Můj víkend.

No, tak mám za sebou zase další víkend, sedím tady v neděli v 9 večer u pc a říkám si, že jsem se měla vyspat víc. Ale je pozdě, teď budu muset přežít další nekonečný týden školy. Popravdě řečeno, tentokrát jsem vlastně ani moc neměla na výběr. Můj víkend vlastně začal už v pátek. Johnstonovi nešli do školy ani do práce, protože hned dopoledne odjížděli kamsi na výlet s rodinou Joelova bratra. Hned na třetí hodině (což je přesně ten čas, jak mi obvykle naprosto nekontrolovatelně kručí v žaludku a říkám si, že do dalšího jídla ještě 4 hodiny, no potěš) jsme se dozvěděli, že Ms. DeMoss odchází, což nám bylo líto, ale alespoň jsme se spolu všichni vyfotili a ona nám pak rozdala každému malý kousek čokolády a pytlík slaných preclíků. Tím vlastně zavinila, že mi pátek utekl asitak desetkrát rychleji než běžný školní den, kdy 5 nebo 6 hodin v kuse umírám hlady. Na poslední hodině - těláku - už zase někdo spustil požárná alarm, což pro většinu tříd nejspíš byla legrace asitak na 3 minuty opustit školu, ale my, vzhledem k tomu, že byla opravdu zima a my máme povinnost nosit kraťasy, jsme zrovna dvakrát nejásali. To však nebyl ani zdaleka jediný důvod, proč byla páteční poslední hodina kratší. Bylo to také proto, že jsme dostávali to vysvědčení. Teoreticky to bylo vymyšleno dobře. Prakticky ale moc ne, hlavně pro mě, kterážto mám skříňku na druhé straně školy než homeroom. Tam jsme došla a bylo mi řečeno, že moje vysvědčení nemají. Hm. Tak jsem zase po dlouhé době zavítala mezi své staré známé z Guidance Office. Tam byl (nečekaně) také chaos, a tak se mě nestydatě zbavili tak, že mi řekli: přijď si pro to v pondělí. Ne že by mi na tom záleželo. Vím, že mám minimálně ze 2 nebo 3 předmětů 100 procent, z jednoho 98, z angličtiny a americké historie jsem tak na 85, plus mínus. Což není ani trochu něco, za co bych se měla stydět. Samozřejmě, příště to bude lepší, makám na tom :o)

Doma nikdo nebyl, tak jsem se hodila do sprchy, vyprala si zbytek oblečení (ať žije naše opravená sušička), připravila si věci na spaní v kostele a potom přišla Donna, což je osoba, co jim sem chodí žehlit a krmit kočky (když tu nejsou). Naházela jsem do sebe pár čipsů a byl čas jít. No v kostele jsem nejdřív neměla ponětí kam jít, ale pak jsem ty správné dveře našla. Tam mi bylo řečeno, a podotýkám, že to byl opravdu šok, že v kostele nespíme ani omylem, ale že spíme někde v centru města, venku. Jupí, měla jsem mokré vlasy, spacák na spaní venvitř (ten nešustivý), neměla jsem ani čepici a rukavice. No důvod k radosti to opravdu nebyl. Ale věřte nebo ne, nakonec jsem si to celkem užila. Sice plánovali, že pojede z Waverly alespoň deset lidí, a ve výsledku nás bylo pět, z toho dva mladší než já, ale i tak.... Dostali jsme tam sendviče, vodu, bílé tričko sleep in for the homeless, a pak večer, když začala být ještě větší a moc ošklivá zima, tam chodili a půjčili nám i deky apod... Také tam byl program, jako například hudba, dokumenty o těch lidech, rozhovory s lidma co pomáhají, a nevíme co ještě, protože já, Kelly a Neal jsme to zabalili už asi o desáté. Ještě před tím jsme si stihli zahrát frisbee s jakousi pofidérní skupinkou lidí, co tam chodili v ponožkách, jedna holka vykřikovala "Miluju firsbee! Miluju sledování lidí, co hrajou frisbee!!!" a jeden zvláštní týpek nám do toho hrál na ukulele. No ale jak říkám, chopila jsem se druhé Stevovy karimatky a s odbitím desáté jsem stejně jako Neal a Kelly spala. Nebylo to ani tak zlé, protože Jean mi půjčila rukavice, když se n a poslední chvíli rozhodla že nepojede, a Kelly měla ještě jednu čepici s takovou úchylnou kočičkou,takže mi ani zima moc nebyla... jen ráno, když nás vzbudili o šesté, do tmy a mrazu, a nechápu proč, zabalili jsme věci, smotali spacáky a karimatky, a Kelly a Steve začali vézt jakousi konverzaci, kterou jsem v tom polospánku nebyla schopná sledovat, seděli jsme tam a mrzli asi ještě dvacet minut. Na hlavu padlé, ale proč ne. No a pak Josh zakročil, řekl "nemůžeme už jít" a šli jsme. Kelly mě odvezla domů, kde jsem se nasnídala, převlékla, ani pořádně nezahřála a už jsem zase šla ven, na akci "uklízení odpadků" s CIEE Pittsburgh Group. Jupí. Popravdě, byla to celkem sranda. Ne ty odpadky, přestože nám půjčili několik dalších vrstev oblečení nám nebylo teplo, ale potom, Hard Rock Cafe. Fotky by teoreticky měly být na rajčeti v době, kdy tohle čtete, ale nic neslibuji, může se stát, že mi za 3 minuty Alice vypne internet (vlastně ne mě ale Rachel, ale ve výsledku je to stejné) a budou tam až zítra večer.

