Filmy roku 2012

Stejně jako předešlé roky, i letos jsem pro vás (a i pro sebe, samozřejmě) seřadila do top desítky filmy, které se mi za uplynulý rok nejvíce líbily.

Sice jsem pořadí filmů vymyslela už před týdnem či dvěma, teprve teď jsem se dostala k napsání celého článku. Můj milý Péťa mě předběhl, a proto vás pro srovnání rovnou odkážu na jeho žebříček. Myslím, že tam najdete dost shodných nebo alespoň podobných bodů, a to nikoli proto, že bychom se opičili, ale hlavně proto, že do kina chodíme zejména spolu a i doma na filmy koukáme spolu. Na většinu filmů máme podobný vkus a letos to tak vyšlo, že jsme se v mnohém docela shodli. Neproběhl žádný skvělý romanťák, ze kterého bych byla nadšená já, ani žádné skvělé sci-fi, ze kterého by byl na větvi on.

Takže jak jsme na tom u mě?

Na prvním místě máme Dark Knight Rises, protože byl geniální. Těšila jsem se jako blázen a navzdory mnohé kritice, kterou jsem před zhlédnutím filmu přečetla, nebyla jsem ani trochu zklamaná. Jsem velkým fanouškem celé série a tohle bylo dočista grandiózní zakončení. Strašlivý, nepřemožitelně vypadající Bane, jehož prohra je spíše jen náhoda, do toho stárnoucí "hrdina" Bruce Wayne, u něhož už ani nečekám, že se ve vězení vůbec dá do kupy a vyhrabe se ven, do toho Catwoman, krásná, ale podlá podrazačka, u které do samého konce nevíme, jestli ji přiřadit na stranu záporáků nebo "těch hodných". A do toho staré známé jistoty, komisař Gordon, Alfred nebo Lucius Fox. A ještě nováček John Blake (Robin). Ti všichni společně s panem Nolanem vytvořili něco, co můžete brát za zklamání, za průměrný film, nebo za cokoli chcete. Já jsem ale opravdu nadšená a jsem si jistá, že když ne nikde jinde, na mém soukromém filmovém žebříčku si první příčku Temný rytíř určitě zaslouží.

Hned druhé místo vlastně také patří původem komiksákům. To je ale přibližně všechno, co mají Avengers s Temným rytířem společného. Nejsou totiž "temní" ani trochu, jsou barevní, jsou zábavní, a ačkoli jsou akční a napínaví, je to jedna velká show, u které si chvílemi budete kousat nehty napětím a chvílemi se budete nevěřícně smát. Když si představíte výraz nadšení malého dítěte u vánočního stromečku, přibližně tak jsem se tvářila i já, od začátku do konce. Avengers jsou totiž amazing. Všem doporučuji.

Jako třetí se umístil Looper. Joseph Gordon-Levitt a Bruce Willis v roli jednoho a toho samého člověka v přítomnosti a budoucnosti. Všechno, jen ne průměrný akčňák. Zároveň drží pevně vaši pozornost díky akčním scénám, zároveň vás ale nechává přemýšlet, kdo že je tedy Rainmaker a jestli Looper změní budoucnost, dokud může, až se nakonec dočkáte, všechno se propojí, zapadne do sebe jako puzzle a odcházíte z kina se suprovým zážitkem. Nebo minimálně takový byl můj případ. Cestování časem, které jsem se bála, že by mohlo celý film pomotat a pokazit, nakonec příjemně překvapilo a tomuto filmu vysloužilo třetí místo.

Na čtvrtém místě najdeme film The girl with the dragon tatoo, neboli česky "Muži, kteří nenávidí ženy". Už druhé filmové zpracování severského detektivního románu Stiega Larssona, kterého se od napsání tohoto díla všichni ostatní marně snaží překonat. I já jsem byla z knižní předlohy nadšená, možná si ještě pamatujete, jak jsem vám tu pár let zpátky cpala nekonečně dlouhé články právě o těchto knížkách. 

No každopádně, první pokus o natočení tohoto příběhu se mi nelíbil, a o to zvědavější jsem byla na tento. Kupodivu, tentokrát se to povedlo, ačkoli ty napínavé, děsivé a kruté scény nejsou zdaleka tak hrozně vykreslené jako v knize. Mnohým však i takováto dávka nechutnosti stačí. Herecké obsazení se přesně strefilo do mých představ, což je něco, co se většině filmů podle knížek tak úplně nedaří. Proto je to další film, který byste si neměli nechat ujít (podotýkám tedy: vyjma slabších žaludků).

