Kniha.

Ahoj. Tak jsem se tady zase jednou vyskytla, nevím, zda je to k vašemu dobru, ale k mému nejspíše ano. Tak jsem tudle přemýšlela, co vám sem napíšu, protože kecičky typu "óóó já jsem tak zamilovaná, ale on mě nemiluje, asi se zabiju" nebo "mám milión úžasných kamarádek, martinko miluju tě mucky mucky janičko mmmtmr bla bla bla..." vás asi moc nezajímají a tak trochu to není můj styl. Sem bych spíš napasovala svou sestru, která je ve spoustě věcí mým pravým opakem. Tak vám teda napíšu o jedné knize. Jmenuje se Poselství od protinožců a dostala se ke mě celkem náhodou - přinesla mi ji matička z knihovny, když jsem zase jednou plácala jeden nesmysl za druhym a mimo jiné jsem i řekla, že bych chtěla žít mezi australskejma aboridžíncema. Nejspíš se domnívala, že mě tato četba odradí, ale spíš mě utvrdila v tom, že by to bylo moc fajn. Mimochodem tuto četbu vřele doporučuji, všem bez vyjímek. Všichni byste to asi nepochopili, ale já myslim, že každej si z toho vezme co potřebuje. I kdyby to mělo bejt jen málo. Tak, hodina matiky končí a já jdu na oběd. Mějte se, ahoj.