No a po Hard Rock Cafe jsme se rozloučily s Terkou (se kterou jsme ještě stihly udělat několik komických fotek na Hard Rock Cafe záchodech a pak venku) a já a Gréta jsme jely k ní domů. Mimochodem upozorňuji, že Gréta je zvláštní typ holky, která je zamilovaná do 95 % všech chlapů na světě. Není to s ní lehké. U ní doma jsme si udělaly jablka v karamelu a čokoládě, do čehož jsme zasadily různá zdobítka a lentilky a hrozinky a tak, a pak ona a její hostsourozenci vytáhli takovou zvláštní hru, kdy měli do televize zapojené bubny a mikrofon a kytary a hráli podle toho jak jim ta televize ukazovala a podle toho vypadal zvuk. Obvykle ale prohráli ještě než skončila ta píseň. To jsem ještě nepsala, že Gréta má 2 hostsestry a hostbratra, a žijí asi hodinu cesty od nás, za městem, ve velkém maximoderním domě, a její pokoj zabírá celé přízemí, nebo spíš sklep, jak to nazvat. Prostě z přízemí se jde dolů. Potom jsme koukali na Step Up 2 a pak jsme si pustili i Jamese Bonda, ale asi po deseti minutách jsme s Grétou šly spát. Však taky bylo po půlnoci.

Do kostela jsem se nedostala, protože jsme vstávali asitak v době, kdy bych tam už měla být. Vezla mě Kirsten, což bylo fajn. Domů jsem se dostala kolem druhé nebo třetí odpoledne, rychle jsem se osprchovala, a ani jsem si nastihla uklidit a Johnstonovi byli doma. Ve čtyři, přestože se obávali, že nebudou doma dřív než v 6. No a pak jsem chvíli počkala a jela jsem do kostela na Youth Group Meeting. No tedy, to byla legrace. Bylo nás tam asi 8, tvařme se, že jsem naprosto nečekala, že budu zase nejstarší, ale kdo mě znáte, víte, že program pro mladší mi mnohokráte vyhovuje víc. Většina byla tak párá až osmá třída, kromě mě Abby samí kluci. No ale zábava byla. Příští týden je ve stejnou dobu Youth Group Halloween Party, tak doufám že budu moct jít. Možná trochu tuším, na co se mě někteří chcete zeptat. Proto odpovídám rovnou: Ne, nebyl tam. Ale to neznamená, že jsem se nebavila. No a teď, když bych měla už dáááávno spinkat, tu píšu, abyste neřekli, že na vás nemyslím. Myslím, mám vás ráda. Když mi napíšete, uděláte mi radost. Ne vždycky mám čas odpovědět, ale to neznamená, že vás mám méně ráda, nebo že se na vás zlobím, lidičky moje :o)

Mějte se báááááječně, famfááááárově a peace :o) :o)

papaa mljvs

PS: nakonec videjko, tak trochu o mě :o)