádám přehled o dění ve světě i v našem státě.
17. Ráda vím věci. Vždycky mám radši pravdu, která bolí, než příjemnou lež.
18. Nemůžu se rozhodnout, jestli miluju nebo nesnáším samotu.
19. Mám slabou vůli, ale velkou fantazii.
20. Nemám ráda britskou angličtinu.
21. Dřív jsem sbírala prázdné krabičky od TicTaců a měla jsem jich stovky, všechny v jedné velké bedně, která mentolově voněla.
22. Kdybyste věděli, jak často brečím, asi byste se mnou už nechtěli kamarádit (pokud něco takového děláte).
23. Jedno z dlouhé řady mých vysněných povolání je sekat trávu v Central Parku.
24. Miluju polévky.
25. Miluju teplý = tekutý pudink, na kterém se už na povrchu stihla udělat ta pevná blanka.
26. Donedávna jsem jedla špagety dvěma vidličkami.
27. Ne že bych víc mluvila než myslela. Spíš když mluvím, nestíhám myslet, a když myslím, nestíhám mluvit.
28. Nemám ráda vůni mléka.
29. Dřív jsem hrávala Magic: The Gathering.
30. Když jsem byla malá, políbila jsem žížalu.
31. O půlnoci se bojím podívat do zrcadla.
32. Nesnáším hospody.
33. Doslova šílím, když nemůžu najít pinzetu.
34. Znervózňuje mě, když lidi moc mlátí do klávesnice.
35. Už několik let nenosím stejné ponožky (občas se to náhodou povede, ale většinou ne).
36. Mám ráda, když si někdo dá fotku ode mě jako profilovku.
37. Kdykoli se mi líbí něco, co někdo dělá, chci se to taky naučit. Když se pokusím a nepovede se to, často se mi to přestane líbit, místo aby mě to fascinovalo o to víc.
38. V dětství jsem se několikrát střihla do prstu, od té doby mám špatný pocit z otevřených nůžek.
39. Nejtrapnější okamžik mého života byl, když jsem si nedávno četla svůj 7 let starý deník.
40. Spím s plyšovým medvědem :)

WoL

Už si asi říkáte, proč jsem vám tak dlouho nenapsala o dalších příspěvcích do Week of Life. Je to proto, že mě poněkud zdržel třetí z týdnů, na které jsem vás chtěla upozornit. A tento třetí týden mě zdržoval tak dlouho, až jsem se na něj vykašlala a raději vám napíšu o těch dvou, co už mám. Nějak se mi ten dvacátý týden ne a ne podařit, přes veškerou snahu jsem ho nedokázala ani jednou z několika pokusů dotáhnout do konce. V nejbližší době to zkusím znovu, snad tentokrát úspěšněji.

No a teď k věci. Osmnáctý týden vznikl v době šíleného školního shonu těsně před uzavřením pololetních známek, kdy jsme neměli chvilku klidu a trávili veškerý čas nad učením. Během tohoto týdne taky příšerně sněžilo. Jinak je to ale obyčejný naprosto průměrný školní week, prostě ze života. No a devatenáctý, to byl můj první pokus o černobílý týden. Jak dopadl, posuďte sami =)

Parfém

Už je to více než rok zpátky, co jsem vám psala o filmu Parfém: Příběh vraha, který jsem zhlédla poněkud s výčitkami. Opravdu jsem si chtěla nejdříve přečíst knihu. Ale napravila jsem tento starý rest v rámci vlastního svědomí i v rámci četby na maturitu, a před pár dny jsem dočetla toto nedlouhé dílo od Patricka Süskinda. Musím jedině doporučit. Jen o fous více než dvě stě stran, velice čtivě napsaná knížka, jež vás vtáhne do světa vůní, jehož rozmanitost si většina z nás nejspíše v každodenním shonu sotva uvědomuje, a to nečekaně pomocí kriminálního příběhu. Nebudu se tu rozepisovat, prostě vám říkám, přečtěte si knihu/koukněte se na film, za mě tomuhle dílku palec nahoru a pět hvězdiček, doporučuji všem.