A teď úplná změna. Na pátém místě tu totiž máme animák - Raubíř Ralf. Pohádka ze světa uvnitř herních automatů. Záporák Ralf se chce dostat do společnosti "klaďasů", a toho chce dosáhnout získáním medálu. Na cestě za medálem (která vede skrz ostatní herní automaty) potkává postavy z mnohých dalších her, a nakonec tu ze všech nejdůležitější, Vanilopku, závodnici na cukrkárách. A právě tam vzniká velmi dojemné přátelství mezi neoblíbeným hromotlukem a drobnou, zato drzou "chybou". Oba dva mají velký sen, k jehož splnění potřebují, aniž o tom vědí, jeden druhého. A na konci se dočkáte pochopitelně happyendu. Rozhodně nejlepší animák letošního roku, ačkoli (Péťu neposlouchejte) ani ty ostatní nedopadly špatně.

Šesté místo obsadil Atlas mraků. Sotva lze pár slovy shrnout, o čem tento film vlastně je. Skládá se totiž ze šesti naprosto odlišných příběhů odehrávajících se v rozličných prostředích, dobách, skýtajících rozličné zápletky. Přemýšlela jsem, jestli vám tu postupně příběhy nepopíšu, ale to bychom tu byli ještě v únoru. Proto to vezmu jako celek. Nejstarší příběh můžeme zasadit přibližně do 18. století, ten řekněme "nejmladší" (ale tak to mohu nazvat jen těžko) je z postapokalyptické budoucnosti. Všechny příběhy se zaobírají vážnými tématy, jako jsou nemoci, strach, podlost lidí, nemožnost splnit své sny, nenaplněná láska a mnohé další. Jeden příběh je výjimkou, příběh časově zasazený do současnosti, který vypráví o vydavateli, jehož bratr zavře do domova důchodců. On se samozřejmě snaží uniknout a vzniká tu spousta veselých momentů, které příjemně odlehčují jinak vážný a napínavý film. Na Atlasu mraků jsem byla v kině dvakrát, což rozhodně neuškodilo, je tam toho dost na pochopení.

Jako sedmý tu máme Skyfall. Nejsem žádným zarytým fanouškem bondovek a ani jsem nečekala, že se mi bude líbit. Ale překvapil více než příjemně. Skvěle promyšlená prostředí, napínavé bitky a přesvědčivý agent 007, který má vždycky všecko pod palcem, na mě udělaly dojem. K tomu asi není víc co dodávat.

Jako osmý tu máme další film,  který vás vezme za srdce. Je jím Černobílý svět, film o začínající novinářce, která se staví za práva černých služebných pracujících pro zazobané bílé rodiny. Paničky neschopné postarat se pořádně o vlastní děti černé služebné potřebují, zároveň je ale utiskují a ponižují. Ty si pak nemohou stěžovat, neboť by přišly o jediné zaměstnání, které vůbec mohou ve svém postavení zastávat. Dojemný příběh plný úsměvných scén a naopak ponižujících situací, kdy vám nejde do hlavy, jak si vůbec člověk k druhému člověku může něco takového dovolit.

Předposlední v našem žebříčku je film Ted neboli Méďa. Naprosto šílená komedie, která překračuje všechny možné hranice lidské morálky. Alkohol, sex, drogy a všemožné sprosťárny dohromady s dětským motivem plyšového medvídka přináší něco, co tu ještě nebylo. Nejlepší je od filmu nic neočekávat, a právě tehdy se pobavíte nejvíc. Méďa, který má celý svět u svého plyšového zadku, a John, který je sice velký chlapák, ale nezvládá vztah s přítelkyní a přátelství s Tedem zároveň, a do toho se bojí bouřky. Říkají si thunderbuddies a když budete chtít, rozhodně se s nimi nasmějete.

A desáté místo je vyhrazeno pro film Nedotknutelní. Asi by byl výše, kdybych si z něho trochu něco pamatovala. Udělal na mě totiž veliký dojem, který postupem času vyprchal, a kdybych si ty letošní filmy nedohledávala, ani si na něj nevzpomenu. Na druhou stranu ale, neznamená to, že by nestál za to vidět. Spíš si myslím, že bych si ho měla připomenout, protože, jak o tom tak přemýšlím, byl opravdu skvělý. Nevím moc, co tu o něm psát, nejde ani tolik o příběh ochrnutého Philippa a černocha Drisse, jako o to, jaké pocity přináší. Je to kontrast dvou naprosto odlišných světů, jejichž setkávání přináší chvilky trapnosti, smíchu, dobrodružství a pevného přátelství. Nemůžu než doporučit.

A to je pro letošní rok vše. Ne že by tento článek shrnoval všechny dobré filmy, to nikoliv, bylo jich letos mnohem víc a kdybych měla sestavit žebříček o patnácti nebo dvaceti příčkách, nebyl by to problém. Ale top desítka je top desítka :) Doufám, že jsem neurazila ničí filmový vkus a že jste se třeba i dozvěděli o filmu, který neznáte a kouknete se na něj. Tak se zatím mějte a choďte do kina :) ahoj