středa 15. prosince 2010

Literární sloh: Obraz Doriana Graye

Oscar Wilde, autor díla „Obraz Doriana Graye“, byl irský dramatik, básník, esejista a prozaik žijící a působící v Anglii ve druhé polovině 19. století. Většina jeho děl se nese ve stylu dekadence, což je dobře vidět už na samotném příběhu Doriana Graye. Mezi další známá díla Oscara Wildea patří mimo jiné Cantervillské strašidlo, Zločin lorda Arthura Savila a Jak je důležité míti Filipa. Wilde žil poměrně spokojený život ve vyšší společnosti (díky majetku své ženy), dokud nebyl roku 1895 obžalován z homosexuality a odsouzen na 2 roky nucených těžkých prací. Po návratu z vězení se nechal přejmenovat a odešel do Paříže, kde později ve svých 46 letech zemřel na meningitidu.
Příběh o Dorianu Grayovi se odehrává v Anglii v době vlády královny Viktorie. Mladý a krásný chlapec Dorian se na večírku seznámí s malířem Basilem Hallwardem, pro něhož se okamžitě stane inspirací a téměř novým smyslem života. Basil považuje právě Dorianův obraz za své největší životní dílo. A také díky Basilovi se Dorian setkává s lordem Henrym Wottonem, který si z Doriana díky svým kontroverzním a na hlavu stavěným názorům udělá velmi dobrého přítele. Dorian lordu Henrymu uvěří, že nejdůležitější na světě je mládí a krása, a začne ho trápit pocit, že o tyto dvě cennosti přijde, zatímco Basilem právě dokončená podobizna si je zachová. Proto vysloví přání, aby jeho obraz zaznamenával všechny změny a on aby pak zůstal po celý život mladý a krásný. K jeho obrovskému překvapení se jeho přání vyplní. 
Dorian obraz schová před zraky ostatních a začne postupně žít svůj čím dál horší život. Nakonec, po několika vraždách a spoustě dalších hříchů, se pro jistotu rozhodne obraz, nyní vystihující krutost a zlo v jeho duši, zničit. Co kdyby někdo přišel na jeho pravou identitu? Obraz tedy probodne, čímž zabije sám sebe, a na obraze zůstane navěky zachovaná jeho mladá a krásná tvář. Až tehdy lidem dojde, s kým se doopravdy stýkali a přátelili.
Co se samotného Doriana týče, není to od samého začátku zlý člověk. Naopak, jedná se o mladého nevinného chlapce, který si díky lordu Henrymu postupně začíná uvědomovat svou krásu a následně i její důležitost. Lord Henry Wotton je totiž toho názoru, že jsou to krásní, nikoli inteligentí lidé, kteří mají vůči ostatním navrch. Dorian se s Henrym sbližuje čím dál víc a začíná žít podle jeho pohledu na svět, okouzluje lidi a postupně s nimi i manipuluje. Čím starší je, tím horší skutky koná, jako by si myslel, že krásným lidem je vše povoleno. Na to na konci příběhu doplatí. Za klíčovou scénu díla můžeme považovat samotné setkání Doriana Graye s Henrym Wottonem, mužem, který mu změní život. Toto setkání je v knize velmi podrobně popsáno, i sám autor ho tedy jistě považoval za důležité. Dochází k němu v Basilově ateliéru. Těsně před tím se Basil Henrymu svěří se vším, co pro něj mladík Gray znamená. Nic netušící Dorian přijde na pravidelnou návštěvu ke svému novému příteli Basilu Hallwardovi a právě tam, když stojí malíři modelem, se zaposlouchá do povídání lorda Henryho. Od té doby se Henrymu přibližuje a od Basila se vzdaluje. Ke konci příběhu jejich vztah, který už se po těch letech odloučení za vztah ani považovat nedá, vygraduje tak, že Dorian Basilovi ukáže svůj obraz a hned nato ho zabije.
Další velmi důležitou scénou je podle mě to, jak do života Doriana Graye zasáhne Sibyla Vaneová. Ještě jako mladík se zamiluje do talentované herečky Sibyly a co nejčastěji chodí na její představení. Je fascinován jejím uměním a brzy se s ní sblíží. V den, kdy chce Dorian Sybilu ukázat svým přátelům lordu Henrymu a Basilu Hallwardovi, však hraje Sybila jakoby bez duše, snad se ani nesnaží. To Doriana rozčílí a je na Sybilu hrubý a zlý. Žádná vysvětlení nebere a ignoruje, co mu Sybila říká o tom, že ho miluje a že právě proto nemohla hrát jako obvykle. Dorian ji však označí za lacinou a odmítá s ní mít cokoli společného. Sibyla je z toho zdrcená a ještě ten večer spáchá sebevraždu. Když se Dorian vrátí domů (ještě neví o Sibylině smrti), všimne si první změny na obraze, prvního hrubého rysu ve své tváři. Tehdy poprvé pochopí, co se děje.
Dekadentní smýšlení autora lze dobře pozorovat právě na osobě Doriana Graye. Celý příběh vlastně popisuje jeho úpadek, jeho postupnou změnu od čistoty a nevinnosti na zlo, pýchu a sobectví. Všechny tyto záporné vlastnosti Doriana Graye se zrcadlí v jeho podobizně ukryté před zraky jeho přátel a dokonce i před jeho vlastním. V knize je totiž nejednou zmíněn fakt, že sám Dorian se bojí na obraz pohlédnout; vyhýbá se tomu muži, kterým je ve skutečnosti on sám.
Samozřejmě, ke konci Dorianova života si lidé začínají šuškat, že kdo s ním má co dočinění, je na špatné cestě, a že Dorian prodal svou duši ďáblu, za což na oplátku dostal věčné mládí. Přesto je ale až neuvěřitelné, jak dlouho si udržel pověst okouzlujícího mladíka s vytříbenými způsoby z vyšší společnosti. Nikdo si s ním nespojil smrt Sibyly Vaneové, jejího bratra Jamese, smrt Basila Hallwarda a ani žádné další. Nikdo si neuvědomil, že v jeho domě dochází k vydírání a že starý, mladě vypadající Dorian díky své kráse manipuluje s lidmi. Lord Henry Wotton měl podle všeho v tomto pravdu – krása je opravdu důležitá; krása znamená moc.
Oscar Wilde pracuje velmi často s přímou řečí a tím nám dodává pocit, jako bychom byli přímými svědky popisovaného dění. Přestože píše ve třetí osobě, čímž se od příběhu distancuje a vidíme ho spíše v roli nezúčastněného pozorovatele, často nám dává nahlédnout do nejhlubších Dorianových pocitů. Není tedy problém s ním soucítit v jeho zmatení, zoufalství, občas zklamání, a zároveň můžeme opovrhovat jeho zkažeností a chladnokrevným jednáním.

Žádné komentáře: