sobota 27. září 2008

zase jednou ahoj

No vzhledem k tomu, že se můj americký život postupně stává rutinou, stereotypem, a i všechny ty americké výstřednosti mě přestávají tolik překvapovat, asi se už ode mě nedočkáte denně nového článku plného překvapujících zjištění o životě za oceánem. Je mi líto. Samozřejmě vám budu i nadále psát všechno, co je tu nového, jen se vyhnu věcem typu: "dnes jsem poprvé navštívila tento americký fastfood a zítra jdu zase do jiného" nebo "zeptali se mě, jestli se nám v česku vznáší nafukovací balónky, jestli se nám točí voda v záchodě na stejnou stranu (nevěděla jsem odpověď, protože to obvykle moc nepozoruju), nebo jestli na česko-čínské hranici prodávají ruské suvenýry"... konec těmhle věcem. Je to jiná země, jiná kultura, a přiznejme si, my toho o Americe taky dost nevíme.

Takže co se dělo: Dnes byl Welcome Picnic pro CIEE exchange studenty a jejich hostitelské rodiny. Přijelo jich málo. Se mnou jel jen Joel. Nemohli jsme to najít a tak jse přijeli o třičtvrtě hodiny dýl. Nebylo to ale tak zlý, třeba Gréta přijela teprve když všichni začali odjíždět. Byla tam poměrně nuda, teda spíš pro ty rodiny, my jakožto mladí čechoslováci jsme se celkem bavili... Ale pak začlo pršet, smůla... No a pak jsme jeli domů. To je tak všechno. Chvíli sme tam hráli volejbal a tak, ale nebylo to tak pěkně zorganizovaný jako ten minulej meeting... Vlastně jsme jen asi hodinu bloudili abychom tam dostali připálenýho hotdoga, pokecali si počesku a jeli domů.

No a to je asi vše, co se událo. Byla jsem zase na tom americkém fotbale, ale přestože náš školní tým je jeden z nejlepších v Pittsburghu, prohráli sme 12:20. Škoda. Nakonec jsem se Rachel a jejím kamarádkám celkem vyhnula, byly na druhé straně stadiónu. Dala sem si tam hranolky a obří kuřecí nugetky a protože mě nikdo nehlídal tak ještě jedny hranolky... a pak sme prohráli a jelo se domů. Jupí. A to je vážně asi všechno, co se poslední dobou stalo. Včera i dneska jsem spala do oběda, kterej tu v americe není, tak to ani nevadilo... myslim že se mi v pondělí nebude chtít do školy víc než jindy.

Těšte se na další filozofické články. Mám vás ráda. Zase sem dám nějaké videjko, klipíčka k nejaký písni nebo tak něco... ještě se musim rozmyslet. Už je tři čtvrtě na 7, chce se mi spát. Napište mi milí zlatí, uděláte mi radost... stejská se mi po vás všech ikdyž vás neznám... zdravím rodinku, školu (extra zdravím izolovanou skupinu), dramaťák, všechny ostatní kamarády a příbuzný, pejsky a kočičky.. a vůbec všechny. Ahoooj :o)


3 komentáře:

marthynna řekl(a)...

TAk to já se těšim, to si piš. Už si vymyslela tu akci??a zelenje lak už se těší na tvoje nehty,nebo na moje :) PErfektní videjko.A chtěla sem se zeptat, čím to je že nenosíte uniformy..nebo nosíte??

prasátko Pepinka řekl(a)...

Ne uniformy nenosíme, ale v každý škole je to jináč, třeba Rachel je nosí. My máme jen dress code, tzn. seznam věcí co můžem a nemůžem nosit. Třeba kraťasy nebo sukně musí bejt delší než po konečky prstů když připažíme, nebo žádný tílka (není to moc vyzývavý?)... ale naštěstí můžu jít v pohodě do školy v počmáranejch džínách a roztrhanejch teniskách a nikdo mi nic neřekne. Jupí... tady se člověk naučí bejt vděčnej i za maličkosti...

prasátko Pepinka řekl(a)...

mimochodem kolik z vás si všimlo že ta vlajka je špatně? :o)