Milí přátelé. Je mi ctí vám oznámit, že Harry Potter a Relikvie Smrti - sedmý a nejspíše poslední díl oblíbené napínavé knihy - vychází již ve štvrtek 31. ledna 2007 v českých knihkupectvích!!! Neváhejte a zakupte! Co se mě týče, už jsem si koupila lísteček, takže stačí ve čtvrtek přijít a odnést si knihu! Ke štěstí už mi chybí jen málo - nemohu jít na půlnoční prodej. Ani jsem to nečekala, moje pošahaná matka podělaná ze svýho vlastního manžela mi to za žádnou cenu nemůže dovolit. Jendou bydlíme v zapadákově a do centra Liberce se dostaneme jen po škole, tak nemám šanci se dostat do pražské ulice v pozdnějších hodinách než je 6 večer, natož o půlnoci. Mé srdéčko přesto plesá, tuto báječnou knihu si koupím hned po tom, co dostanu vysvědčení a možná až po kinu, kam jdeme se školou, záleží na tom, jestli to před tím stihnu či nikoli. Teď čtu první díl v angličtině a dokonale všemu rozumím, otázkou jen je, jestli to pramení z mých znalostí angličtiny nebo Harryho Pottera. No nic, pokud se vám tento úžasný, promyšlený, napínavý, dobrodružný příběh líbí, jste mí lidé. Pokud ne, jste také, protože to není vaše chyba. Mně se taky čte dobře jen určitý druh knih.

No nic, mějte se, a hlavně, prosím vás, pokud víte jak to dopadne, neříkejte mi to dokud si to nepřečtu sama. Děkuju vám.

heigth="31" border="0" alt="Potter Web CZ - Harry Potter Fans">

Rakousko nerakousko...

Poslední dobou se mi smůla lepí na paty lépe nežli tím nejlepším vteřinovým lepidlem. Stala se mi taková věc, která mi je dost líto a celé je to poněkud smutnější než by jeden čekal... Inu to se tak, jak jistě víte, v prváku jezdí na lyžák. Lyžák v sedmičce byl zcela fantastický, a to jsme jen denně dojížděli. Tak jsem si samozřejmě říkala: Alpy. Místo kam se chci celý svůj život podívat. Týden v rakouských alpách, v místech, kam se ještě nedostalo globální oteplování. Já, parta lidí a moje starý ošklivý prkno... Senzační vyhlídky... Tak jsem si koupila novou budnu, přilbu, spoustu sušenek, a sbalila jsem se i se vší svou přetvářkou. Měli jsme jet v neděli večer. V pátek si přijdu klíďo píďo domů a co nevidím: sestra blije, bratr blije... přepadla mne panika! Co když také chytím tu zákeřnou nemoc - střevní chřipku?Ale nic. V pátek nic, v sobotu nic... v neděli jsem se již počala radovati., že na mne nějaká střevní chřipka neskočí, a ne a ne. Ale co to? V neděli v pět hodin večer= pouhých 3,5 hodiny před odjezdem, mne napadla. Když jsem byla nejvíce bezbranná, když jsem to nejméně čekala. Bylo to zákeřné a podlé. Ale ať to bylo jak chtělo, teď už to je den, co celé dvě třídy z naší školy vymetají alpské sjezdovky a já se nudím doma, zdravá, a nemám co dělat. Je to pěkně nefér. Vemte si, kolik lidí jezdí do Alp každý rok a je to pro ně téměř rutinní záležitost. A já se tam nemůžu podívat ani jednikrát v životě, ani když už jsem měla sbaleno... nemůžu. Copak si to nezasloužím? Ne? Vždyť už jsem přece nějakou tu dobu hodná holka nebo ne? Je to strašně moc nefér a ostatní přijedou za tejden opálený, happy, a budou vyprávět jak to bylo super a já jim na to budu moct říct akorát to, že jsem se první den zouale učila francouzštinu a když jsem zjistila, že to nemá smysl, tak jsem jen jako největší idiot seděla doma a žrala nesmysly..... A ty peníze. Se vším všudy to bude skoro deset tisíc za úplný nic!!! Mohla sem mít novej mobil, nebo klidně nějakej horší notebook! Ale co mám? Nervy v kýblu, tak akorát!!!

Comeback

Tak jsem tady zase, v plné síle. Sice jsem poslední dobou poněkud ve stresu, za tento týden jsme totiž dopsali snad všechny písemky, což člověka pochopitelně trochu unaví... Ale i tak, vrátila jsem se, nabitá optimismem, a chci se s vámi zase podělit o některé své zážitky. Tak zaprvé: za 2 dny jedeme na lyžařský výcvik kamsi do Alp. Těšíte se? Já totiž zažívám vnitřní rozpor, nevím, jestli se mám těšit. Ale nejspíš se trochu těším, obyčejný smrtelník se přecejen do Alp nedostane každý rok. Dálepak jsem se dopustila veliké chyby, když jsem dnes šla do školy. Psali jsme totiž dvouhodinovou slohovku. Nebyla to ale jen tak ledajaká slohovka - byla to přímo příšerná slohovka. Měli jsme sice šest témat, to ale nic neznamenalo. Nakonec už jsem totiž byla tak zoufalá, že jsem vytáhla z rukávu story o kouzelné borůvce. Myslím, že Laurinová, jež si myslela, že jsem dobrá ve slohu, se hluboce zmýlila. Je mi to líto, mám ji jen jeden rok a je to fakt dobrá učitelka... no nic. Taky jsme psali z matiky, což bylo zlé přezlé, vyšlo mi 301 ovcí a do odpovědí jsem napsala jen 300. Asi mi strhne body. Včera jsme taky psali pololetní práci z fyziky a já si nevěděla rady snad ani s jednou úlohou. Když jsem se konečně prokousala k něčemu, čemu jsem výborně rozuměla, Voženda pravil, že končíme a sebral mi to:o( A vůbec se mi poslední dobou nějak nedaří. No nic, tyhle melancholický řečičky si nechám pro sebe a své okolí, mějte se fantasticky
pepinka.