Mizerná Karma

Oukej. Možná vážně čtu moc.. ale fakticky miluju tyhle období, kdy člověk dočte 2 knížky za den. A protože jsem se doma za celé prázdniny moc neukázala, celá moje prázdninová četba mi tu zůstala na poslední týden. So what. 

Včera jsem dočetla (kromě Dračí Knihy samozřejmě) ještě knížku s názvem Mizerná Karma. Doporučila mi ji moje mamka, která taky přečte, co se jí dostane pod ruku, a jako knihovnici se jí dostávají pod ruku samé tituly, co stojí za to. Tahle knížka u nás ležela hodně dlouho s tím, že si ji máma přečte a pak ji zarezervuje mně (asi na ni byl delší čekací list, dokonce jsem už viděla i v knihkupectví několik lidí, jak se po ní ptají). Nuže, nakonec se objevila na mojí hromádce četby - čítající kolem patnácti dalších knih - a tak jsem se rozhodla věnovat jí včerejší odpoledne. 

Nelekejte se názvu! První věc, na kterou musím upozornit, je, že to není nějaká esotericko-filozoficko-kdovíjaká četba. Je to prostě příběh. Sice se v příběhu setkáte poměrně často i s pojmy jako "Buddha" nebo "nirvána", to ještě také ale není důvodem knihu zahazovat. 

Příběh obsažený v této knížce vypráví o tom, jak si jedna slavná televizní reportérka (Kim Langová) vybere večírek na vyhlášení televizních cen místo oslavy narozenin své pětileté dcery Lily. Je to vrchol její kariéry, to přece musíte pochopit! Ale za svůj život už nasbírala moc špatné karmy, a tak ji ten večer na střeše hotelu smete umyvadlo z ne úplně spálené vesmírné stanice. Příběh pokračuje tak, že se Kim převtěluje postupně do mravence (několikrát), morčete, krávy, žížaly, mandelinky, veverky, psa... a nakonec skončí zase jako "lidská samička" Marie, tentokrát má však o kdovíkolik kilo navíc a k tomu problémy se srdcem. 

V těle různých zvířat zažívá mnohá dobrodružství, která čtenáře jistě pobaví. Co já jsem si třeba užila, je, jak v těle mravence přemlouvala pavouka, aby ji nesežral, a tuhle slovní bitku vyhrála. Nebo jak se nechala jako žížala přeříznout sekačkou a pak, aby nasbírala dobrou karmu, učila ostatní žížaly, jak se sekačce vyhnout. Nejzajímavější ze všeho bylo ovšem setkání s Casanovou - ano, TÍM Casanovou - nejdřív jak mravenec, morče, a pak o nějakou dobu později znovu, když byl v těle kocoura.

Smutnější naopak je, že jako zvíře musí pozorovat, jak jejího ovdovělého manžela utěšuje (a později i žádá o ruku) její bývalá nejlepší kamarádka.

Celý příběh je, přestože snad každá druhá kapitola končí smrtí, pojatý velmi velmi humorně, musela jsem se smát... a na konci brečet. Když si knížka hraje s vašimi city v tomto pořadí, je to jasně četba pro mě =)