blood in movies

Veliké množství moderních filmů obsahuje krev, násilí, smrt. Jdete-li do kina na film definovaný jako akční, dobrodružný, drama... znamená to, že se jdete podívat na bolest. Neříkám, že to je špatně, jen se tady nad tím chci trochu více zamyslet.

V posledních pár týdnech jsem viděla spoustu dobrých filmů: Hanební Pancharti, Kick-Ass, Wanted, Death Race, Equilibrium...atd. Všechny tyto filmy, ať se mi líbily, jak chtěly, mě donutily zamyslet se nad touto otázkou.

Mnohé z nich by totiž nebýt násilí a bolesti těžko byly tím, čím jsou teď. Na tom se snad můžeme shodnout. Kdo by se ale pořád chtěl koukat jen na mírumilovné (nebo až vzdělávací) filmy plné lásky, klidu, a kdo ví čeho ještě? Každý z nás chce občas nějaký ten adrenalin, to bez debat. Ani já bych dlouho nevydržela na pohádkách a hlubokomyslných filmech o mezilidských vztazích.

Spíš se ale ptám: Kde je hranice? Dnes se ve filmu přístupném od 15ti let - na který se pochopitelně dívají i děti mladší - dějí věci, které by naši předci (a teď nemyslím prababičky :D) neskousli ani v nejhorších hororo-thrillerech. Všechno je plastické, reálné, uvěřitelné. Akční filmy bez krve neexistují, a pokud ano, jsou spíše komediemi. Řekneme si: Je to jen film, proč to řešit. Díváme se, jak lidé trpí a umírají, a protože víme, že jde o film, ani nemrkneme. Ti citlivější z nás možná prohlásí "nechtěl bych".

Může to znít naivně, ale podle mého názoru by se násilí, bolest a smrt neměly brát jako samozřejmost, film nefilm. Někde musí být hranice, za kterou by se míra násilí dostat neměla, nejde-li opravdu o nějaký megakrváko-thriller. Občas, když to tvůrci filmu s akčností přeženou, ani my citlivky to tak už nebereme. Řekneme si: jo, tak tenhle film je tady kvůli efektům (viz Kick-Ass, 2012), protože tohle není a nemůže být myšleno vážně.

V úterý jsem byla na Robinu Hoodovi. Krve tam nebylo víc, než kdekoli jinde. Spíš bych se dokonce odvážila říct, že v porovnání opět třeba s Kick-Ass, Wanted nebo Equilibriem je tam všeho všeho tohoto zabíjení a rozřezávání a střílení lidí méně, a rozhodně je to více na místě. Ať už "bohužel" nebo "bohudík" (já jsem osobně pro ten "bohudík"), ve výsledku to na mnohé z nás působí tak realisticky, že při každé další kapce krve zadržujeme dech.

Uvědomujete si tolik, co já, kolik je kolem nás násilí? Nejen filmy, ale i obyčejné reklamy, plakáty, hudba, hry (ve kterých si můžeme dokonce vyzkoušet zabíjení osobně, jaká čest), zprávy ze zahraničí a milion dalších prostředků, médií, skrz která se k nám tohle všechno dostává. Občas mám pocit, že je toho až příliš - a čím dál víc -, a bojím se, co bude za pár let. 

Jak jsem říkala na začátku: Krev ve filmech mi do určité míry nevadí. Kromě adrenalinu ale vždycky u filmu hledám i hlubší myšlenku, bez ohledu na to, jak moc si u něj chci odpočinout nebo se odreagovat.
Taky si říkám, podle toho, jaká je míra násilí ve filmech dnes, na co budou koukat naše děti? Na pomalé uřezávání hlavy skleněným střepem a vydlabávání mozku lžičkou? 
Myslím, že teď mě zas čeká období trochu jiných, klidnějších filmů. Ikdyž tedy třeba Robina Hooda, ve kterém je to vážně všecko na místě, si dám znovu ráda =)