Bídníci

Jistě vám nemohlo uniknout, že od 3. ledna dávají v kinech nové filmovo-muzikálové zpracování Bídníků. A protože mám Bídníky ráda, rozhodla jsem se vám o tomhle snímku napsat článek.

Kdysi jsem už Bídníky viděla, nevím ani, které zpracování, nejspíš to z roku 1998, ale těžko říct, byla jsem ještě škvrně. Už tenkrát jsem ale byla silně dojatá a zasažená tímto hlubokým příběhem. Proto jsem se o pár let později rozhodla přečíst si knížku. Kdyby tedy knížku, rovnou dvě pořádné bichle. Musím se přiznat, že i na mě to bylo až příliš náročné čtení a po necelém půl roce jsem to vzdala, přibližně ve třech čtvrtinách. Přecejen, pan Hugo neměl problém rozepsat na 50 stran do podrobna bitvu u Waterloo jen proto, že se v ní odehrála krátká scéna, která měla co dočinění s ústředním příběhem. Takové a další podobné odbočky sotva udrží pozornost běžného čtenáře. 

Nicméně, nové bídníky jsem si nemohla nechat ujít. Z trailerů jsem si nebyla úplně jistá, co od toho čekat. Tady vám jeden ukážu. 

Tak co myslíte? Moje první reakce byly smíšené. Měla jsem radost z obsazení Amandy Seyfried, ale z ostatních jsem byla trošku rozpačitá. Russel Crowe jako Javert? Vůbec mi pro tu postavu neseděl. I Jeana Valjeana jsem si představila dočista jinak a Anne Hathaway pro mě byla také spíše nepříjemným překvapením. A do toho ten zpěv. Muzikálovou verzi Bídníků jsem nikdy neviděla a přišlo mi to, řekněme, divné.

A co tedy říkám na výsledný film? Jedním slovem: senzace. Neříkám dokonalost, ale skvělé to rozhodně bylo.

Úvodní scéna filmu, kde galejníci tahají loď a následně se představuje Javert a Valjean, spíše jako by potvrdila moje obavy, získané z trailerů. Přišlo mi to hodně zvláštní, jak si anonymní galejník a inspektor stoupnou tak, že mají obličeje pět centimetrů od sebe, s zpívají "já jsem Javert" a "já jsem Valjean". 

Po té části příběhu, ve které se seznamujeme s Valjeanem a jeho osudem, následuje část převážně věnovaná Fantine. To už jsem se přestala bát, že by mě film zklamal. Anne Hathaway, ačkoli jsem jí to moc nevěřila, zahrála Fantine i s jejím ponurým životním příběhem naprosto báječně, a silná scéna, při níž zpívá sólo "I dreamed a dream", mě už definitivně vyvedla z omylu, přestala jsem pochybovat a začala jsem si muzikálové Bídníky opravdu užívat. A to se od té chvíle nezměnilo.

Během filmu mě nejednou rozplakali a nesčetněkrát jsem se divila, jaké že to hrozné věci se lidem stávají, před jakými šílenými rozhodnutími občas jedinec stojí a tak vůbec, pořád mi to ještě vrtá hlavou, ten příběh je prostě pecka. Proto tedy, pokud vám Bídníci alespoň něco říkají, pokud máte rádi muzikály, nebo pokud máte třeba jen chuť, na Bídníky si dojděte. Abych to shrnula, je to pořádný zážitek.

A to jsem ani nezmínila svůj údiv a překvapení, když jsem zjistila, kolik známých herců umí zpívat. Třeba do Russella Crowe bych to nikdy neřekla.

Tak, to je asi všechno. Mějte se :)