Slavnostní článek! Party time!

Tak toto je nejjubilejnější záznam, jaký jsme tu kdy měli. Ne, že by se nám tedy setkala všechna výročí a ostatní prkotinky v jeden den, ale v rozhraní dvou týdnů, což také není nijak obvyklé, a tak je všechny šoupnu do jednoho článku. Když se mi bude chtít, budu se některým věnovat i zvlášť.

1) Sakra lidi! O-M-G! Tohle je přesně dvoustý článek na tomto blogu! Nekecám, tenhle příspěvek má pořadové číslo 200. Jste fakt super, že jste to se mnou přežili. Je jedno, jestli mě sledujete od začátku, nebo jste tu dneska stejně jako spousta dalších jakožto náhodný návštěvník... Díky, že tu jste. Nebýt vás, sotva asi ještě píšu. Takže to jsem chtěla určitě říct jako první. Díky všem =)

2) Když už se bavíme o důležitých událostech tohoto blogu, mám ještě jednu. Asi jste si všimli, že už asi měsíc má můj blog nový kabátek, kterýžto byl v úterý zdárně dokončen (kostičky na pozadí) jen díky tomu nejstylovějšímu a nejšikovnějšímu člověku, co tyhle věci prostě umí na jedničku. Kdybyste náhodou nevěděli, o kom mluvím, je to Péťa Vojtěchů alias Bedikk. Najdete ho tady.

3) A když už mluvím právě o něm a jeho nej (a taky o úterku), v úterý to bude přesně rok, co jsme spolu =) takžeeeeeee! Mi/nám pogratulujte. Dělejte. =D je to fakt nejvíc človíček, zlato uplný, nejlepší kluk pod sluncem I POD MĚSÍCEM! Lepšího nenajdete, prostě smůla, obsazeno. Miluju ho uplně maximálně (on to ví, že jo) a pořád ještě nepobírám, čím jsem si ho zasloužila =) Nejlepší rok mýho života!

4) A když už mluvíme o letech mýho života (a taky o úterku), to další úterý po našem love-výročí mám co? No narozeniny! Bude mi už devatenáct, bobani. Nevypadám na to, nechovám se na to, a taky tak nejsem braná, ale mně to vůbec nevadí. Jen chci upozornit na to, že mi to přijde jako velký číslo a devatenáct znamená za rok dvacet a dvacet znamená "tůze velká holka". Takže tak.

5) A v neposlední řadě jsem pro vás také konečně "připravila" to video našeho chorvatského tanečku. Nevím, jak moc stojí za vidění, natáčel to můj bratránek a podle toho to také vypadá: obraz se klepe hůř než z ruky mojí babičky a věčně před to lezou lidi. A taky je to vypadá podle toho, čím se to natáčelo (mým pitomým foťákem - Olympus SP 510 uz) - je to spíš pixel art než video. Pokud nevíte, kdo je kdo, jen sotva poznáte obličeje. A zvuk jsem musela vložit zvlášť, ten původní bych definovala jako "nepoužitelný rámus s jedinou zřetelnou věcí - kritickými komentáři soudruhů z eNka". A pokud jste to ještě neviděli a říkáte si, co to je proboha za choreografii, vemte 80 dospívajících, dejte jim 3 večery, a uznáte, že tohle je celkem dílo. Děkujeme za pozornost, to už bude asi všechno. 

PS: pokud trváte na videu na youtube, je tady.