pondělí 31. května 2010

photography

Možná byste to do mě neřekli, ale miluju fotografii.
Stává se vám, že třeba jen tak někde sedíte nebo jdete, někde se kouknete, a první myšlenka, co vás napadne, je "tohle by chtělo vyfotit"? Mně se to stává  často. Mívám období, kdy zakouším tenhle pocit "chce-to-fotku" i několikrát denně. Spousta lidí asi ráda cvaká snímky věcí okolo, svých přátel, nebo třeba zajímavých míst. Já taky. Kromě toho mě ale neskutečně zajímá i ta pro někoho možná nedůležitá omáčka: Jak vytvořit dobrou kompozici, jak takový fotoaparát vlastně funguje, nebo třeba jaké chemické reakce probíhají při vyvolání snímků. 


Rodiče si myslí, že na to, abych se naučila pořádně fotit (což je tak nějak mým cílem), se snažím málo. Možná mají pravdu, ale těžko říct.
Mamík se domnívá, že musím fotit hodně a pořád, abych se to naučila. Já osobně mám pocit, že fotím dost. Udělám bambilion snímků, a mezi nimi je jen pár dobrých. To je občas trochu demotivující, ale na druhou stranu, mám ty dobré fotky, a to je pecka bez ohledu na to, kolik jsem kolem nich vyfotila špatných. Nefotím málo, to určitě ne. Ne vždycky se mi s mým mjůčkem povede zachytit to, co vidím, tak, jak to vidím. To je občas škoda. Kolem sebe ale vidím hodně dobrých fotek, což je myslím pozitivní znamení, přestože nikdy nebudou zachyceny a zůstanou jen v mé paměti.


V létě jedu na týdenní kurz fotografie. Těším se jako blázen. Nemám teda žádný foťák, se kterým bych se tam nemusela stydět, ale pozor pozor, moji milí, kdo tady šetří? No já. A na co šetřím? Na digitální zrcadlovku. Jen mi prosím držte palečky, ať to do srpna složím a koupím =)
Věc se má asi takhle: chci fotit. Chci to umět, ale přitom nechci, aby mě to přestalo bavit. Chci to chápat do posledního detailu, a chci, aby to na mých fotkách bylo vidět. Bylo by super, kdybych se za svoje výtvory mohla přestat stydět.

Fotografie umí úžasně zachytit moment. To mám ráda. Můžete něco namalovat, ale to trvá dlouho. Můžete to třeba popsat, ale to nikdy nebude tolik přesné, a hlavně, když něco popisujete, protože se vám to líbí, popis je vždycky neskutečně subjektivní. Fotografie v jednom okamžiku to, co by vám trvalo namalovat i několik dní, zachytí tak, jak by to většina z vás nejspíš nepopsala. Nechci, aby došlo k nedorozumění - ráda kreslím, maluji, i píšu, a lidi, co to umí dobře, neskutečně obdivuji. Stejně mě to ale nejvíc táhne k fotkám (a také k videu a filmu, ale tam mám zkušenosti menší než nulové, takže radši zůstanu u fotek).
Za všeho nejvíc mě baví fotit lidi, popř. zvířata. Protože věci nebo místa může vyfotit kdokoli kdykoli, jediným rozdílem mezi jejich snímky je potom čím to fotí a jak moc to umí. U míst tedy ještě může fotky vylepšit třeba počasí nebo podobné aspekty... ale lidi nebo zvířata? To je úplně jiná kategorie, alespoň podle mě. Můžete je vyfotit v klidu nebo při nějaké činnosti, můžete zachytit jejich emoce... to mě na tom baví. Přijde jiné období, k focení se třeba zase dostanu méně, nebo nebudu mít tolik inspirace co teď, ale zas se k tomu vrátím. Zatím jsem se k tomu vždycky vrátila. Je to pecka. Držte palce.

6 komentářů:

Bedikk řekl(a)...

*Like this* :).

Káťula řekl(a)...

děkuji :)

Micro-Ice řekl(a)...

Někdy si říkám totéž, každopádně můj foťák je rád, když to aspoň vyfotím jako "lazaně" ... ale hodně štěstí do budoucna ;)

Káťula řekl(a)...

:)) dík

Anonymní řekl(a)...

Ty fotky, co tady jsou vybraný, jsou fakt super :) mumla

Káťula řekl(a)...

děkuji ti, drahá mumlo. :)