Ze života

Už je to pekelně dlouho, co jsem vám naposledy psala o tom, co dělám, jak žiju a přežívám... Takže zase jednou jeden kontraproduktivní článek.... vás nejspíš nezajímá a já bych měla dělat něco jinýho, takže si tu k němu spolu s radostí sedneme :)

Vzhledem k tomu, že se většina příbuzných se jako první ptá "Co škola?", zodpovím asi nejdřív tuto. Jo, pořád tam chodím... hlídám si pečlivě svých 25% absence, abych nemusela v létě před komisi, ale abych zase do tej školy nechodila víc, než je nezbytně nutné... takže mám většinu předmětů kolem 23% a to docela ujde. Ani moc nepropadám, což je napůl úctyhodný výkon, vezmeme-li v úvahu, že na školu myslím skoro jen tehdy, když na ni sem tam nadávám, ale zároveň je to také výkon poměrně ubohý, dříve bych asi řekla "pod mou úroveň". Neměla jsem v plánu klesnout takto hluboko... ale mnozí jedinci z našeho profesorského sboru stejně jako samotný systém školství mi nedává jinou možnost než vyjádřit svůj nesouhlas vzdorovitým přístupem. Dalo by se samozřejmě říct, že to prostě flákám... je to totéž.

Koloběh škola-práce-škola-škola-práce-škola mi dává zabrat. Přijde mi to jako vězení, odkud je úniku jedině tak, že se člověk podřídí a bude dělat všechno to, kvůli čemu chce uniknout, což nepovažuju za úplně potěšující paradox.

Jinak se tu nic neděje. Přišla jsem na to, že mě baví plavání, to by do mě asi mnozí neřekli :D a tak chodím do bazénu. Zase mě to přejde. Spíš mi dřív dojdou peníze. Na druhou stranu jsem ale na sebe poměrně hrdá, že jsem se donutila k nějaký fyzický aktivitě :D :D dobře já.

Taky se mi stala nějaká špatnost s foťákem, někdo ho asi zaklel nebo tak... takže jsem ho drobečka musela reklamovat a chudinka můj maličkej je někde ve foťákový nemocnici, stejská se mi po něm a doufám, že se mi brzy uzdraví. Nemůžu bez něj dodělat svůj další Week of Life... nebo můžu, ale kvalita poklesne a já budu plakat :D 

Taky dočítám Svět podle Garpa od Johna Irvinga, což na vás asi nebude mít úplně výrazný dopad, vzhledem k tomu, že jsem nezveřejnila ani svůj starší literární sloh na Pravidla Moštárny... a tenhle jsem ještě ani nenapsala. Ale jednou se dočkáte, čestný skautský :)

Ve škole s Kájou skoro nemluvíme o ničem jiným než o tom, co bude po maturitě, protože teprve tehdy bude život za něco stát... možná bude nejen "za něco stát" ale i "něco stát", ale ať je to jak chce, my jdem do Prahy a už nikdy nikdouce si na "starej dobrej gympl" nevzpomenem :) :) bohužel, takový naivní těšení je jediný, co v tý cvokárně člověku zbývá.

Co se týče výběru VŠ, pracuju na tom, ale zatim vám nic konkrétního neprozradím, neboť bych jistě už dávno byla v rozhodování někde úplně jinde, kdybych se na stránkách vysokých škol alespoň trochu orientovala. Takhle jsem ve fázi zjišťování, kde jaká škola je a co pod co patří... rozhodně ne ve fázi porovnávání požadavků přijetí a možností studia... to mi ještě na nějakou dobu vystačí :D pokud mě někdo nezachrání a neprozradí mi, jak ty vejšky fungujou :D

A jinak asi nic. Možná bych vám psala víc, ale vzhledem k tomu, že mi teď trochu život připadá jako otupělej stereotyp, není moc co říct. Ale o prázdninách... =))

A to bude asi všecko.

PS: Hlavně chci všem (!!!) popřát ke dnu dětí :) Mějte se veleskvostně, mám vás ráda :)