Bohumil Hrabal je významným českým spisovatelem
druhé poloviny 20. století. Většinu jeho tvorby lze zařadit do modernistické
prózy, která je v jeho případě značně autobiografická. Jazyk, který
používá ve svých dílech, má výrazně mluvený charakter. Nacházíme zde jak
archaická spojení a spousty germanismů, tak i obecnou, někdy až vulgární
češtinu. Texty jsou skládány z velmi dlouhých vět a odstavců, Hrabal také
často opomíjí interpunkci; tyto nedělené části textu se tak slévají
v jednolitý proud řeči, či spíše proud vědomí. Jednotlivé prvky a motivy
jsou spojovány bez výraznější logické vazby, řetězí se na principu volných
asociací, díky čemuž tvoří kompaktní celek. Hrabal tímto způsobem dokáže velmi
intenzivně vyjadřovat aktuální nálady.
Bohumil Hrabal je nejpřekládanějším českým
autorem, získal také mnoho literárních cen. Jeho tvorba obsahuje jakousi
„esenci středoevropství“, je specifická dokonalým vystihováním malého národa,
malého státu, ale také malého a ubohého života, který hrdinové jeho knih často
žijí. Díky tomu je oblíben v zemích, jako je například Polsko.
Jeho novela Ostře sledované vlaky má poměrně
jednoduchý lineární děj a málo postav. Název knihy vznikl díky tomu, že děj
probíhá za druhé světové války na železniční stanici Kostomlaty, kterou
projíždí německé ostře sledované vlaky vezoucí zbraně, dobytek, lidi (dojmy
z těchto transportů jsou líčeny syrově, téměř až naturalisticky).
Hlavním hrdinou novely je Miloš Hrma, nezkušený
nezralý mladík, jenž by rád poznal ženy. Trpí předčasnou ejakulací, což všem
rád vypráví slovy „zvadnul jsem jak lilium“. Miloš Hrma má zajímavé rodinné
pozadí. Jeho pradědeček byl umlácen, neboť se jakožto válečný hrdina vychloubal
před dělníky svou rentou a tím, že je sice mrzák, ale díky tomu si celý život
může užívat. Milošův děda byl salónním mágem, je zde popisován jako hrdina,
který se jediný z celého Československa postavil německým tankům (to ho
také stojí život). Ani v otci nemá Miloš vzor pracujícího člověka, jedná
se totiž o vysloužilého nádražáka, který už nepracuje, nýbrž sbírá staré věci,
součástky do strojů, kusy nábytku apod.
Miloš Hrma, který nikdy neviděl svou rodinu
pracovat, sám nastupuje do zaměstnání. Díky svému problému se ženami se dokonce
pokusí o sebevraždu, kdy ho naštěstí přistihne jakýsi zedník. Později mu jizvy
na pořezaném zápěstí zachrání život, když ho zajmou Němci. Ti jeho pokusem o
sebevraždu pohrdají, jakmile se o něm dozvědí, Miloš pro ně ztrácí cenu a je
propuštěn na svobodu.
Hlavním ideálem Miloše je pan výpravčí Hubička,
který má úspěchy u žen, v knize ukázané na příkladu přetrženého kanape či
na orazítkovaném pozadí Zdeničky Svaté. Hubička se chová svobodně a samozřejmě,
což Milošovi imponuje. Nakonec to je právě tento výpravčí, kdo Milošovi
zprostředkuje milostné poznání (s partyzánkou Viktorií Freie) a také hrdinskou
smrt.
Konec knihy trochu připomíná scénu v zákopu
z Remarquova Na západní frontě klid. U Hrabala však tato scéna vynikne
díky větší syrovosti a omezení sentimentality.
Miloš Hrma přichází o život při útoku na německý
vlak. Postřelí se navzájem s německým vojákem, on dostane zásah do plic a
Němec do břicha. Namísto rychlé smrti spolu ještě tráví dlouhé minuty vedle
trati, během nichž se Miloš snaží zastavit vojákovo nesmyslné pochodování.
Přemýšlí o tom, že zde ani jeden nemuseli přijít o život, o tom, jak zpráva o
jeho smrti ublíží jeho mamince a jistě i rodině německého vojáka. Nachází se
zde také kontrast mezi červenou krví všude kolem a zeleným čtyřlístkem pro
štěstí, který si Němec nosí u sebe.
Příběh ukončuje věta, již pronese Miloš Hrma
směrem k nyní už mrtvému vojákovi, ale kterou míní celému Německu: „Měli
jste zůstat sedět doma na prdeli.“
V knize vzniká velké napětí mezi smrtí a
sexualitou. Vše je velmi tělesné. Však také Milošův sexuální zážitek
s Viktorií proběhne jen pár desítek minut před útokem na ostře sledovaný
transport, který končí jeho smrtí. Milošova smrt tak není smutná, ale spíše
naplňující záležitost. Kdyby nezemřel při zdařilém útoku na vlak, jistě by se
spoustu dalších let lopotil na stanici a žil dál svůj malý a ubohý život. Takto
umírá ve chvíli, kdy se vyrovnal výpravčímu Hubičkovi a chce asi sotva od
života něco víc, kdy dokázal všechno, co si přál, a je z něj hrdina.
Žádné komentáře:
Okomentovat