čtvrtek 26. června 2008

Amerika, aneb proč zůstat doma.

Jak jistě mnozí víte, o prázdninách odjíždím do USA, kde nebudu ani týden, ani měsíc, ale téměř celý rok. Samozřejmě s tím je spousta zařizování. Musím říct, že to bude fajn, naučím se anglicky, osamostatním se (což už je nejvyšší čas :-), že ano) a najdu si tam nové přátele a tak, ale má to i svá negativa, která poslední dobou pociťuji velmi často a celkem mi to vadí. Tak zaprvé to zařizování. Vyplnit milióny dotazníků, pohovory ve Student Agency, s ředitelkou, s třídní, se zástupkyní, ještě budeme muset na ambasádu, řešit co s sebou, víza, ještě ani nevím kam jedu a ani datum odletu, což je poněkud naprd, protože můžu odletět stejnětak v červenci jako v srpnu a tudíž vůbec nemá smysl cokoli plánovat na prázdniny. Dalším poměrně dost podstatným negativem je to, že tady nechám všechny lidi co mám ráda, všechny svoje zájmy a podobně. Až se vrátím, bude všechno jinak. Někteří lidé, se kterými teď trávím svůj volný čas, tu nebudou. Pojedou na střední, na internáty, nebo prostě už nebude příležitost se s nimi setkat, pokecat apod. Nebudu dělat stejné věci a pokud nebudu největší šprtka na světě tak nebudu ani chodit do stejné třídy. Na to se mi nechce ani pomyslet, fujky. A taky přijdu o taneční. Nemám tam s kým jít, protože v lětošní kvartě nikoho neznám. Asi půjdu s tercií, pokud mě budou chtít (ne jako ty lidi v tý americe) a tudíž budu chodit do tanečních v maturitním ročníku. To je poněkud traumatizující. No nic. Tady jsem vám vyjmenovala většinu problémů spojených s ročním zájezdem do USA. Snad se časem dozvíte i jeho lepší stránky. Mějte se krásně, Vaše Kačenka a Vendelín.

Žádné komentáře: