Maturanti

Připadám si trošku stará a byl to, věřte mi, zvláštní pocit, když měla moje mladší sestra maturitní ples.

Událost se konala v sobotu v kulturním centru ve Vratislavicích, kde jsem ještě nikdy v životě nebyla. Je to tam pěkné.

Celý ples této střední umělecké školy probíhal ve znamení barev, barevné vstupenky, barevné balónky, barevné bombóny na stolech jako občerstvení na přivítání. 

Ples začal předtančením, které umělci předvedli v oblečení zamazaném od barev, s barevnými šátky. Na to, že si to prý vyzkoušeli sotva jednou, to měli moc hezké. Tanec zakončili odhalením velkého obrazu, který věnovali své třídní.

V přestávkách mezi jednotlivými body programu hrála hudba, a ačkoli byl taneční parket méně než poloprázdný, vypadalo to, že se tanečníci dobře baví.

Když se maturanti převlékli z "uměleckého" do "společenského", přišlo na řadu slavnostní šerpování. A i zde se projevila jejich originalita, když si místo obvyklých šerp s nápisem Maturant 2013 připravili šerpy vyrobené z kusů bílé látky, pocákané barvami. Dokonce i cvoček, knoflíček, nebo jak se tomu říká, prostě ta drobná ozdobná věcička, která dole spojovala dva konce šerpy, prý pocházela z jejich vlastní výroby.

U šerpování jsme se hodně nasmáli, neboť docházelo k menším chybkám v pořadníku jmen, a někteří vypadali, že se na svou šerpu těší tak moc, že pořád někoho předbíhali a pořád nepřicházeli na řadu.

Všem maturantům to slušelo, některým méně, některým více, a ze všech slečen to nejvíce slušelo té naší Máje, ačkoli jí nepřišly včas šaty a měla boty, na kterých bych se zabila už při obouvání. Jak totiž potom sama přiznala, zase taková škoda, že to její objednané šaty nestihly, to nebyla, protože se alespoň cítila 100% pohodlně a také tak vypadala. Rozhodně vyhrála titul "maturantka s nejkratší sukní".

Jedním z bodů programu bylo vystoupení jakési pochybné pětice "tanečníků", kteří byli podle mého názoru strašní a zároveň strašně srandovní, zejména chlapec, který pořád dokola dělal nepovedené hvězdy.

O půlnoci proběhlo tradiční odšerpování a následoval slepičí tanec, pro pobavení jak maturantů, tak všech okolo.

Rozhodně zajímavé bylo půlnoční překvapení - světelná show. Z našeho pohledu (tj. z balkónu a ze strany) to sice zdaleka nebylo tak super, jak to asi muselo být zepředu, ale i tak cool. 

A potom následovala poslední část programu, kdy přišel Lipo ze skupiny BPM a probudil všechny, kdo by třeba usínali.

No a potom jsme šli domů a spali a spali...

A pokud chcete vidět ostatní fotky, co jsem na plese pořídila, najdete je tady. Tak ahoj :)

Bídníci

Jistě vám nemohlo uniknout, že od 3. ledna dávají v kinech nové filmovo-muzikálové zpracování Bídníků. A protože mám Bídníky ráda, rozhodla jsem se vám o tomhle snímku napsat článek.

Kdysi jsem už Bídníky viděla, nevím ani, které zpracování, nejspíš to z roku 1998, ale těžko říct, byla jsem ještě škvrně. Už tenkrát jsem ale byla silně dojatá a zasažená tímto hlubokým příběhem. Proto jsem se o pár let později rozhodla přečíst si knížku. Kdyby tedy knížku, rovnou dvě pořádné bichle. Musím se přiznat, že i na mě to bylo až příliš náročné čtení a po necelém půl roce jsem to vzdala, přibližně ve třech čtvrtinách. Přecejen, pan Hugo neměl problém rozepsat na 50 stran do podrobna bitvu u Waterloo jen proto, že se v ní odehrála krátká scéna, která měla co dočinění s ústředním příběhem. Takové a další podobné odbočky sotva udrží pozornost běžného čtenáře. 

Nicméně, nové bídníky jsem si nemohla nechat ujít. Z trailerů jsem si nebyla úplně jistá, co od toho čekat. Tady vám jeden ukážu. 

Tak co myslíte? Moje první reakce byly smíšené. Měla jsem radost z obsazení Amandy Seyfried, ale z ostatních jsem byla trošku rozpačitá. Russel Crowe jako Javert? Vůbec mi pro tu postavu neseděl. I Jeana Valjeana jsem si představila dočista jinak a Anne Hathaway pro mě byla také spíše nepříjemným překvapením. A do toho ten zpěv. Muzikálovou verzi Bídníků jsem nikdy neviděla a přišlo mi to, řekněme, divné.

A co tedy říkám na výsledný film? Jedním slovem: senzace. Neříkám dokonalost, ale skvělé to rozhodně bylo.

Úvodní scéna filmu, kde galejníci tahají loď a následně se představuje Javert a Valjean, spíše jako by potvrdila moje obavy, získané z trailerů. Přišlo mi to hodně zvláštní, jak si anonymní galejník a inspektor stoupnou tak, že mají obličeje pět centimetrů od sebe, s zpívají "já jsem Javert" a "já jsem Valjean". 

Po té části příběhu, ve které se seznamujeme s Valjeanem a jeho osudem, následuje část převážně věnovaná Fantine. To už jsem se přestala bát, že by mě film zklamal. Anne Hathaway, ačkoli jsem jí to moc nevěřila, zahrála Fantine i s jejím ponurým životním příběhem naprosto báječně, a silná scéna, při níž zpívá sólo "I dreamed a dream", mě už definitivně vyvedla z omylu, přestala jsem pochybovat a začala jsem si muzikálové Bídníky opravdu užívat. A to se od té chvíle nezměnilo.

Během filmu mě nejednou rozplakali a nesčetněkrát jsem se divila, jaké že to hrozné věci se lidem stávají, před jakými šílenými rozhodnutími občas jedinec stojí a tak vůbec, pořád mi to ještě vrtá hlavou, ten příběh je prostě pecka. Proto tedy, pokud vám Bídníci alespoň něco říkají, pokud máte rádi muzikály, nebo pokud máte třeba jen chuť, na Bídníky si dojděte. Abych to shrnula, je to pořádný zážitek.

A to jsem ani nezmínila svůj údiv a překvapení, když jsem zjistila, kolik známých herců umí zpívat. Třeba do Russella Crowe bych to nikdy neřekla.

Tak, to je asi všechno. Mějte se :)

Filmy roku 2012

Stejně jako předešlé roky, i letos jsem pro vás (a i pro sebe, samozřejmě) seřadila do top desítky filmy, které se mi za uplynulý rok nejvíce líbily.

Sice jsem pořadí filmů vymyslela už před týdnem či dvěma, teprve teď jsem se dostala k napsání celého článku. Můj milý Péťa mě předběhl, a proto vás pro srovnání rovnou odkážu na jeho žebříček. Myslím, že tam najdete dost shodných nebo alespoň podobných bodů, a to nikoli proto, že bychom se opičili, ale hlavně proto, že do kina chodíme zejména spolu a i doma na filmy koukáme spolu. Na většinu filmů máme podobný vkus a letos to tak vyšlo, že jsme se v mnohém docela shodli. Neproběhl žádný skvělý romanťák, ze kterého bych byla nadšená já, ani žádné skvělé sci-fi, ze kterého by byl na větvi on.

Takže jak jsme na tom u mě?

Na prvním místě máme Dark Knight Rises, protože byl geniální. Těšila jsem se jako blázen a navzdory mnohé kritice, kterou jsem před zhlédnutím filmu přečetla, nebyla jsem ani trochu zklamaná. Jsem velkým fanouškem celé série a tohle bylo dočista grandiózní zakončení. Strašlivý, nepřemožitelně vypadající Bane, jehož prohra je spíše jen náhoda, do toho stárnoucí "hrdina" Bruce Wayne, u něhož už ani nečekám, že se ve vězení vůbec dá do kupy a vyhrabe se ven, do toho Catwoman, krásná, ale podlá podrazačka, u které do samého konce nevíme, jestli ji přiřadit na stranu záporáků nebo "těch hodných". A do toho staré známé jistoty, komisař Gordon, Alfred nebo Lucius Fox. A ještě nováček John Blake (Robin). Ti všichni společně s panem Nolanem vytvořili něco, co můžete brát za zklamání, za průměrný film, nebo za cokoli chcete. Já jsem ale opravdu nadšená a jsem si jistá, že když ne nikde jinde, na mém soukromém filmovém žebříčku si první příčku Temný rytíř určitě zaslouží.

Hned druhé místo vlastně také patří původem komiksákům. To je ale přibližně všechno, co mají Avengers s Temným rytířem společného. Nejsou totiž "temní" ani trochu, jsou barevní, jsou zábavní, a ačkoli jsou akční a napínaví, je to jedna velká show, u které si chvílemi budete kousat nehty napětím a chvílemi se budete nevěřícně smát. Když si představíte výraz nadšení malého dítěte u vánočního stromečku, přibližně tak jsem se tvářila i já, od začátku do konce. Avengers jsou totiž amazing. Všem doporučuji.

Jako třetí se umístil Looper. Joseph Gordon-Levitt a Bruce Willis v roli jednoho a toho samého člověka v přítomnosti a budoucnosti. Všechno, jen ne průměrný akčňák. Zároveň drží pevně vaši pozornost díky akčním scénám, zároveň vás ale nechává přemýšlet, kdo že je tedy Rainmaker a jestli Looper změní budoucnost, dokud může, až se nakonec dočkáte, všechno se propojí, zapadne do sebe jako puzzle a odcházíte z kina se suprovým zážitkem. Nebo minimálně takový byl můj případ. Cestování časem, které jsem se bála, že by mohlo celý film pomotat a pokazit, nakonec příjemně překvapilo a tomuto filmu vysloužilo třetí místo.

Na čtvrtém místě najdeme film The girl with the dragon tatoo, neboli česky "Muži, kteří nenávidí ženy". Už druhé filmové zpracování severského detektivního románu Stiega Larssona, kterého se od napsání tohoto díla všichni ostatní marně snaží překonat. I já jsem byla z knižní předlohy nadšená, možná si ještě pamatujete, jak jsem vám tu pár let zpátky cpala nekonečně dlouhé články právě o těchto knížkách. 

No každopádně, první pokus o natočení tohoto příběhu se mi nelíbil, a o to zvědavější jsem byla na tento. Kupodivu, tentokrát se to povedlo, ačkoli ty napínavé, děsivé a kruté scény nejsou zdaleka tak hrozně vykreslené jako v knize. Mnohým však i takováto dávka nechutnosti stačí. Herecké obsazení se přesně strefilo do mých představ, což je něco, co se většině filmů podle knížek tak úplně nedaří. Proto je to další film, který byste si neměli nechat ujít (podotýkám tedy: vyjma slabších žaludků).

A teď úplná změna. Na pátém místě tu totiž máme animák - Raubíř Ralf. Pohádka ze světa uvnitř herních automatů. Záporák Ralf se chce dostat do společnosti "klaďasů", a toho chce dosáhnout získáním medálu. Na cestě za medálem (která vede skrz ostatní herní automaty) potkává postavy z mnohých dalších her, a nakonec tu ze všech nejdůležitější, Vanilopku, závodnici na cukrkárách. A právě tam vzniká velmi dojemné přátelství mezi neoblíbeným hromotlukem a drobnou, zato drzou "chybou". Oba dva mají velký sen, k jehož splnění potřebují, aniž o tom vědí, jeden druhého. A na konci se dočkáte pochopitelně happyendu. Rozhodně nejlepší animák letošního roku, ačkoli (Péťu neposlouchejte) ani ty ostatní nedopadly špatně.

Šesté místo obsadil Atlas mraků. Sotva lze pár slovy shrnout, o čem tento film vlastně je. Skládá se totiž ze šesti naprosto odlišných příběhů odehrávajících se v rozličných prostředích, dobách, skýtajících rozličné zápletky. Přemýšlela jsem, jestli vám tu postupně příběhy nepopíšu, ale to bychom tu byli ještě v únoru. Proto to vezmu jako celek. Nejstarší příběh můžeme zasadit přibližně do 18. století, ten řekněme "nejmladší" (ale tak to mohu nazvat jen těžko) je z postapokalyptické budoucnosti. Všechny příběhy se zaobírají vážnými tématy, jako jsou nemoci, strach, podlost lidí, nemožnost splnit své sny, nenaplněná láska a mnohé další. Jeden příběh je výjimkou, příběh časově zasazený do současnosti, který vypráví o vydavateli, jehož bratr zavře do domova důchodců. On se samozřejmě snaží uniknout a vzniká tu spousta veselých momentů, které příjemně odlehčují jinak vážný a napínavý film. Na Atlasu mraků jsem byla v kině dvakrát, což rozhodně neuškodilo, je tam toho dost na pochopení.

Jako sedmý tu máme Skyfall. Nejsem žádným zarytým fanouškem bondovek a ani jsem nečekala, že se mi bude líbit. Ale překvapil více než příjemně. Skvěle promyšlená prostředí, napínavé bitky a přesvědčivý agent 007, který má vždycky všecko pod palcem, na mě udělaly dojem. K tomu asi není víc co dodávat.

Jako osmý tu máme další film,  který vás vezme za srdce. Je jím Černobílý svět, film o začínající novinářce, která se staví za práva černých služebných pracujících pro zazobané bílé rodiny. Paničky neschopné postarat se pořádně o vlastní děti černé služebné potřebují, zároveň je ale utiskují a ponižují. Ty si pak nemohou stěžovat, neboť by přišly o jediné zaměstnání, které vůbec mohou ve svém postavení zastávat. Dojemný příběh plný úsměvných scén a naopak ponižujících situací, kdy vám nejde do hlavy, jak si vůbec člověk k druhému člověku může něco takového dovolit.

Předposlední v našem žebříčku je film Ted neboli Méďa. Naprosto šílená komedie, která překračuje všechny možné hranice lidské morálky. Alkohol, sex, drogy a všemožné sprosťárny dohromady s dětským motivem plyšového medvídka přináší něco, co tu ještě nebylo. Nejlepší je od filmu nic neočekávat, a právě tehdy se pobavíte nejvíc. Méďa, který má celý svět u svého plyšového zadku, a John, který je sice velký chlapák, ale nezvládá vztah s přítelkyní a přátelství s Tedem zároveň, a do toho se bojí bouřky. Říkají si thunderbuddies a když budete chtít, rozhodně se s nimi nasmějete.

A desáté místo je vyhrazeno pro film Nedotknutelní. Asi by byl výše, kdybych si z něho trochu něco pamatovala. Udělal na mě totiž veliký dojem, který postupem času vyprchal, a kdybych si ty letošní filmy nedohledávala, ani si na něj nevzpomenu. Na druhou stranu ale, neznamená to, že by nestál za to vidět. Spíš si myslím, že bych si ho měla připomenout, protože, jak o tom tak přemýšlím, byl opravdu skvělý. Nevím moc, co tu o něm psát, nejde ani tolik o příběh ochrnutého Philippa a černocha Drisse, jako o to, jaké pocity přináší. Je to kontrast dvou naprosto odlišných světů, jejichž setkávání přináší chvilky trapnosti, smíchu, dobrodružství a pevného přátelství. Nemůžu než doporučit.

A to je pro letošní rok vše. Ne že by tento článek shrnoval všechny dobré filmy, to nikoliv, bylo jich letos mnohem víc a kdybych měla sestavit žebříček o patnácti nebo dvaceti příčkách, nebyl by to problém. Ale top desítka je top desítka :) Doufám, že jsem neurazila ničí filmový vkus a že jste se třeba i dozvěděli o filmu, který neznáte a kouknete se na něj. Tak se zatím mějte a choďte do kina :) ahoj

Šťastné a veselé :)

Tak nám nastal čas Vánoc. A protože vás mám moc ráda a moc si vás vážím za to, že sem pořád chodíte a čtete, co si sem tam ublognu, i když teď na to je málo času, chci vám popřát, ať ty vaše Vánoce jsou ty nejlepší :) Ať si odpočinete, pochutnáte si na spoustě dobrot, vypnete obvyklý stres a trávíte čas s lidmi, které máte nejradši :) Ať jste šťastní, ať vám Ježíšek přinese, co si přejete, a ať vstoupíte do nového roku plní síly a dobré nálady.
Tak se mějte krásně a ještě jednou: mám vás moc ráda, jste super :)
A tady jedna vánoční :) tak papa

Weeky

Nemůžu tomu ani uvěřit, jak dlouho jsem vám nepsala o WoL. Popravdě, ani tomu nemůžu uvěřit, jak dlouho jsem vám nepsala, tečka. Je toho teď spousta, těžko se to stíhá. A i když je čas, tak je síla leda odpočívat. Dneska jsem si ale na vás našla čas a konečně vás poinformuji, jak co a jak se děje.

Pokud se nepletu, poslední týden, který jsem vám tady ukázala, byl 32. Od té doby se mnohé událo a i když jsem od září nafotila týdny jenom dva, musím vám jich tady představit mnohem víc. Týden s číslem 33 je takový pohodový, prázdninový. Je focený zrcadlovkou a podle toho taky vypadá. Užijte si to, ne vždycky to bude taková paráda.

34ka je můj druhý pokus o černobílák. Mám z něho docela radost, hlavně ze začátku. Pořád ještě prázdninová pohoda, ačkoliv už začínáme pomalu stěhovat.

Další týden (35) už je focený kompaktem, takže žádná sláva. Je to stěhovací týden, takže motat se všem pod nohama se zrcadlovkou by asi nebylo úplně šikovné. O stěhování už jsem vám tady každopádně psala :)

36ka je týden z října, z období mých narozenin. Už jsme plnohodnotní pražáci, ale tenhle week zaznamenává i náš výlet do Liberce. Je krásně podzimně, všude barevno. Taky bohužel focené kompaktem. 

A poslední zatím publikovaný týden jsem dokončila včera. Jak jinak než zase kompaktem. Ve škole i v práci máme foťáky zakázané, takže když už chci fotit "nelegálně", zrcadlovku asi moc neschovám :D

Tak se kdyžtak koukněte. Příští week plánuji zrcadlovkou, už se těším jak blázen :) Bude to přesně 7 dní, co nepůjdu do školy ani do práce, a tam se mi ten week vejde. Takový vánoční, to bude paráda. Tak se taky těšte :)

A zatím se mějte skvěle. Teď ke konci roku vám ještě snad párkrát napíšu, minimálně se opět můžete těšit na žebříček filmů roku, který pro vás už pomalu připravuji :)

Tak zatím zdar a nazdar a kdyby náhodou skončil svět, mám vás ráda :D