Dobrý den vám přeji, přátelé, čtenáři, i vy ostatní (kdo tady třeba jen tak bloudíte a za čtenáře se nepovažujete).
Uběhlo již několik dlouhých, předlouhých dní od chvíle, co jsem na tomto blogu naposled publikovala jeden ze svých nesmyslných, zbytečných článků bez hlavy a paty. A tak tu zase sedím a přemýšlím o tom, co by se s tím dalo dělat. Jestli bych se třeba mohla nějak donutit psát vám pravidelně, nebo něco na ten způsob. A tak jsem se dostala k myšlenkám na entropii... míru neuspořádanosti svého života. Je vysoká. Vyšší než je nejspíš normální. A pak dochází k různým nehodám typu "my píšem?? ups!", "hej fakt nevim kde je ten papír z banky" nebo "co je sakra dneska za den!?!?"... a přesně takovým situacím bych se v budoucnosti ráda vyhnula. Problém je, že nevím, jak na to. Již dříve jsem se několikrát pokusila s touto hloupou entropií zatočit, a ani jednou jsem neuspěla. Tuším, proč tomu tak je. Mám totiž tak nějak výchovou vytvořený velký odpor k řádu a systému (lidé typu Jiřík to moc dobře vědí, stačí se podívat na to, do čeho si dělám zápisky ve škole... a nebo Béďa, přestože viděl můj pokoj jen ve stádiích "uklizeno" a "možná trošku chaos"), a pak mi pochopitelně dělá problém zavést tento... fuj... řád a systém do svého každodenního života. Jsem bordelář. Jsem zbrklý zmatkař, věčně zmatená, a vím o tom. A tak, abychom se dostali k původní otázce tohoto textu tady, stále nevím, jestli vám dokážu psát pravidelně. Kdyby náhodou, bude to nejspíše od nového roku, kdy si konečně pořídím diář a pokusím se do něj psát a pak do něj koukat = učinit ho užitečným. Tak mi držte palce :)) Jdu uklízet. Ne proto, že bych chtěla, ale proto, že matka chce. Nemyslím si, že to má smysl, když do večera to tu bude vypadat stejně. Ale což.. :D Mám vás ráda.. mějte se famfárově a přijďte zas :))
a tady videjko co mi poslal pan Havelka :D
PS:jo a třeba se vám taky stává, že nevíte, že máte bejt v práci. útrum tomuhle, sakra. :D

ola

Ahoj lidi... tak sem tak přemejšlela a přemejšlela, a dospěla sem k názoru, že sem vám už dlouho nepsala... a tak se to tady dneska pokusim napravit. Nemám moc co říct, jako vždy, jen abyste se měli na co těšit, tak vám prozradim, že už připravuju pár článečků do budoucna co budou stát za víc než to co vám sem strkám posledních pár dnů. Fakticky slibuju. Tady jen písnička pro vás lidi :)

tak co nového

no nového co je, to těžko říct. moc nic. nemám moc času. a sem líná psát velký písmena, ste si asi všimli. každopádně teda nemůžu říct, že by se nestalo nic moc, co by stálo za řeč... stala se toho spousta, ale sou momenty, který sou prostě nepopsatelný :D mohla bych to udělat formou hlášek, jako dělávám ráda, ale tak co z toho pochopíte, že... :D ale tak některý věci prostě nejdou, třeba "když tohle někdo řekne, umře opička" nebo "já se těšim na prkno skoro tak jako teď na řízky" a tak. ale... nevim moc co vám říct. v pondělí je první prodloužená, tak sem zvědavá, jak tam všichni pochcípáme, doufám že když z toho bude trapas tak ne moc velkej :D hlavně nevim kerej degoš vymyslel, že tam maj chodit rodiče, a že kluci maj mít motýlka... *megachcípsmíchy* :D no prostě konec. fakt vám lidi nemám co říct. teda rozpovídala bych se víc, ale je mi děsná zima na prsty a nejsem na noťasu a jak na to nejsem zvyklá tak je to děsná námaha na ty moje znecitlivělý prstíky... a taky za chvíli musim končit. každopádně... v pondělí se plánuju ulejt ze školy, takže vám napíšu :)) papa prdky mljvs nejvíce (normálně tuhle sem přišla na to, že když řeknete hovorově nejvíce, vznikne vám nejvejce, a pak sem se smála asi deset minut, nechápu proč to nikomu nepříde vtipný) :D tak pp