Maturanti

Připadám si trošku stará a byl to, věřte mi, zvláštní pocit, když měla moje mladší sestra maturitní ples.

Událost se konala v sobotu v kulturním centru ve Vratislavicích, kde jsem ještě nikdy v životě nebyla. Je to tam pěkné.

Celý ples této střední umělecké školy probíhal ve znamení barev, barevné vstupenky, barevné balónky, barevné bombóny na stolech jako občerstvení na přivítání. 

Ples začal předtančením, které umělci předvedli v oblečení zamazaném od barev, s barevnými šátky. Na to, že si to prý vyzkoušeli sotva jednou, to měli moc hezké. Tanec zakončili odhalením velkého obrazu, který věnovali své třídní.

V přestávkách mezi jednotlivými body programu hrála hudba, a ačkoli byl taneční parket méně než poloprázdný, vypadalo to, že se tanečníci dobře baví.

Když se maturanti převlékli z "uměleckého" do "společenského", přišlo na řadu slavnostní šerpování. A i zde se projevila jejich originalita, když si místo obvyklých šerp s nápisem Maturant 2013 připravili šerpy vyrobené z kusů bílé látky, pocákané barvami. Dokonce i cvoček, knoflíček, nebo jak se tomu říká, prostě ta drobná ozdobná věcička, která dole spojovala dva konce šerpy, prý pocházela z jejich vlastní výroby.

U šerpování jsme se hodně nasmáli, neboť docházelo k menším chybkám v pořadníku jmen, a někteří vypadali, že se na svou šerpu těší tak moc, že pořád někoho předbíhali a pořád nepřicházeli na řadu.

Všem maturantům to slušelo, některým méně, některým více, a ze všech slečen to nejvíce slušelo té naší Máje, ačkoli jí nepřišly včas šaty a měla boty, na kterých bych se zabila už při obouvání. Jak totiž potom sama přiznala, zase taková škoda, že to její objednané šaty nestihly, to nebyla, protože se alespoň cítila 100% pohodlně a také tak vypadala. Rozhodně vyhrála titul "maturantka s nejkratší sukní".

Jedním z bodů programu bylo vystoupení jakési pochybné pětice "tanečníků", kteří byli podle mého názoru strašní a zároveň strašně srandovní, zejména chlapec, který pořád dokola dělal nepovedené hvězdy.

O půlnoci proběhlo tradiční odšerpování a následoval slepičí tanec, pro pobavení jak maturantů, tak všech okolo.

Rozhodně zajímavé bylo půlnoční překvapení - světelná show. Z našeho pohledu (tj. z balkónu a ze strany) to sice zdaleka nebylo tak super, jak to asi muselo být zepředu, ale i tak cool. 

A potom následovala poslední část programu, kdy přišel Lipo ze skupiny BPM a probudil všechny, kdo by třeba usínali.

No a potom jsme šli domů a spali a spali...

A pokud chcete vidět ostatní fotky, co jsem na plese pořídila, najdete je tady. Tak ahoj :)

Bídníci

Jistě vám nemohlo uniknout, že od 3. ledna dávají v kinech nové filmovo-muzikálové zpracování Bídníků. A protože mám Bídníky ráda, rozhodla jsem se vám o tomhle snímku napsat článek.

Kdysi jsem už Bídníky viděla, nevím ani, které zpracování, nejspíš to z roku 1998, ale těžko říct, byla jsem ještě škvrně. Už tenkrát jsem ale byla silně dojatá a zasažená tímto hlubokým příběhem. Proto jsem se o pár let později rozhodla přečíst si knížku. Kdyby tedy knížku, rovnou dvě pořádné bichle. Musím se přiznat, že i na mě to bylo až příliš náročné čtení a po necelém půl roce jsem to vzdala, přibližně ve třech čtvrtinách. Přecejen, pan Hugo neměl problém rozepsat na 50 stran do podrobna bitvu u Waterloo jen proto, že se v ní odehrála krátká scéna, která měla co dočinění s ústředním příběhem. Takové a další podobné odbočky sotva udrží pozornost běžného čtenáře. 

Nicméně, nové bídníky jsem si nemohla nechat ujít. Z trailerů jsem si nebyla úplně jistá, co od toho čekat. Tady vám jeden ukážu. 

Tak co myslíte? Moje první reakce byly smíšené. Měla jsem radost z obsazení Amandy Seyfried, ale z ostatních jsem byla trošku rozpačitá. Russel Crowe jako Javert? Vůbec mi pro tu postavu neseděl. I Jeana Valjeana jsem si představila dočista jinak a Anne Hathaway pro mě byla také spíše nepříjemným překvapením. A do toho ten zpěv. Muzikálovou verzi Bídníků jsem nikdy neviděla a přišlo mi to, řekněme, divné.

A co tedy říkám na výsledný film? Jedním slovem: senzace. Neříkám dokonalost, ale skvělé to rozhodně bylo.

Úvodní scéna filmu, kde galejníci tahají loď a následně se představuje Javert a Valjean, spíše jako by potvrdila moje obavy, získané z trailerů. Přišlo mi to hodně zvláštní, jak si anonymní galejník a inspektor stoupnou tak, že mají obličeje pět centimetrů od sebe, s zpívají "já jsem Javert" a "já jsem Valjean". 

Po té části příběhu, ve které se seznamujeme s Valjeanem a jeho osudem, následuje část převážně věnovaná Fantine. To už jsem se přestala bát, že by mě film zklamal. Anne Hathaway, ačkoli jsem jí to moc nevěřila, zahrála Fantine i s jejím ponurým životním příběhem naprosto báječně, a silná scéna, při níž zpívá sólo "I dreamed a dream", mě už definitivně vyvedla z omylu, přestala jsem pochybovat a začala jsem si muzikálové Bídníky opravdu užívat. A to se od té chvíle nezměnilo.

Během filmu mě nejednou rozplakali a nesčetněkrát jsem se divila, jaké že to hrozné věci se lidem stávají, před jakými šílenými rozhodnutími občas jedinec stojí a tak vůbec, pořád mi to ještě vrtá hlavou, ten příběh je prostě pecka. Proto tedy, pokud vám Bídníci alespoň něco říkají, pokud máte rádi muzikály, nebo pokud máte třeba jen chuť, na Bídníky si dojděte. Abych to shrnula, je to pořádný zážitek.

A to jsem ani nezmínila svůj údiv a překvapení, když jsem zjistila, kolik známých herců umí zpívat. Třeba do Russella Crowe bych to nikdy neřekla.

Tak, to je asi všechno. Mějte se :)