12. října 2008 - jubileum. Muzeum. Amish monkeys.

Dnešní den je pro mě tak trochu jubilejní, protože, věřte nebo ne, je to přesně dva měsíce od toho osudného dne (který nebyl ani trochu osudný, protože jsme to plánovali dlouho dopředu, takže osudný den byl vlastně ten, kdy jsem se rozhodla že se do toho pustím), kdy jsem poránu nasedla do letadla a odletěla od vás, lidičky moje. Ale nebojte, tohle jubileum neznamená nic jiného, než že mám pětinu za sebou a máte mě doma, než-li řeknete famfrpál. Tímto ale nechci říct, že bych tu odpočítávala každý zbývající den, protože, nejspíš to už víte, moc si to tu užívám a kdybych se teď mohla sbalit a jet domů, asi bych odmítla :o) Co dál chci říct je, že moc děkuju svejm zlatíčkám co mi včera při odpoledni zatelefonovali, díky díky díky, udělali ste mi velikánskou radost. Někteří z mých exchange přátel prosedí hodinu denně u skypu a mluví s rodinami a přáteli, já však doufám, že vám stačí, když vám píšu (to vás snad nešidím, ne?), ale ani nevíte, jak je to fajn zase slyšet pištět matičku do telefonu a bratra, co neví co říct. Nejvíc pocit co z toho mám je, že vlastně nejsem ani trochu daleko. Což je zvláštní, ale dobrý. Taky jsme byli včera v muzeu, kde byla takový pěkná stěna, ve který byly díry a v těch dírách náramky s natištěnejma přáníma (nejen anglicky). Kdokoli tam přijde si může vytáhnout jeden náramek a pak napsat na papírek svoje přání a strčit ho do tý prázdný díry ve stěně, aby z toho mohli tisknout další náramky. Já jsem si vybrala moc pěknej náramek "I wish I was able to go back in time", což je pravda, přesnej důvod vám neřeknu, protože je jich víc. Víc věcí co bych změnila, ale zas tak zle se nemám, přiznejme si :o) Taky tam teď je výstava na téma "Life on Mars", což bylo moc zajímavý, s Marsem to nemělo ani trochu nic společnýho, prostě třeba jen někdo naaranžoval plechovky od Coca Coly a napsal k tomu název: "untitled", a je z toho veledílo... ale byly tam i věci co se mi fakt líbily. Taky jsme dneska byli v divadle na Amish Monkeys, což byla chvílema uplně nehorázná sranda, je to vlastně improvizace, ale fakt jsem se bavila. Byli vážně dobrý. Moc doufám, že se zejtra probudim včas abych se nenápadně zamíchala do skupinky lidí co jdou do kostela, aspoň na to normální cosi, ne na to odpolední, o což jak jsem vám psala bohužel přijdu. Taky jsme se dost hádali o tom, jestli mám narozeniny v 2:40 středoevropského nebo pittsburghského času. Já a Hannah zastáváme názor, že evropského, protože jsem se narodila v evropě a od tý chvíle se to počítá, ne od tý chvíle co bych se teoreticky narodila v pittsburghu. No ale Alice bohužel zastává ten názor, že jsem se narodila v 2:40 amerického času, což znamená, že se mě pokusí přesně za 4 hodiny vytáhnout z postele a popřát mi. To se mi ani trochu nelíbí, ale co naplat. V pondělí nejdeme do školy, protože je Columbus day. Pěkné. Mějte se krásně, miluju vás a když mi napíšete, budu mít obrovskou radost :o) :o) papáá lidičky moje