PacIn: Nermessova Pomsta

Takže, milí čtenáři, včera jsem hru hrála a dohrála, takže vám chci dřív, než to zapomenu, sdělit své dojmy. Tak zaprvé musím začít od samotné krabičky, která je prostě boží, to se musí nechat. A když ji otevřete, najdete tam právě tu červenou lentilku (jak se tak u nás na vsi říká), o které vám teď chci povídat.

Hned na začátku musím zmínit příběh. Hlavním hrdinou je červený PacIn, kterého vidíte na obálce. Jmenuje se Luzir. A je to právě on, kdo sní čarovné ovoce a díky němu zaspí (je asi zfetlej :D) zajetí PacIní vesnice i s králem Dyastym a následné odvedení do Temnoty. Ale protože jeho únosci, plechoví natvrdlí Daemoni pod vedením zlého PacIna Diega, vědí, že jeden PacIn chybí, musí se Luzir, hned jak se probere, vydat na útěk do bezpečí. A právě takové útočiště, které potřebuje, aby si odpočinul a připravil se na další cestu, nachází v městečku víl. Tam se také setkává s vílou Smílkou, velmi hodnou, chytrou a drobnou bytůstkou, která ho naučí základním kouzlům. Od té chvíle se za ním (kdybych byla zlá, řekla bych "táhne jak smrad") vznáší a sleduje jeho kroky téměř po celou cestu k bráně Temnoty. Také mu pomáhá díky svým čarovným schopnostem. A vůbec, Smílka je úžasně roztomilá a chtěla bych ji mít doma.

Následně se k nim na jejich cestě ještě přidává Monty, ukecaný modrý pacin s mapou, který nikdy nic nedělá, jen má občas vtipné průpovídky. Má vám sice pomoci urychlit cestu skrz mapu, ale většinou, když už se konečně vymáčkne, udělá rychlejší stopy někde, kde už jste byli a vůbec tam nepotřebujete. Takže Monty, přestože je s ním prča, jen kecá, škrábe se na hlavě (nebo spíš na celém pacinovi... to je vlastně celé jen hlava) a pak, když umřete, se vám směje. A tito tři kamarádi se pomalu dostávají směrem k temnotě. Odmítám tu spoilerovat, zahrajte si sami. 

Objevily se časté stížnosti na to, že hráči nechápou, jak příběh končí. Musím říct, že to mi zas takový problém nedělá. Jak to všechno skončí, chápu. Co mě ale štve, a to není věc hry, to je můj vlastní problém, je, že mám ráda, když člověk zná přesný vývoj děje od začátku do konce, když nejsou nějaká hluchá místa a když víte přesně, co se stalo a proč jsou věci, jak jsou. Takže to mi tam chybělo. Jinak ale za příběh velké plus. Hra vás baví a chcete vědět, co bude dál. A to je rozhodně přínos.

Jako další dobrou věc musím brát to, že se na mapu koukáte shora a postavičky jsou zepředu/z profilu. Oukej, není to 3D a kdovíco, ale právě tomuhle faktu vděčím za to, že jsem hru vůbec spustila :D přestože to tedy na mě celou dobu křičelo "Varování: hra vám běží pomalu... a snižte detaily a bla bla bla"... jela jsem na nejmenší, ale přesto mi dělalo problém některé levely udělat, už proto, že se mi to sekalo too much. Jsem na to ale zvyklá :)

Celá hra je v podstatě sérií za sebou jdoucích Pacman map - běháte, sbíráte krystalky a vyhýbáte se nepřátelům. Mezi to jsou ale zasunuty příběhové pasáže, například právě městečko víl, vesnice pacinů nebo temnota. Dále se ve hře setkáte s několika logickými hádankami a minihrami, které potrápí váš mozeček. A pak jsou tu bossové. Pokud si to dobře pamatuji, na bosse byly stížnosti. Prý že jsou příliš nároční na zabití/zneškodnění a co já vím co ještě. Možná jsem cvok, ale byli to právě bossové, co mě na hře bavilo nejvíce. A ze všech nejlepší byl asi Diego, a potom úplný konec s Nermessisem (barevná kouzla, kdo víte). Šmankote, tak to dám znova, když mi to nejde! No a co. Myslím, že spousta dnešních hráčů je pěkně rozmazlená jednoduchými hrami. Jaká je to ale výzva? Jak by to člověka vůbec mohlo bavit, kdyby mu to nedalo práci a neměl by radost z postupu do dalšího levelu? Nechápu. Vzhledem k tomu, že na svém sračkompu moc nových her nepustím, když už něco hraju, chci si to užít. A přesně to mi PacIn dopřál.

Potom je tu ještě jedna věc, za kterou musím PacIna rozhodně pochválit, a to je soundtrack. Hudba je prostě senzační. Když vám nejde vyhýbat se Daemonům, když už podesáté jedete totéž kolo a snažíte se ze všech sil nic nezkazit, určitě si budete do hudby podupávat nožkou, broukat si s těmi chytlavými melodiemi. Veliké plus.

Naopak, co bych měla hře vytknout, je mluvení postav. Dabing mi nevadí, je příjemný a často i vtipný. Horší jsou ale titulky, bubliny, popisující co kdo říká, vysvětlivky ve hře apod. Vím, že většina normálních hráčů si hrubek nevšímá, ale mě to chvílemi vyloženě iritovalo. Myslím, že by vývojářů (nebo kdo že to psal) zas tolik neubylo, kdyby to po sobě dali někomu přečíst... tím by se jednoduše mohli tohoto smítka na jinak suprové a zábavné hře zbavit.

Na chvíli si zahraju na pravého a nefalšovaného herního recenzenta, takže za sebe dávám hře PacIn: Nermessova pomsta krásných 95%. (hlavně s ohledem na to, že jsem si po sto letech na tom svém křápu zase něco zahrála) :D
PS: A poslední věc - komu se to líbí, ať se koukne na official stránku, kteroužto najdete tuhle!