Dneska je pátek třináctého. Kromě toho, že se kdesi vybouraly nějaké kamiony (což se mě moc nedotklo) se zas tak děsné věci nedějí. Ale když se to vezme kolem a kolem, dnešní den byl přecejen o trochu horší než ty ostatní. Začalo to tím, že jsem vstala v naprosto nepoužitelném stavu (asi jako když jsem dočetla relikvie smrti, jen o trošičko lepší). Nestihla jsem si udělat svačinu a na autobusové zastávce jsem šlápla do kaluže tím velmi nešikovným způsobem, že jsem měla jednu nohu mokrou až po koleno (mimochodem to schlo celé dopoledne). Pak jsme nestihly dvacetosmičku, což byla osudová chyba, protože se domnívám, že kdybychom ji stihly, dnešní den by vypadal úplně jinak. Cestou ze zastávky do školy (protože jsem šla nejvíc u silnice) mi ohodilo jakési auto i tu druhou (jen o trochu sušší) polovinu těla. Celé vyučování se vleklo naprosto neskutečně, dokonce ještě víc než ve středu a to už je co říct. Málková to zase jednou prodlužovala víc než je nutné, písemka z češtiny dopadla katastrofálně a dvě hodiny hraní volejbalu (který po letošním školním roce úplně nenávidím) mě málem zabily. Pak jsem na autobusovém nádraží čekala třičtvrtě hodiny v tomhle počasí, to mi pochopitelně na náladě taky moc nepřidalo.Pak už se to ale začalo jen zlepšovat, v autobuse jsem se krásě vyspala.
Otázkou ale zůstává, zda je příčinou mých malých nezdarů pátek třináctého nebo jen to, že je prostě "blbej den". Já na to moc nevěřím a s tím, že v pátek se mi nikdy zrovna moc nic nedaří, počítám téměř vždy. V něčem jsem pověrčivá, ale téma pátku třináctého jde kolem mě.
Pac a pusu na čumáček posílá
Kačenka a Vendelínek
Žádné komentáře:
Okomentovat